Dneska má narozeniny Miloš Zeman. V dobách své největší popularity slavíval svá kulatá výročí raději o rok dříve, prý pro jistotu aby si to užil. Napadlo mně proto „jeho osmdesátiny“ si připomenout o rok později. Pro jistotu, abych si byl jist že těch osmdesát už opravdu přežil. Nemám v úmyslu připomínat si toho politického hochštaplera. Leč napadlo mě pokusit se o nejkratší a při tom dostatečně výstižnou charakteristiku prvních tří prezidentů samostatného Česka. Protože po nich už nikdy nebude tato zem ani samostatná, ani vlastně česká. Takže ti tři sice byli posledními „nejvyššími“ státníky svobodného Česka, leč svou politikou každý obrovským dílem se zasloužili o ztrátu jeho „českosti“. Což je společným rysem jejich politického působení.

Doufám, že se najde někdo povolanější, kdo dokáže o této trojici napsat zásadní studii. Především proč právě je vynesla doba rozhodného historického zlomu až tam, kde nepatřili. Ze zkušeností s nimi, protože jsem je všechny osobně poznal tvrdím, že v dobách stability, ať už socialistického režimu, či kapitalistického systému, by se ani jeden z nich nevypracoval v politice na jakékoliv vedoucí postavení, nadtož to vůbec nejvyšší. Já se domnívám, že právě ona chaotičnost převratu v nich probudila dřímající chorobnou ambicióznost, kterou jsem já vnímal při styku s nimi a považuji ji za základní společný znak jejich charakterů, který je doslova dohnal na nejvyšší funkci

Zaujalo mě už to, že na prezidentský stolec usedli pěkně v pořadí podle věku, jako by se na tom v průběhu mocenských hrátek předem domluvili.

Václav Havel 5. 11. 1936, život nevnímal jako realitu, ale jakési drama „Někým“ režírované a proto ho vnímal jcoby absurditu. Považoval se za umělce a intelektuála, což v něm vykrystalizovalo odpor proti mocným, jakýmkoliv mocným. Jenže se, díky své naivitě do mocenských vztahů zapletl. Ovšem vůbec se v jejich „technologii“ nevyznal a tak byl zneužíván až po konečnou tragédii svého života, jíž byl právě popřevratový vzestup na nejvyšší politický post. Jeho dosažením zradil vlastně sám sebe, ale nejhorší je že praktickou činností v tom nejzodpovědnějším národním postavení zradil i Český národ. Nasedl totiž do vlaku, který nás zavezl až do EU a NATO.

Václav Klaus 19. 6. 1941, oproti Havlovi pocházel z nuzných poměrů. Proto život bral realisticky a díky svému všeobecnému nadání dospěl až k ortodoxnímu pragmatismu. Byl jediným z těch tří, který svou ambicióznost neskrýval, ale systematicky na ní pracoval. Ovšem nikdy ji neviděl v politice především proto, že bytostně nesnášel socialismus, jak sám říkával. Leč to nebylo pravdou. Nesnášel rovnostářství, protože jako talentovaný člověk v něm viděl největší zlo ohrožující jeho ambice. Proto svou šanci v momentě převratu postřehl okamžitě. Již v prvním týdnu ze svého rozhodnutí navštívil velvyslanectví USA, kde podepsal memorandum o tom, že je schopen převést ekonomiku z plánovací na tržní. Celé memorandum do dneška, pokud vím, není odtajněno. Tím jeho vlastizrada začala a pokračovala zdárně po celou dobu jeho politické aktivity. Všechno, co je do dnešních dnů špatné a ještě horší v našem státě, je fakticky jeho „zásluha“. Vždycky jsem ho proto, mimo jiné, označoval kmotrem všech mafií.

Miloš Zeman 28. 9. i944, je ze všech tří v mých očích absolutní nulou. V celém předpřevratovém životě absolutní nikdo, jak by řekla má babička úplné „budižkničemu a dejpozornanic“. V jeho životě povrchního seladona, požitkáře až pijáka sehrála absolutní roli v popřevratové době právě ona chorobná ambicióznost. Měl totiž pro politiku dvě neocenitelné vlastnosti. Byl skvělý rétor a člověk nezajímající se o detaily, čili s talentem populisty. Což ve zmatené době byla rozhodující potřeba. Rychle se orientovat, umět doslova nasát vědomí vlivných skupin a skvěle ho reprodukovat. Jako poslední vlastizrádce v řadě svou roli dokončil aktivitami v NATO a především definitivním zlomením státní ekonomiky, když oddlužil všechny banky a privatizoval je do vlastnictví zahraničních korporací.

Ač jmenovaní ve svém životě neměli absolutně žádnou šanci stát se státníky, ba dokonce nejvyššími představiteli České země, dějinné kotrmelce poslední dekády minulého století v nich probudily obsesi touhy po prezidentském bydlišti na Hradě tak silnou, že byla srovnatelnou s Trumpovou touha po Nobelově ceně za mír.

Více než stovka delegací z celého světa opustila sál Valného shromáždění OSN, když se izraelský premiér Netanjahu ujal slova. Na to reagoval izraelský velvyslanec při OSN na sociálních sítích větou: „Odejděte a nevracejte se!“ Tu lze interpretovat různě, především podle toho, jaký má komentátor vztah k současnému chování Izraelských vládců. Ovšem v každém případě je to projev nesmiřitelného nepřátelství. A to je dobře. Vědomí, které je zotročeno nesmiřitelnou nenávistí totiž není pomoci. Musí být zničeno. Izrael sice opanoval vůli Trumpovy administrativy, a je pořád miláčkem „bílé“ USA. Leč i tam pomalu, ale jistě tradiční Izraelská lobby ztrácí vliv a tak se musí, mimo jiné, uchylovat k terorismu. Viz Charles James Kirk. Jenže současná Amerika není tou v době vraždy Kennedyho, v níž měl SionIzrael rovněž prsty. Takže současný teror Mosadu je v USA už kontraproduktivní. A jakmile se v USA zhroutí podpora Izraele, tak ten pidistáteček doslova v mžiku zanikne. Ani ty jeho „jadrovky“ mu nepomohou.  Cosi mi říká, že země BRICS už to zařídí. Jsem velice rád, že nejsem se svým názorem o bezpodmínečné nutnosti zániku Sionistického Izraele osamocen. Zrovna včera jsem objevil text na webu https://cz24.news/karol-ducak-zlociny-izraele-a-mossadu/, který končí prakticky stejnou výzvou, jakou já již drahnou dobu končím své texty na tomto blogu. A tak jsem se rozhodl už od jejího používání upustit, když je šířena mnohem známějšími lidmi.

Bývalý ředitel CIA David Petraeus se v New Yorku setkal se samozvaným syrským prezidentem Ahmedem al-Sharaou, čti, ex-vůdcem odporu proti Bašár al-Assadovi. Ahmed al-Shara svou rebelantskou aktivitu začínal ještě pod jménem Abú Muhammad al-Džauláni v Iráku, v řadách Al-Káidy, především v bojích proti USA. Byl jejími jednotkami zajat, vězněn, ale při začátku vzpoury proti Asadovi byl propuštěn. V roce 2012 založil s podporou al-Káidy Frontu an-Nusra a základnu odboje proti režimu Asada si vybudoval v severozápadním goernorátu Idlib, v němž vykonával roli vůdce. Jeho „vyčínání“ bylo odporné natolik, že v roce 2013 byl zařazen na seznam teroristů USA a o čtyři roky později MZ vypsalo odměnu 10 milionů dolarů za informace vedoucí k jeho dopadení. A pikantní na všem je, že ji vypsal osobně právě David Petraeus, při čemž ho označil za jednoho z nejnebezpečnějších teroristů Islámského státu a al-Nusra. Teď se ale setkali jako staří dobří známí, neboť „Šara“ je Západem uznávaný politik, ba státník. Vypsání odměny bylo přece zrušeno a jako obvykle je to sice gauner, ale „náš“ gauner.

V zemích pod vládou komunistických stran nebylo neobvyklé, že politik šikanovaný, odstraněný z aktivní činnosti, obviněný, odsouzený, ba vězněný se stal za nějaký čas třeba i nejvyšším funkcionářem strany, či dokonce vrcholnou hlavou státu. Nebylo tam ani nemožné, aby válečný zločinec, či původně „třídní nepřítel“ se dostal na poměrně vysoký politický post. Takový totiž byl charakter vnitrostranických bojů o moc. Ovšem aby prokazatelný terorista, zabiják a hromadný vrah se stal uznaným politikem širokého spektra států, to je asi rarita. Ale především důkaz kardinální degeneraci politické třídy Západu. Asi to patří do oněch neustále zdůrazňovaných pravidel podle nichž zmíněná třída řídí tento svět. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

I před svědky z celého světa nedokázal Trump na sešlosti VS OSN opět nic jiného, než se trapně vychloubat. Jeho projev ale prakticky nezanechal mnoho mediálních stop. Daleko víc se ale světem rozletěl jeho „tvít“, který bezprostředně potom napsal na svůj profil a věnoval jej konfliktu na Ukrajině. Pokud jsem se dopátral správně, pak zní doslova takto: Poté, co jsem se seznámil a plně pochopil vojenskou a ekonomickou situaci na Ukrajině a v Rusku a poté, co jsem viděl ekonomické potíže, které to Rusku způsobuje, si myslím, že Ukrajina je s podporou Evropské unie v pozici, kdy může bojovat a ZÍSKAT zpět celou Ukrajinu v její původní podobě. S časem, trpělivostí a finanční podporou Evropy, a zejména NATO, je původní hranice, odkud tato válka začala, velmi reálnou možností. Proč ne? Rusko již tři a půl roku bezcílně vede válku, kterou by skutečná vojenská moc mohla vyhrát za méně než týden. To Rusko nijak nepovyšuje. Ve skutečnosti to z něj dělá spíše „papírového tygra“. Až lidé žijící v Moskvě a ve všech velkých městech, městech a okresech po celém Rusku zjistí, co se ve skutečnosti děje s touto válkou, že je pro ně téměř nemožné sehnat benzín kvůli dlouhým frontám, které se tvoří, a všechny ostatní věci, které se dějí v jejich válečné ekonomice, kde většina jejich peněz je utracena za boj proti Ukrajině, která má velkého ducha a je čím dál lepší, Ukrajina by mohla získat zpět svou zemi v původní podobě a kdo ví, možná by mohla jít i dál! Putin a Rusko jsou ve VELKÝCH ekonomických potížích a nyní je čas, aby Ukrajina jednala. V každém případě přeji oběma zemím vše nejlepší. Budeme i nadále dodávat zbraně NATO, aby s nimi NATO mohlo nakládat, jak chce. Hodně štěstí všem!“ Ten člobrdík neschopný složitějších analýz měl popravdě napsat, že ono „seznámení“ spočívalo pouze ve vyslechnutí zastarale zapšklých přemoudřelostí svého rádce Keitha Kellogga a propagandistických nepravd „jeho nízkosti“ Zelenskyho. Takovýto slovní guláš ovlivnil emoce stárnoucího bonvivána se světle modrou kravatou natolik, že se musel veřejně vyznat ze své frustrace tak, jak to provedl.

Leč nebylo to ojedinělé pomatení mysli. Hned na druhý den prakticky totéž zopakoval „Malapartu“ Mac(a)ronovi, cituji: „Byla to strašná válka, měla skončit a Rusko ji mělo zastavit. Ale už to trvá tři a půl roku a zatím to tak dopadlo. Uvidíme, co se stane. Ale druhá strana také umí bojovat a to už dokázala. Možná je to tak, že Rusko je papírový tygr. Nevím, co jsou zač. Ale tři a půl roku bojů a zabíjení všech, zabíjení 7 000 lidí týdně pro nic za nic, pro nic. Je to tedy velmi smutná situace. Většina z vás ale viděla nedávné prohlášení, které jsem vydal před chvílí, a jsem rád, že jste ho dostali. Ale tak to cítím. Opravdu to tak cítím. Ať si vezmou zpět svou zemi“. Konec citace.

Trump je v mých očích naprosto nepředvídatelný psychopat, nebo alespoň psychicky indisponovaný dominancí emocí nad rozumem. Ať je to jak chce, je to pro pozici jakou zastává tragédií pro celý skvět. Nemá totiž korelaci soudnosti potřebnou ke své obrovské zodpovědnosti. Jinými slovy dá se od něj očekávat cokoliv. Ve věci Ukrajiny třeba i to, že se třeba rozhodne pomoci Ukrajině i použitím jaderných zbraní. Jinak řečeno je u něj možno očekávat realizaci jakéhokoliv, pro běžného člověka i nepředstavitelně šíleného a hlavně momentálního nápadu.

Nejhorší na tom je, že se to netýká jenom Ukrajiny, leč Íránu, Venezuely, či Německa. A vůbec nejděsivější je, že jeho slabosti vynikajícím způsobem zneužívá pro své záměry sionistická zrůda Netanjahu, Který už fakticky „řídí“ celou zahraniční politiku Trumpovy administrativy. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

Ruské ministerstvo zahraničí pořádá občasné „Kulaté stoly“, akce v nichž příslušníkům cizích zastupitelství vysvětluje politiku Ruska. Poslední kulatý stůl měl název: „Ukrajinská krize. Dodržování cílů a zásad Charty OSN“. Tentokrát byl na něm hlavním informátorem sám Sergej Lavrov. Ten mimo jiné řekl, citují: „Pokud Západ cituje určité principy k ospravedlnění svého jednání, činí tak selektivně a vybírá si jen ty, které jsou v dané situaci výhodné. V případě Kosova tvrdili, že uplatňují princip sebeurčení národů. Bez referenda, jednostranně uznali jeho prohlášení o nezávislosti. V jiných případech, jako například na Krymu, kdy více než 95% obyvatel otevřeně a transparentně hlasovalo pro znovusjednocení s Ruskem, Západ prohlásil, že v tomto případě neuznává právo národa na sebeurčení a požaduje respektování principu územní celistvosti. Tyto dvojí standardy jsou nám dobře známy“.  Lavrov nekritizuje Západ proto, že neuznává referendum, leč hovoří o tom, že na Západě neuznávají referendum provedené na Krymu. Což je z hlediska mezinárodního práva rozdíl, protože nejde o dvojí standard.

Pokusím se přijít na to, co to vlastně je.

Tak v prvé řadě. Mezinárodní právo nezná obecné právo regionu či provincie jednostranně se odtrhnout (tzv. secesi). Existuje pouze princip sebeurčení národů, zakotvený v Chartě OSN (čl. 1 odst. 2 a čl. 55), a ještě ve dvou Mezinárodních paktech o lidských právech z roku 1966 (čl. 1). Troufám si proto tvrdit, že v tomto punktu je mezinárodní právo poněkud děravé. Hovoří pouze o interním sebeurčení, čili že národ má právo participovat na politickém, ekonomickém a kulturním životě státu. Jako výjimečný prostředek pak zná externí sebeurčení (secesi), který lze uplatnit zejména tehdy, pokud je národ systematicky utlačován a nemá přístup k vládě, nebo je mu upírána možnost uplatňovat interní sebeurčení.

A za druhé. Mezinárodní právo nestanovuje ani přesná procedurální pravidla pro referenda o nezávislosti. Existují ale určité „standardy“ vycházející z praxe OSN, mezinárodních soudů a uznávaných zásad. Požádal jsem umělou inteligenci o jakýsi přehled oněch zásad, která v praxi byla zohledněna tak, že bylo referendum „právně relevantní“. AI našla čtyři okruhy zásad a v každém z nich pak po dvou pravidlech. Celkem tedy osm pravidel, která ovšem i tak jsou lidově řečeno dost gumová, takže i prostý laik, čti, vlivný politik, nadtož kovaný právník, si v té změti zásad najde vždycky něco, co mu dává dostatek silných argumentů k neuznávání referenda.

To nejlepší pak uvádím jako za třetí. Mezinárodní „právo“ k uznání sebeurčení nepotřebuje referendum. Byly případy, kdy o něm rozhodl soud, nebo instituce OSN, jmenovitě Rada bezpečnosti, nebo Valné shromáždění.

Troufnu si tedy tvrdit, že v současném řádu světa spravovaného „podle pravidel“, nekonečně to opakované mantře Západu, neexistují jasné a především jednoznačné normy o sebeurčení národů, takže každé konkrétní sebeurčení je otázkou jen a jenom mocenských vztahů. Konstatuji proto, že v posuzování referenda neexistuje „dvojí standard“, leč mnoho standardů, tedy právně i fakticky žádný. Každé konkrétní uplatňování práva na sebeurčení národa je vždycky otázkou mocenského střetu. Na počátku snad obvykle politického, ale u něho to málokdy končí. A je moc dobře, když pokračuje pouze měkkou silou, či krátkodobým násilím a ne nekonečným krvavým konfliktem. Myslím si, že mezinárodní právo už dávno mělo mnohem přesněji kodifikovat problém střetu práva na sebeurčení národa s právem na územní celistvost státu. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

„USA hrozí Venezuele válkou, snaží se zmocnit jejích přírodních bohatství a ustanovit loutkovou vládu.“, oznámil Národní radě pro suverenitu a mír prezident země Nicolás MADURO MOROS

     „Miluji Ukrajinu. Miluji ukrajinský lid.…Ale ta země je ve vážných potížích,“ lamentuje Donald Trump. A aby byla ještě ve větších, tak ji USA přes Europanáky posílÁ další zbraně, dovoluji si poznamenat já.

„NATO nezahájilo žádnou válku. Poláci jsou znepokojeni, protože jejich prostor byl narušen a situace je napjatá, což bezpochyby vyvolává obavy,“ mění politický směr Vatikánu nový papež Lev XIV. Slova o NATO jsou pravdivá asi tak, jako tvrzení že Vatikán je následovníkem Ježíše Krista, dovoluji si prohlásit zase já.

„S potěšením oznamuji mnoha našim americkým patriotům, že označuji Antifu, nemocnou, nebezpečnou krajně levicovou pohromu, za velkou teroristickou organizaci…doporučí vyšetřovat ty, kdo hnutí poskytují finance“. Napsal Donald TRUMP. A já jenom připomínám, že Antifašistická akce je podle názvu, ale především podle praktické činnosti protifašistickým hnutím. A kdo je protivníkem protifašistického hnutí je…logicky fašistou.

„Evropa se zjevně, dost drze, snaží vybojovat si místo u jednacího stolu, ačkoli její revanšistický postoj a způsobení ´strategické porážky Rusku´ nemá u jednacího stolu místo“, tvrdí Sergej LAVROV, což já doplánuji, že pro přední politiky Západu je ona strategická porážka Ruska jednou z oněch nedeklarovaných, leč všeobecně realizovaných ba až posvátných „Evropských hodnot“.

„Pokud se v ukrajinské legislativě neudělají žádné změny, bude to znamenat, že západní vojenské jednotky brání nacistický režim na tomto Západem okupovaném území“, míní Sergej LAVROV. Konstatování, že Ukrajina je „Západem okupované území“, je z Lavrových úst nebývale ostrým prohlášením.

„Putin už dlouho testuje hranice, sabotuje. Špehuje, zabíjí, snaží se otřást důvěrou. Rusko chce destabilizovat naše společnosti…kapitulace Ukrajiny před Ruskem je nepřijatelná. To jen povzbudí Putina, aby si hledal další cíl…Ale, dámy a pánové, my to nedovolíme. Musíme nejen odradit naše protivníky od další agrese, ale také ještě těsněji spojit spojence a partnery,“ běsnil Fridrich MERZ. Já jenom doplňuji, že každý může přemýšlet, proč asi to tak zdůrazňoval v rozpravě Bundestagu o rozpočtu na rok 2026.

„Nemyslím si, že teď je čas žádat Putina o příměří. Pokud budu muset požadovat příměří, přijmu tvrdá opatření. Musíme dále snížit ceny ropy. Pokud ceny ropy klesnou, válka mezi Ruskem a Ukrajinou skončí,“ řekl Trump. Bohužel jsem nenašel přesné datum a hodinu kdy to vyslovil, což je v jeho případě důležité, neboť život už ukázal, že jeho vyhlášení se mění i několikrát denně. No abych nepřeháněl někdy dvakrát za den určitě. Měl by si to uvědomit každý, kdo se snaží spřádat analýzy o „vyčínání“ vlády USA.

     „Dnes, kdy tyranie opět ohrožuje Evropu, stojíme společně s našimi spojenci na straně Ukrajiny, abychom odradili agresi a zajistili mír.“ Řekl ve svém projevu Windsorský hostitel na velikolepém banketu, čímž světu vysvětlil, proč Trumpa do „svého vlastnictví“, čili státu Velká Británie vůbec pozval, a jako amerického prezidenta dokonce už podruhé. Vyloženě nesnáším když lidé tohoto původu žvatlají o míru, a od tohoto potomka největších vrahů globální historie to beru obzvláště nelibě. Tolik mé celoživotní přesvědčení o všech feudálních vládcích, ale o Anglikáncích naprosto bez výjimky.

     „Vaši hru opravdu nehraji. Co jste si nadrobili, to si také snězte, ale beze mě a bez USA.“ To sice neodpověděl Trump přímo na tom banketu, ale přece to jen řekl v rámci návštěvy.

Bývalý fotbalista Manchesteru United a francouzské reprezentace Éric CANTONA: Nastal čas zastavit Izrael. Čtyři dny poté, co Rusko zahájilo bojové operace na Ukrajině, FIFA a UEFA suspendovaly Rusko. Nyní to trvá už 716 dní, co Amnesty International nazývá genocidou. A přesto je Izraeli stále dovoleno se účastnit. Odkud tyto dvojí standardy?“ Já se troufnu ale zeptat, proč se tak udiveně neptají aktivní „kopálisti“ a další sportsmeni?!!

Marija Vladimirovna ZACHAROVÁ komentovala prohlášení náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny Andrije Gnatova, že jeden den konfliktu stojí Kyjev 172 milionů dolarů těmito slovy: „Za jeden den – 172 milionů dolarů. Dokážete si vůbec představit, co by Ukrajina mohla s těmi penězi vytvořit, kdyby nenaletěla sladkým slovům Britů a dalších anglosaských sirén? Ale kdo by jim ty peníze dal, kdyby je potřebovali k rozvoji mírové Ukrajiny?“ doplnila sarkasticky na tiskové konferenci. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

V nezvykle ostrém projevu se dne 19.9. ruský prezident Vladimir Putin obrátil k národům Západu se slovy: „Občané západních zemí! Snaží se vás nyní vytrvale přesvědčit, že všechny vaše těžkosti jsou výsledkem nepřátelských akcí Ruska a že máte platit ze svého, abyste bojovali s mýtickou ruskou hrozbou. To je lež. Pravda je taková, že současné problémy, kterým čelí miliony lidí na Západě, jsou výsledkem let chyb, krátkozrakosti a ambicí vládnoucích elit. Tyto elity nepřemýšlejí, jak zlepšit váš život. Jsou posedlé svými egoistickými zájmy a nadměrnými zisky.“ Je to reakce prezidenta RF na zrychlující se eskalaci protiruských aktivit zemí NATO, které jsou údajně vyprovokovány incidenty jimiž prý Rusko narušuje jejich vzdušný prostor. Nedovedu podle informací, které mám k dispozici posoudit, zda incidenty s drony nad Polskem, přelety Ruských stíhaček nad Estonskem a těžební věží kdesi v Baltiku se reálně odehrály tak, jak to tvrdí Západ. Ale jedno je jisté, Putin nikdy nemluví do větru, takže lze předpokládat, že Rusku opravdu dochází se Západem trpělivost a to skutečná, nejen taková, jak ji již nějaký čas hraje pro média Trump ve vztahu k Rusku a konkrétně Putinovi. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

Doporučuji seznámit se s textem na webu https://cz24.news/d-bosnic-infobrics-rusofrenie-hlavni-forma-psychozy-mezi-vysoce-postavenymi-zapadnimi-predstaviteli/ , jehož autor objevil novou formu psychózy a nazval ji rusofrenie, podle známé schizofrenie. Chorobu diagnostikoval u Keitha Kellogga a to dost přesvědčivě. Já již dlouho přemýšlím o tom, jak nazývat ten psychický stav mnoha politiků Západu, protože označovat jej za rusofobii je nesmyslné. Fobie je strach, leč oni strach z Ruska ztratili a jenom ho tak sveřepě nenávidí, že ztrácí smysl pro realitu. Nebo ho alespoň na veřejnosti simulují, aby pro své zločinné choutky získali „ovčany“, jejichž rukama by pak šli mlátit toho zpropadeného Rusa. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

Už jsem dneska nechtěl psát, ale následující mě dostalo. Za dobu konfliktu na Ukrajině jsem si oblíbil texty vojenského analytika Jaroslava ŠTEFCE. Prokazuje v nich všeobecnou vzdělanost a opravdu vysoce kvalitní odborné znalosti. Dneska mě doslova dostal na webu https://cz24.news/vojensky-analytik-stefec-jak-to-bylo-v-londyne/ , tímto dlouhým úryvkem, cituji: „A co se týče barevné hry šatů Camilly a Melánie, může být vše úplně jinak, než jak to prezentují tzv. módní poradci a outfitmakeři. Jak britský Palác, tak prezidentská administrativa USA si totiž přímo libují v symbolech. Byla tím ostatně poznamenána i volba druhů a ročníků alkoholických nápojů, podávaných při banketu. Z tohoto hlediska by bylo vyzdvihovat spojení modré a žluté na setkání Karla III a Trumpa jako vyjádření podpory Ukrajiny vyložené plýtvání cennou symbolikou. Ani jednu ze stran rozhodně nelze z něčeho podobného podezírat. To už byste mohli z podobných úmyslů podezírat i lidi, kteří vymysleli používání kombinace žluté a modré u kontejnerů na plast a papír. Nejspíš je to úplně jinak.

Tak především, kobaltová modř je oblíbenou barvou Camilly. Historicky symbolizovala stálost, božský původ a nadřazenost. Camilla neměla žádný žlutý doplněk, proto nelze hovořit o podpoře Ukrajině. Naproti tomu žlutá, kterou odvážně zvolila Melánie, je barvou komunikace, ale i varování. Představuje bohatství a úspěch, ale i stárnutí a úpadek. Camilla v modrém tak předává Trumpovi a USA vzkaz: ´My máme navrch, jsme o stovky let starší civilizací než vy, tak koukejte poslouchat´! Melánie ve žluté naopak vzkazuje Karlovi III a Británii Na co si to hrajete? Jste zastaralí a úpadkoví. Chudnete, zatímco my se vracíme na výsluní a bohatneme“. A úplně stejně hovoří i Melániin fialový pás, jehož barva symbolizuje bohatství, moc a prestiž.

Tolik k symbolice barev a fascinaci královskou rodinou.

Můj nedávný text o oblečení jmenovaných žen sice byl jakoby z jiné opery, ale celkově jsme se s analytikem shodli. Holt jsme asi lidé stejné krevní skupiny. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

Tento text začnu poněkud delší citací: „Trump se mě zeptal, jestli Rusko válku vyhrává. Řekl jsem mu, že Rusko válku nevyhrává…Rusko ve skutečnosti tuto válku prohrává…Kdyby Putin vyhrával, byl by v Oděse. Kdyby vyhrával, byl by západně od řeky Dněpr. Kdyby vyhrával, změnil by vládu. Rusko ve skutečnosti tuto válku prohrává…Pokud považujete postup o metry, nikoli o míle, pak ano, je to úspěšné. Ale cena, kterou za to platí, je enormní… Tohle není Rusko, které jsem znal za studené války, Sovětský svaz. Tohle je jiné Rusko. Mluví ve velkém, ale kdybych byl Putin, měl bych obavy. Putin někdy hrozí použitím jaderných zbraní. Spojené státy, Velká Británie a Francie také jaderné zbraně mají…Mluvili jsme o síle ruské armády. Řekl jsem, že Rusy porazíme. Ruská armáda není tak silná, jak Putin říká. Proto by měla být ukrajinská armáda chválena. Myslím, že by se nikdo neměl ruské armády bát. Nemyslím si, že mají potenciál pochodovat na Berlín nebo kamkoli jinam…Ukrajincům se již podařilo výrazně snížit vojenskou sílu Ruské federace, a proto se již nemluví o porážce Ukrajiny…Rusko se nyní stalo juniorním partnerem Číny. V současné době můžeme říci, že Čína má nad Ruskem jak ekonomickou, tak i vojenskou výhodu, a dokonce i historicky. Řeknu víc – kdyby Čína Rusku úplně přerušila pomoc – tato válka by skončila zítra“. Takto podle svého vyjádření informoval Trumpa jeho „znalec“ Ruska Keith KELLOGG.

Také patřím k těm, kteří kritizují Putinovu taktiku války-neválky. Jedině ale proto, že si myslím, že by při masivním útoku, a la USA v Iráku kupříkladu, bylo najednou více obětí civilistů, ale to jenom zdánlivě, protože nyní po tři roky už umírají na bojištích ve skutečnosti také civilisté, a už i ženy, a díky odmítání evakuací i děti.

Ovšem stále více si uvědomuji, že Putinova taktika je strategicky správnější. Kelloggův názor podceňující armádu Ruska totiž na Západě není ojedinělý. U velké části politiků NATO je docela běžný a nejhorší je, že začíná být dost frekventovaný i u generality NATO. A na netu jsem nedávno našel dokonce několikrát názor ještě mnohem nebezpečnější. Dá se shrnout do teze, cituji: „Existuje mýtus, že jaderná mocnost nemůže prohrát válku. Ovšem skutečnost je jiná. Válku prohrála USA ve Vietnamu, Francie v Alžíru a Sovětský svaz v Afghánistánu“, konec citace jednoho penzionovaného generála NATO, jehož jméno jsem si opomenul zapsat a teď ho nemohu najít. Putin totiž si je dobře vědom toho, že Rusko při soustředěném útoku NATO bude mít malou šanci vyhrát. Takže je dobré se tvářit, že armáda Ruska je slabá, bojově nevyspělá, technologicky nedostatečná a prostě opravdu porazitelná. Aby pak při eventuálním útoku ze strany NATO mu zasadila hned v úvodu doslova umrtvující šok, aniž by musela sáhnout k poslední záchraně, jaderným zbraním. Protože tady se mnou nejmenovaný generál naprosto zásadně, a tím pádem nebezpečně katastrofálně mýlí. Uvádí totiž války, kdy jaderné mocnosti nikdy nešlo ani zdánlivě o existenci. Jenže pokud někdo dožene Rusko do situace, že mu půjde o všechno, tak Amen Mária. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.