Ekonomicky slabší země Evropy se děsí dlouhodobého inovačního programu EU, který prosazuje v energetice přechod na obnovitelné zdroje. Proto jej pejorativně označují zelený úděl. Osobně si myslím, že především Němci, kteří tento program začali první realizovat vědí, co činí. Hodlají tak konečně uniknout stále se zesilujícímu tlaku USA, která uvaluje sankce na všechny zdroje energie, které pro Evropu zajišťuje Rusko. V mých očích je zeleným osudem světa úplně něco jiného. Je to politika mocností provozovaná pod tlakem „zelených mozků“. Považování jiných zemí za nepřátele, bezpečnostní riziko a dokonce možného agresora, je podle mne největším zločinem mezinárodní politiky po rozpadu SSSR. V době celoplanetární možnosti zničení všeho živého je neustálé myšlení v kategoriích úhlavní nepřítel, ohrožení bezpečnosti, ba dokonce preventivní obrany tím pravým „zeleným údělem“, s nímž se bude muset lidstvo v zájmu svého přežití vyrovnat. A ne, že ne.