ODPOVĚĎ OD PŘEDSEDY KDU-ČSL. Nějaký čas jsem přemýšlel, zda mám uveřejnit odpověď předsedy Bělobrádka na můj text o lustračním zákonu. Nakonec jsem se rozhodl tak učinit, protože je dost poučný. Ovšem nedalo mi to, abych panu předsedovi KDU-ČSL a místopředsedovi vlády na jeho e-mail neodpověděl. Už snad proto, že s ústavními činiteli zásadně nepolemizuji. Však ona to ani polemika není.
Odpověď pana Bělobrádka:
Pěkný den, děkuji za váš názor, který použiji v rámci sebereflexe. Jen podotýkám:
Byli jsme založeni jako Československá strana lidová – strana pro obyčejné, slušné a poctivé lidi, kteří vědí, že normální je nelhat, nezabíjet, nekrást, nepodvádět, mít v úctě starší apod. Že slušnost není slabost a poctivost není hloupost. ČSL v době 1. republiky byla stabilizujícím prvkem tehdejší parlamentní demokracie. Mons. Jan Šrámek byl exilovým předsedou vlády. Chybně jsme analyzovali politickou situaci a přistoupili jsme na Košický vládní program. Stali jsme se tak součástí Národní fronty, což vedlo k omezení demokracie v poválečné ČSR. Stejně se zachovali národní socialisté (ČS. strana socialistická) nebo sociální demokracie, která byla dokonce v roce 1948 sloučena s KSČ. ČSSD má svého Fierlingera, my Plojhara. Ten byl v roce 1948 pro spolupráci s KSČ vyloučen z ČSL, ale byl násilně KSČ dosazen zpět. Máme své kolaboranty, ale máme také svoje hrdiny a mučedníky, kteří byli zavražděni nebo dlouhodobě vězněni a šikanováni (ze 46 poslanců v roce 1948: 10 emigrovalo, 12 bylo uvězněno, z toho 4 umučeni nebo popraveni – S. Broj, R. Sochorec, J. Plesl, A. Janáček). Jistě málokterý novinář pro návrat demokracie do republiky udělal tolik jako naši Pavel Tigrid nebo Pavel Pecháček, pozdější ředitel Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa. Krev, utrpení, pot a odbojová práce tisíců lidovců jistě vykoupily členství strany v Národní frontě, která sdružovala všechny další politické strany a společenské organizace – odbory (ROH), sportovce (ČSTV), skauty (Pionýr, SSM), ale také myslivce, včelaře, dobrovolné hasiče, filatelisty, SČSP a VTS. Jen výjimečně někdo z tehdejších obyvatel v NF nebyl, jen ten má právo kritizovat.
Do ČSL chtěl vstoupit i Karel Kryl, kterému to raději, kvůli pokažení si budoucnosti, sami lidovci rozmluvili. Vždy jsme byli vlastenci, o čemž svědčí odboj a oběti v dobách nacismu a komunismu. Naším heslem bylo: Bůh, vlast, rodina! Po pádu nesvobody jsme se podíleli na znovuobnovení demokracie v republice. V letech 1990-2010 jsme nebyli ve čtyřech vládách, z toho v samostatné ČR ve třech (Zemanova, 1. Topolánkova a Fišerova). Snažili jsme se být sociálním svědomím středopravých vlád a zodpovědnými obránci konzervativních hodnot středolevých vlád. Ne vždy se nám to povedlo a máme podíl viny na chybách, jako byla nepovedená privatizace, při níž stát přišel o stovky miliard korun, nedotažené oddělení penzijního účtu od státního rozpočtu, nedostatečný tlak na vymahatelnost práva, nedotažení reformy zdravotnictví, chybějící zákon o státní službě, ale i chyby při vyjednávání přístupových podmínek před vstupem do EU. Chybou byla i účast ve 2. Topolánkově vládě, která byla závislá na přeběhlících a která díky zavedení rovné daňové sazby zrušila naši vlajkovou loď – společné zdanění manželů.
Umíme přijmout svoji historii jako poučení, jako zdroj sebereflexe a pokory. Jako jediná strana jsme dokázali dát najevo svůj názor a vzedmuli se k odporu, když M. Kalousek začal vyjednávat o vládě s Paroubkovou ČSSD za podpory KSČM. Omyly jsou pro nás varováním, stejně jako mnohé úspěchy a osobnosti jsou pro nás i další generace vzorem (František Nosek, Josef Lux a mnozí další). Pak můžeme mít odvahu a právo znovu usilovat o přízeň a důvěru voličů, abychom měli právo ovlivňovat tuto společnost.
A má reakce na ni:
Vážený pane předsedo.
Pokud se výjimečně odhodlávám k tomu, abych napsal svůj názor některému příslušníku politické elity, nedělám to proto, aby mi odpovídal, ale proto, abych mu sdělil jiný názor než ten, který on prosazuje. Z toho mimo jiné vyplývá, že Vám děkuji za odpověď, a dokonce tak obsáhlou a doslova okamžitou.
Bohužel jsem se z Vaší odpovědi za prvé nedověděl nic nového, kromě informace o Krylovi, která mne nejen poučila, ale dokonce vyděsila, protože pokud někdo z emigrace byl v polistopadovém období nejčestnějším, tak to byl, a zdaleka ne jenom v mých, očí právě on. Byl kromě toho klasickým příkladem občanů odpouštějících a je tedy pro mne doslova omračující, že jej právě Vaše, křesťanská strana, do svých řad nechtěla.
Za druhé já jsem Vám psal pouze a jen v souvislosti s Vaším osobním stanoviskem k lustračním zákonům. A této tématice jste se absolutně vyhnul. Takže se na mne nezlobte, když si Vás zařazuji mezi politiky, kteří podle “Churchillova zákona” řeknou sice pravdivé informace, ale nic se při tom nedovíte.
Přeji hodně úspěchů, čímž mám především na mysli setrvání KDU-ČSL ještě dlouho v parlamentě a v současné vládní koalici nevydírání partnerů, kterým je Vaše strana bohužel nadprůměrně zatížena.
Kryl se pokusil vstoupit do ČSL v roce 1968 nikoli po 1989 a bylo to spíš proto, že kolem houfně vstupovali do KSČ, protože uvěřili, že komunismus lze reformovat. A možná to byla od Kryla i trochu recese, nikdy před tím ani potom se do žádné strany vstupovat nepokoušel.