Německé ministryně zahraničí Annalena Bärbock dne 18.6.24 skutečně „zazářila“. Na dotazy novinářů o přípustnosti používání symbolů Třetí říše ukrajinskou armádou vyplodila tento myšlenkový kotrmelec, cituji: „Jestliže dříve byl tento symbol spojován s nacistickým režimem některé z evropských zemí, dnes jej nosí lidé, kteří bojují za své právo na nezávislost, můžeme říci, že se Ukrajině v očích svobodného světa podařilo rehabilitovat hákový kříž a proměnit jej v symbol svobody, symbol boje o jejich existenci. Dnes není důvod k negativnímu postoji k těmto symbolům, pokud jejich nositelé bojují s ruskou agresí.“ Konec citace. Tento výmětek fanatické mysli je opravdu unikátem, ne nepodobným kličkování slavných advokátů u soudních obhajob mafiánů. Musím konstatovat, že člobrda který uvedený „argument“ vykonstruoval si zaslouží pracovat pro mnohem pozitivnějšího zaměstnavatele, než je zločinné ministerstvo tradičního zlosyna světové politiky. Původně jsem chtěl nechat tento výkal mozku bez povšimnutí, ale dneska jsem narazil na podobný argument přetavující zločin v záslužný čin. Ukrajinci zaútočili Americkými raketami na Krym, ovšem na civilní objekty. Na kritiku že je to terorismus z kanceláře klaun-exprezidenta zaznělo, že jde o příklad boje proti „civilním okupantům“. Takže v chorých myslích zoufalců je takové chování v pořádku. Další to obohacení slovníku politiky, civilní okupant, coby válečný nepřítel. Konec konců Sionisté z Izraele také při likvidaci Gazy zabíjejí civilisty, protože prý stejně jsou všichni zakuklenými teroristy Hamásu. Všechno to není nic nového pod sluncem. Dějiny přece znají výrok papežského legáta po dobytí Jeruzaléma, který křičel: „Pobijte je všechny, Bůh už si ty své přebere“. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Troufám si tvrdit, že v této etapě lidské historie nelze oportunisticky sedět na dvou židlích. Každý stát se musí rozhodnout. Buď půjde s anglosaským Západem, nebo s kolektivním jihovýchodem. Proto také od počátku považuji za nejslabší články BRICS indii a Brazílii. Indii proto, že dlouhá Britská okupace v ní vytvořila velkou skupinu dosud vlivných kompradorských politiků, a Brazílii proto že k budování nového světového řádu nestačí pouhá tradice nenávisti k dosavadnímu Hegemonu-USA. K tomu je především nutná pozitivní motivace, jakou má kupříkladu ČLR. Proč to píši právě dneska? Proto že jsem na webu Ruskaja věsna našel následující zprávu, cituji: „Vietnam po návštěvě ruského prezidenta prohlásil Spojené státy za strategického partnera. Den po návštěvě Vladimira Putina navštívil Vietnam náměstek ministra zahraničí USA Daniel Kritenbrink“. Konec citace. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

„Buď Rusko vyhraje, nebo bude zničen celý svět“, jsou slova Vladimira Solovjova v rozhovoru pro deník Weltwoche. Ten je docela vhodné si přečíst. Kdo chce pochopit duši Ruského Žida ten by si jem měl dokonce alespoň na webu https://zvedavec.news/komentare/2024/06/10134-13-zemi-jpodepsalo-dohodu-o-vyvolani-globalniho-hladomoru-znicenim-zasob-potravin.htm prostudovat. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Petr Drulák včera publikoval text, který je vyvěšen na webu https://casopisargument.cz/57897 , a končí jej následujícím závěrem, cituji: „Realita mezinárodního řádu je přitom taková, jako byla vždy. Ve světě jsou různá mocenská centra, každé z nich je přesvědčeno o své vlastní výjimečnosti a právu uskutečňovat své zájmy. Pokud se jejich zájmy střetnou, mají několik možností. Mohou uznat oprávněnost vzájemných nároků a dohodnout se na nějakém kompromisu, jako USA a Sovětský svaz v sedmdesátých letech. Anebo se objeví hráč, který trvá na tom, že pouze jeho nároky jsou oprávněné a nároky těch ostatních nikoliv. Pokud má dostatečnou mocenskou převahu, může ostatní přinutit, aby se mu podřídili, jako USA v devadesátých letech. Pokud tuto převahu nemá, a přesto trvá na vedení, vyvolává válku. A tady jsme dnes. Dost daleko na to, abychom řešili, jakou báchorkou chce Západ obhajovat něco, nač nemá sílu, ani nárok“. Konec citace. Celý text je polemikou s pojmem mezinárodní řád založený na pravidlech a doporučuji ho k přečtení každému, nejen tomu, koho interesuje mezinárodní právo. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Dvoudenní potlach s velkohubým názvem „Mírová konference“ posílil mé dávné přesvědčení, že jedinou možností jak zachránit lidstvo před utrpením jaderného válčení je přísné až neprodyšné rozdělení světa lidí na dva izolované tábory. Opravdu jako za studené války. Jinou variantu nevidím, i když se na první pohled zdá, že jde pouze o odložení definitivního řešení. Nejde. Tentokrát v soupeření Anglosasy vedeného Západu a zbytku světa je vítěz jistý. Čas pracuje prom ty druhé. Ti první si toho jsou velice dobře vědomi, proto dělají všechno proto, aby došlo k válečné konfrontaci, protože jsou dosud ještě dost silní, takže věří v udržení své privilegovanosti. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Když jsem se včera pustil do mého pojetí republikánství, tak bych se dneska rád zbavil svých představ o tak zvané přímé demokracii. Byl jsem kdysi členem Hnutí za přímou demokracii, které vedl brněnský filosof Milan Valach. Naprosto jsem totiž souhlasil s jeho základními myšlenkami, které zde pro pořádek zopakuju:

Kapitalismus je založen na sobectví.

Současný neoliberalismus je projevem nepokorné pýchy. Je náboženstvím svého druhu, v němž byl na boha povýšen Trh.

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá.

Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu.

Skutečným zdrojem moci je vlastnictví.

Bylo by velkou iluzí domnívat se, že řešením tohoto problému je vlastnictví státní. 

Samospráva v řízení podniků a aplikované prvky přímé demokracie ve všech obcích jsou základem této nové organizace, která musí být bez nadřízenosti svou formou i obsahem. O moc se nebojuje. Moc je škodná, kterou je třeba zničit.

Ani na Islandu či ve Švýcarsku se nejedná o přímou demokracii, ale o prvky přímé demokracie.  

Na důležitá místa v parlamentu a státní správy se často dostávají lidé, jejichž hlavní kvalifikací je ochota udělat pro svou stranu doslova cokoli. I když už nějaký čas uplynul, stále si živě pamatuji poslance za ODS Jana Moravu, jehož hlavním úkolem bylo sledovat a vydírat poslance jiných stran.

Poslanci jsou po svém zvolení prakticky neodvolatelní. Podle ústavy jsou zodpovědní jenom svému svědomí.

     Hnutí, v jehož čele působil mnoho let po jeho smrti postupně zašlo na úbytě. Zdálo se, že bude nahrazeno hnutím a později stranou Tomio Okamury. Ovšem z uvedených zásad jasně plyne, že mě absolutně neuspokojovala strana vedená Tomio Okamurou a neuspokojuje mě stále víc a víc. Holt reálná politika je něco jiného, než představy o společnosti, v níž by byl hlas občanů co nejúčinnější, v čemž je, alespoň podle mě, smysl snah o přímou demokracii. Nemůže proto jít pouze o referendum, odvolatelnost politiků a volby nejvyšších funkcionářů všemi občany dané komunity.

     Podle mě v přímé demokracie musí být především zajištěno, aby bohatství nevytvářelo privilegovanost. Musí být zrušeno soukromé vlastnictví produkčních zdrojů, sítových sfér hospodářství a médií. V žádném případě nelze mít banky a jiné peněžní instituce v soukromém vlastnictví. Veškeré veřejné vlastnictví musí mít odpovědného, kdykoliv odvolatelného správce vybíraného volbou, či losem občanů dané komunity. Politika musí být službou a ne uplatňováním moci, nadtož nadvládou či dokonce diktaturou. Každý politik musí být odvolatelný tím okruhem voličů kteří jej volili. Musí být určeno, o kterých problémech jsou správci věcí veřejných povinováni vypsat plebiscit. Referenda z iniciativy občanů musí být zdrojem změny anebo alespoň diskuse o ní, dokud její problém není vyřešen. Každé rozhodnutí politiků musí být možné protestovat u rozhodčích orgánů, až eventuálně soudů. Občané by měli mít právo na vytváření oddílů sebeobrany. Prvky občanské neposlušnosti by mohly opět omezovat pouze soudy. Soudci by měli být na všechny typy a úrovně soudů vybíráni losem z kandidujících odborníků. Neměli by mít doživotní mandát. O mezinárodních vztazích typu nepřátelství, či dokonce válčení by nikdy neměl rozhodovat nikdo jiný, než občanský plebiscit. Od základních škol musí být prioritou vzdělávání všech ve věcech veřejných. Odměny za výkon funkcí až po ty ústavní musí být srovnatelný s ostatními mzdami a platy. Společenství musí každému garantovat bydlení, základní životní úroveň a péči v nemohoucnosti. Z zdraví a bezpečnosti musí být prioritou. Původci negativních jevů musí být izolováni. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Zmínil jsem tady dneska republikánství. V mém pojetí jde o něco víc, než je původní význam toho slova čili forma vlády, v níž je země, stát, veřejnou záležitostí a ne vlastnictvím vládce. Republikánství je pro mě ideou reálné vlády lidu, čti, jejích obyvatel, nebo alespoň občanů. Nikdy nic takového neexistovalo, neexistuje a jsem už dneska přesvědčen, že v lidské společnosti ani existovat nemůže, ba ani s využitím tak zvané umělé inteligence. Snad ti, co možná jednou lidstvo na Zeměkouli vystřídají toho stupně dosáhnou, kupříkladu telepatickým spojením mozků.

Idea republikánství, která byla poprvé realizována v USA byla ve skutečnosti poněkud otrockou kopií monarchismu interpretovaného pro tehdejší poměry na tom převelikém území. Přiznali to samotní „otcové zakladatelé“, že jenom Britský politický systém přizpůsobili svému záměru. Skutečná republika totiž musí být útvarem, v němž nejvyšší představitelé, především ústavní činitelé nejsou nic víc, než vysocí až nejvyšší úředníci realizující rozhodnutí svého jediného zaměstnavatele, tedy občanů. V jejich rukou proto nesmí být žádná rozhodovací moc. Politici na všech stupních by ve skutečné republice měli být jen a jenom správci aniž by byli nositeli jakékoliv moci rozhodovací, a už vůbec ne moci nařizovací ba až diktatury vůči jedinému nositeli skutečné moci. Politika jako služba realizující všeobčanský zájem. To je tresť, která prakticky ve společenství osob svobodné vůle je velice těžko realizovatelná, leč jsem si jist, že proveditelná je.

Ne ovšem systémem podle Amerického předpisu, teoretizujícího o jakýchsi zástupcích lidu. I kdyby byli andělské povahy, tak dřív nebo později se z nich doslova „přirozeně“ vždycky stane sebranka usurpující si nadvládu nad komunitou, která je volbami vygenerovala a jíž měli původně pouze a jenom sloužit. Považuji celou tu složitou teorii ústavních modelů vyvažování moci, různých těch pilířů moci za vědomý podvod. Právě proto, že demokracie coby vláda lidu nemůže být systémem který svrchovanou moc předává na jakési své „vyvolené“, třebas i sebevětší většinou zvolené.

Jsem si vědom toho, že by takové užívání moci bylo zpomalením „pokroku“. Leč skutečný vývoj by byl podle mě opravdovým pokrokem a ne ve většině případů progresivistickým zahnáním sama sebe do slepé uličky, z níž se skoro vždy uniká pouze válkou. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Ve svých textech o sionismu a sionistech jsem několikrát napsal, že ne každý sionista musí být Židem.  Včera jsem narazil na publicistu, který totéž tvrdí o Anglosasech. Proto když prý píše o etnických Anglosasech, tak použije velké začáteční písmeno a když píše o politických anglosasech, tak naopak písmeno malé. Tato praxe se mě líbí a boudu ji nadále v tomto smyslu užívat. To jenom pro pořádek, alias přesnost vyjadřování. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Včera jsem obětoval víc jak hodinu času, abych se podíval na ceremoniál, spíše už rituál, inaugurace prezidenta Slovenské republiky. Celý pořad Slovenské veřejnoprávní televize trval snad čtyři hodiny, takže jsem ztratil pár dlouhých minut vyhledáváním zásadních scén ritu. Viděl jsem inauguraci ze Slovenska poprvé, takže s pomocí reportérů zmíněné televize jsem se poučil že jde už o vypracovaný scénář, a od „odborníka“ se dověděl, co která část ceremoniálu prezentuje. Řekl bych, že si na Slovensku vypracovali na můj vkus poněkud až orientálně pompézní ceremonii, ovšem mojí ženě se to líbilo a tvrdila, že je to celé slavnostnější, než u nás. Osobně mám na takové události svůj ustálený názor. Čím větší pompa, tím hůř, a hlavně to neodpovídá podstatě občanskosti republiky. Tečka.

Seriál ceremonie spočívá z několika ustálených dílů. Slib prezidenta, jeho inaugurační projev, přehlídka prezidentské stráže a vybraných reprezentantů armády, vždyť prezident je jejím vrchním velitelem, slavnostní mše v katolickém chrámu a převzetí prezidentského paláce. Tyto všechny scény jsem si nenechal ujít, i když ty poslední dvě jsem si sestříhal a projev jsem vůbec neposlouchal. Raději si přečtu jeho ohlasy.

Za celá léta samostatnosti nesleduji politiku na Slovensku. Jednak to v mých očích není stát, ale jakýsi pokus malého národa o státnost. V mých očích je hranice státu někde mezi deseti až patnácti miliony obyvatel, v některých případech i více a podstatné je, že ten nutný počet se neustále zvětšuje. K osobě Pelegriniho coby politika se tedy nemohu vyjádřit. Na můj vkus se prezidentem stal příliš brzy, vždyť nemá ještě ani padesát let. Jeho zvolení mě snad pouze dokazuje, že Slovensko poněkud lidsky vyspělo, když zvolilo geje, který to na počátku kariéry zapíral.  Slovensko je totiž ještě pořád silně katolickou zemí. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

V dějinách byli určitě vůdcové národů či států, kteří byli tělesně mnohem více nemocní, než je Biden. Leč silně pochybuji, že byl někdy v čele země tak silně dementní stařec. Jestliže jeho lékaři a především lídři jeho strany se zaklínají, že je v pořádku, že je už pouze starý, pak si troufám tvrdit, že by měl být navržen na „Oscara“, za abnormálně perfektní ztvárnění dementní zombie. Pokud by někdo sesbíral všechny jeho trapasy, přeřeknutí, ba až bláboly, pády a ostatní projevy nenormálního člověka, pak by to už jistě vydalo na dlouhý dokument. A pokud by se do něj mohly dostat i scény z jeho porad a státnických jednání, při nichž je jen několik účastníků, tak by to vystačilo jistě na dlouhý celovečerní film. Je tragédií národa, že takový člověk je pořád v jeho čele. A jelikož je vůdcem dosud nejmocnější země světa, tak je to pro veškeré lidstvo nenapravitelným rizikem. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.