Zmínil jsem tady dneska republikánství. V mém pojetí jde o něco víc, než je původní význam toho slova čili forma vlády, v níž je země, stát, veřejnou záležitostí a ne vlastnictvím vládce. Republikánství je pro mě ideou reálné vlády lidu, čti, jejích obyvatel, nebo alespoň občanů. Nikdy nic takového neexistovalo, neexistuje a jsem už dneska přesvědčen, že v lidské společnosti ani existovat nemůže, ba ani s využitím tak zvané umělé inteligence. Snad ti, co možná jednou lidstvo na Zeměkouli vystřídají toho stupně dosáhnou, kupříkladu telepatickým spojením mozků.

Idea republikánství, která byla poprvé realizována v USA byla ve skutečnosti poněkud otrockou kopií monarchismu interpretovaného pro tehdejší poměry na tom převelikém území. Přiznali to samotní „otcové zakladatelé“, že jenom Britský politický systém přizpůsobili svému záměru. Skutečná republika totiž musí být útvarem, v němž nejvyšší představitelé, především ústavní činitelé nejsou nic víc, než vysocí až nejvyšší úředníci realizující rozhodnutí svého jediného zaměstnavatele, tedy občanů. V jejich rukou proto nesmí být žádná rozhodovací moc. Politici na všech stupních by ve skutečné republice měli být jen a jenom správci aniž by byli nositeli jakékoliv moci rozhodovací, a už vůbec ne moci nařizovací ba až diktatury vůči jedinému nositeli skutečné moci. Politika jako služba realizující všeobčanský zájem. To je tresť, která prakticky ve společenství osob svobodné vůle je velice těžko realizovatelná, leč jsem si jist, že proveditelná je.

Ne ovšem systémem podle Amerického předpisu, teoretizujícího o jakýchsi zástupcích lidu. I kdyby byli andělské povahy, tak dřív nebo později se z nich doslova „přirozeně“ vždycky stane sebranka usurpující si nadvládu nad komunitou, která je volbami vygenerovala a jíž měli původně pouze a jenom sloužit. Považuji celou tu složitou teorii ústavních modelů vyvažování moci, různých těch pilířů moci za vědomý podvod. Právě proto, že demokracie coby vláda lidu nemůže být systémem který svrchovanou moc předává na jakési své „vyvolené“, třebas i sebevětší většinou zvolené.

Jsem si vědom toho, že by takové užívání moci bylo zpomalením „pokroku“. Leč skutečný vývoj by byl podle mě opravdovým pokrokem a ne ve většině případů progresivistickým zahnáním sama sebe do slepé uličky, z níž se skoro vždy uniká pouze válkou. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.