Celé dějiny lidstva nejsou ničím jiným, než popisem neustálého válčení. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem se, už je to tak dávno, že si ani nepamatuji kdy, začetl do obsáhlého díla, které před dvěma tisíci lety sepisoval Livius a nazval je jednoduše, Dějiny. Jím popisovaný svět, svět starověkého Říma byl skutečně neustálými válkami, přerušovanými krátkými obdobími shromažďování sil na další boje. Dnešní svět sice neustále neválčí, ale to jenom proto, že období sbírání sil musí být delší. Svět starověkého Říma byl a je dodnes pro mne etapou dějin, která dokazuje, že tehdejší svět byl stále ještě civilizací lidského predátorství. Lidé tehdy ještě nevyrostli ze své zvířecí podstaty. Dovoluji si tvrdit, že je tomu bohužel až dodneška. Zásadní spory mezi sebou nedovedou lidé řešit jinak, než konfliktně, takže vesměs v konečné fázi přerostou ve válčení. Opravdu nechápu, k čemu má potom člověk dar řeči, prostředku na vyjednávání, debatu a dohodu. Začal jsem rozum brát uprostřed dosud největšího válečného konfliktu lidstva. Po jeho skončení se, už po kolikáté, lidstvo dušovalo, že válku už nikdy. Čehož symbolem měla být holubice míru daná světu tehdy nejuznávanějším umělcem, Picassem. Přesto mám oprávněný dojem, že ze světa budu odcházet opět v době válečného řádění. Lidstvu naštěstí trvalo sbírání sil na mnou očekávanou novou válku skoro celý můj život. Měl jsem tedy štěstí.

Na dlouho jsem se odmlčel. Události totiž letí tak rychle a v tak hojném počtu, že člověk si nestačí prosondovat všechny souvislosti, aby si mohl činit nárok na to, že se se svým názorem neztrapňuje. Takže postupně.

Hlavním děním současnosti je údajná „pandemie“. Od samotného jejího počátku mám pouze dvě zásadní myšlenky. Považuji celou šarádu za nácvik pro bakteriologickou válku. Za druhé pak tvrdím, že je mi jedno, zda virus byl vyšlechtěn a nechtěně unikl, či dostal se mezi lidi jinak, byl globálními vládci, čili světovými financiéry, skvěle využit k zakamuflování dosud nevídané finanční krize, která byla na spadnutí. Nyní se svede celá budoucí finanční kalvárie na nebožáka virus.

Druhým jevem je současný válečný chaos. Já jsem začal vnímat svět ve válce, čili v mimořádném chaosu Evropy. Dneska už zase probíhá válka, tentokrát skutečně světová. Několik států je totálně rozvráceno. Afghánistánem počínaje a Ukrajinou konče. Ale i několik zemí Jižní Ameriky je ve větším chaosu, než kdykoliv jindy. Mají třena dvě vlády a podobně. Náklady na zbrojení jsou nejvyšší v dějinách, Západ považuje zbytek světa za svého nepřítele, nezastírejme si to tím, že za opravdového nepřítele deklaruje pouze ČLR a Rusko. Už skutečně bojuje proti celému zbytku světa, i když si to nehodlá přiznat.

Třetím jevem je skutečnost, že Západ je v totálním úpadku. Dostal se už do situace oné chcípající kobyly, která kolem sebe kope. Pro mě je překvapivé, že se hroutí zevnitř, což jsem moc nepředpokládal, a když tak jinak, ne tak doslova idiotsky tím, že napadá své nejvlastnější hodnoty, na nichž vznikal.

Čtvrtý a nejstrašnější problém vidím v rozpadu světových financí. Cítím v kostech, že se čeká, jak dopadnou volby v USA. Jenže ono je to fakticky úplně jedno. Již před „koronavirem“ byla většina států zadlužena tak, že svůj dluh nebyla schopna splatit. Díky nesmyslnému chování v době pandemie se dluh zvýšil natolik, že je naprosto vyloučeno, aby byl splacen. V prvé řadě v samotných USA,a le i v EU a jinde. Čili, s penězi se musí něco stát. Pokud jsem informován, tak odborníci v naší zemi všichni přiznávají, že nevidí řešení. Jenže ho nevidí ani světoví financiéři. Pro ilustraci tady opisuji kratičký text, který známý americký novinář žijící u nás otiskl asi před měsícem: „…bývalý guvernér Bank of England Mark Carney před rokem v americkém Jackson Hole vyzval k nahrazení dolaru globálním monetárním systémem. Hovořil o eventuální nové Syntetické hegemonní měně (Synthetic Hegemonic Currency), realizované prostřednictvím sítě digitálních měn centrálních bank. Podle Carneyho se světová závislost na mezinárodním měnovém a finančním systému soustředěném na dolar „neudrží“. Týdeník Economist minulý týden napsal, že jedna z výhod digitálních měn centrálních bank je snadnost, se kterou mohou být zavedeny negativní úrokové sazby na bankovních účtech obyčejných střadatelů v případě zrušení staré dobré hotovosti. Tomáš Holub, člen bankovní rady ČNB, před týdnem uvedl, že není příliš reálné, že by v České republice oběživo zmizelo. Jeho podíl je stále poměrně vysoký, dodal. Ale ČNB by mohla uvažovat o zavedení vlastní digitální měny, kdyby tak učinily jiné centrální banky. Economist podotknul, že pandemie koronaviru přidala na naléhavosti vzniku digitálních měn centrálních bank“. Závěr?!! Zatím jsou naše peníze v bezpečí. Otázkou pouze je, na jak dlouho.

Trump prohrál volby, leč polosenilní Joe se nestal prezidentem. Došlo totiž k občanské válce. Díky ní se začala Unie rozpadat. První katastrofou byl pád dolaru jako globální měny. Kdysi silná USA se začala štěpit nejen na tradiční sever a jih, ale i rodící se západ na východ. Svět začal žádat bojující strany Unie, aby platily dluhy. Jelikož ty nebyly solventní“, tak Rusko si „koupilo“ zpět Aljašku. Číňané koupili Tichomořské pobřeží, aby z „americké“ herny vybudovali globální a pomocí ní stahovali jakékoliv nadbytečné peníze světa. Nejhůř dopadl Pentagon. I v něm se rozehrál boj občanské války, takže evropské velení NATO se ujalo iniciativy a zajistilo neutralizaci Amerických jaderných zbraní. Následně na to Čína, Indie, Rusko a Brazílie s podporou Jihoafrické republiky zrušily OSN. Místo ní vytvořily novou Radu bezpečnosti, jejímiž členy se kromě nich staly EU, Japonsko, Sjednocená Arabská republika (Irák, Sýrie, Jemen, Saudská Arábie a všechny emiráty od Kuvajtu po Omán). Dalšími členy se staly Sjednocené státy Maghrebu (od Egypta po Maroko), Indonésie a Pákistán. A v tom jsem se probudil, strašně zpocený. Ale bylo by to krásné!

Informační doba, především pak internet přináší, mimo jiné, i jeden jistě nechtěný vedlejší účinek pro mocné světa. Zpochybňuje totiž zastupitelskou demokracii. Silně se to projevuje tam, kde jsou politické síly „vyrovnané“, čili v zemích kde již desítky let se střídají u moci dvě „strany“ jedné mince. Není proto divu, že krize zastupitelské demokracie se po prvé a hned velice intenzivně, projevila v demokratické supervelmoci, jak si to o sobě pořád myslí, v Unie severoamerických států. Chování Demokratické strany v USA po posledních prezidentských volbách inspirovalo a inspiruje opozici i v dalších zemích, kde jsou politické síly, jež prohrály volby vlivné, či mají dobré finanční zázemí, vesměs v zahraničí. Nemíním to dlouze rozebírat, protože o slabinách zastupitelské demokracie jsem toho již napsal, alespoň podle mého názoru, dost. Dneska si jenom dovoluji tvrdit, že současný politický boj se vede v zásadě o nový systém tvorby politické moci. Bude se hlásat, že jde o zdokonalení demokracie, leč jako vždycky půjde jen a jenom o to, kterak si nejmocnější na planetě zajistí, aby politická moc pokorně sloužila jejich výsostným zájmům.

. Je to již dost dávno, kdy jsem slíbil, že se v tomto blogu budu systematicky věnovat kariérnímu vzestupu současného prezidenta ČR Zemana. Nepokračoval jsem v tomto záměru proto a jenom proto, že je dneska zvrhlou módou poněkud uvadajících celebrit, napadat Zemana za každou cenu. Ale dneska udělám výjimku, abych ukázal, že jsem na svůj slib nezapomněl. Zeman se do povědomí části veřejnosti dostal pár týdnů před pádem železné opony svým článkem v tehdejším žurnálu Technický Magazín. Já si do dneška z něj pamatuji pouze nesmysl o tom, naše školství je horší než v Nepálu. Už jeho panoš Gross o Zemanovi veřejně říkal, že mnohdy dřív mluví, než myslí, k čemuž já dodávám, že díky své inteligenci pak dělá všechno pro to, aby svůj nesmysl dokázal. Viz plácnutí o novináři Peroutkovi. Já osobně za jeho největší idiotismus považuji tvrzení, že Stalinův teror byl horší než Hitlerův, protože ten prvý zabíjel vlastní lidi. Touto stupiditou se fakticky stal politikem nenávidícím komunismus stejně chorobně, jak Hitler sám. Já si k tomu již tehdy napsal, že Zeman mi připomíná Hitlera. Je skvělý rétor, výborný populista, chorobně přeceňuje své vůdcovské schopnosti a antikomunismus jej zbavuje vší soudnosti. Ba dokonce je stejný antisemita jako Hitler, jenže oproti němu miluje Židy a nenávidí muslimy. Viz jeho další pitomé tvrzení, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim, kterým se Zeman pasoval na dalšího státníka podporujícího humanitárního vraždění. Neustále volá po válce s terorismem a prosazuje, aby naši vojáci bojovali proti němu všude tam, kde si globální panstvo zamane.  Dneska mi Zeman až příliš připomíná Husáka. Stejně jako on šel bezohledně za svým cílem a když ho konečně dosáhl, tak již byl tak vyčerpaný, že už nic nového nebyl schopen do politiky přinést. Když  měl v TV Barrandov svůj pořad „Týden s prezidentem“, tak jsem je skoro vždycky sledoval, leč zbytečně. Od Zemana jsem se nikdy nic nového nedověděl, stejně jako třeba včera ze setkání s ministrem zahraničí USA. Zeman je už pouze ubohým stínem své minulosti.

Na počátku manévrů kolem koronavirové epidemie, později dokonce pandemie jsem napsal, že vůbec nejde o problém samotného onemocnění, ale o to, kdo účinků viru zneužije. Tehdy už bylo nějaký čas jasné, že krize světových financí je neodvratná. Proto jsem prohlašoval, že celé to divadélko nahánění strachu a z toho plynoucího manipulování vším obyvatelstvem je zástěrkou, která má zakamuflovat následná úsporná či jiná opatření kolem světových měn. Jak šly události dál, začínal jsem si uvědomovat, že všesvětové financiérské kruhy nejsou jediné, kdo situace zneužívají. Dneska jsem nezvratně přesvědčen, že globální mocní realizují kolem koronavirové aféry jednu z metod hybridní války. A samotní válečníci pak si fakticky ze situace udělali nácvik na bakteriologickou válku. Dost důvodů, abych pojal podezření, že lidstvo bylo virem „obdarováno“ záměrně.

Ekonomicky slabší země Evropy se děsí dlouhodobého inovačního programu EU, který prosazuje v energetice přechod na obnovitelné zdroje. Proto jej pejorativně označují zelený úděl. Osobně si myslím, že především Němci, kteří tento program začali první realizovat vědí, co činí. Hodlají tak konečně uniknout stále se zesilujícímu tlaku USA, která uvaluje sankce na všechny zdroje energie, které pro Evropu zajišťuje Rusko. V mých očích je zeleným osudem světa úplně něco jiného. Je to politika mocností provozovaná pod tlakem „zelených mozků“. Považování jiných zemí za nepřátele, bezpečnostní riziko a dokonce možného agresora, je podle mne největším zločinem mezinárodní politiky po rozpadu SSSR. V době celoplanetární možnosti zničení všeho živého je neustálé myšlení v kategoriích úhlavní nepřítel, ohrožení bezpečnosti, ba dokonce preventivní obrany tím pravým „zeleným údělem“, s nímž se bude muset lidstvo v zájmu svého přežití vyrovnat. A ne, že ne.