Tuto sérii textů nelze ukončit jinak než sbírkou veřejných vyhlášení Havla pronesených v období, než se stal prezidentem. K desátému výročí „barevného puče“ si dal kdosi tu práci a shrnul je do jakoby jednoho zdánlivého projevu. Tuším, kdo je jeho tvůrcem, leč pokud to nemohu dokázat, tak jej nemohu uvést, takže ho otiskuji coby text anonyma. Byl publikován pod názvem „Projev, na který se nezapomíná!“
Jeho obsah zněl následovně, cituji:
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.
Tento elaborát nehodlám komentovat, protože si nejsem schopen ověřit některé jeho reálie. Ovšem každý si může na internetu najít televizní projev „občana“ Havla ze 17. prosince 1989, kterým se představoval veřejnosti, coby kandidát na prezidenta doporučovaný Občanským fórem, hnutím, které se zkonsolidovalo do nejvlivnější převratové síly.
Já k věci přidám jenom dvě epizody.
Havel jako prezident se uvedl všeobecnou amnestií, protože byl přesvědčen, že naprostá většina uvězněných prostřednictvím rozhodnutí socialistických soudů, byli potrestáni neoprávněně. V mých očích šlo o otřesný akt naivního politika, který se teprve vyučuje na státníka. Jakmile jsem se stal předsedou odborového svazu, poslal jsem jeho kanceláři dopis, v němž jsem uvedl názor, že naivní politik je pro svůj lid větším nebezpečím než tyran. Havel byl s obsahem seznámen. Vím to jistě protože jsem měl na Hradní kamarilu kontakt, který mě informoval, že se Havel zajímal, kdo to je ten Hošek?!!
Havel ve svých „převratových“ vyhlášeních, dokonce i v OSN prosazoval rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, leč i NATO. Vím prokazatelně o tom, že tehdejší prezident USA Bush st. se svěřil že tuto myšlenku šířenou vlivným politikem z Východní Evropy považoval za velice nebezpečnou a s radostí konstatoval, že si Havel nechal celou věc vysvětlit a od svého názoru upustil.
Souhrn celého seriálu o polistopadových dezinformacích.
Začnu ho jakoby od posledního příspěvku. Do čela převratu se dostala nepočetná skupinka osob, které „spolu mluvily“, už v podzemním hnutí za doby nadvlády KSČ. Nikdy by se jí nepovedlo provést barevný puč, pokud by neochabla síla SSSR. Do jejího čela se propracoval Václav Havel, který už od existence Charty 77 byl za vůdce protikomunistické opozice s konečnou platností vybrán tajnou službou Izraele. Zajímavé je, že se o tom rozhodlo podle jediného kritéria. Prý proto, že nemá děti, tak nebudou nevinní trpět jeho uvězňováním. Jenže Havel nebyl talentem pro politiku. Nejenže nebyl dobrý řečník, ale neměl k této činnosti ani potřebný charakter. Byl abnormálně váhavým při rozhodování a příliš často podléhal autoritám, takže měnil své postoje a názory. Viz má poznámka ze vzpomínek Bushe. Především byl ale naivním až utopickým „sociálním konstruktérem“. Navíc v ilegalitě si vypracoval metody kabinetních křiváren a podrazů, což ve veřejné funkci přináší odporné přečiny. Připomínám jako příklad odstranění Josefa Bartončíka z funkce předsedy Federálního shromáždění. Díky propracované propagandě získal Havel doslova obrovskou popularitu. Mezi odpůrci KSČ už díky zmíněné Chartě a u ostatní veřejnosti od prvních dnů listopadového mocenského zvratu. Jeho názory tak získaly dominantní váhu při ovlivňování veřejnosti.
Jednotlivé díly seriálu dostatečně dokazují, že veřejnost byla v polistopadovém období oblouzněna samými dezinformacemi, hoaxy a prokazatelným lhaním. Je naprosto jedno, zda je někteří tehdejší aktivisté myslel upřímně a nelhali vědomě. Tím hůř pro ně, jelikož se angažovali, aniž měli k tomu potřebné schopnosti a znalosti.
Závěrem proto tvrdím, že noví vládci příliš dobře vědí, jak se k moci dostali, a z toho prostého důvodu udělají všechno, aby zlikvidovaly šance na veškeré takové a podobné činnosti, které jí samotné k moci dopomohly. A samozřejmě především jejich nositele.