Velice rád čtu texty filosofa Ivana Hoffmana, zveřejňované na Parlamentních Listech. Jsou většinou časové, i nadčasové zároveň. Ale především, jako ty Kellerovy krátké, skvěle koncipované a výborně promyšlené. Je celkem pochopitelné, že se vyjádřil i k události, jež je pro období po studené válce novým precedentem v mezinárodních vztazích. Tedy o únosu Madura. I když prý to „zatčení“ se v USA nesmí oním, právně přesným termínem označovat, jak jsem se včera dočetl. Což je asi ona svoboda slova, kterou se snažil James David Vance vyučovat papaláše z EU brzy co se stal dvojkou v týmu globálního gangstera, piráta a především dementa „Velkého blondýna s modrou a někdy i červenou kravatou“. Jako reklamu na texty pana Hoffmana si dovoluji otisknout část jeho eseje o Americkém extempore ve Venezuele. Dále citát, dlouhý:

„Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Donald Trump je vlivný muž, kterému každý zvedne telefon. Není mu to ale nic platné, protože je stále méně toho, co může nabídnout, i toho, čím může vyhrožovat. Neumí se v politice důstojně pohybovat, a tak se v ní jenom zoufale plácá. Trumpova venezuelská telenovela je toho názornou ilustrací.

Nechal si doručit do New Yorku cizího prezidenta, za kterého je doma náhrada a klidně může chvíli chybět. Je to docela drahá hračka, když tím dal celému světu najevo, že USA se vyčleňují ze společnosti, jež ctí mezinárodní právo. Jenom zoufalec dělá reklamu právu silnějšího, když konkurence sílí, zatímco on sám slábne. Zdá se, že i ti Venezuelané si na prstech spočítali, že jim od Trumpa nic moc nehrozí a nestálo jim za to sestřelit mu pár vrtulníků a potopit nějakou letadlovou loď!“

Tolik Hoffman. Já sice předpokládám, že Trump to teď, ve své pýše „vojevůdce míru“, pořádně rozjede. Výhrůžky Kolumbii, Íránu, Kubě, Dánsku, Kanadě, a vlastně všem, včetně Ruska, kterému už včera „upirátil“ dva tankery, nejsou u skomírajícího starce planým řečněním. On už je u konce žití a „po něm potopa“. Tak vsází celý bank na jednu kartu, na sílu nadřazenou mezinárodnímu právu. Jednoznačně se postavil proti celému světu. A to věc je zlá, především pro tento rok, kdy budou v USA „poločasové“ volby. Ovšem můj pohled je názorem skeptika. Možná, že se svět už konečně vzpamatuje a začne spolupracovat, třeba proti hegemonii přežitého petrodolaru. No ale buď jak buď, „veselo“ na této planetě bude zachováno ještě dlouho.