Se svou skeptickou povahou podezírám Trumpa že si je vědom toho, že se mu nepovede „udělat Ameriku znovu velkou“ tím, že se zaplete do tahanic o ukončení konfliktu Na Ukrajině. A už vůbec ne, když ho Deep State USA donutí uvíznout ve válce Izraele s Íránem. A tak vyrazil se svými podněty o rozšíření území USA a ovládnutí celého západního kontinentu, tedy alespoň po Panamu. Získání Grónska považuji za celkem nejjednodušší. Stačí tam „zorganizovat“ referendum. S Kanadou by to asi muselo být silou, a ještě si myslím, že by její francouzsky mluvící část se stejně odtrhla. Nejkomplikovanější je problém Panamského průplavu. Ovšem pravdou je, že Panama poněkud problematickou zahraniční politikou vlastně podrazila USA, když dovolila ČLR se v regionu ekonomicky usadit. Pokud by toho Trumpova administrativy vhodnou propagandou zneužila, má také slušnou šanci získat mínění celého Západu na svou stranu. Grónsko by však bylo obrovské terno. USA by získala v Arktidě stejný díl jako má Rusko a posunula by své raketové základny balistických jaderných zbraní podstatně blíže k Moskvě. To jsou podle mého soudu zásadní motivy nevyzpytatelného bonvivána v Bílém domě. Pokud ho ještě do týdne někdo nezastřelí. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Pokud je pravdou že Trump hodlá připojit k USA Kanadu, Grónsko a dokonce i Panamský průplav, že chce přejmenovat Mexický záliv na Americký a hodlá donutit státy NATO aby na zbrojení utrácely 5% HDP, pak se mi ten fanfarón jeví jako převrácený Zelenskyj. Ten je klaunem hrajícím prezidenta a Trump je prezident, dělající ze sebe klauna. Vytvoření velestátu USA, s rozlohou větší jak Rusko a s počtem obyvatel blížícím se dvěma asijským kolosům je absolutně nereálné. A donutit Evropu k tak šílenému zbrojení jen aby Americké zbrojovky zvyšovaly zisk je ekonomickou patologií. Vždyť světový hospodářský růst je zhruba kolem dvou procent HDP ročně. Takže při pěti procentním zbrojení by hospodářsky upadal, nejen pouze nerostl, jak si přejí různí ti zelení a jiní demagogové. Jak je všeobecná praxe neoliberálních vládců zvýšené náklady „na obranu“ by se realizovaly jen na úkor penzí a všech typů sociálních dávek, jak to navrhuj boss NATO, takže o revoluci by nakonec bylo postaráno. Takže jen tak dál pane chtivě očekávaný. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Ne, že by se novinařina vytratila, ale v záplavě blábolů milionů tvůrců informací se jen těžce hledá. Novinařina už před informačním boomem degenerovala v žurnalistiku, někdy až pokleslou. V této nové době už to ale není ani žurnalistika, leč splašky vylévaných emocí. Nejlépe je to vidět na politických informacích. Jsou plné vulgarismů, pejorativnosti a v prvé řadě nenávisti. I humor je veskrze satirický, z něhož zášť jen kape. Nikdy jsem neměl rád satiru, ani tehdy, když v ní byla alespoň špetka člověčenství. Teď ale postrádá vesměs humor a člověčenství skoro vždy. V dobách třídního boje lokajové obou protikladných pólů sršeli satirickými výplody. Ale většinou nebyly tak fanaticky nenávistné. Třídní boj totiž byl střetem ideovým a kolektivistickým, jaksi neosobním. Dneska i ten nejširší a naprosto nicotný politický problém vybudí vášně a zplodí soukromé blivance, protože to zainteresovaní berou příliš osobně.

Jak jsem uvedl, nejvíc mi vadí vulgarismy a to i tehdy, když u sprostého slova je jedno písmeno nahrazeno hvězdičkou. V loňském roce jsem si ale začal všímat přezdívek. První byla právě ta nenávistná, tedy samozřejmě „Putler“, a v poslední době podle téhož vzorce i „Hitlenjahu“. Ovšem jsou i jiné, které považuji za přiléhavější. Kupříkladu:

Petr Pavel – guma; jelito PePa; jenerál – všech chytrostí futrál; agent IQ107, rozvědčík Pávek.

Vláda pětikoalice – fialový mor; pětidemolice; fialová Aspen banda; správce obludária.

Jana Černochová – jaderná amazonka; kabelková tankistka; válkychtivka.

Dana Drábová – atombaba; jaderná mutace krásy.

Jan Lipavský – sem-tele; ministr …ničí; učeň zahraničních věcí; bakalář mezinárodních vztahů.

Markéta Pekarová Adamová – hňupomluvka; blbka; riziko státu.

Vít Rakušan – Cenzurošan, dozimetr; ministr zkaženého nitra.

Miloš Vystrčil – OSNvyučitel; Tajvanec.

Petr Fiala – Péťa Signalovič Fialenko, předseda Ukrajinské vlády; Evrogubernátor ČR.

Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Ze včerejšího textu jasně plyne, jaké jsou ve skutečnost ty oslavované, vládci neustále připomínané, leč přesně nevyjmenované „Evropské hodnoty“. Právě pro Evropu, víc jak kupříkladu pro Austrálii, či Japonsko platí včerejší vykreslení reálných stavů ideálů a hodnot liberální demokracie. Kromě nich ovšem Evropu charakterizují ještě další specificky Evropské tradiční hodnoty. Řekl bych, že k nim patři:

-V prvé řadě kolonialismus. V současnosti poněkud inovovaný na ekonomické a bankovní podrobení,

– dále pak rasismus jako ideový zdroj neokolonialismu. Má mnoho tváří od pradávného   antisemitismu, přes pohrdání Slovany až kupříkladu po protiruský nacismus.

– Válečnictví jako metoda realizace nadvlády nad koloniemi, a nejen nad nimi. Což Je v podstatě logickým důsledkem liberálního principu soutěže.

– Ideologický pohled na skutečnost je nadřazen nad objektivitu.

– Korupce jako systémový prvek daný tržním ekonomikou s jejími zvyklostmi o odměnách za zprostředkování, kodifikovaných mimo jiné v pravidlech o lobbismu.

– Dvojí metr při hodnocení činů jiných. Zločin proti nepříteli je hodnocen kladně. Stejný čin vůči Evropě, či jejímu spojenci je absolutně odsuzován.

– Korektní chování, čili pokrytectví, lhaní, až život v bublině svého přesvědčení, které vede kupříkladu až ke schvalování trestného činu jako tomu bylo po atentátu na Fica.

– Cenzura používaná jako nástroj k prosazování jediné pravdy.

– Získání politické funkce volbou je nárokem na osobní moc a šancí na obohacení, ba až trvalou rentu.

A tak bych mohl pokračovat, ale to si doplní každý sám podle svých zkušeností. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Současný politický systém naprosté většiny západních zemí lze klasifikovat pojmem „liberální demokracie“. V překladu to znamená vlády, či spíše nadvlády svobody coby nejvyšší hodnoty celé ideologie. Pokud vůbec Západ nějakou ideologii v současnosti má. Ovšem při konstituování tohoto systému kdysi v USA a dalších zemích ucelenou ideologii měl. Znalci vědí, že od samotných začátků tato technologie demokratického vládnutí vytvářela nepočetnou, ale přece jen relativně širokou vládnoucí vrstvu, takže šlo o polyarchii, jež nahrazovala tehdejší monarchie. Přesněji nadvládu úzké skupiny bohatých vlastníků základních zdrojů celého společenství. Tedy průmyslové páteře země, bank a agrárního sektoru. Svoboda jako dominantní hodnota liberální ideologie dovoluje, ba dokonce preferuje především neomezené hromadění majetku, bohatství a kapitálu. To způsobilo, že postupným vývojem polyarchická vláda degenerovala v současnou nadvládu oligarchů, čili nepočetné a stále se zužující skupiny. Takže dneska je svoboda prakticky svévolí nejbohatších, nejvlivnějších, nejúspěšnějších, ale především nejdravějších. Zákonitě proto musí přejít ve fašistickou diktaturou, což se už dneska děje v EU a čeká to i USA, kde již od Trumana existuje autoritativní politicko-společenský režim.

V liberální demokracii, podle mě, jsou proklamované hodnoty a principy fakticky asi takové:

–  svoboda jednotlivce je nadřazena nad zájmy společnosti,

– svoboda slova je dovolena pouze taková, jež nezpochybňuje podstatu nadvlády,

– svobodný trh je bezohledným eldorádem podnikání,

– jediným smyslem podnikání je soukromý zisk, společenské potřeby a zájmy se mu musí podřídit,

– demokracie je systémem politické správy spolehlivě sloužící reálným mocným,

– volební systém je technologií výběru služebníků oddaných vládnoucí vrstvě oligarchů,

– právo je koncentrovaným zájmem vládnoucí vrstvy, která tak tvoří privilegované,

– rovnost všech občanů platí pouze právě před zákony oněch privilegovaných,

– jediným pravidlem mezinárodního práva je právo silnějšího,

– právem silnějšího je pak nárokem na hegemonii,

– lidská práva jsou nástrojem „dvojího metru“ v mezinárodních vztazích.

A tak bych mohl charakterizovat všechny tak zvané hodnoty liberalismu, a jeho ideologického produktu liberální demokracie. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Dneska opět začnu citátem, který s tématem mého dnešního zamyšlení nemá nic společného. Ukrajinský novinář Vitalij Portnikov nedávno napsal, cituji: „Ukrajinci, kteří umírají a zahynou, budují svou zemi. Je prostě úžasné, jaké mají štěstí,“ konec citace. Takže nejen mohamedáni, ale už i zpitomělí Ukrové vidí štěstí ve smrti. Jenom se divám, že ten hňup ještě žije, když přece už měl tři roky možnost stát se úžasně šťastným. Jenže ono už dávno patří ke světu vládnoucích lumpů a jejich poskoků že slova a realita jsou absolutními protiklady.

Připomenul jsem si to nedávno, když ústavní soud v Rumunsku zrušil první kolo prezidentských voleb. Vzpomněl jsem si totiž na dávný citát Západem oslavovaného guru demokracie, Henry Kissingera. Ten v roce 1971, za prezidentování Salvadora Allendeho v Chile napsal, cituji: “Nechápu, proč musíme stát stranou a sledovat, jak se země stává komunistickou kvůli nezodpovědnosti svých občanů. Ty věci jsou příliš důležité pro chilské voliče, než aby se mohli rozhodnout sami.” Ano. Demokracie coby vláda lidu je idealistický nesmyl a v očích tradiční mocenské vrstvy fakticky dystopie. To jenom mozky zblblé americkou propagandou o dějinách USA něčemu takovému mohou ještě věřit. Ideologický mýtus o demokracii vygenerovala samotná vrstva celodějinných skutečných vládců když se zhroutily monarchie, především ty dědičné. Píšu-li o skutečných vládcích, mám tím na mysli jediné původce moci čili nadvlády nad celou společností. Jejich lokajové pak vytvořili, a neustále zdokonalují demagogii o demokracii, která jako burka, cudně zakrývá reálnou podstatu řízení a správy společnosti, a manipulace s každým jejím jedincem. Spektákl voleb vygeneruje politickou vládu sloužící hospodářským mocným, tedy zásadně bohatým, čili vlastníkům skoro naprosté většiny statků a především zdrojů. Takové vládě se pak říká demokratická a politický systém je demokracií. Když se náhodou politická vláda vymkne z nadvlády, nebo alespoň kontroly hospodářské moci, a spravuje společnost dokonce proti zájmům bohatých, čti, reálně mocných, pak je to totalita. Ovšem vždycky jde o nadvládu nad většinou. Nikdy, nikdy, nikdy o vládu lidu. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Než přejdu k meritu dnešního textu, tak doporučuji jedno zajímavé novoroční přání. Je na webu https://vlkovobloguje.wordpress.com/2025/01/05/nebo-je-to-jinak/#more-1017913  a srovnává dva politické aktéry současnosti jako konkrétní příklad chování politiků Západu. A nyní k věci USArmy. Je všeobecně uznávaným názorem, že armáda USA je nejmocnější na planetě. Jenže, co to prakticky znamená? Nepochybně má nejrozsáhlejší zbraňový arzenál. Za druhé je nejlépe a nejmasivněji financovaná a možná má i další nej. Leč nejsem si už jistý, že má nejmodernější zbraňové systémy ve všech oblastech a především v jaderné triádě. Za druhé podle častých stížností důstojnického sboru pochybuji, že její vojska jsou v současnosti nejlépe vycvičena a dokonce fyzicky zdatná. Navíc jsem za tři čtvrtě století svědkem toho, že USArmy prakticky nevyhrála žádnou válku. Dokonce ani tu tak zvanou druhou světovou. Nebýt sovětské Rudé armády, tak v Evropě by se ani nepokusila vylodit. Přece svůj útok zahájila, až už bylo jasné, že Hitler padne. A řeknu to, co si myslím již delší čas. Američané by se nikdy nedokázali vylodit v Japonsku a bez dobytí jeho území by válku nevyhráli. A neustále se holedbat, že atomová bomba byla důvodem porážky Japonska je holý nesmysl. Japonci dobře věděli, že jich USA už prakticky víc nemá, a že věším nebezpečím je Sovětský svaz, který v srpnu 1945 vstoupil do reálné války z císařstvím. No a od druhé světové války USArmy skutečně žádnou válku nevyhrála. A v posledních dnech mého sledování bitky mezi Slovany na Ukrajině si silně uvědomuji, že v Americe nelze najít tak obrovskou vůli po vítězství u řadových vojáků, jakou mají nejen Rusové, ale tako „exrusové“, čili Ukrajinci. Američané ještě nikdy prakticky nebojovali proti invazi na své území, pak by se teprve ukázalo, jak opravdu mocná je jejich armáda. To je můj současný náhled na problém USArmy. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Účastníci zatím posledního summitu G20 v Rio de Janeiru přijali jako obvykle mnohomluvnou závěrečnou deklaraci. V ní mě zaujal jeden bod. Prohlásili, že se budou zasazovat o vytvoření světa bez jaderných zbraní. To není jenom pustá dezinformace, ale nehorázná až čistokrevná lež, především z úst členských zemí NATO. Jadernému odzbrojení musí totiž předcházet nejméně dvě jiné vojenské aktivity. V prvé řadě zrušení všech vojenských základen, které mají vlastníci jaderných zbraní na cizích teritoriích. Za druhé naprosté zrušení všech vojenských bloků, ba dokonce i bilaterálních paktů a to nejen těch, kde jedním z partnerů je jadrná mocnost. Jinými slovy svět musí začít jakoby od počátku, kdy existovaly jen a jenom osamocené státy. Jiné postupné jaderné odzbrojování bude nekonečně dlouhé a nikdy se proto nedokončí. Já již třicet let jsem přesvědčen o tom, že relativní déledobý klid na Zemi může být zajištěn jen jakousi novou smlouvou mezi třemi super mocnostmi o skutečné spolupráci na společném „policejním dozoru“ nad světem, nebo alespoň to primitivnější, a sice rozdělení si sfér vlivu a jeho garantované respektování. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Že došlo k historické změně zaznamenávám, mimo jiné rovněž tím, že mizí některá slova a v současné mluvě se zvyšuje frekvence slov a především frází do té doby neužívaných. Současnost kupříkladu zničila slovo soudruh. To nebyla pouze oslovovací fráze komunistických vládců, ale opravdu charakteristický pojem. Soudruh, to byl někdo jiný než přítel, či kamarád, nadtož známý. To byl člověk, se kterým jsi mohl jít do války, v mém případě se uvázat na jedno lano, což kupříkladu nešlo s každým kamarádem, nebo přítelem. Současnost podobně zničila i slovo spojenec. V praxi Západní politiky to je spíše ten, koho lze do jisté míry zneužívat, ale také kdykoliv podrazit a s ním už nespolupracovat.

Já jsem si poprvé uvědomil novou současnost, pro mě skutečně naprosto novou dobu, když jsem mnohokrát zaznamenal frázi „to nemá chybu“. Což je samozřejmě nesmysl, protože ve světě lidském, ba i v celém vesmíru nic není dokonalé, takže z nějakého pohledu všechno má nějakou chybu.  Rovněž mě doslova dráždí rádoby optimistické, „jsem v pohodě“, nebo „to je v pohodě“. Nevím totiž, co si pod tím představovat. Je dotyčnému dobře, je spokojen, co to fakticky je to být v pohodě. A kdy je dotyčný vlastně v nepohodě?! Když žije v bídě, nebo je nemocný, či kdy vlastně? A doslova je pro mé uši příšerným slyšet „je to OK“. Tu frázi si osobně překládám „je to jako v USA“. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Když jsem přemýšlel o tom, jaký jev byl charakteristikou loňského roku, tak mě nakonec vyšel pojem „dezinformace“. Většina lidí by řekla, že dominantním jevem byla válka, ať již ta na Ukrajině či v Palestině. Ovšem válka není ničím novým v dějinách lidského jevu na této planetě. Novým je v mých očích právě dezinformace, jako hlavní výplod a ve skutečnosti nová součást válek. Propaganda byla sice průvodním jevem většiny válek, leč současná éra se nadarmo nenazývá informačním věkem. Ten je charakteristický tím, že tvůrců informací je obrovské procento společnosti. A především pak to, že nikdo nemá monopol na tvorbu informací, jako tomu bylo od vzniku hromadných sdělovacích prostředků od tisku přes rozhlas po televizi. Internet a jeho produkty zničily informační monopol, který do jeho vzniku měli mocní, ba až vládci. A tím pro ně vznikl problém. V dobách, kdy vlastnili sdělovací prostředky pouze mocní, ať již vládnoucí klika, či opoziční klany, tak naprostá většina společnosti lehce dokázala informace dešifrovat, alias, odhalovat lži, polopravdy, manipulace a podobné triky. Dneska je informační pole tak pestré, že informace vládců i jejich oponentů jsou fakticky minoritními a po síti se šíří názory každého, kdo je nutkán k tomu, aby nějaké vyplodil a publikoval. V takovém informačním chaosu jen těžko lze najít fakta a jiné atributy reálné skutečnosti. A už vůbec nelze zajistit, aby byly za nosné považovány informace produkované mocnými. Ti proto prosazují trend, aby všechno, co nevytvoří oni bylo považováno za „dezinformace“, čili informace škodlivá politickému systému, společenskému režimu, či dokonce všelidské civilizaci. Při tom nejde o nic jiného, než o fakt, že vládci už dneska nedokážou ovládat informační chaos. Lidský mozek na to prostě nestačí. Vždycky platilo, že pořádek je pro blbce, inteligent zvládá i chaos. A to dnes, v době informačního boomu absolutně neplatí. Takže každá definice dezinformace je nesmyslná, pokud neříká, že jde o informaci, která není produktem vládnoucí vrstvy, třídy, klanu, či jeho slouhů. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.