Když jsem se včera pustil do mého pojetí republikánství, tak bych se dneska rád zbavil svých představ o tak zvané přímé demokracii. Byl jsem kdysi členem Hnutí za přímou demokracii, které vedl brněnský filosof Milan Valach. Naprosto jsem totiž souhlasil s jeho základními myšlenkami, které zde pro pořádek zopakuju:
Kapitalismus je založen na sobectví.
Současný neoliberalismus je projevem nepokorné pýchy. Je náboženstvím svého druhu, v němž byl na boha povýšen Trh.
Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá.
Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu.
Skutečným zdrojem moci je vlastnictví.
Bylo by velkou iluzí domnívat se, že řešením tohoto problému je vlastnictví státní.
Samospráva v řízení podniků a aplikované prvky přímé demokracie ve všech obcích jsou základem této nové organizace, která musí být bez nadřízenosti svou formou i obsahem. O moc se nebojuje. Moc je škodná, kterou je třeba zničit.
Ani na Islandu či ve Švýcarsku se nejedná o přímou demokracii, ale o prvky přímé demokracie.
Na důležitá místa v parlamentu a státní správy se často dostávají lidé, jejichž hlavní kvalifikací je ochota udělat pro svou stranu doslova cokoli. I když už nějaký čas uplynul, stále si živě pamatuji poslance za ODS Jana Moravu, jehož hlavním úkolem bylo sledovat a vydírat poslance jiných stran.
Poslanci jsou po svém zvolení prakticky neodvolatelní. Podle ústavy jsou zodpovědní jenom svému svědomí.
Hnutí, v jehož čele působil mnoho let po jeho smrti postupně zašlo na úbytě. Zdálo se, že bude nahrazeno hnutím a později stranou Tomio Okamury. Ovšem z uvedených zásad jasně plyne, že mě absolutně neuspokojovala strana vedená Tomio Okamurou a neuspokojuje mě stále víc a víc. Holt reálná politika je něco jiného, než představy o společnosti, v níž by byl hlas občanů co nejúčinnější, v čemž je, alespoň podle mě, smysl snah o přímou demokracii. Nemůže proto jít pouze o referendum, odvolatelnost politiků a volby nejvyšších funkcionářů všemi občany dané komunity.
Podle mě v přímé demokracie musí být především zajištěno, aby bohatství nevytvářelo privilegovanost. Musí být zrušeno soukromé vlastnictví produkčních zdrojů, sítových sfér hospodářství a médií. V žádném případě nelze mít banky a jiné peněžní instituce v soukromém vlastnictví. Veškeré veřejné vlastnictví musí mít odpovědného, kdykoliv odvolatelného správce vybíraného volbou, či losem občanů dané komunity. Politika musí být službou a ne uplatňováním moci, nadtož nadvládou či dokonce diktaturou. Každý politik musí být odvolatelný tím okruhem voličů kteří jej volili. Musí být určeno, o kterých problémech jsou správci věcí veřejných povinováni vypsat plebiscit. Referenda z iniciativy občanů musí být zdrojem změny anebo alespoň diskuse o ní, dokud její problém není vyřešen. Každé rozhodnutí politiků musí být možné protestovat u rozhodčích orgánů, až eventuálně soudů. Občané by měli mít právo na vytváření oddílů sebeobrany. Prvky občanské neposlušnosti by mohly opět omezovat pouze soudy. Soudci by měli být na všechny typy a úrovně soudů vybíráni losem z kandidujících odborníků. Neměli by mít doživotní mandát. O mezinárodních vztazích typu nepřátelství, či dokonce válčení by nikdy neměl rozhodovat nikdo jiný, než občanský plebiscit. Od základních škol musí být prioritou vzdělávání všech ve věcech veřejných. Odměny za výkon funkcí až po ty ústavní musí být srovnatelný s ostatními mzdami a platy. Společenství musí každému garantovat bydlení, základní životní úroveň a péči v nemohoucnosti. Z zdraví a bezpečnosti musí být prioritou. Původci negativních jevů musí být izolováni. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.