Podivuji se nad tím, jak je vehementně odsuzována tak zvaná „korektní mluva v politice“. Při tom korektní mluva je základním znakem každého slušného chování, veškeré slušné komunikace. Vždyť celá ta výuka „bontonu, čili „společenskému chování“ není ničím jiným, než učení se korektní mluvy. Jde o civilizační mejkap na otevřeném vyjadřování svého opravdového názoru. Ale je i kódem, který skutečnost nezamlčuje, nýbrž o ní mluví zašifrovaně, takže většinou každý znalý ví, o co jde.

Uvedu poněkud tvrdý příklad na osvětlení svého tvrzení. Když muž říká ženě je hezká, krásná, že se mu libí, či dokonce že ji miluje, tak jí v kódované řeči bontonu fakticky sděluje, že by s ní chtěl souložit. Tak mu to totiž doslova diktuje jeho „chemie“, aniž rozumem může vysvětlit, proč zrovna tato žena je pro něj sexy, zatímco její kamarádka vůbec ne. Žena znalá „kódu“ jeho slovům taky tak rozumí, čili, že „mu stejně jde jenom o to jedno“.

Měl jsem známého, který po zpackané operaci měl trvalé následky, díky nimž měl nárok na každoroční lázeňskou léčbu. Jak je to v lázních časté, pacienti si tam hledají „přechodného“ partnera. Můj známý k tomu volil „nekódovanou“metodu. Ženě brzy po seznamovacích frázích neomaleně řekl, že mu jde pouze o sex. V naprosté většině byl odmítnut, ale prý každým rokem takovou partnerku nakonec našel, ba dokonce se mu několikrát stalo, že se taková sama rozhodla si ho vyhledat. Své metodě říkal „Šetření časem“

Ve své podstatě je ale korektní mluva bontonu fakticky dezinformací, ať již znáte kód, či nikoliv.

Korektní mluva je dezinformací nejen v běžném životě, ale rovněž, ne-li především, v oblasti politiky. Jsem proto přesvědčen že každý, kdo sleduje politiku, či se jí dokonce prakticky věnuje, musí se učit kódu jejího vyjadřování a chování. Musí navíc neustále sledovat vývojové změny tohoto kódu.

Každá dezinformace je totiž vždycky informací. Každá falešná zpráva je vždycky zprávou. Dezinformací či falešnou zprávou se stávají pouze a jen postojem k nim, založeném především na znalosti kódu.