Že došlo k historické změně zaznamenávám, mimo jiné rovněž tím, že mizí některá slova a v současné mluvě se zvyšuje frekvence slov a především frází do té doby neužívaných. Současnost kupříkladu zničila slovo soudruh. To nebyla pouze oslovovací fráze komunistických vládců, ale opravdu charakteristický pojem. Soudruh, to byl někdo jiný než přítel, či kamarád, nadtož známý. To byl člověk, se kterým jsi mohl jít do války, v mém případě se uvázat na jedno lano, což kupříkladu nešlo s každým kamarádem, nebo přítelem. Současnost podobně zničila i slovo spojenec. V praxi Západní politiky to je spíše ten, koho lze do jisté míry zneužívat, ale také kdykoliv podrazit a s ním už nespolupracovat.

Já jsem si poprvé uvědomil novou současnost, pro mě skutečně naprosto novou dobu, když jsem mnohokrát zaznamenal frázi „to nemá chybu“. Což je samozřejmě nesmysl, protože ve světě lidském, ba i v celém vesmíru nic není dokonalé, takže z nějakého pohledu všechno má nějakou chybu.  Rovněž mě doslova dráždí rádoby optimistické, „jsem v pohodě“, nebo „to je v pohodě“. Nevím totiž, co si pod tím představovat. Je dotyčnému dobře, je spokojen, co to fakticky je to být v pohodě. A kdy je dotyčný vlastně v nepohodě?! Když žije v bídě, nebo je nemocný, či kdy vlastně? A doslova je pro mé uši příšerným slyšet „je to OK“. Tu frázi si osobně překládám „je to jako v USA“. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.