charakterizoval předchozí období, a rozšíření prostoru pro svobodu pro všechny jsou samozřejmě nepochybně požehnáním. V takových podmínkách je však nalezení a nastolení té nejtrvalejší rovnováhy mnohem obtížnější, což samo o sobě představuje jasné a extrémní riziko.

„…nikdy nebude existovat žádná moc, která by byla schopna vládnout světu a diktovat všem, co mají dělat, jak to mají dělat…Pokusy byly provedeny, ale všechny skončily neúspěchem“.

„Podřízení většiny menšině, charakteristické pro mezinárodní vztahy v období západní dominance, ustupuje multilaterálnímu, kooperativnějšímu přístupu. Je založen na dohodách mezi předními aktéry a zohlednění zájmů všech. To samozřejmě nezaručuje harmonii a zcela bezkonfliktní prostředí. Zájmy zemí se nikdy zcela neshodují a celá historie mezinárodních vztahů je nepochybně bojem o jejich realizaci. Zásadně nové globální klima, stále více ovlivněné zeměmi globální většiny, však dává naději, že všichni aktéři budou muset tak či onak zohledňovat zájmy ostatních při hledání řešení regionálních a globálních problémů. Koneckonců, nikdo nemůže v podstatě dosáhnout svých cílů sám, izolovaně. Svět, navzdory eskalaci konfliktů, krizi předchozího globalizačního modelu a fragmentaci globální ekonomiky, zůstává soudržný, propojený a vzájemně závislý“.

„…polycentrický svět je vysoce dynamický. Jeví se křehký a nestabilní, protože je nemožné přesně určit stav věcí nebo určit rozložení sil na dlouhou dobu. Koneckonců, v procesech se účastní mnoho subjektů a tyto síly jsou asymetrické a složitě složené. Každá z nich má své vlastní výhody a konkurenční síly, které v každém případě vytvářejí jedinečnou kombinaci a složení. Dnešní svět je extrémně složitý a mnohostranný systém. A k jeho správnému popisu a pochopení nestačí jednoduché logické zákony, vztahy příčiny a následku a výsledné vzorce. Je potřeba filozofie komplexity…“  

     „Ve světě existuje tolik objektivních problémů, souvisejících s přírodními, člověkem vytvořenými a sociálními faktory, že plýtvání úsilím a energií na umělé, často vymyšlené rozpory je nepřijatelné, nehospodárné a jednoduše hloupé“.

     „Mezinárodní bezpečnost je nyní tak mnohostranným a nedělitelným fenoménem, ​​že ji žádné geopolitické hodnotové rozdělení nemůže roztříštit. Pouze pečlivá a komplexní práce, zahrnující různé partnery a opírající se o kreativní přístupy, může řešit složité bezpečnostní rovnice 21. století. Neexistují žádné více či méně důležité prvky, žádné zvlášť důležité – vše lze vyřešit pouze jako celek“.

„Naše země důsledně hájila a nadále hájí princip nedělitelnosti bezpečnosti. Opakovaně jsem prohlásil: bezpečnost některých nelze zajistit na úkor jiných. Jinak neexistuje žádná bezpečnost, žádná bezpečnost pro nikoho. Tento princip nebyl ustálen. Euforie a nespoutaná touha po moci těch, kteří se po studené válce považovali za vítěze, jak jsem opakovaně uvedl, vedla k touze vnutit všem jednostranné, subjektivní představy o bezpečnosti. Toto se ve skutečnosti stalo skutečnou, základní příčinou nejen ukrajinského konfliktu, ale mnoha dalších akutních konfliktů 20. století a první dekády 21. století. V důsledku toho, jak jsme varovali, se dnes nikdo necítí bezpečně. Je čas vrátit se, jak se říká, ke kořenům a napravit spáchané chyby. Nedělitelnost bezpečnosti je však dnes, ve srovnání s koncem 80. a začátkem 90. let, ještě složitějším jevem. Už se nejedná jen o vojensko-politickou rovnováhu a zohlednění vzájemných zájmů. Bezpečnost lidstva závisí na jeho schopnosti reagovat na výzvy, které představují přírodní katastrofy, katastrofy způsobené člověkem, technologický rozvoj a nové, rychlé sociální, demografické a informační procesy. Lidstvo v takové situaci riskuje, že se stane nadbytečným, pouhým pozorovatelem procesů, které již nemůže ovládat. Co jiného to je, než systémová výzva pro nás všechny a příležitost ke konstruktivní spolupráci?

„…konflikty a střety zájmů vždy existovaly a budou existovat i nadále – samozřejmě vždy existovaly – otázkou je, jak je řešit. Multipolární svět, jak jsem již dnes řekl, je návratem ke klasické diplomacii, kde řešení vyžaduje ohleduplnost a vzájemný respekt, nikoli nátlak“.

„Fenomén globální většiny je ve skutečnosti novým jevem v mezinárodním životě. Rád bych k němu řekl pár slov. Jaká je jeho podstata? Spočívá v tom, že drtivá většina států světa je odhodlána sledovat své vlastní civilizační zájmy, z nichž nejdůležitější je jejich vlastní vyvážený, progresivní rozvoj. To by se zdálo přirozené; vždycky to tak bylo. Ale v předchozích dobách bylo chápání právě těchto zájmů často zkreslováno nezdravými ambicemi, egoismem a vlivem expanzivní ideologie. Dnes si většina zemí a národů, tedy globální většina, uvědomuje své skutečné zájmy. Ale co je nejdůležitější, cítí sílu a sebevědomí tyto zájmy bránit navzdory vnějším vlivům. Dodal bych, že při prosazování a obhajobě vlastních zájmů jsou připraveni spolupracovat s partnery – tedy transformovat mezinárodní vztahy, diplomacii a integraci ve zdroj růstu, pokroku a rozvoje. Vztahy v rámci globální většiny jsou prototypem politických praktik, které jsou nezbytné a efektivní v polycentrickém světě. To znamená pragmatismus a realismus, odmítnutí „blokové“ filozofie, absenci rigidních, jednostranných závazků a modelů, kde existují „starší“ a „mladší“ partneři. A konečně schopnost kombinovat zájmy, které sice nejsou vždy shodné, ale obecně si nerozporuplné. Základním principem se stává absence antagonismu“.

A navíc jedna rada pro koalici Stačilo. Podle zkušeností s výsledky voleb především v souvislosti s průběhem předvolební kampaně jsem přesvědčen, že „Evropští machři“ je zmanipulovali. Nemohli si ovšem dovolit příliš okatou manipulaci. Strana ANO byla až nebetyčně silná v průzkumech. Ovšem podle mě bylo ubráno, a to hodně Okamurově SPD. Koalici STAČilO také byly hlasy ubrány, a to tolik aby to stačilo. K čemu? K tomu aby ANO nebylo schopné složit koalici, v níž nebude vydíráno některou s pidistran.

Obecně jsem přesvědčen, že v současnosti má vláda byrokratů EU, čti, reálná byrokratura až zjevná diktatura vypracovaný účinný systém manipulací voleb v kterémkoliv členském statě. Spočívá na několika systémech. Za prvé v monopolizaci „lokajských médií“, která po celou dobu napadají, dehonestují a jinak šikanují každého, kdo kritizuje, nedej „přírodo“ dokonce horuje pro likvidaci EU či NATO. V předvolební kampani pak jmenovaná média manipulují průzkumy preferencí a zintenzivňují negativní propagandu. Ovšem královským systémem je technologie sčítávání hlasů. Každá volební komise v obcích může sebepečlivěji spočítat odevzdané hlasy, ovšem v momentě, kdy celkový údaj vloží do počítače, tak už nad nimi ztrácí jakýkoliv člověk kontrolu. A od té chvíle záleží už jenom na algoritmech v samotných počítačích, od obcí přes kraje po centrum, jak budou jejich programy s hlasy manipulovat. Já osobně od dob zavedení počítačového systému sběru hlasů nevěřím výsledkům žádných voleb a nyní, v době „nadvlády AI“ považuji už volby za naprosto zbytečný a tím pádem příliš nákladný proces. Tečka. Ba vykřičník!

A ta rada pro koalici STAČILO? Podle zákona bude dostávat dostatek finančních prostředků k tomu, aby její lídři pokračovali ve své angažovanosti. Oni jediní jsou totiž na správné straně budoucích dějů.

     Václav Havel naši zem přetáhl na Západ, kam jsme nikdy nepatřili. Václav Klaus pak její bohatství tomu Západu odevzdal prakticky asi tak za desetinu reálné hodnoty.

Co nejstručněji to lze vyjádřit takto. Západ, to byl a je pruh zemí v Evropě od Nizozemska přes Belgii, Francii po Španělsko a Portugalsko a samozřejmě Velkou Británii. Čili země při Atlantickém oceánu, který zneužily k tak zvaným zámořským objevům, což byly fakticky válečné výboje. Tato část Evropy pět století okrádala celý svět, získávala tak zvanou RENTU HEGEMONA. A do ní naše zem nikdy nepatřila. My jsem situováni do středu Evropy nejen zeměpisně, leč hlavně svými dějinami. Na tomto místě je nutné přičinit dvě poznámky. Do takto pojatého Západu se v několika obdobích protlačilo i Německo a v minulém století tam bylo Anglosasy dokonce implantováno jeho okupací Anglo-Američany. Za druhé. V období studené války celý západ Evropy stal reálným protektorátem USA. Havel se stal fakticky prvním vlastizrádcem nejnovějších dějin našeho národa.

Václav Klaus už v prvních dnech politického převratu z osobního rozhodnutí navštívil velvyslanectví USA v Praze a tam podepsal memorandum o tom, že dokáže převést plánované hospodářství tehdejší republiky na tržní. Zahájil ho trojnásobnou devalvací koruny, což byla jiná forma měnové reformy, která okradla obyvatele našeho státu o úspory a vytvořila šanci, aby si kupříkladu prosperující řemeslník Západu mohl v novém Československu koupit fabriku. Pokračoval pak dvěma etapami převodu majetku státu do soukromých rukou. Jeho malá privatizace řemesel, obchodu a malých podniků byla reálnou krádeží a velká privatizace dokonce loupeží, protože při ní docházelo i k vraždám. Svůj zločin dokončil zavedením tak zvaného svobodného zahraničního obchodu, jehož výsledkem bylo, že se náš stát stal kolonií Západu. Tak v co nejhrubší kostce vypadala vlastizrada Kluse.

Padlý anděl, alias Satan celým jménem Benjamin Netanjahu svými zrůdnými činy v posledních dvou letech osvobodil Západ, ba dokonce možná celý svět. Osvobodil ho od traumatu viny za holokaust. V současnosti už jsou účty vyrovnány. Nikoho rozumného na planetě nenapadne, aby odpor, odsouzení, či boj proti Izraeli si troufal označovat za antisemitismus, nenávist k Židům, nadtož souhlas s hitlerovským holocaustem. Kritika Židovství a především kritika a boj s Izraelem už nikdy neponesou nálepku nějaké souvislosti se schvalováním holocaustu.

A ještě něco navíc. Netanjahu rehabilitoval středověké křesťany, kteří nenáviděli Židy nejen zato, že zabili Ježíše Krista, ale rovněž, ne-li ještě víc za to, že v jejich ideologii ba náboženské víře je dovoleno zabíjet nejen nežidy, ale i jejich děti. A to pomíjím, že nenáviděli také jejich metodu úročených půjček, tehdy lichvu. Opakuji. Netanjahu zbavil svět pocitu viny za holocaust a rehabilitoval nenávist středověkých křesťanů vůči Židům.

A je teď jenom na Židech samotných, aby se diferencovali na souputníky „Satana“ a ty, kdo se od něho odvrátí. Jsem přesvědčen, že jen samotní Židé se musí zbavit vředu na svém těle, aby ze sebe sňali prokletí celosvětové nenávisti. A nejpřesvědčivěji tím, že budou zabíjet satana v sobě i kolem sebe.

„Mírotvůrce“ zoufale toužící po Nobelově ceně míru jménem Donald Trump si pořídil ministerstvo války. Zase jeden z jeho nevyzpytatelných činů. Dneska mě nezajímá smysl tohoto rozhodnutí, protože stejně pochybuji, že vůbec nějaký má. Chci si učinit pár poznámek o následné akci, jež svou neobvyklostí nemá v dějinách USA obdoby. Trumpův ministr obrany, kterého postihla změna funkce na ministra války totiž svolal všechny generály USA na společnou sešlost. Média hovořila asi o osmi stovkách „nejvyšších válečníků“.

Pete Brian Hegseth začal svůj projev před nejvyšším důstojnickým sborem po „trumpovsku, cituji: „Máme nejsilnější, nejsmrtelnější, nejlépe připravenou armádu na planetě. Nikdo se s námi nemůže srovnávat. Ani zdaleka ne…Pokud naši nepřátelé z hlouposti rozhodnou nás vyzvat, budou rozprášeni násilím, přesností a zuřivostí Ministerstva obrany…Hloupí a nerozumní politici donutili armádu soustředit se na špatné věci. Tento projev je o tom, jak napravit desetiletí úpadku, zjevného i skrytého…Jak řekl prezident: uklidit trosky, odstranit rušivé faktory…Ztratili jsme směr. Stali jsme se ´wokistickým oddělením´. Ale teď už to tak není. Teď se dívám na Američany, kteří učinili volbu… Žádní kluci v šatech. Už žádné uctívání změny klimatu, žádné genderové iluze…S tímto je konec!… Od této chvíle je jediným úkolem nově obnoveného Ministerstva války toto: vést válku, připravovat se na válku a připravovat se na vítězství, neúprosně a nekompromisně.“

Samotný Trump na tom setkání mluvil jako obvykle blábolivě a média si z jeho nesouvislého projevu odnesla pouze sdělení, že pokud Trump neobdrží Nobbelovku, bude to urážkou celé země. Prohlásil, že on ji nechce pro sebe, ale pro Ameriku, která už jeho přičiněním ukončila osm válek. Takže od Trimpa se generálové hned v úvodu dověděli, že kdo nesouhlasí s tím co říká, může odejít a tím ukončit svou kariéru. No blázen.

Ovšem nemyslím si, že jakési očistění generality od nánosu Woke, LGBD a podobné nesmysly, byly důvodem smyslem a cílem schůze. Mám odůvodněné podezření, že pod rouškou této zbytečnosti se v zákulisí uskutečnilo setkání těch, kdo budou muset válčit. S Venezuelou a s Íránem. Zatím. Jako tréning na Čínu. Ale to je jen má spekulace, nic víc.

Politická třída Evropy, konkrétně tedy EU a Británie, kdysi Velké, je stále víc válkychtivá, alespoň ta vrcholová. Konkrétně vůči Rusku.  Mnozí Rusové si myslí, že je to proto, že „Evropa“ ztratila strach z Ruska. Nejsem stejného názoru. V Evropě v současnosti se na nejvyšší rozhodovací posty dopracovala generace, která nezažila válku na vlastní kůži. Mezi nimi jsou, a bohužel ve velké míře, i potomci těch, kdo byli Ruskem krutě poraženi, deklasováni ba až početným zajetím poníženi v poslední velké válce, údajně Druhé světové. A ti už dávno prahnou, ba jsou sžíráni touho pomstít své dědy. Ruská SVO na Ukrajině zmíněným „kádrům“ otevřela okno reálné pomsty, kterého se jmenovaní s drzostí, Západu vlastní chytili. Napřed samozřejmě propagandisticky, aby zmanipulovali dostatečný počet obyvatel, svých zemí. Což se dneska, v době propracovaných technik mediálních manipulací s pasivní veřejností velmi dobře a poměrně rychle podařilo. Vládci Evropy proto mohli celkem bez odporu finančně a materiálně podporovat Ukrajinu v boji s „agresorem“ prakticky od samého začátku.

Rusko pro svou SVO zvolilo pro Západní vojevůdce a tím spíše politiky taktiku nepochopitelnou, ze které vyvodili, že je slabé, jeho armáda nezkušená ba až neschopná a politické vedení nerozhodné. Proto se lídři Západu odhodlali nejen ke své angažovanosti v konfliktu, ale především v jeho z počátku nenápadné a později stále provokativnější eskalaci. K čemuž jim Ruské politické vedení jako by dláždilo cestu. Rusko sice hovořilo o jakýchsi nepřekročitelných, červených liniích, ale když si Západnici troufli některou překročit, tak zjistili že z výhružek obvykle nic nebylo realizováno. A tak s postupným zvyšováním sázek se Západ dopracoval do situace, ve které je dneska.

Už nejde o pomstu za dědy. Do konfliktu vložili tolik že z něj vytvořili pro Evropu existenční problém. Rusové od samého počátku SVO byli v situaci, že nesmí prohrát. Byla to pro ně otázka bytí a nebytí. Proto ji také zahájily tehdy a až tehdy, když si byli jisti, že zvítězí. Evropané, kteří na totální konflikt s Ruskem nemají zdroje, ovšem postupnou eskalací vsadili rovněž do hry v průběhu let celý svůj osud. Pokud si chtějí zachovat vysoký standard svého života, musí bezpodmínečně porazit Rusko. Půl tisíciletí okrádala Evropa celý svět, Rusko se jí nikdy nepodařilo ovládnout, takže nyní se o to pokusí, v moderních dějinách potřetí a naposled. Novou příležitost už mít nebude, protože se stane bezvýznamnou. Od takového osudu ji může odvrátit pouze plenění bohatství Ruského území. Takže válka Evropy s Ruskem je neodvratná, pokud v Evropě nedojde k totální výměně Zmíněných „kádrů“, čti potomků fašistů, nacistů a nejhorších z nich hitlerovců.

Politická třída Evropy již nejméně dva roky provokativně, ba až drze eskaluje konflikt s Ruskem. V posledním měsíci hlavní vojechtivci, Starmeer, Merz a Macron, jimž už sekunduje nejen Polský Tusk a Meloniová z Itálie, ale i další, začínají ve svých zemích reálné přípravy na brzkou válku s Ruskem. Dneska jsem na webu https://zvedavec.news/komentare/2025/10/10706-dmitrij-medvedev-o-valce-s-evropou.htm našel text, který je připisován prostořekému Dmitriji Anatoljeviči Medveděvovi. Udivila mě jeho komplexnost natolik, že si jej celý dávám do svého blogu.

V Evropě se neustále mluví o válce s Ruskem v příštích pěti letech.

To se nestane.

Proč?

Protože je to proti našim národním zájmům.

1. Rusko nepotřebuje válku s nikým, nejméně ze všeho s chladnou starou babiznou, Evropou. Nemáme z toho žádný prospěch. Evropská ekonomika je slabá a závislá na USA a její kultura upadá v zapomnění. Evropa ztrácí svou identitu a rozpouští se v záplavě agresivních migrantů.
2. Klíčovou prioritou ruského lidu je rozvoj naší vlastní země, včetně obnovy území, která se vrátila do našeho lůna. To není ani snadné, ani levné.
3. Rusko vždy přicházelo do Evropy jako osvoboditel, nikdy jako útočník.

Proč Evropa sama nezačne válku?

Tady je důvod:

1. Evropské země jsou zranitelné a rozdělené mezi sebou. Mohou sledovat pouze své vlastní zájmy a snaží se udržet nad vodou v dnešní ekonomické krizi. Nemohou si dovolit válku s Ruskem.
2. Evropští lídři jsou ubohými degeneráty, neschopnými nést odpovědnost za jakékoli vážné podnikání. Postrádají strategické myšlení, natož energii (v Rusku se tomu říká „vášeň“), aby mohli činit úspěšná vojenská rozhodnutí.
3. Většina Evropanů je měkká a apatická; nejsou ochotni bojovat za žádné společné ideály ani za svou vlastní zemi.

Proč je válka stále možná?

Vždy existuje možnost tragické nehody. A hyperaktivní šílenci s prstem na spoušti také zůstávají faktorem. Tento druh konfliktu s sebou nese skutečné riziko, že se zvrhne ve válku s použitím zbraní hromadného ničení.

Nesmíme proto polevit v ostražitosti.

Ministr zahraničí RF z tribuny VS OSN potvrdil současné stanovisko Ruska v Ukrajinském konfliktu. Navzdory horečné aktivitě USA a EU kolem Ukrajiny, výhrůžkám zaplavit Kyjev zbraněmi a zavádět nové sankce, Rusko neustupuje od svých základních požadavků. Lavrov formuloval dva jeho hlavní body:

– Výsledkem urovnání musí být spolehlivé bezpečnostní záruky pro Rusko, ochrana životně důležitých zájmů země a odstranění příčin ukrajinského konfliktu, včetně zajištění práv Rusů a rusky mluvících obyvatel na územích kontrolovaných Kyjevem.

– Žádné „hranice Ukrajiny z roku 2022“. Jde o hranice zakotvené v ústavě Ruské federace, tedy kromě Krymu také čtyři další bývalé ukrajinské oblasti v jejich administrativních hranicích.

Lavrov zdůraznil, že „žádný mír nebude, dokud Kyjev a jeho evropští spojenci nepochopí vážnost situace a nebudou připraveni na poctivý dialog“.

Moskva, připomněl Lavrov, „nepřijímá, že NATO pokračuje v rozšiřování až k ruským hranicím, a to navzdory slibům daným ještě sovětskému vedení o nepostupování „ani o centimetr“ na východ. Expanze aliance dnes ohrožuje nejen Rusko, ale i Čínu, NATO se svými kroky snaží obklíčit celou Eurasii…To je v přímém rozporu se závazky států NATO v rámci OBSE – dodržovat princip nedělitelnosti bezpečnosti, neposilovat ji na úkor jiných a neusilovat o dominanci“.

K bezpečnosti na kontinentu pak řekl: „Rusko opakovaně navrhovalo dohodu o právně závazných bezpečnostních garancích, tyto návrhy však byly ignorovány. Naopak – aliance stále častěji hrozí použitím síly a obviňuje Rusko z plánů napadnout NATO a EU. Rusko nikdy nemělo ani nemá takové úmysly, ale v Evropě jsou tací, kdo válku proti Rusku již připravují…jakákoli agrese proti Rusku dostane rozhodnou odpověď – o tom nesmí být žádných pochyb“.

Jak se zdá, Trumpova „mírová“ administrativy na tato varovná slova reagovala tím, že povolila Ukronacistům použití svých raket dlouhého doletu k zásahům do hloubi území Ruska, včetně ohrožení samotného Kremlu v Moskvě. Takže! Adié „Nobelovko“.

Svůj pohled na novou mapu Ukrajiny, vynucenou Ruskem prostřednictvím jeho speciální vojenské operace si dovolím postavit na axiomu, který asi málokdo zpochybní. Konstatuji, že Rusko je již několik staletí přeobrovský stát, který má tolik nadbytečného území, že si jeho vládci s ním nikdy pořádně nevěděli rady. Pokud ho rozšiřovali směrem na Západ, pak jenom tehdy, když byli napadnuti svým sousedem. Aby se od dalších útoků ochránili, tak se ve svém okolí snažili vytvářet území loajální k sobě. Řečeno jasněji ovládané takovými vládci, kteří chtěli mít raději z Ruska ochránce, než nepřítele a tak budovali své vladařství takové, aby mocnářství nezasahovalo do jejich vnitřních záležitostí. Řečeno ještě jinak, Rusko vedle sebe nesnáší otevřeného nepřítele. Loajalitu ve svém sousedství vítá, ale nevynucuje. Po cizím už neprahne, neboť na svém území má vše co potřebuje ke své existenci.

Současní vládci Ruska nelibě nesli, nesou a ještě dlouho budou nést, rozpad SSSR. Ne sice pro onu ztrátu obrovského území, kde uplatňovali svůj vliv, ale proto, že za dnešními hranicemi Ruska zůstalo minimálně 12, ale spíše více milionů Rusů. Což je další nepopíratelný fakt, který by si současní „sousedé“ Ruska měli připustit a šikanou až terorem Rusů na svém území neprovokovat Rusko.

Od rozpadu Sovětského svazu se ne Ukrajině vztah k Rusku neustále zhoršoval, až na přelomu roků 2013/2014 se zlomil v otevřené nepřátelství živené nesmiřitelnou nenávistí nových vládců, založené na zrůdné ideologii, kterou Rusové nazývají nacismem. Podle mě přesnější označení docela vtipně bylo označen za konkrétní případ schizofrenie pojmenovaný rusofrénií. Politický zlom na Ukrajině byl tehdy tak intenzivní, že vyprovokoval separatistické tendence regionů s většinou Ruského etnika.

Nová pseudorevoluční moc na Ukrajině neměla tolik zkušeností se správou státu, aby separatistické tendence zvládla měkkou silou. Tedy kupříkladu postihem nejviditelnějších vůdců, vyjednáváním s těmi, kdo by je nahradili a především „cukrkandlem“ pro „lid obecný“ v rebelantských regionech. Místo toho použila tu nejhrubší, čili ani ne policejní, leč hned vojenskou sílu. Jako obvykle akce vzbudila reakci a separatisté přijali boj, čímž bylo zaděláno na konflikt, který organicky a logicky dospěl až k dnešku.

Jen připomenu prvotní separatistická fakta. Na Krymu referendum vyhlášené Krymským parlamentem proběhlo 16. 3. 2014. Doněcká republika byla vyhlášena 7. 4. 2014, v Luhansku o několik dní později. DLR a LLR byly vyhlášeny jako svrchované země po obsazení správních sídel takto pojmenovaných „óblastěj“ Ukrajiny.

Prakticky ihned po zahájení SVO byly iniciovány a také uskutečněny rozhovory o ukončení konfliktu. V Istanbulu se jednalo a bylo dosaženo poměrné shody, v níž, pokud je veřejně známo, Rusko vůbec nemělo zájem připojit ke svému území nic jiného než Krym a Sevastopol. Nechci spekulovat, ale pokud by Ukrajina nekladla Rusku překážky pro obchod a obranu svého teritoria, tak by bylo ochotné ještě změnit i svůj náhled na Krym. Ovšem Ukronacisté opojeni Západními sliby se rozhodli pro boj, čímž SVO povýšili na válku.

Zkušenost z většiny, ne-li prakticky všech válek v dějinách říká, že skončily překreslováním map. Klan současných vládců Ukrajiny to absolutně nechce připustit. Zelenskyj neustále opakuje, že Ústava jeho státu je překážkou takového skončení konfliktu. Má sice pravdu, ale ne úplnou. Když současná moc se potřebovala zbavit násilně svrženého prezidenta Janukovyče, také dokázala „přechytračit“ Ústavu. Parlament vydal usnesení, že současná situace bezprostředně ohrožuje bezpečnost země a bylo vymalováno. V současnosti může použít stejného triku. Takže záleží jedině na tom, zda vládci Ukrajiny chtějí pořád ještě bojovat a budou třeba až do hořkého konce věřit v zázrak vítězství, nebo se „pochlapí“, zapnou selský rozum a smíří se se ztrátou území, jakou nadiktuje vítěz horké války.

Benjamin NETANJAHU vzkázal zemím, které na zasedání VS OSN uznaly palestinský stát, cituji „Odpověď na nejnovější pokus o vytvoření teroristického státu v srdci naší země dostanete po návratu z USA. Počkejte na ni.“ Jsem přesvědčen že ta sionistická bestie měla být okamžitě internována, ať se nachází kdekoliv. A předána k soudu arabských zemí, kde není zrušen trest smrti.

„S časem, trpělivostí a finanční podporou Evropy, a zejména NATO, je obnovení hranic, které existovaly před válkou, velmi reálnou možností,“ naznačil Donald Trump, když si fakticky umyl ruce nad osudem Ukrajiny, čti, nechal ji viset na Evropě. To bylo každému člověku myslícímu mozkem jasné od chvíle, kdy Trump donutil Evropu kupovat od USA zbraně na pomoc Ukrajině.

„Izrael za nás všechny dělá špinavou práci!“ Vyplivl ze sebe Friedrich MERZ. Holt nacista se nezapře.

     „Ukončení ukrajinského konfliktu nebude znamenat konec války proti Rusku. Západ vyostřuje situaci na Kavkaze, v Pobaltí, Moldavsku, Rumunsku a dalších regionech sousedících s Ruskem“. Takovř názor prezentoval analytik Alan WATSON.

Technokracii vede superbohatá vědecká elita, které chybí morální principy a úcta k lidstvu. Technokraté jsou stále častěji vnímáni jako starověcí bohové Thor, Zeus nebo Apollón. Totální kontrola se rovná zničení. Občané tohoto světa nemají tušení, že První obrat může být čistkou po masových vraždách, jaké se nestaly od 20. a 40. let 20. století. ⁃ Patrick WOOD, editor.

„Americký prezident, který letos na půdě OSN přednesl projev plný protimluvů a chaotických sdělení, předvedl katalog psychiatrických syndromů„. Nechal se slyšet italský populární novinář Marco TRAVAGLIO.  A tak potvrdil můj názor, že Trump je dement.