Přiznávám se, že mne poněkud přestalo bavit psát, čili prakticky bezvýznamně v současné situaci projevovat své přesvědčení. Události na Ukrajině mne totiž s konečnou platností přesvědčily, že nesmiřitelnost třídního boje se nejen nesnížila, ale rozrostla se do skutečně globálních rozměrů. Pokud nemám šanci do těchto událostí aktivně zasáhnout, pak jenom komentovat aktuality je v mých očích bezvýznamné až směšné. A nenapadá mne bohužel nic, čím bych mohl být platnější té části lidstva, na jejíž straně stojím.
SKUTEČNÉ NEBEZPEČÍ GENETICKY UPRAVOVANÝCH POTRAVIN
Jestliže se genetických manipulací flóry již zmocnil byznys, pak vůbec nepochybuji, že existuje celá řada výzkumných pracovišť, kde se vyvíjí genetické manipulace fauny, včetně člověka. Pokud se nemýlím, pak jde určitě o největší nebezpečí pro lidskou civilizaci. Jenže možná právě touto cestou může fenomén „život“ pokračovat ve svém nezbytném vývoji a vytvořit bytost, které již celá desetiletí říkám „posthomo“.
BEZ KOMENTÁŘE
P.C.ROBERTS tajemník ministra financí v Reaganově vládě a autor knihy The Tyranny of Good Intentiones píše na webu http://www.zvedavec.org/komentare/2014/03/5911-tri-kteri-stvorili-valku.htm dne 28.3.14 mimo jiné, cituji: „Pokud by si Američané přečetli jen tři historické knihy, mohli by se zbavit svého farizejského sebeklamu, který ohrožuje veškerý život na Zemi. Těmito knihami jsou: Historie lidu Spojených států od Howarda Zinna, Zamlčovaná historie Spojených států od Olivera Stonea a Petera Kuznicka, a Milovníci války od Evana Thomase. Nikdo, kdo si přečte tyto tři knihy, již opětovně neuvěří, že americká vláda ve Washingtonu je „světlem světa“, „výjimečnou a nepostradatelnou“ vládou, která přináší „svobodu a demokracii“ dobytým provinciím americké Říše. Washington je domovem válkychtivých sobeckých skupin, které nemají ponětí co je to soucit nebo spravedlnost, a jednají jen v zájmu své moci a obohacení. Američané jsou k obyvatelstvu, které jejich vláda bombarduje, stejně lhostejní… Jak ruský prezident Putin připomněl světu 18. března 2014, USA upřednostňují nadvládu bouchačky před mezinárodním právem“. Konec citace. Což podle mého vidění opravdu nepotřebuje žádný komentář.
MARXOVY CHYBY, ČI ZRADA?!!
Marx byl bezesporu vysoce vzdělaným filosofem a velmi erudovaným ekonomem, takže se oprávněně stal osobností, která nejvíc ovlivnila lidstvo za posledních dvě stě let. V praktické politice tak úspěšný ale nebyl, takže nakonec svého života musel konstatovat, že je sice Marxem, ale není marxistou. A právě v jeho reálné účasti na politickém dění vidím dvě velké chyby. První chybou bylo, že prozradil světu hlavní strategický úkol dělnické třídy, když za její hlavní politické heslo vytyčil: „Proletáři všech zemí spojte se“. Odpůrci proletářů tím byli upozorněni, že proti jejich všemoci peněz se pod vedením dělníků budou mobilizovat doslova obrovské masy lidí. Druhou velkou Marxovou chybou byla hned první slova Komunistického Manifestu, jediného to díla Marxova pera, které si s vysokou pravděpodobností přečetli všichni jeho odpůrci. Slogan „Evropu obchází strašidlo – strašidlo komunismu“, byl totiž fakticky zakládající ideou celosvětového hnutí, jímž je až do dneška antikomunismus. Marx možná jenom inicioval ideologii antikomunismu, ale podle mne další vývoj dějů dokázal, že antikomunismus se stal nejen ideologií, ale hlavním obsahem politického chování celé historické éry, která doposud neskončila. Když tak nad tím přemýšlím, Marx při své inteligenci musel vědět, že sjednocování tak obrovsky početných vrstev, jakým bylo průmyslové dělnictvo, bude velice těžké. A tím spíš musel vědět, že naopak nepočetná vrstva jejich soupeřů, superboháčů, navíc již tehdy kooperujících, se „sjednotí“ proti rostoucímu vlivu rivalů mnohem rychleji a hlavně účinněji. Jestliže navíc komunismus identifikoval jako nebezpečí pro svět elit, naznačil, že s novým hnutím se mocipáni nebudou schopni dohodnout. Takže mně z obojího nakonec vychází kacířská myšlenka. Marx fakticky zradil dělnické hnutí. Za prvé prozradil jeho strategii, kterou daleko rychleji, důkladněji a účinněji mohla využít protistrana a za druhé varoval před vznikem nového politického režimu tradiční vládce, aby měli dostatek času na protiakci. Holt, přece jenom to byl rodem příslušník světových elit té doby.
NEJVĚTŠÍ RIZIKO LIDSKÉ CIVILIZACE
Všichni, kteří si mysleli, že po vítězství jedné strany dějinného konfliktu pojmenovaného studenou válkou skončí i nesmiřitelnost, ze které byli Západem po celou dobu obviňováni komunisté, počínaje Marxem a konče u nás třeba Gottwaldem, jsou již nejméně deset let definitivně vyvedeni z omylu. Svět, jak se pořád jasněji ukazuje, byl vždycky, tedy po celou svou historii, rovněž pořád nyní, a asi bude do konečné sebelikvidace lidstva, rozdělen na nesmiřitelné protivníky. Základním projevem nesmiřitelnosti je vždy nemožnost nalezení konsensu, z čehož vždy rezultuje válečný konflikt, který musí mít jen jednoho vítěze. Pokud tedy válka neskončí totálním vítězstvím jedné strany, tak se konflikt pouze transformuje a za nějaký čas vyhřezne opět. Průvodním jevem nesmiřitelnosti je mimo jiné i jednostrannost výkladů současných a především minulých jevů. Vedlejším projevem takové jednostrannosti je pak hodnocení událostí metodou dvojího metru. Učebnicovým příkladem tohoto propagandisticko-patologického zjevu jsou volby na Ukrajině a v Sýrii, které proběhly první červnový víkend. Jedna část světa píše o volbách na Ukrajině že „proběhly v demokratickém pořádku“, ale o volbách z v Sýrii naopak jako „o podvodných“. Jiná část médií vidí volby v Sýrii jako právoplatné a na Ukrajině za zmanipulované. A vy nevědomí si vyberte. V žádném případě se nemáte možnost seznámit se skutečnosti alespoň trochu odpovídajícím hodnocením událostí. Ne skutečnost co nejbližší realitě, ale jen jednu z možností podle svého přesvědčení, či dokonce víry. Lidstvo podle mého vidění současné situace a hodnocení celých dějin jeho civilizace, nezničí klimatické kataklyzma, ba dokonce ani ne pád asteroidu, či výbuch supervulkánu. Lidstvo se zničí samo, protože se nikdy nedokáže zbavit nesmiřitelné nenávisti jeho jedněch skupin vůči jiným, která díky stále dokonalejší technologii válek nás všechny nakonec zahubí.
A ZASE TO S NÁMI SKOULELI
. Už nemusí být pochyb o tom, že pravice s obyvateli této země zase vybabrala. Je prostě mimo diskusi, že peníze vyhrávají na celé čáře. Jelikož bohatí mají obrovské množství nadbytečných peněz, mohou si najmout více slouhů, čímž se logicky zvyšuje pravděpodobnost, že vždycky na své rivaly vymyslí něco nového. Tak prakticky před každými volbami naše pravice pro levici připravila nejen něco objevného, ale především účinného. A i když levice přesto volby vyhraje, najde si pravice taktiku, aby výsledek nakonec obrátila. Pro poslední volby do sněmovny si pravice připravila hnutí ANO. To bylo nakonec natolik úspěšné, že překvapilo i samotného svého „generálního ředitele“. ČSSD sice získala o maličko víc hlasů, ale bez ANO nebyla schopna sestavit vládu. Sobotka neměl odvahu sestavit menšinovou vládu, čímž Babiše poněkud zaskočil. Podnikatel projektu ANO si uvědomil, že pokud nepůjde do vlády, ztratí u svých voličů volbami získaný, vysoký kredit. ČSSD a ANO vzaly do party ještě hadovitě přizpůsobivé Lidovce, čímž si ČSSD založila na definitivní budoucí prohru. Sobotka sice do vládního prohlášení dostal velkou část programu ČSSD, ale jeho obklíčení pravicí bylo tak silné, že každý znalec politických hrátek věděl, že sliby vždy zůstávají pouhou radostí bláznů a ničím víc. Hned v prvních dnech vládnutí ČSSD v obležení sehrané pravice bylo jasné, že Lidovci nikdy nebudou souhlasit ani s tou nejmenší revizí uzákoněných restitucí církvím. Toho samozřejmě využila pravicová a bohužel i propaganda KSČM, které okamžitě obviňili ČSSD z neplnění předvolebních slibů. Lidovci přece vždycky říkali, že z restitucí nesleví ani zrnko. Babiš sice v etapě sestavování vlády přikývl k třetí daňové sazbě, zrušení poplatků v nemocnicích, ordinacích a na recept, ba dokonce se zrušením druhého pilíře penzijní reformy, ale prozřetelně se osobně posadil na ministerstvo financí. Byl si jistý, že později, po detailním seznámení se stavem erární pokladny, s jistotou najde argumenty, aby mohl zdůvodnit odstoupení od mnoha svých slibů z koaliční smlouvy i z vládního prohlášení. Proto s lehkostí sobě vlastní oznámil tento týden veřejnosti, že jeho souhlas s třetí daňovou sazbou, zrušením poplatků a druhého penzijního pilíře byly jeho chybou. Je dobrý taktik, pokud tím neztratí příliš na popularitě, čili na volebních preferencích, může svůj prozatím pouze verbální odpor, proměnit v čin. Jako vedlejší produkt získá navíc tak vysoké znevěrohodnění ČSSD, že to bude s velkou pravděpodobností i konečný vítězný bonus pro celou pravici. Nepochybuji, že pravici „obsluhující“ média se o takové zostuzení ČSSD s chutí a kreativitou postarají. K uvedenému názorovému přemetu Babišovi dopomohla jeho vysoká oblíbenost u občanů, dobré výsledky ANO ve volbách do Evropského parlamentu, ale především celkový úspěch pravice v oněch volbách. Pokud se nyní bude Sobotka cukat, Babiš má dneska již prakticky jistotu, že po eventuálně předčasně vyvolaných volbách by s TOP09, ODS a Lidovci spolehlivě sestavil vládu. Vládu, kterou si přejí privilegovaní této země, vládu rozhodující v jejich prospěch, čili vládu pravicovou. Což na tomto místě zdůrazňuji pro ty, kdo stále častěji plácají o tom, že v současnosti se už politický prostor nerozděluje na pravici a levici.
STŘEDOEVROPŠTÍ „KURDOVÉ“
Jsem přesvědčen, že jedním ze zdrojů dějinného vývoje ve střední Evropě dvacátého století bylo chování politických mocipánů Rakouska a hlavně pak pozdějšího Rakousko-Uherska, tedy především jejich totalita po roce 1848 v tak zvaném Bachově absolutismu. Formování národů v rámci zmíněné říše započali Němci již v první polovině 18. století. Rychle za sebou je pak následovali Češi i Maďaři.
Druhou zásadní událostí v té době ve zmíněné části Evropy bylo trojí dělení Polska v letech 1772, 1793 a jeho konečná likvidace po porážce Kościuszkowa povstání r. 1795. Rusku tehdy připadlo 62% území se 45% obyvatel tehdejšího Polska, jež sahalo od Kyjeva po Smolensk, ale „šlo o málo rozvinutá litevská, běloruská, ruská a ukrajinská území, v nichž bylo polské obyvatelstvo v menšině. Prusko zabralo hospodářsky nejvyspělejší polské kraje. Jednalo se o 20 % území a 23 % obyvatelstva. Nejhustěji zalidněné, ale hospodářsky zaostalé jižní území se značným počtem ukrajinského obyvatelstva bylo přivtěleno k Rakousku. V tomto případě se jednalo o 18 % území a 32 % obyvatelstva“.
Text v uvozovkách je citací z http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Blen%C3%AD_Polska , na němž je mimo jiné zajímavé, že se vůbec nezmiňuje o Slezsku. V tomtéž zdroji se ale na jeho jiné stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Slezsko tvrdí, že Slezsko je, cituji: „historické území rozkládající se v současnosti převážně v Polsku, zčásti v Česku a z malé části (územní výběžek a tři exklávy) v Německu. Tradičně jsou v jeho rámci rozlišovány dva velké regiony, Dolní Slezsko a Horní Slezsko, s odlišnou historií a charakteristikami…V letech 1335-1742 Slezsko bylo součástí Koruny české; od uvedeného roku je pak rozděleno na několik částí s proměnlivým rozsahem a právním postavením, patřících k různým státům (Rakouské Slezsko, České Slezsko, Pruské Slezsko, Polské Slezsko)“. Konec citace.
Tradiční dělení Slezska na Dolní a Horní je poplatné spíše germanizačním teoriím o Střední Evropě, protože již prakticky v 19. století v Dolním Slezsku zanikly původní Slovanské kmeny. Území obývaná lidem se Slezským myšlením a kulturou vždy ovládali vládci jiných národností, i když některá jeho malá knížectví v určitém časovém úseku byla samostatná. Proto je potřebné studovat dějiny Slezska podle tomu odpovídající pojmové struktury. V té souvislosti se dnes převážně hovoří o Polském Slezsku, Českém Slezsku (někdy spíše Moravském), Německém či Pruském a historicky dokonce Rakouském Slezsku.
Slezsko se podle převažujícího, tedy Britského, pojetí národa, nikdy národem nestalo. Pokud o něm píší různé letopisy, vždy jen jako o území, kde bydlí Němci, Poláci, někdy i Češi a skoro vůbec ne Židé, jichž zde ale při tom bylo nemalé množství a kteří sehráli významnou úlohu v projevech lidových až davových aktivit. Přesto dodnes ve velké části všech těch území se mnozí, především starousedlí místní obyvatelé nejen považují, ale také prezentují jako Slezané. A co víc, rozlišují se, podle svého cítění opravdu i na České Slezany, třeba na Opavsku takovou typickou obcí jsou Holasovice, či Německé Slezany, kupříkladu v oblasti zvaná „Prajzská“, čili na Hlučínsku.
Slezané díky roztříštěnosti svých osvobozovacích aktivit v desátém a především jedenáctém století nenašli vlastního sjednotitele a tak se jejich knížectví stávala doslova kořistí velkých knížectví, pozdějších království, především Polského a Českého. Ač měli Slezané svou řeč, nikdy nebyla kodifikována, takže v různých jeho částech dodneška zůstává pouhým dialektem, i když natolik odlišným, že kupříkladu je-li při vysílání polské TV produkován pořad ze Slezska, tak je překládán do polštiny.
Závěrem tohoto textu tvrdím, že v mých očích jsou Češi, Poláci, ale i Němci a především císařské Rakousko, reálnými okupanty Slezanů. V celé historii mocenské struktury vyjmenovaných početnějších národů dělaly všechno proto, aby nevznikl politický národ Slezanů. Jejich území při tom bylo původně dokonce větší než Morava, srovnatelné se Skotskem, podstatně rozlehlejší a početnější než Baskicko. Sousední národy aktivně bránily Slezanům v sebeurčení, stejně jako se tak kupříkladu děje Kurdům. V rámci budoucí Evropské Federace, která zákonitě musí vystřídat Evropskou Unii, pokud chce Evropě vůbec přežít, by se měla situace Slezska napravit.
ROLE POLSKA V SOUČASNÝCH UDÁLOSTECH NA UKRAJNĚ.
Pro dnešní svůj blog jsem vybral některé citáty z různých webů, reflektujících angažovanost Polska v událostech na Ukrajině. Nehodlám je komentovat, protože si ani nemíním ověřovat jejich pravost. Ovšem později si budu poněkud více všímat dějin Polska a hlavně současné snahy jeho politiků hrát v EU, NATO a světové globalizaci vůbec „jejich vlastenectví odpovídající“ úlohu.
11. května 2014 přistál na kyjevském letišti v režimu přísného utajení letoun, odbavený armádou, a nikoli civilními pracovníky letiště. Z paluby byly vyloženy vojenské uniformy vzoru NATO, 500 balení amfetaminu a nádoby opatřené označením otravných látek. Na pokyn kyjevské správy SBU neprošli ozbrojenci, náklad ani nádoby s otravnými látkami kontrolou a opustili budovu ve vozech s tónovanými skly. Provázel je příslušník americké CIA Richard Michael. Na palubě letounu, který právě přistál, byli rovněž ozbrojenci Pravého sektoru a polské privátní vojenské firmy ASBS Othago (Analizi Systemowe Bartolomiej Sienkiewicz), založené před několika lety nynějším polským ministrem vnitra B. Sienkiewiczem.
Polsko se formování eskader smrti operujících nyní na jihovýchodě Ukrajiny aktivně účastní od září 2013, kdy šéf ministerstva zahraničí R. Sikorski pozval 88 členů Pravého sektoru na výcvik v Centru policejní přípravy ve městě Legionowo, ležícím 23 km od Varšavy. Militanti převážně mužského pohlaví ve věku kolem 40 let, kteří tam dorazili pod krytím programu univerzitní výměny, prošli měsíčním přípravným kursem, v němž se školili v organizaci masových protestů, stavbě barikád, okupaci budov státních institucí, taktice boje v ulicích, postupech střelby včetně snajperské atd. Polský týdeník Nie publikoval z Legionowa fotografie, zachycující ukrajinské fašisty v nacistických uniformách hned vedle polských instruktorů v civilu.
Zatímco polské zvláštní služby drilovaly budoucí účastníky trestné výpravy, polské Ministerstvo zahraničních věcí učinilo následující oficiální prohlášení (2. 2. 2014) cituji: „Razantní pozici, již zaujal Pravý sektor, podporujeme…Radikální akce Pravého sektoru a dalších militarizovaných skupin demonstrantů a nasazení síly jsou legitimní…Pravý sektor na sebe v průběhu posledních protestů vzal veškerou odpovědnost za akce s použitím síly. Je to čestná pozice a my si jí vážíme. Politici v roli těch, kdo mají zajistit zachování míru, selhali. Jedinou přijatelnou variantou jsou tak radikální kroky Pravého sektor´. Jiné východisko není k dispozici“. Konec citace.
Polský premiér D. Tusk tehdy prezidenta Janukovyče varoval před „neproporcionálním použitím síly“ proti majdan´. Dnes se Donald Tusk, jehož děd – Jozef Tusk – sloužil v hitlerovském wehrmachtu, od kyjevské junty dožaduje, aby s „východními vzbouřenci“ naložila nemilosrdně, „jako s teroristy“. V polovině května Tusk žádal, aby maďarský premiér Viktor Orbán, považující fašistickou Ukrajinu za „výzvu Evropské unii“, už podobná prohlášení nedával, a neodváděl jimi pozornost od boje s hlavním protivníkem – Ruskem. A ještě o pár týdnů dřív (24. 4. 2014) polský premiér prohlásil, že se Evropa musí připravit na rozpad Ukrajiny.
O zaměření východní politiky Varšavy do značné míry rozhoduje polská rozvědka, úzce spolupracující s americkou a britskou zvláštními službami, tvrdí šéf Ústavu geopolitiky Leszek Sykulski. V první polovině dubna pobýval v Kyjevě ředitel americké CIA John Brennan. Pouhý den po skončení jeho návštěvy vyhlásil šéf pučistického režimu Turčynov zahájení „rozsáhlé protiteroristické operace v souvislosti s děním na jihovýchodě“. Co jsou zač, se tu předvedli nejen američtí, ale i polští žoldáci, především v Oděse.
Polák Aleksandr Kwasniewski zasedá na Ukrajině v Ředitelské radě společnosti, v jejíž oblasti jsou velká naleziště břidlicového plynu. Tato oblast je nyní intenzivně vyvražďována, když ji od domobranců i civilního obyvatelstva „čistí“ ozbrojené formace ukrajinských fašistů (Národní garda) ruku v ruce s americkými a polskými žoldáky. Do vzdušných úderů na Kramatorsk a další sídla ve jmenované oblasti nasazují noví mocipáni Ukrajiny vrtulníky s poznávacími znaky OSN, pilotované polskými žoldáky, poněvadž jejich ukrajinští kolegové odmítli porušovat mezinárodní normy použitím bojové techniky pod výsostnými znaky Organizace spojených národů.“
Čtvrtstoletí po vzniku Třetí republiky má pragmatické křídlo polských politiků za to, že aniž by se Polsko vzdalo eurointegrace, je na čase formálně zakotvit jeho vedoucí postavení mezi Černým a Baltským mořem. Aktivní úlohu v ztělesnění plánů stmelení spojeneckých států hraje Visegradská skupina, kterou kromě Polska tvoří Čechy, Slovensko a Maďarsko. Atraktivita neformálního sdružení mimo EU umožňuje jeho další rozvoj. Ukrajinská krize, například, povzbudila realizaci projektu Baltsko-Černomořského svazku od Gdaňsku do Oděsy, který již zesnulý prezident Lech Kaczyňski označil za Čtvrtou Rzeczpospolitou. Na její podporu dnes vystupuje dokonce ukrajinská nacionalistická strana Svoboda v čele s Olehem Ťahnibokem. Dodáme k tomu bezpodmínečnou podporu USA, které mají za to, že bez takového svazku bude Východní Evropa navždy satelitem Německa. Co tedy může zabránit Polsku v jeho založení? Polsko, například, podpořilo požadavky Washingtonu ohledně zvýšení výdajů zemí NATO na obranu a současně navrhlo rozmístění na svém území části americké armády. Proč? Polský politik Jaroslaw Kaczyňski to vysvětlil následovně: Musí to být Američané, protože pouze jich se bojí Rusko. Projekt Čtvrté Rzeczpospolity založený na těchto principech by měl nepochybně veškeré šance na podporu za strany Západu.
Poláci mají antiruskost už v genech. Celé dějiny Polska jsou totiž protkány událostmi bojů s Ruskem. Ne jednom jejich okraji je sláva Polska, okupujícího Moskvu a na opačném naopak zánik Polska jeho rozdělením mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Vztah Poláků k Rusku lze připodobnit vztahu Čechů k Německu.
AMÍCÍ UŽ ŠÍŘÁ CHAOS I V INDOČÍNĚ
Ředitel Ústřední zpravodajské agentury (CIA) John O’ Brennan stojí v přední linii přemisťování americké zahraniční politiky směrem k nepřátelským postojům vůči Číně, Rusku a dalších států, které se nechtějí podrobovat americkým globalistickým cílům. V rámci Obamova „mostu do Asie“ se prezident s Brennanem rozhodli nahradit vlády přátelské Číně v jihovýchodní Asii vládami nepřátelskými Pekingu a přátelštějšími k USA. Tyto aktivity se rozvíjí v Thajsku, Laosu, Vietnamu, Filipínách, Kambodži, ale i v Mongolsku a Indii. CIA a její thajští spojenci využili soudní lest vedoucí k thajské královské rodině na svržení demokraticky zvolené premiérky Yingluck Shinawatraové. Otisky praktik CIA se nejspíš objevily i při katastrofickém pádu letadla v Laosu, při němž zahynulo několik vlivných činitelů Laosu. Téměř okamžitě jistá média CIA, některá z nich napojená na Rádio Svobodná Asie, hlavní iniciátor ujgurských separatistů v Číně, začala hovořit o nevyhnutelném boji o moc mezi tajnůstkářským laoským Politbyrem. CIA měla prsty i ve sporu Vietnamu a Číny týkající se vod v Jihočínském moři. Obama se osobně angažuje v obnovení vojenských základen na Filipínách a v zátoce Cam Ranh v jižním Vietnamu. USA každoročně organizují vojenské cvičení Angkor Sentinel. Námětem toho letošního, ukončeného v dubnu, bylo potlačování vnitřních nepokojů. Spojené státy také okolo Číny budují síť vylepšených stanic pro signálové informace Národní bezpečnostní agentury. Nedávný výlet amerického ministra obrany do Mongolska měl za cíl probrat s mongolskými obrannými činiteli vylepšení taktických mobilních jednotek pro signálové informace u čínské hranice. Většina těchto praktik se provalila díky Snowdenově aktivitě. Rozpínavost USA v mém způsobu vidění připomíná nekontrolovatelný růst globální moci. Každý nekontrolovaný růst v organickém systému je fakticky jeho rakovinou. Svět by si měl proto konečně připustit, že planetární vojenský hegemon, vzniklý po pádu SSSR, který již od konce poslední velké války realizuje roli globálního četníka údajné demokracie, je největším rizikem existence všeho lidského rodu na Zemi. A podle toho by se měl začít chovat.
ZEMAN RIZIKEM PRO STÁT
Ačkoliv se nedívám na první program ČT a na zprávy v žádném případě, zahlédl jsem včera při nějakém tom přepínání programů Zemana sedět na jednání Senátu. Přišel tam totiž s návrhy na další soudce Ústavního soudu. Při jednání seděl s hlavou sklopenou podle Schwarzenbergova mustru, zakrývajícího spaní. Oproti svému rivalovi na český trůn ovšem nevypadal unaveně, ale až příliš podobně opilci dřímajícímu v hospodě. Redaktor Britských Listů by po takovém úvodu mého textu napsal, že Zemana nemám rád. To je samozřejmě nesmysl, nikdy jsem přece nebyl na chlapečky. Celý život se jen zajímám o politiku jako obor svého soukromého studia, takže za ta léta mohu hodně srovnávat.
Dovolím si hned jako první konstatovat, že nově vzniklá Česká republika nemá štěstí na své prezidenty. Havel ještě jako prezident ČS ušel, ale jako prezident ČR už byl ve světě trapný a doma většinově nenáviděný. Klaus byl už ve světě směšný a doma většinou považován za zločince. A Zeman? To se uvidí. První velkou pravdu o něm vyslovil už Oskar Krejčí, když při vítězství ve volbách řekl, že jeho největším hendikepem bude nízká fyzická zdatnost. Je nepopíratelné, že celoživotní chlastání se na něm skutečně znatelně podepsalo, i když pro jeho obrovitý tělesný fond to trvalo dlouho, než se začalo projevovat všeobecně viditelné tělesné chátrání. Horší je to s jeho intelektem. Zjistitelně klesá. A co je nejhorší, on si to nepřipouští. Posledním příkladem mohou být kupříkladu jeho výroky v hotelu Hilton, při oslavách dne nezávislosti Izraelského státu.
Už sám fakt, že se zúčastnil oslav svátku Izraele, když několik dní před tím odmítl se účastnit připomínky Dne vítězství na Ruské ambasádě, vytváří pro naši zem v mezinárodní oblasti doslova novou a podle mne nevhodnou situaci. Tu pak změnil Zeman doslova v aktuální riziko, když se v Hiltonu, se svou příznačnou velkohubostí, rozkecal.
Neuvěřitelně nenávistně se totiž opřel do Islámu. Za záminku si vzal nedávný atentát v Bruselskému židovském muzeu, který označil, cituji: „za odporný“. Jakoby jiné atentáty odporné nebyly. A pak si už, jak by řekla má babička, „neviděl do huby“. Dal se slyšet, cituji: „Nenechám se uklidňovat prohlášeními, že se jedná pouze o malé okrajové skupiny, domnívám se naopak, že tato xenofobie a tento řekněme rasismus nebo antisemitismus vyplývá ze samé podstaty ideologie, o kterou se tyto fanatické skupiny opírají… A dovolte mi, abych na důkaz tohoto tvrzení citoval jeden z posvátných textů: ‚Strom volá, skrývá se za mnou Žid, jdi a zabij ho. Kámen volá, skrývá se za mnou Žid, jdi a zabij ho’…,“ konec citace.
První část citovaného jenom dokládá, že Zeman trpí psychickou nedostatečností, kterou ani nemá smysl pojmenovávat, neboť jde o druh alkoholem spouštěné stařecké senility. Ta jednak bez roušky přetvářky odhaluje celoživotní traumatická přesvědčení postiženého a jednak prokazuje jeho kdysi skrývané charakterové vlastnosti, v tomto konkrétním případě zakomplexovaností z mládí zvýšená agresivita.
K druhé části citátu se vyslovil arabista Ostřanský z AV. Řekl vlastně, že nejde o žádný svatý text, ale především v žádném případě o text určující ideologii Islámu, ba ani nějakého jeho rozhodného směru. Takže se opět jenom potvrzuje další Zemanova obsese, snaha za každou cenu dělat dojem. Zeman se, díky své dlouhodobé bezvýznamnosti, v níž byl ale vždycky přesvědčen o své výjimečnosti, nedokáže ubránit tomu, aby při každé možné i nemožné situaci předváděl svou vzdělanost. Jenže, jak jsem již několikrát napsal, nejde o vzdělanost, leč pouze o sečtelost. Bohužel sečtelost útržkovitou a nesystematickou, neboť nějakého systematického a dokonce hlubokého studia Zeman nikdy nebyl mocen. Ostřanský svůj názor na Zemanovu provokaci uzavírá myšlenkou, že užití jmenovaného citátu je nešťastné, ale že plně zapadá do všech dosavadních Zemanových protislámských vystoupení.
K tomu si já troufám dodat, že jde fakticky o záměrné šíření nenávisti vůči muslimům. Zeman totiž, jak vím z vlastní zkušenosti, díky své paměti velice dobře zná i Starý zákon. Musí proto vědět, že v něm samotném je nejméně stejná míra nesmiřitelné touhy po zabíjení nevěřících, jako v jím citovaném spisku. Jestli tedy starobylý fanatismus Židů opomíjí, ale zveřejňuje jenom starobylý muslimský, pak jde o záměr, záměr licoměrný, zlý a pro dnešní dobu obzvláště rizikový. V mých očích je to dokonce šíření nenávisti vůči určité lidské skupině, kterou naše zákony přece sankcionují. Imunita, neimunita.
Jen si připomeňme, že všechno začalo už kdysi přirovnáním Arafata k Hitlerovi a později zase muslimů k nacistům, pokračovalo několikrát opakovaným tvrzením, že Islám je anticivilizační. Zatím vrcholem bylo volání po bombardování Iránu, jenom proto, že tam vládne šíitský ajatolláh. Pro každého muslima je Zeman svou dosavadní aktivitou naprosto nepřijatelný a už i nejen pro fanatické islamisty samotným nepřítelem Alláha. Lze tedy oprávněně očekávat, že na něj může být vyhlášena fatva. Pak si jenom přejme, aby se týkala jen jeho osoby a ne faktu, že je představitelem našeho státu, neomalenec.