Pražské jaro, čili události roku 1968 v Československu byly jedinečnou událostí ve státech sovětského bloku. V zemi vládla KSČ už dvě desetiletí, tedy dost dlouho na to aby se zvýraznily klady i zápory nového systému, oproti prvorepublikové minulosti. Vláda KSČ po celou dobu mimo jiné upřednostňovala společenskou aktivitu, prosazovala kolektivismus a její propaganda ostouzela veškeré formy individualismu od sobeckosti až po liberální ideologii. Při tom je logické, že i v tehdejší naší společnosti, jako v každé jiné, existovala část obyvatelstva, která vyznávala individualismus a svým životem jej i realizovala. Ti cítili větší či menší míru osobního útlaku ve společenství dominantně kolektivistickém.

Jakmile v polovině šedesátých let zavládlo mírné uvolňování tak zvané „diktatury proletariátu“, začaly některé populární a všeobecně známé osobnost individualistického přesvědčení být veřejně aktivnější. Motivem jim nebyla ani tak prospěšnost společnosti, leč prvoplánově vlastní úspěch a z toho plynoucí bonusy od popularity přes vliv po institucionální pozice. Rodila se pozvolna jakási měkká opozice vůči vládnoucímu režimu. Tvořili ji převážně intelektuálové, umělci a tak zvaní vědci humanitních věd opomíjených marx-leninisty.

Uvedený pozvolný trend se doslova bláznivě rozběhl v momentě, kdy v nejvyšším orgánu KSČ došlo k „převratu“. Po patnácti letech ve funkci prvního tajemníka byl Antonín Novotný zlikvidován a nahrazen Alexandrem Dubčekem. Toho druhého jsem osobně znal a mohu s plným vědomím svého slova konstatovat, že to byl člověk na tu funkci nedostatečně rozhodný, což je módně korektní vyjádření. Spíše jsem přesvědčen, že to byl politik maximálně okresního formátu. Nesehrál proto roli, kterou mu ukládal scénář předsedy strany s „vedoucí úlohou“ ve státě. Byla to především jeho vina, že ve straně, ale i v celé zemi se zkonsolidovala z individualistických osobností víc jak silná opozice vůči „straně a vládě“. Opozice až tak nepříčetné, že vyžadovala odchod ČSSR z „Varšavské smlouvy“ a z „Rady vzájemné hospodářské pomoci“. Především první požadavek byl v situaci celosvětového třídního boje ve formě Studení války fakticky velezradou, čili pro SSSR naprosto nepřijatelný.

Ale zpět k našim individualistickým spoluobčanům. Právě ti byli nejaktivnější jak v KSČ a jejích přidružených společenských organizacích, především v odborech, leč i v nově vznikajících politických stranách, spolcích a hnutích. Díky tomu, že hlavně ve státní televizi měli „liberálně“ zaměřené osobnosti převahu, vytvořila se dokonale semknutá vrstva silného politického vlivu. Byla to ona, kdo diktoval nejvyššímu orgánu se slabým a neschopným vůdcem agendu činnosti a tvořil zdánlivé jádro „obrody KSČ“ v boji za „socialismus s lidskou tváří“. Zmíněnou vrstvu vlivu tvořili nově zvolení vedoucí politici KSČ, představitelé médií, především stranického tisku a státní televize, dále pak známi herci, zpěváci, spisovatelé, sportovci, vědci a další intelektuálové.

Násilí, které realizoval Sovětský svaz pod rouškou „sovětského NATO“, čti, oné Varšavské smlouvy, utvořilo v očích veřejnosti z jmenovaných aktérů opozice prosovětské KSČ doslova hrdiny a z celé vrstvy jejich fanoušků pak jakési lepší lidi. Byli nositeli odporu proti zjevnému zlu a individualisté mezi nimi si v sobě vypěstovali pocit morální nadřazenosti nad ostatními. Tak vznikla u nás poprvé reálně vlivná opozice vůči vládě KSČ. A nejen to, byla ve společnosti vybuzena nesmiřitelná nenávist mezi krajními póly tedy funkcionáři KSČ a jejími odpůrci. Následných dvacet let normalize, celý proces upevnilo. Takže v listopadu 1989 povstal „fénix“ individualistů z ohně a až dodneška proto vládne zemi tak zvaná „Pražská kavárna“, individualistů, kteří se považují za „lepší“ občany a mnozí dokonce za mravní veličiny. Při tom svou nesmiřitelnou nenávistí celou společnost rozdělují do té míry, že se začíná hovořit o „studené občanské válce. Takové je zásadní dědictví osmašedesátníků, přesněji individualistů, tedy liberálů mezi nimi.

Za třicet šest let po největším politickém zlomu v dějinách českého státu od jeho založení v roce 1918, už lze spolehlivě odpovědět na otázku „what was it about?”. Šlo o zpětný chod dějin, což je stav, který se v historii vyskytuje výjimečně. To je samozřejmě můj názor, názor vyznavače Marxova učení, tedy člověka přesvěceného o evoluci lidstva a tedy i smyslu jeho dějin. Naprostá většina veřejně se projevujících přemýšlivců současnosti tento narativ ovšem neuznává. Takže o co konkrétně šlo onoho 17. listopadu roku 1989 ve státě Československá socialistická republika:

Šlo o:

–  Konkrétní epizodu globálního třídního boje tehdy existujícího ve formě tak zvané „studené války“. A jak se ukázalo, o epizodu závěrečnou, která znamenala vítězství odporu vůči tehdejší vládnoucí třídě. Spolehlivě lze tvrdit, že bez onoho globálního rámce by takto celá epizoda v Československu neskončila, což dostatečně přesvědčivě ukázaly události z roku 1968. kdy ještě „nedozrál čas“.

–  Součást reálného vítězství celosvětového antikomunismu. I když ne absolutního. V prvé řadě proto ne, že ve světě zůstalo několik států, kde komunistické síly nadále vládly. A dokonce vládnou ještě v současnosti. Za druhé pak proto, že v lidském světě se nikdy neztratí myšlenky, které již byly veřejností uchopeny. Já jsem dokonce přesvědčen, že žádná myšlenka která jednou spatřila světlo lidského světa se neztratí a žádný myšlenkový systém už nejde definitivně zničit. Mocensky potlačit jistě a dokonce velice snadno. Ovšem reálně zničit ne. A bude to stále těžší v době informační, do které jsme už nezvratně vstoupili. Nelze-li zničit myšlenky, soudím že nelze ani z mysli lidí definitivně vymýtit zkušenosti minule prožitých životů, nadtož existujících po několik generací. Vždycky zůstávají lidé, kterým zaniklé vyhovovalo a zdá se jim i dneska lepším než to současné.

–  Nastolení minulosti. Vítězové změny v žádném případě se ani nepokusili vytvářet novou formu budoucnosti. Kupříkladu snahou převzít z každé minulé reality to kladné, a zbavit se negativ soupeřících systémů. Dokonce se vrátili v některých aspektech až do kapitalismu před existencí sociálního státu.

–  Zahájení rekonstrukce státu podle deseti pravidel Washingtonského konsensu. Jehož ideovým základem je povýšení soukromého vlastnictví nad veřejné a všestranná právní ochrana toho soukromého. Co nejmenší role státu v hospodářství, finančnictví, sociálních vztazích a všude, kde soukromý sektor dokáže být efektivnější. Absolutně svobodný mezinárodní obchod.

Z uvedených počátků přelomové změny dospěl společnostní stav do situace že

–  Byla vytvořena nová vládnoucí třídy odvozená od vlastnictví majetku, bohatství a kapitálu. Ta si platí, čti, korumpuje své lokaje, čili pomocníky k udržování nadvlády nad veškerou veřejností. Obě vrstvy tak tvoří celkovou vládnoucí vrstvu.

–  Česká republika i Slovensko jsou společnostně periferiemi Politického Západu, ekonomicky jeho koloniemi až jím okupovaným územím a mocensky jeho vazalem.

–  Periferií Západu je území bývalého Československa rovněž geopoliticky, čili nárazníkovým vůči geopolitickým soupeřům Západu a tedy s bezpečnostně nejvíce ohroženým obyvatelstvem.

–  Největší majetkový převrat v našich dějinách obyvatele naší země přepravil o bohatství, produkční majetek a kapitál, které měly vytvářet a garantovat rentu pro seniory, pilíř financování vzdělání, zdravotnictví a sociální bezpečnosti všeobecně.

–  Zásadní změny byly provedeny v oblasti vědomí, duchovna, mravního klimatu a ideové atmosféry společnosti.

A tady je prostor pro závěrečnou poznámku. Tento text není ničím víc jak subjektivní reflexí na proběhlé období poslední třetiny mého života. V žádném případě to není ani zdánlivý pokus o nějakou analýzu, protože toho už nejsem mocen. Proto si na závěr pouze troufám napsat že celé období po 17. listopadu v ČR, jakož i éra od roku 1990 na této planetě je výsledkem zrádného chování Gorbačeva. On zničil svět reálného socialismu a následně pak Blair zase zničil světový sociální demokratismu. Takže na dlouho zdevastovali levicové myšlení. Oba se tak stali agenty globálních světovládců, ať již jsou jimi kdokoliv. V mých očích obrátili kolo dějin a svět dosáhne toho kde se nacházel před nimi možná až za několik staletí. Ovšem jenom tehdy, pokud komunisté ČLR toho Marxe nepřečetli správně. Pokud ano, pak se naopak změnou z konce minulého století svět doslova skokově posunul ke komunismu. Ale o tom snad někdy jindy.

     „Musíme znovu začít uvažovat o válce. Příliš dlouho jsme to nedělali…je nutné zavádění inovací hned, aby se s tím nezačínalo až po prvním výstřelu…Výzvou této doby je upřednostnit nikoli finanční zdroje, ale našich 460 000 vojáků, vybudovat bojově připravenou sílu…Bohužel jsou pryč doby, kdy se dalo vydat rozkaz a říct: ‚Tady jsou prostředky na to.‘… Musíme dosahovat výsledků a být připraveni…Už nejsme v pozici říkat: ‚Kdy se to stane, za pár let?‘ Máme určitý práh, a do té doby musíme být připraveni rozpovídal se „zelený mozek, který v jakékoliv válce bude v tom nejpevnějšími bunkru, inspektor německé armády, generál Carsten BREUER.

Rada tupcům ve vedení Evropy a některých jejích států. „Chcete vědět jak se ubránit Rusům? Jednoduše. Dejte jim už konečně pokoj!“ Napsal známý novinář z Ostravy, Ivo Šebestík.

Summit Trumpa s pěti středoasijskými patolízaly přinesl unikátní projevy „svrchovaných“ státníků. Uzbecký prezident Šavkat Miromonovič MIRZIJAJEV mu mimo jiné pochleboval následovně: „…žádný americký prezident se ke Střední Asii nechoval takto…já osobně i všichni moji kolegové jsou velmi vděční za tuto pozornost, která je opravdu cenná…V Uzbekistánu vám říkáme Prezident míru. Dosáhl jste mnohého. Dokázal jste zastavit osm válek a jsem přesvědčen, že válku mezi Ruskem a Ukrajinou může zastavit jen vy – a my v to velmi doufáme“.

„Jste velký vůdce, státník seslaný samotným nebem, abyste vrátil Spojeným státům zdravý rozum a hodnoty, které všichni sdílíme a chráníme – jak v politice domácí, tak zahraniční…jsou miliony lidí v mnoha zemích které jsou vám vděčné…pod vaším vedením Amerika vstupuje do nové zlaté éry…a jen vy víte, jak učinit Ameriku opět velkou“, „tokal“ vůdce Kazachstánu Kasym-Žomart Kemeluly TOKAJEV.

„…i přes korupční skandál na Ukrajině bude EU Kyjev i nadále podporovat, protože země bojuje za budoucnost Evropy. Ukrajina je naše jediná možnost. Takže i přes skandál neexistují žádné jiné možnosti,“ prohlásil ministr financí Litvy Kristupas VAITIEKŪNAS

„Ještě nikdy v historii našeho sjednoceného státu nebyla demokracie a svoboda vystaveny takovým útokům. Hrozí nám ruský agresor, který zničil náš světový řád, a před kterým se musíme bránit… Myslím, že jen sedět a čekat, až bouře přejde, nebo se někam schovávat, není řešení. Nemůžeme ztrácet čas. Musíme jednat…“, agituje své občany k přípravě na válku prezident Německa Frank-Valter STEINMEIER.

„Rostoucí síla Německa bude jednoho dne tlakovým bodem na středoevropské země a v tomto případě se mě vybavují různé historické asociace“, říká expremiér Polska Mateusz MORAWIECKI.

„Neustoupíme, dokud Ukrajina nezvítězí“, dušuje se Keir Rodney STARMER.

     „Zprávy o vyšetřování korupčního schématu v energetickém sektoru bohužel nejsou žádným překvapením. Jde o logické pokračování minulosti, kdy Kreml strávil desetiletí vytvářením systému, který měl Ukrajinu udržet ve své sféře vlivu. Korupce byla jedním z jeho hlavních nástrojů a zbytky tohoto mechanismu stále existují,“ uvedl Ukrajinský novinář, čti, manipulátor Mychajlo PODOLJAK.

„Číňané provádějí nejrychlejší vojenskou výstavbu v lidské historii, a součástí toho je i rozšiřování jejich jaderných schopností… Myslím, že to všechny znepokojuje.“ Žvaní Marco Antonio RUBIO jestřáb odpovědný za zahraniční politiku v Trumpově administrativě.

„Chce-li Čína udržovat dobré vztahy s Estonskem, musí přestat podporovat Rusko,“ prsatil se estonský ministr zahraničí Margus TSAHKNA

„Dnes během dlouhého telefonátu jsem požádal prezidenta Ukrajiny, aby udělal vše pro to, aby zejména mladí muži z Ukrajiny se nevydávali do Německa ve stále větším počtu, ale sloužili ve své vlasti. Tam jsou potřeba. Tam na ně čekají“ Prezentoval změnu vztahu k migrantům z Ukrajiny kancléř Joachim-Friedrich Martin Josef MERZ.

„Klan pedofilů (USA) chce zničit demokracii v Kolumbii! A aby seznam nevyšel najevo, posílají válečné lodě, aby zabíjely…“ osočil tvrdě prezident Kolumbie Gustavo Francisco Petro URREGO Trumpovu administrativu.

„Chci se obrátit na lid Spojených států. Před vašima očima, před zástupci 34 zemí. Vyzývám vás, abyste zastavili šílenou ruku těch, kteří dávají rozkazy bombardovat, zabíjet a přivádět válku do Jižní Ameriky a Karibiku. Zastavte válku! Řekněte – ne válce! Lid Spojených států má hrát klíčovou roli v zabránění tragédie pro obě Ameriky!“ Vyzývá Nicolás MADURO veřejnost USA

     „Mír je křehký. Národní den smutku nám připomíná naši zvláštní historickou odpovědnost. Právě teď se musíme uznat jako mírumilovný národ a použít sílu k zajištění našeho míru a naší svobody,“ napsal MERZ na své stránce na sociálních sítích X.

…bude podle mého soudu tento primát asi držet po celý rok. Sděluje světové veřejnosti že Prokuratura v Miláně zahájila vyšetřování jednoho z nejstrašnějších a nejcyničtějších údajných zločinů z doby války v bývalé Jugoslávii: organizování „lovu na lidi“ pro bohaté Evropany, kteří platili obrovské peníze za možnost zastřílet si na civilisty v obléhaném Sarajevu. Informuje o tom italský deník La Republica. Poplatek za jeden odstřel se pohyboval v desítkách tisíc eur a za dítě se prý platilo o třetinu víc. Nejhorší na věci je, že jeden známý novinář to okomentoval slovy, cituji: „…jsem si stoprocentně jistý, že nikoho nenajdou a neodsoudí. A mimochodem stejně tak jsem si jistý, že nejde o jediný případ ve světě“.

Ruský národ patří mezi válečnické národy. Společným znakem takových národů je, že jsou početné a proto se prostorově rozpínají. Ruský národ se rozpínal na východ, který byl díky klimatickým poměrům neobvykle řídce osídlen. Proto k záboru nových území nepotřeboval používat hrubé násilí. Navíc nemusel se rozšiřovat příliš rychle, takže docházelo fakticky k přirozené asimilaci mezi původním obyvatelstvem a příslušníky ruského etnika. Zvyšovala se tak početnost Rusů přesahující plodnost ruských žen. Tato výhoda Rusům zůstala i v dobách, kdy se začaly ve světě konstituovat národní státy. Změna přišla až s průmyslovou revolucí, která se v Ruském území naplno, ba až překotně rozvinula teprve ze existence Sovětského svazu. Tehdy Rusko zjišťovalo, že vlastní nepředstavitelně velké přírodní bohatství. Dokonce tak obrovské, že jim ho začal závidět celý expandující svět. Nenásilná forma expanze Rusů do seversky drsné části východní Asie způsobila, že etnika která tam před příchodem Rusů žila nebyla vyhubena, ani jinak znásilněna, takže se stala přirozeně rusofilními, až reálně ruskými. Rusko jim přineslo alespoň ty základní výdobytky moderní techniky a technologií a zvýšilo jejich životni úroveň. Přispěla k tomu i pravoslavná církev, která nepoužívala katolicky násilné šíření křesťanství tak zvanou likvidací pohanství. Nešířila kžesťanství ohněm a mečem, ale pozvolnou misijní činností. Zásadně pak neničila tradiční zvyky původních etnik od léčitelských až po šamanství. Za sovětské éry sice byl zvýšen na domorodá etnika asimilační tlak, ale byl vyvážen snahou kodifikovat domorodé jazyky, gramaticky i slovní zásobou. Jelikož ta se vztahovala k ruštině, přirozeně se ruština stávala pro domorodá etnika druhým dorozumívacím jazykem nejen s Rusy, ale i se sousedy. Ruské impérium proto nemá krutou minulost genocidy amerického kontinentu, ani bezohledně vykořisťovatelskou tradici evropských kolonialistů Afriky a jihovýchodní Asie. Ba dá se říct, v době anglického impéria, celého světa. Tím se podobá jiné velké Asijské říši, Číně.

Opakuji, čímž pouze zdůrazňuji, že rozlišuji mezi učením Marxe a marxismem ve všech jeho následných konkrétních podobách od marx-leninismu přes různé ty revizionismy po kdysi módní euromarxismus až po všechny ty současné neomarxismy rozličných, možných až absurdních odstínů. Učení Marxe je totiž jediné a jedinečné. V žádném, případě to není ideologie, ani „teorie“ realizace politiky a nadtož nějaká soustava pravidel správy společenství. Marx dobře věděl, že nic takového obecného nelze vymyslet. To pochopil jeden z mála geniálních Čechů, jménem Karel Kosík, filosof který se proslavil jediným útlým textem s názvem Filosofií konkrétního.

Marx dal světu pouze metodu, jak studovat konkrétní společnost. Pokusil se o analýzu té, ve které zrovna žil. Objevil jádro tvorby moci v ní a podle onoho jádra onu společnost pojmenoval. Jádro viděl v kapitálu a celé společenství proto pojmenoval kapitalismem. A pokusil se přesně definovat onen kapitál, především jeho roli v tvorbě moci, čti, reálného, ne jenom politického ovládání celého společenství.

Za učení Marxe proto nepovažuji nejen Komunistický manifest, ale rovněž jeho veškerou politickou činnost včetně dobové publicistiky.

Tolik jako úvod k dnešní hlavní myšlence. Jeden z geniálních českých myslitelů s nimiž jsem se setkal napsal obsažné dvousvazkové dílo s názvem Nové čtení Marxe. Nesouhlasil jsem s názvem a jelikož autor nedokončil svůj záměr, tak jsem se nikdy neodhodlal k poznámkám o zveřejněném textu. Nesouhlasil jsem s titulem, jelikož     . Marxe není zapotřebí číst nově, protože to by byl opět jenom další druh revizionismu. Marxe je nutné číst správně. To je celá podstata chování všech, kdo hodlají o roli Marxe pro všelidské dějiny něco podstatného světu sdělit. Stejně jako pro všechny, kteří chtějí pochopit faktory změn ve společnosti v níž žijí, a především pro každého, kdo se rozhodne ve své době veřejně angažovat.

Marxovo učení je v mých očích pilířem pro každého, kdo se odhodlá pro společnostní aktivitu ku prospěchu reálně neprivilegovaných. Toť vše.

…proč Trumpův tým ve věci Ukrajiny se vrtí jak korouhvička na kostele, ať si přečte text na webu https://cz24.news/britanie-zoufale-potrebuje-valku-proc-si-londyn-nemuze-dovolit-mir-na-ukrajine/ . Jde o velice stručný, leč tím zřetelnější popis role Angličanů v současném světě. Ne Britů, protože to bych urážel i Skoty, obyvatele Walesu a Severního Irska. Protože pouze Angličané jsou „globálními rozesírači“. Což je jediná funkce, která se zachovala z kdysi největšího impéria světové historie a vleče se nadále dějinami Západu coby zasmrádlý pozůstatek kdysi pyšné monarchie. Impéria vybudovaného technikami, které přežívají právě v tom smrdutém výkalu současnosti.

Jako upoutávku k pročtení zmíněného webu si zde z něj opisuji malou ukázku. Cituji: „…válka na Ukrajině pokračuje. Ne proto, že by diplomacie byla nemožná, ale protože Londýn vybudoval politický a ekonomický stroj závislý na konfliktu. Dokud tento stroj zůstane nedotčený – ukotvený ve vojensko-průmyslovém komplexu, zpravodajských službách a City – Británie zůstane odhodlána válku neukončit, ale řídit ji, prodlužovat ji a přetvářet kolem ní Evropu“. Konec ukázky.

Celá desetiletí přemýšlím, kdo je větší zloduch světa, zda „Angláni“, či Talmudističtí, v moderní době pak jejich pokračovatelé – sionističtí Židé. Čím dál se mi ale jeví, že i ti světovou mocí zpití Anglové jsou jenom loutkami v rukou těch druhých, v konkrétní podobě London City.

Vždycky oceňuji vtipnost, protože můj příliš racionální mozek nic takového nedokáže. A včera pozdě v noci jsem narazil na jeden nový typ něčeho takového. Psát bezohledně tvrdě, jak to situace vyžaduje a při tom přece jenom nebýt nesmiřitelně sprostý, jak je dneska v módě, leč alespoň formou zůstávat nad věcí. Zvrhlé chování P.P.P.P., alias agenta vojenské rozvědky IQ107 kolem jmenování vlády ocenil jeden bloger slovy: „…provádí 3,14čoviny“. Ta jidášská zrůda, poskvrňující sídlo českých králů si opravdu už dovoluje příliš. Na mě, který domácí politikou a skoro všemi jejími aktéry fakticky pohrdá, to působí jako ubožácký pokus o protiústavní, vojensko-fašistický puč. Když připustím, že jde o válečného štváče, jak jej ohodnotil jeden z bývalých premiérů, tak ono to všechno dohromady může být naplněním skutkové podstaty velezrady, jediného to zločinu, pro který by mohl být prezident okamžitě odvolán, A podle mého přesvědčení jako voják po krátkém soudu zastřelen, jako kdysi Nicolae CEAUSESCU. Pokud po skončení války na Ukrajině dojde k jakémusi účtování v Evropě, tak bych takové řešení budoucímu “hlasu lidu“ této země vřele doporučoval.

budování obranyschopnosti naší země…Dávala snad dosluhující vláda na obranu země tolik prostředků, aby to odpovídalo rozsahu její vojenské pomoci Ukrajině?…Zvýšila odcházející vláda stavy armády na úroveň, která odpovídá její bojové rétorice?…Postarala se o ochranu civilního obyvatelstva pro případ, že je Rusko pro nás skutečně tak nebezpečné, jak tvrdí? Ptá se moudrý člověk prokazatelných darebáků.

     „Fredericovi Baldanovi, člověku, který poukázal na komunikaci mezi Pfizerem a Von Der Leyenovou, zavřely bankovní účty. Nejen jemu ale i jeho pětiletému synovi, plus účty vydavatelství Rights and Freedom Press, které vlastní práva na jeho knihu Ursula Gates, ve které píše o vlivu lobbistů na Evropskou komisi. A teď si představte, co dokážou tyto fašistické svině udělat běžným lidem, když místo papírové formy peněz budou jen digitální čísla v tabulce…“ píše Luboš HRICA, všeobecně známy slovenský „hoaxer a dezolát“.

V září a říjnu překročilo hranice do Polska 98 500 Ukrajinců ve věku od 18 do 22 let. Bývalý polský premiér Leszek MILLER řekl: „…nejde o ´spontánní´ migraci, ale o plánovanou…Kyjev vědomě buduje v Polsku jádro nové, početné diaspory — politické, ekonomické a kulturní základny Ukrajiny v srdci EU…To je vytváření globální Ukrajiny, jak sám říká Zelenskyj“.

„New York zůstane městem imigrantů, městem postaveným imigranty, řízeným imigranty a od dnešního dne vedeným imigrantem“. Tak mě slyš, prezidente Trumpe: když budeš chtít někoho z nás zastavit, budeš muset projít skrze nás všechny. To byla první slova nového starosty New Yorku Zohrana MAMDANIHO, muslima a socialisty.

„Když je globální vojenská agenda vyhlašována jako humanitární poslání, když je úmyslné zabíjení dětí ospravedlňováno jako „vedlejší škody“. Když jsou ti, kdo se brání invazi vedené USA a NATO do své vlasti, označováni za „povstalce“ nebo „teroristy“. Když jsou taktické jaderné zbraně Pentagonem označovány za „neškodné pro okolní civilní obyvatelstvo“. Když je vrchní velitel největší vojenské síly na planetě prezentován jako „světový mírotvůrce. Pak je Peklo prázdné a všichni ďáblové jsou zde, jak napsal William Shakespeare (Bouře, 1623). Moje odpověď Shakespearovi: „Pošlete ďábly zpět tam, kam právem patří. Jednejte celosvětově proti globální válce a porušování základních lidských práv.“
Napsal emeritní profesor ekonomie z Ottawy Michel CHOSSUDOVSKY dne 2. října 2025.

     „Izrael nikdy neměl lepšího přítele než prezidenta Donalda J. Trumpa… Jak jsem slíbil, vyháníme ze země zahraniční sympatizanty džihádu a podporovatele Hamásu. A děje se to velmi rychle.“ Přiznává se Donald Trump ke svému vazalství.

„Myslím, že by ke mně měl být velmi milý. Víš, já jsem ten, kdo musí schvalovat spoustu věcí, které k němu přicházejí,“ řekl Trump s nafouklými rty na adresu nového starosty New Yorku.

„Co se týče budoucnosti, Rusko zůstane i nadále destabilizující silou v Evropě i ve světě. A Rusko není samo ve svých pokusech podkopat globální pravidla. Jak víte, spolupracuje s Čínou, Severní Koreou, Íránem a dalšími“, plní svou válečnickou povinnost nejvyšší úředník paktu NAO, Mark RUTTE

Trump lapidárně shrnul zahraniční politiku USA do dvou vět: „Zůstaneme v nějaké zemi 15 let, prostě všechny tam bombardujeme do pekla, děláme všem život mizerný. Nikdo neví, proč tam jsme“.

     „To si fakt někdo myslí, že raketa za české peníze, která přiletí na Moskvu, zajistí světový mír?“ klade řečnickou otázku senátorka Daniela KOVÁŘOVÁ.