Listopadový převrat byl „lidu“ prezentován jako osvobození od komunistického, sovětského, proletářského, a bůhví ještě jako útlaku. Hlavním motem byla právě svoboda. On si ji už tehdy sice představoval každý jinak, ale na tom abstraktivním ideálu se všichni, teda dost velká většina shodla. Už v polovině roku 1990 jsem byl přesvědčen, že jsme se dostali „z deště pod okap“. Už nejméně od vstupu do NATO, navíc bez referenda jsem toho názoru, že jsme spadli v „dešti do sraček“. A od roku 2014 jsem si tím naprosto jistý.

Polsko je v celém západním světě známé svou nenávistí k Rusku. Je to jev v zemi široce zastoupený, takže se dá konstatovat, že je všeobecný a nepostihuje jen vládnoucí vrstvu. Té ovšem tato rasistická nenávist vždy zatemňovala mozek natolik, že její příslušníci nebyli schopni rozumného uvažování. Což se projevovalo především tím, že byli přesvědčeni, že jsou schopni zničit Rusko, jako si to mysleli třeba hned po skončení první světové války. Nedávno jsem se dověděl, že spolupracují na uzavření dohody s USA, podle níž by na území Polska byly uskladněny jaderné zbraně NATO, čti USArmy. Přiznám se, že lepší způsob národní sebevraždy nelze vymyslet. I kdyby nakrásně Poláci způsobili Rusku vážné škody svým fanatismem, v odvetě by bylo Polsko smazáno z povrchu světa. Osobně mě na tom zajímá, jakou souvislost má uvedená nenávist k jejich katolictví a antibolševismu. Tuším, že katolictví je kořenem a antibolševismus posilovacím prostředkem především pro mladou generaci.

Vyzkoušené pravidlo důvěřuj ale prověřuj bylo v rozumně řízených společnostech základním motivem práce novinářů. Alespoň většiny. Proto se jim, mimo jiné, začalo říkat hlídací psi demokracie. Vlády dnešních liberálních demokracií Západu vytvořily situaci, kdy takových novinářů ubývá, ba dokonce vůbec neexistují a vzniká jakýsi hlavní, čti komplexní proud v mediálním prostor. V této nové situaci takové situaci musí začít pro občany nezbytně platit jediné pravidlo.

Nevěřit.

Proto si dovoluji tvrdit, že každý, kdo dneska věří médiím mainstreamu, a tedy zprostředkovaně vládě je postižen silnou psychickou indispozicí a kdo jejích sdělení dokonce šíří, je postižen vážnou psychiatrickou nemocí.

„Ale stejně to člověka zabolí, protože v letech 1990 – 1995 jsem žil v krásné iluzi, že historické prokletí násilí snad již konečně končí. Bohužel, v roce 1998 jsem v odborném vojenském časopisu, ve Vojenských rozhledech, varoval, že musíme zapomenout na mírovou iluzi, protože kolem roku 2015 začne nová politicko – vojenská krize. Stalo se“. Zní mě to jako moje vlastní vzpomínka, leč je to závěr dnešního textu jednoho z mých oblíbených publicistů Františka Ročka na portálu „První zprávy“.

Teorie konvergence vznikala v šedesátých letech minulého století v souvislosti s politikou détente, čti uvolňování napětí. Konvergence předpokládala postupné vyrovnávání ekonomik států obou tehdejších bloků a sbližování systémů sociálního a politického života natolik, že vymizí důvod k válečnému řešení jejich zásadního konfliktu zmrazeného tehdy do stavu studené války.

Po rozpadu SSSR se blok komunismu vyvíjí opět separovaně od bloku s ním soupeřícím. Hrozba konečného střetu se nejen obnovila, leč nebývale zvýšila. Obě strany konfliktu mají svou představu budoucího stavu lidské civilizace. Zaujalo mě na nich to, že jsou v podstatě velice podobné. Systém sociálního kreditu zkoušený v ČLR se nadmíru podobá Velkému resetu vizionáře Klause Schwaba. Oba jsou založeny na omezení soukromého vlastnictví až po jeho konečnou likvidaci. Není to nic nového. Přece to lidem radil už Buddha, jako svou cestu ke štěstí bez stresujících tužeb. Stejně uvažoval i Marx. On totiž nebyl proti soukromému vlastnictví, jak je mu vytýkáno. On prosazoval konec vlastnění jako sociálního institutu. Ovšem varoval před modely, které jsou založeny spíše na nedostatku. Takový systém totiž nazýval „kasárenským komunismem“.

Již léta tvrdím, že není nutné odsuzovat koncentraci bohatství až kapitálu hromaděnou podle ideologie liberálů, kde nakonec vítěz bere vše. Jakmile se totiž vytvoří uzoulinká vrstva vlastníků skoro celého světa, velice rychle půjde překlopit do všelidového vlastnictví v nějaké podobě nevlastnění. K tomu stavu se neúprosně přibližuje jak svět Západu, tak ČLR i když oba z opačného konce. Takže nové konvergence nesmiřitelných rivalů může být nakonec docela bezděčně dosaženo.

Dezinformace je informace jako každá jiná, jenže má tu nevýhodu, že odporuje zájmům mocných. Proto jí moc zabrání, aby se dostala do veřejného prostoru. Ten z toho důvcodu nemůže být platformou pro diskusi a tam kde se nediskutuje je zbytečné přemýšlet čili cenzura je tím pádem především prostředkem likvidujícím v postiženém společenství myšlení. Taková komunita z toho důvodu hloupne.

Přistál mi internetem anonymně: „Nárok některých na znalost absolutní pravdy zbavuje všechny ostatní nároků na svobodu“.

Rusové v žádném případě nemohou použít jadernou zbraň jako první. To totiž už udělala USA pře 77 lety.

Respektovaný Vlku.

Je psychickou zkušeností, že většině lidí poznávání reality trvá dost dlouho. Mnohdy jim všechny souvislosti dojdou až už je pozdě. Taková situace je i v současnosti. Přesněji od rozpadu SSSR. Většina světa si pořád neuvědomuje, že jím začal zápas o nový světový pořádek. Sovětský svaz totiž na čas přerušil v celých dějinách platný mocenský princip založený na významu soukromého vlastnictví. V SSSR se proto k moci nedostávali jen superbohatí a jejich sluhové, protože tam žádná taková vrstva neexistovala. Proto se po rozpadu SSSR tradiční vládnoucí vrstvě naskytla příležitost k obnovení onoho celodějinného „řádu“.

Jestliže se proti němu Rusko zvedlo, může jít o iniciační událost zásadního významu pro další dějiny lidstva. Proto ke konfliktu na Ukrajině nikdo není neutrální, ať si o svém chování myslí co chce. Každý stát. ale i jeho občan je účastníkem konfliktu na té, či oné straně, i kdyby se choval sebeneutrálněji, či povýšenecky objektivně. Řeknu to na rovinu. Prohraje-li Rusko je vysoká míra pravděpodobnosti, že celé lidstvo bude další mnohá staletí zotročeno těmi, kdo na něm parazitují nejméně posledního půl tisíciletí. Kdo to dneska nechápe, je podílníkem na svém osudu, v němž skoro absolutní většinu čeká jenom dlouhodobý pláč a skřípění zubů.

Zasláno provozovateli blogu https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Putin před víc jak měsícem na adresu Západu řekl, že Rusko ještě ani nezačalo válčit. Ukrajinci Rusko už nejméně tři týdny nutí, aby teda válčit začalo, a ono…nic. Naopak vystavilo Ruské některé obyvatele Luhanska i Chersonu represáliím, když pod tlakem Ukrů se její vojáci „stáhli do předem připravených pozic“, jak to hlásala Hitlerova propagand při nekonečném ústupu své armády. Což byla v mých očích sprostá zrada na důvěře ukrajinských Rusů. Teď už jsou čtyři regiony jihu Ukrajiny součástí Ruska. Takže čekám!!, a jsem opravdu moc zvědavý??, co vlastně Ruský štáb vymyslel a jeho armáda teď předvede. Pokud to nebude smršť, tak Putin jenom blufoval a ztratí natolik věrohodnost  před celým světem, že Západ už nemusí věřit ani jeho současným výhružkám. Což by nakonec bylo asi dobře, alespoň pro nás ve středu Evropy.