Marx byl bezesporu vysoce vzdělaným filosofem a velmi erudovaným ekonomem, takže se oprávněně stal osobností, která nejvíc ovlivnila lidstvo za posledních dvě stě let. V praktické politice tak úspěšný ale nebyl, takže nakonec svého života musel konstatovat, že je sice Marxem, ale není marxistou. A právě v jeho reálné účasti na politickém dění vidím dvě velké chyby. První chybou bylo, že prozradil světu hlavní strategický úkol dělnické třídy, když za její hlavní politické heslo vytyčil: „Proletáři všech zemí spojte se“. Odpůrci proletářů tím byli upozorněni, že proti jejich všemoci peněz se pod vedením dělníků budou mobilizovat doslova obrovské masy lidí. Druhou velkou Marxovou chybou byla hned první slova Komunistického Manifestu, jediného to díla Marxova pera, které si s vysokou pravděpodobností přečetli všichni jeho odpůrci. Slogan „Evropu obchází strašidlo – strašidlo komunismu“, byl totiž fakticky zakládající ideou celosvětového hnutí, jímž je až do dneška antikomunismus. Marx možná jenom inicioval ideologii antikomunismu, ale podle mne další vývoj dějů dokázal, že antikomunismus se stal nejen ideologií, ale hlavním obsahem politického chování celé historické éry, která doposud neskončila. Když tak nad tím přemýšlím, Marx při své inteligenci musel vědět, že sjednocování tak obrovsky početných vrstev, jakým bylo průmyslové dělnictvo, bude velice těžké. A tím spíš musel vědět, že naopak nepočetná vrstva jejich soupeřů, superboháčů, navíc již tehdy kooperujících, se „sjednotí“ proti rostoucímu vlivu rivalů mnohem rychleji a hlavně účinněji. Jestliže navíc komunismus identifikoval jako nebezpečí pro svět elit, naznačil, že s novým hnutím se mocipáni nebudou schopni dohodnout. Takže mně z obojího nakonec vychází kacířská myšlenka. Marx fakticky zradil dělnické hnutí. Za prvé prozradil jeho strategii, kterou daleko rychleji, důkladněji a účinněji mohla využít protistrana a za druhé varoval před vznikem nového politického režimu tradiční vládce, aby měli dostatek času na protiakci. Holt, přece jenom to byl rodem příslušník světových elit té doby.