FENOMÉN VÁLEK

Celé dějiny lidstva nejsou ničím jiným, než popisem neustálého válčení. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem se, už je to tak dávno, že si ani nepamatuji kdy, začetl do obsáhlého díla, které před dvěma tisíci lety sepisoval Livius a nazval je jednoduše, Dějiny. Jím popisovaný svět, svět starověkého Říma byl skutečně neustálými válkami, přerušovanými krátkými obdobími shromažďování sil na další boje. Dnešní svět sice neustále neválčí, ale to jenom proto, že období sbírání sil musí být delší. Svět starověkého Říma byl a je dodnes pro mne etapou dějin, která dokazuje, že tehdejší svět byl stále ještě civilizací lidského predátorství. Lidé tehdy ještě nevyrostli ze své zvířecí podstaty. Dovoluji si tvrdit, že je tomu bohužel až dodneška. Zásadní spory mezi sebou nedovedou lidé řešit jinak, než konfliktně, takže vesměs v konečné fázi přerostou ve válčení. Opravdu nechápu, k čemu má potom člověk dar řeči, prostředku na vyjednávání, debatu a dohodu. Začal jsem rozum brát uprostřed dosud největšího válečného konfliktu lidstva. Po jeho skončení se, už po kolikáté, lidstvo dušovalo, že válku už nikdy. Čehož symbolem měla být holubice míru daná světu tehdy nejuznávanějším umělcem, Picassem. Přesto mám oprávněný dojem, že ze světa budu odcházet opět v době válečného řádění. Lidstvu naštěstí trvalo sbírání sil na mnou očekávanou novou válku skoro celý můj život. Měl jsem tedy štěstí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *