Prezident Maduro už je na své páté návštěvě ČLR. Včera na tiskovce se mu snažil čínský novinář z Hong Kongu položit otázku v angličtině. Maduro jej přerušil a řekl doslova cituji: „Mluvte čínsky. Nemáme anglického překladatele. Toto je nový svět“. Konec citace. Nevím to, ale předpokládám, že sám Maduro určitě umí anglicky. Tato epizoda celkem výborně doplňuje můj předešlý text. Takže tak asi.
Myslím si, že současná etapa globální války asi skončí rozdělením světa na dvě části. Na jedné straně kolektivní Západ, tedy USA a jeho sympatizanti a na druhé straně zbytek planety. Válka na Ukrajině se vede s největší pravděpodobností za účelem určení hranice mezi těma dvěma „světy“ na euroasijském super kontinentu. Nebude to ale žádná druhá studená válka. Oba póly všelidské civilizace budou nepřetržitě ve stavu hybridního konfliktu, od finančního přes informační po lokální ozbrojené střety. Takže válka, která začala vznikem SSSR, bude trvat tak dlouho, dokud se jedna strana nevzdá. To v lepším případě. V tom horším budou použity zbraně hromadného ničení a nemusí to být zrovna jaderné. Spíše půjde o biologii, konkrétně přes potraviny. Skutečné pandemie neznámých nemocí bych rovněž nevylučoval. Jednu cestu na zkrácení doby trvání první globální války může zajistit Evropa. Její pohlaváři by si konečně mohli uvědomit, kam patří. Že jejich vlastí není západní polokoule, ale opravdu ten náš, starý kontinent. Evropa je v současnosti reálnou polokolonií Deep State USA. A ten ji odhodí, jakmile ji už nebude potřebovat. Pokud si USA udrží Indii a Indonésii, a neodtrhne se od ní Japonsko a Austrálie, tak Evropu skutečně nepotřebuje. Ovšem nesmí jí dovolit, aby se emancipovala natolik, aby přešla do druhého tábora. Bude proto rozhodující, jak se vyvine problém migrace, přesněji, za koho budou migranti „kopat“. Předpokládám, že coby muslimové to nebude za Americký životní styl, obzvlášť při těch jeho současných výstřednostech.
Kdo? No přece Dmitrij Anatoljevič Medveděv. V mých očích nejméně čitelný politiky v Rusku. Mluví se o něm jako o loutce Putinově. Ovšem jako prezident jí jednoznačně nebyl. Podle mě „zapinkal“ Libyi, když schválil zásah Záapdu. Po celou dobu byl jakýmsi liberálním stínovým korektorem Putina. Západ dokonce na něj spoléhal, coby na vůdce páté kolony v Rusku. Ovšem od začátku SVO se natolik stal vlasteneckým jestřábem, že mu prostě jeho přehánění nevěřím. Některá jeho veřejná vystoupení glosátorského charakteru dokonce připomínají opilce, který se na ten výpad pořádně posílil. Nesleduji ruské zdroje, takže nevím, jak si stojí v průzkumech veřejného mínění v Rusku. Ale vím o některých Rusech, mnohem znalejších věci, kteří mu rovněž nevěří. Takže kdy hrál divadlo, před SVO, nebo nyní?!!
Na webu radia Universum byl publikován rozhovor dvou moudrých lidí české aktivní veřejnosti. Filosof Ivan Hoffman rozmlouval se sociologem Janem Kellerem. Celý rozhovor trval 33 minut a je na webu https://www.radiouniversum.cz/keller-jan-d-celime-lavine-diletantismu-mame-elitu-jez-kazdodenne-dokazuje-ze-to-nedokaze/ celý vydán v psané formě. Stojí opravdu za přečtení. Filosof na otázku zda Keller uvažoval o angažmá v domácí politice dostal od sociologa vysvětlení, proč tak neudělá, cituji: „Zaprvé je třeba se vyznat v zákulisí. Musíte vědět, kdo to s kým táhne, kdo je na koho napojený. Kdo komu za co vděčí. Kdo má jaké kontakty. Kdo je naopak lstivý. A kdo s kým jezdí na dovolenou do Itálie. A když toto všechno nesledujete, tak nemáte v politice co dělat, a ostatním jste pro smích. Dříve nebo později vám dají najevo, že prostě mezi ně nepatříte. No, a ta druhá dovednost: Musíte mluvit, mluvit dlouho, mluvit přesvědčivě. A to včetně věcí, kterým vůbec nerozumíte. Politici nejsou trestáni za to, že věcem nerozumí. To by tam už dávno nebyli. Jsou trestáni za to, když nejsou přesvědčiví. A já bych rád mluvil přesvědčivě o věcech, kterým vůbec nerozumím, a je jich opravdu požehnaně, ale z nějakého důvodu mi to nejde. Přitom jsem v tom Evropském parlamentu viděl spoustu lidí, kteří to dokázali naprosto bravurně a plynně. Dokonce ve třech světových jazycích. To se nedá naučit. Na to musí mít člověk dar od Boha“. Konec citace. Má osobní zkušenost pak dodává, že to neplatí snad jen pro „vysokou“, alias státní a vyšší politiku. Ono je to základním rysem politického angažmá prakticky v každé obci. Ti prohnanější politici si dokonce na každého potenciálního soupeře vedou celé záznamníky.
V některých státech USA už jsou pořádány sportovní soutěže, v nichž biologičtí muži cítící se být ženami startují, a samozřejmě vítězí v soutěžích žen. Existuje již i Miss, jež je biologickým mužem. Evropská komise v těchto dnech na dotaz několika poslanců jasně prohlásila, že tento trend podporuje. EK mluví o, cituji: „…chybných představách a předsudcích ohledně rolí, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy.“ Konec citace. V mých očích jde o jednoznačný důkaz o zbláznění Západního světa a další důvod k tvrzení, že odchod ze sféry vlivu západních politiků, aktivistů a médií hlavního proudu je absolutní potřebou pro zachování duševního zdraví.
Stačí se podívat na to, co Zelenskij řekl včera v rozhovoru pro The Economist, cituji: „Snížení pomoci Ukrajině jen prodlouží válku. A vytvoří rizika pro Západ na jeho vlastním dvorku. Nelze předvídat, jak budou miliony ukrajinských uprchlíků v evropských zemích reagovat na to, že jejich země je opuštěná. Ukrajinci se obecně „chovali dobře“ a jsou „velmi vděční“ těm, kteří jim poskytli útočiště. Na tuto velkorysost nezapomenou. Pro Evropu by to ale nebyl “dobrý příběh”, kdyby tyto lidi “zahnala do kouta.” Známé české přísloví to říká jasně. „Podej čertu ruku, peklem se ti odmění“. Nejen politici celé Evropy dobře věděl, jací jsou vládci Ukrajiny parchanti, a přece i navzdory tomu jim všemožně už rok a půl pomáhají. Takže válka bude nejen do posledního Ukrajince, ale do posledního blbého vládce v Evropě. Ti moudří totiž ví, že většina Ukrajinců bude vděčna za to, že mohou zůstat v zemích, které je přijaly, a s hrstkou lumpů, kteří by chtěli dělat „bordel“, si opravdoví státníci budou umět poradit.
Statistický úřad EU zjistil, že více než 650.000 ukrajinských mužů ve věku 18 až 64 let je registrováno jako uprchlíci ve 27 státech EU a také v Norsku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Přečetl jsem si to v dnešních zprávách. Při tom z předešlých sdělení vím, že například v Německu vůbec nemají přehled, kolik u nich je Ukrajinských uprchlíků. Tvrzení statistiků EU je publikováno v souvislosti s požadavkem Ukrajiny, aby státy Ukro uprchlíky ve vojenském věku vyhošťovali a poslali zpět, aby pod velením Ukronacistů mohli umírat. Jako první samozřejmým této idiotské výzvě vyhovělo Polsko. Tvrdím od počátku, že muži, kteří z Ukrajiny utekli před válkou, jsou z větší čísti ti, co odmítají nepřátelství Ukrajinců k Rusku. Alespoň většinou. Nevím, co si Zelenskyho mafie slibuje od takové násilné mobilizace. Je přece jasné, že až se tito kluci a chlapi dostanou do přední linie, tak první co udělají bude, že se vzdají, aby si zachránili krky. A to nehovořím o tom, že mohou začínat přecházet do stavu ilegálních utečenců, jako jejich islámští kolegové, kteří zaplňují Evropu. Nehledě na to, že celý akt odporuje mezinárodnímu právu. Jenže taková maličkost zpychlé vládce v Evropě v současnosti vůbec nezajímá. Od začátku konfliktu tvrdím, že tato války nezačala jako ozbrojený konflikt Rusů s Ukrajinci, leč jako útok Ruské patriotské, vlastenecké až nacionální vládnoucí skupiny s Ukrajinskými nacionalisty a vládnoucími antiruskými rasisty, potomky nacistů z druhé světové války. Nejenže to vůbec není naše válka, ale ona to není ani válka většiny Rusů s většinou Ukrajinců.
DODATEK: Koho zajímají přesné právní aspekty repatriace, může si je přečíst na webu https://www.novarepublika.cz/2023/09/chytat-lidi-u-vody-a-lifrovat-je-k-bachmutu-ivan-hoffman-o-hrdinech-a-dezerterech .
Etapa globálního třídního boje pojmenovaná politiky a žurnalisty „studenou válkou“, byla idylickou érou, alespoň pro nás, kteří jsme ji prožili oproti tomu, co se dělo po ní, a především čeho jsme donucenými účastníky v tomto tisíciletí. Jsem přesvědčen, že většina politiků si ve svém nitru, ač to nikdy nepřiznají, přece jenom ale přeje hledat „cestovní mapu“ k nastolení alespoň jakési nové studené války. Jenže tento směr vývoje je podle mého posouzení pro lidstvo uzavřen. Technologický pokrok ve vývoji zbraní, který se dostal do stádia robotických zbraňových systémů, které jsou dostupné většině rozhodných zemí znemožňuje hledání, nadtož ukotvení jakési nové rovnováhy mezi aktéry mezilidského nepřátelství, včetně onoho dominantního globálního třídního boje. Mám neblahé tušení, že globální lidské společenství si bude muset prožít cosi obdobného, co Evropa vytrpěla za osmdesátileté, a hlavně za třicetileté války, aby vystřízlivělo ze všech svých světovládných ambicí. Bohužel, ani v tomto směru nevidím mnoho naděje, protože nyní má lidstvo opravdu prostředky na naprosté vyhubení sama sebe.
Intuice mi říká, že lidstvu nebude stačit nějaká obdoba Klemense Wenzela Nepomuka Lothara Metternicha, kterému se podařilo mezi panovníky zorganizovat, vyjednat a realizovat Münsterskou a Osnabrückskou smlouvu, které zakončily apokalypsu předlouhého šestnáctého století. V tomto směru opravdu cestu nevidím pro naprostou absenci velkých osobností současné politiky. Především pak na Západě, čti, na straně dosavadní globální moci.
Ideální cestou k vyřešení současného rizika zániku lidstva by bylo „probuzení“ globálního lidu. Jeho osvobození se z osidel poblouzňování masmédii a politiky. Asi jenom obrovská mírová hnutí po celé planetě, spojená především s odmítáním poslušnosti vládcům čili k naprostému odmítnutí válčit, může možná vytvořit klima, ve kterém politici začnou jednat o pospolném soužití na planetě a nebudou neustále kout plány na podmanění si Země až okolního vesmíru.
„Politika je civilní verzí kriminality a zároveň i války. Politiku, kriminální činnost a válku nelze od sebe oddělit. Působí v každodenní propagandě v nerozborné jednotě s pracujícím lidem, kterým lze nakukat cokoliv, protože neznají mafiánské souvislosti“, píše na webu. https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/rocek-priklad-politickeho-mafianstvi-popsany-americany/ publicista František Roček dne 1.9.23. Doporučuji ho k přečtení právě v souvislosti s mým předešlým textem. A možná se pokusím na oba navázat poněkud spekulativní úvahou o „České satanské trojici“, kterou jsem zplodil už před dávnými časy, a jelikož ji nemohu v archivu najít, tak se pokusím o „opáčko“.
Tuto sérii textů nelze ukončit jinak než sbírkou veřejných vyhlášení Havla pronesených v období, než se stal prezidentem. K desátému výročí „barevného puče“ si dal kdosi tu práci a shrnul je do jakoby jednoho zdánlivého projevu. Tuším, kdo je jeho tvůrcem, leč pokud to nemohu dokázat, tak jej nemohu uvést, takže ho otiskuji coby text anonyma. Byl publikován pod názvem „Projev, na který se nezapomíná!“
Jeho obsah zněl následovně, cituji:
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.
Tento elaborát nehodlám komentovat, protože si nejsem schopen ověřit některé jeho reálie. Ovšem každý si může na internetu najít televizní projev „občana“ Havla ze 17. prosince 1989, kterým se představoval veřejnosti, coby kandidát na prezidenta doporučovaný Občanským fórem, hnutím, které se zkonsolidovalo do nejvlivnější převratové síly.
Já k věci přidám jenom dvě epizody.
Havel jako prezident se uvedl všeobecnou amnestií, protože byl přesvědčen, že naprostá většina uvězněných prostřednictvím rozhodnutí socialistických soudů, byli potrestáni neoprávněně. V mých očích šlo o otřesný akt naivního politika, který se teprve vyučuje na státníka. Jakmile jsem se stal předsedou odborového svazu, poslal jsem jeho kanceláři dopis, v němž jsem uvedl názor, že naivní politik je pro svůj lid větším nebezpečím než tyran. Havel byl s obsahem seznámen. Vím to jistě protože jsem měl na Hradní kamarilu kontakt, který mě informoval, že se Havel zajímal, kdo to je ten Hošek?!!
Havel ve svých „převratových“ vyhlášeních, dokonce i v OSN prosazoval rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, leč i NATO. Vím prokazatelně o tom, že tehdejší prezident USA Bush st. se svěřil že tuto myšlenku šířenou vlivným politikem z Východní Evropy považoval za velice nebezpečnou a s radostí konstatoval, že si Havel nechal celou věc vysvětlit a od svého názoru upustil.
Souhrn celého seriálu o polistopadových dezinformacích.
Začnu ho jakoby od posledního příspěvku. Do čela převratu se dostala nepočetná skupinka osob, které „spolu mluvily“, už v podzemním hnutí za doby nadvlády KSČ. Nikdy by se jí nepovedlo provést barevný puč, pokud by neochabla síla SSSR. Do jejího čela se propracoval Václav Havel, který už od existence Charty 77 byl za vůdce protikomunistické opozice s konečnou platností vybrán tajnou službou Izraele. Zajímavé je, že se o tom rozhodlo podle jediného kritéria. Prý proto, že nemá děti, tak nebudou nevinní trpět jeho uvězňováním. Jenže Havel nebyl talentem pro politiku. Nejenže nebyl dobrý řečník, ale neměl k této činnosti ani potřebný charakter. Byl abnormálně váhavým při rozhodování a příliš často podléhal autoritám, takže měnil své postoje a názory. Viz má poznámka ze vzpomínek Bushe. Především byl ale naivním až utopickým „sociálním konstruktérem“. Navíc v ilegalitě si vypracoval metody kabinetních křiváren a podrazů, což ve veřejné funkci přináší odporné přečiny. Připomínám jako příklad odstranění Josefa Bartončíka z funkce předsedy Federálního shromáždění. Díky propracované propagandě získal Havel doslova obrovskou popularitu. Mezi odpůrci KSČ už díky zmíněné Chartě a u ostatní veřejnosti od prvních dnů listopadového mocenského zvratu. Jeho názory tak získaly dominantní váhu při ovlivňování veřejnosti.
Jednotlivé díly seriálu dostatečně dokazují, že veřejnost byla v polistopadovém období oblouzněna samými dezinformacemi, hoaxy a prokazatelným lhaním. Je naprosto jedno, zda je někteří tehdejší aktivisté myslel upřímně a nelhali vědomě. Tím hůř pro ně, jelikož se angažovali, aniž měli k tomu potřebné schopnosti a znalosti.
Závěrem proto tvrdím, že noví vládci příliš dobře vědí, jak se k moci dostali, a z toho prostého důvodu udělají všechno, aby zlikvidovaly šance na veškeré takové a podobné činnosti, které jí samotné k moci dopomohly. A samozřejmě především jejich nositele.