V roce 1968 jsem celý jeden den věnoval prohlídce Zámku ve Versailles. Do pozdního odpoledne v hlavní budově a až do večera v jeho zahradách. Když jsme obědvali v objektu, řekl jsem svým kamarádům. Právě jsme viděli přehlídku toho všeho, co Francie nakradla po celém světě. Od té doby jsem byl přesvědčen, že Evropa jednou světu všechno bohatství i s úroky bude nucena vrátí. A zdaleka ne jenom zmíněné umělecké artefakty. Něco mi říká, že ta doba už nastala. Metod odplaty bude několik. Především soudní nároky na majetek, který je prokazatelně cizího původu. Druhým bude okupace zemí Evropy a další metody svět určitě ještě vymyslí. Migrace je v mých očích prvním kolem, který zdárně ruinuje Evropské země. Tedy okupace nevojenská, ale o nic méně agresivní. Druhé kolo jsem zaznamenal v tomto týdnu, kdy parlament Alžíru přijal zákon, definující období Francouzské kolonizace jako zločin. Následně může chtít v soudních procesech odškodnění. Zatím prý chce pouze omluvu. Takže vítejte v novém světovém řádu evropánci.

     Jakmile se dohodnete na míru, tak vás Ukrajinci ihned velice ochotně přijedeme okupovat, pardonu svými vojsky zajišťovat vaši bezpečnost před agresivním Ruskem. Bijí se pyšně ve svá mírotvorná prsa bossové Británie, Francie, Německa a Turecka. Ti ignoranti se pořád tváří že neslyší jasnou řeč Rusů. Žádná vojska NATO na území Ukrajiny a basta. Jsem naprosto neotřesitelně přesvědčen, že ti tři rádoby vládci ex-mocností Evropy za žádnou cenu nechtějí na Ukrajině mír, budou neustále dělat všechno možné aby znechutili Trumpa a pak ho přesvědčili k zapojení do velké války s Ruskem. No a pak jim už nepomůže žádný z bohů vzývaných Evropany, ani Kristus, nadtož Alláh.

Dostal jsem kalendář s dvanácti půlmetrovými panoramaty Beskyd. Při jejich prohlížení jsem si poprvé uvědomil, že Beskydy vlastně nejsou fotogenické. Na každé fotografii zalesněné oblé kopce bez dominant, snad kromě kostelíku na Radhošti a televizní věže na Lysé hoře. Žádné skalní útvary, či široké holé pláně. I dobrý znalec má mnohdy převeliké problémy aby některé vrcholy určil, a ještě větší s tím, odkud je celé panorama fotografované. Ovšem jsou to velice příjemné hory na vycházky a výlety. Snad proto mají víc hezkých až krásných detailů k okouzlení pro pěšího chodce. Taková místa by měli profesionální fotografové vyhledávat pro oblažení ducha. Jenže to je pracné, zdlouhavé a pro většinu i fyzicky náročné.

Sledoval jsem pěknou řádku snímků z polských a slovenských hraničních přechodů na Ukrajinu v době předvánoční. Kolony osobních aut byly nekonečné. Podle svědků až pět kilometrů. Ukrajinští utečenci na Vánoce se vrací ke svým rodinám na Ukrajinu. Tento jev se opakuje každé Vánoce, Velikonoce, ale také v měsících dovolenkových. A EU nic. Ti političtí zmetci nejsou schopni zajistit evidenci pendlerů a jejich návratu do Evropy zamezit. Opravdu nevím, na co čekají, vždyť Ukrajinci pomalu rozvrací státy Unie zevnitř. Teď jsem právě dočetl dokument, že v Česku organizovaný zločin převzali Ukrajinci. Tak na co sakra ještě čekáme?!

Hrad po jednání prezidenta s Filipem Turkem 22. 12. 2025 vydal následující prohlášení, cituji: „Intenzita a rozsah problematických výroků a činů Filipa Turka opakovaně vyvolávají pochybnosti o jeho loajalitě k hodnotovému řádu vymezeného Ústavou ČR. Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti“, konec citace. Takový cancát má dva základní rysy. Za prvé neuvádí jediný konkrétní negativní Turkův čin. Za druhé používá ke svému zdůvodnění nový a především nijak nedefinovaný pojem. Žádný politolog, ani jiný učenec zatím nesdělil, nadtož definoval, kdo vlastně tvoří onu významnou část veřejnosti. Pochybuji dokonce i o tom, že ten slaboduch na Hradě má alespoň nějaké tušení, jak by onen zlomek veřejnosti světu prezentoval. Zda je to samotné osazenstvo Hradu, nebo tak zvaná pražská kavárna, či snad průzkumem zjištěné určité procento dotazovaných. Prostě vymyšlená ubohost, protože si nikdo netroufal napsat „většina“ veřejnosti, či nějaká jiná většina, což by byla zjevná lež, jelikož veřejnost svou většinovou vůli vyjádřila ve volbách, Tečka.

Když jsem se nad tím dneska zamyslel, jsem rád, že Varšavská smlouva se nedočkala služeb takového ubožáka, jakým je PePa. Nejenže je příslušníkem pokleslé kasty „Jidášů, “, ale navíc je zbabělec. Musí se schovávat za jakousi pochybnou část veřejnosti, kterou si jeho loutkovodičové doslova vycucali z prstu. Ten pidivajžlík se nikdy neměl stát prezidentem a ti, co ho vynesli na povrch z propasti zapomnění by zasluhovali kriminál. Ovšem bude převelikým testem naší společnosti, zda ho znovu zvolí prezidentem v roce 2028. Pokud ano, bude to jenom další potvrzení ubohosti českého národa, která ho provází prakticky od bitvy u Lipan.

Politická vrchnost EU se koncem minulého týdne usnesla, že poskytne Ukrajině půjčku ve výši 90miliard eur. Odborník na Ukrajinský finanční kolotoč k tomu dneska lakonicky poznamenává, cituji: „Mimochodem z půjčených 90miliard EUR udělá 20miliard EUR v Kyjevě okamžitou otočku a zamíří do státní pokladny USA jako splátka předchozí půjčky poskytnuté Kyjevu administrativou Joe Bidena v roce 2024, a dalších 35miliard udělá tu samou otočku, a zamíří do pokladen ostatních zemí G-7 za tu samou půjčku poskytnutou Kyjevu v roce 2024“. Konec citace. Odborně se oné operaci říká obsluha dluhu. Takže z velkolepé pomoci Evropských válečných fanatiků zůstane Ukrajinským velmistrům korupce asi tak 35 miliard, z nichž přímo za jejich nehty zůstane asi tak třetina pro „slávu Ukrajiny“.

V USA pouze 0,92 % železnic je elektrifikováno a vlaky jsou tažené dieselovými lokomotivami.

V roce 1965, během tajné operace v Himálaji, CIA ztratila generátor plutonia, který se dosud nenašel.

V Saudské Arábii poprvé v tomto století vykonali trest smrti ve více jak třech stovkách kauz.

Orbán, Fico a Babiš se vzepřeli Evropské radě a nezapojili se do její „půjčky“ Ukrajinským korupčníkům ve výši 90. miliard eur.

Volebním výsledkem „smrtelně“ zasaženou senátorku Němcovou ještě pořád netrefil šlak, dokonce ne ani po výše zmíněné Babišově eskapádě.

Lodě ČLR plují k Venezuele, když ty Americké jsou u Taiwanu.

Putina jsem poprvé zaslechl použít vulgární označení pro některé lídry Evropy, když v souvislosti s nimi hovořil o prasatech, nebo tak nějak podobně – přesnější překlad mě nenapadá.

Rusko zavedením systému MAX si jako třetí země světa po USA a ČLR zajistilo plnou digitální suverenitu.

Politické spektrum veřejného prostoru Západu, Evropy i ČR se den co den stává víc a víc černobílým.

Na americkém TikToku získala manželka Trumpa elegantní přezdívku – „žena, která nenávidí svého manžela“.

Elon Musk se stal prvním člověkem, jehož majetek překročil 700 miliard $. Informuje o tom Forbes.

Brzy po převratu jsem se vrátil k eseji Mao Ce-tunga O rozporech. Především o těch nesmiřitelných společnostních, které nemají šanci na kompromisní řešení. Napsal jsem o věci několik textů, které ale nejsem schopen najít, takže si moc nevzpomínám, na závěry, ke kterým jsem tenkrát dospěl. Vzpomněl jsem si na tento problém včera, když jsem našel úvahu o sporných problémech v návrhu „Trumpova míru pro Ukrajinu“. Nahlédl jsem až do jeho původního textu a identifikoval jsem několik nesmiřitelných rozporů, u nichž nejsem schopen najít kompromisní řešení. Prvním a největším jsou územní požadavky Ruska a rekce vůdců Ukrajiny na ně. Nejde jen o Donbas, který si Rusko bezpodmínečně nárokuje. Jde ještě o Záporoží a Chersonskou oblast, jež jsou už v Ústavě RF zapsány jako součást Ruska, ale které Ruská armáda ještě zdaleka nezískala. Vedení Ukrajiny nárok Ruska absolutně odmítá. Podle mě se v tomto problému nedá najít kompromis. Jedna strana sporu musí ustoupit, jiná možnost neexcituje. Stejné je tomu se vstupem Ukrajiny do NATO. Nejenže nelze Ukrajině do NATO vstoupit, ale Rusko nemůže souhlasit ani s takovou zárukou bezpečnosti Ukrajiny, jakou nabízí USA, čti, plně korespondující s článkem 5 zakládacího paktu Aliance. Třetí bod nemající kompromisní řešení představuje ruský požadavek na zajištění práv ruských občanů na Ukrajině. Ta musí odpovídat standardu OSN, a nikterak jinak, což opět odporuje představám vládců Ukrajiny. V dalších doposud sporných problémech vidím možnost dohody, i když opět ve formě ústupku jedné ze stran, kupříkladu při určení velikosti Ukrajinské armády. Velice delikátní problém vidím rovněž v držení Záporožské jaderné elektrárny. Rusové dobře vědí, že jsou tam dva reaktory, které vyrábí plutonium, čili materiál k jaderným bombám, což pro ně znamená nevzdat se jejího držení, o něž ale má samozřejmě eminentní zájem Trump. Možná, že existuje ještě více nesmiřitelných postojů u obou stra v celém textu mírového návrhu, ale vyjmenované mě naprosto stačí k tomu, abych považoval mírový návrh za nesmysl. Historie totiž učí, že rozpory, které nemají kompromisní řešení se v mírových smlouvách řeší na úkor jednoho ze soupeřů a jsou naprosto vždycky jistou zárukou obnovení válečného řešení. Mírový návrh o Ukrajině má příliš hodně nekompromisních řešení, takže obě strany proto mají dost důvodů válčit dál.

„Ne, Trump a Putin neútočí na Evropu. Chtěl bych, aby se evropský politický a mediální establishment vrátil ke svobodě projevu, otevřenému dialogu a seriózním argumentům, spíše než k emocionálním sloganům a propagandě.“ Prohlašuje Glenn DIESEN, profesor na Univerzitě jihovýchodního Norska.

„Útok na ruský majetek je vyhlášením války.“ Vyhlásil Viktor Mihály ORBÁN

     „Rusko již eskaluje svou skrytou kampaň proti našim společnostem…Musíme být připraveni na válku v rozsahu, jaký zažili naši prarodiče nebo praprarodiče.“ Rozohnil se generální tajemník NATO Mark RUTTE.

„Bohužel, pane Rutte, když děláte taková nezodpovědná prohlášení, prostě nechápete, o čem mluvíte. Toto prohlášení pravděpodobně pochází od zástupce generace, která už zapomněla, co to byla druhá světová válka.“ Reagoval tiskový mluvčí prezidenta RF Dmitrij PESKOV

„I válka ve světě začala proto, že Spojené státy chtěly silou zachovat svou dominanci, kterou de facto ztratily. Pokud nepřijmou skutečnost, že ji ztratily, nemůže nastat žádný mír, ani žádná skutečná spolupráce s USA. Prozatím nejsou ochotny přiznat svou porážku“, řekl analytik Rostislav IŠČENKO.

Lukašenko na otázku Amerického novináře proč začal Putin válku: „Kdyby v Mexiku začali nutit Američany mluvit řekněme španělsky, ne anglicky? Kdyby jejich děti byly ve škole nuceny mluvit jen španělsky, a nedej bože, kdyby Američany upálili v domě někde v Mexiku, co byste udělali?… Vymazali byste Mexiko z povrchu Země“.

Náčelník generálního štábu obrany Spojeného království, vrchní letecký maršál sir Richard Knighton, prohlásil, pravděpodobnost přímého konfliktu s Ruskem je „malá“, ale dodal, že to „neznamená, že šance jsou nulové“.

     „Ruské vedení dalo jasně najevo, že si přeje zpochybnit, omezit, rozdělit a nakonec zničit NATO. Našim spojencům je jasné, že riziko pro NATO a Velkou Británii ze strany Ruska roste…Británie se musí lépe připravit na odvrácení hrozby konfliktu, zejména ze strany Ruska, a to tím, že povzbudí lidi k ochotě bojovat, zvýší kapacity průmyslových zbraní a rozvine dovednosti… Je nezbytné, aby bylo více lidí připraveno bojovat za svou zemi…musí jít nad rámec pouhého posilování našich ozbrojených sil…zapojit všechny části britské společnosti…Synové a dcery. Kolegové. Veteráni… všichni budou mít svou roli. Budovat. Sloužit. A pokud to bude nutné, bojovat. A více rodin pozná, co znamená obětovat se pro náš národ“. Blekotal dále náčelník generálního štábu Spojeného království Sir Richard John KNIGHTON.

Trump: „USA chtějí získat zpět ropná práva ve Venezuele, která je Washingtonu odebrala“.

     „Když Trump říká, že Venezuela ukradla americkou ropu, má na mysli, že Venezuela znárodnila zdroje, které Spojené státy ukradly Venezuele“. Píše Paul Craig ROBERTS.

     „Válečná psychóza udržuje řád, který už dávno ztratil důvěru lidí,“ píše Kristijan JURIŠIČ o němž mě Googl „nenašel“ žádné informace.

     „To není naše válka…Je to válka na jiném kontinentu…“ upřesnil vztah USA ke konfliktu na Ukrajině ministr Marco Antonio RUBIO.

Prezident Lukašenko oznámil uvedení do pohotovosti útvaru raketometu Orešník. Nevnímám jeho rozmístění v současném Bělorusku za dobrý nápad. Stát totiž čekají první volby prezidenta, v nichž nebude kandidovat Lukašenko. Jelikož to byl první a dosud jediný prezident Běloruska, bude budoucí volba dost stresující pro voliče samotné a silně riziková pro celou zem. Výsledek nemusí být příznivý pro Rusko. Hrozí možná až ztráta svazového státu. I když do nových voleb prezidenta jsou ještě čtyři roky a do té doby dojde určitě k mnoha změnám, takže Rusko bude mít jistě dost času na eventuální změnu, přece jenom jde o riziko. Spožívá nejen v předčasné smrti Lukašenka, ale také v možnosti politického převratu, s nímž koketuje a semo tamo se vychloubá Polsko. Lukašenko už teď je ve světě raritou. V lednu to bude 31 let co „kraluje“ Bělorusku.