Současný politický systém naprosté většiny západních zemí lze klasifikovat pojmem „liberální demokracie“. V překladu to znamená vlády, či spíše nadvlády svobody coby nejvyšší hodnoty celé ideologie. Pokud vůbec Západ nějakou ideologii v současnosti má. Ovšem při konstituování tohoto systému kdysi v USA a dalších zemích ucelenou ideologii měl. Znalci vědí, že od samotných začátků tato technologie demokratického vládnutí vytvářela nepočetnou, ale přece jen relativně širokou vládnoucí vrstvu, takže šlo o polyarchii, jež nahrazovala tehdejší monarchie. Přesněji nadvládu úzké skupiny bohatých vlastníků základních zdrojů celého společenství. Tedy průmyslové páteře země, bank a agrárního sektoru. Svoboda jako dominantní hodnota liberální ideologie dovoluje, ba dokonce preferuje především neomezené hromadění majetku, bohatství a kapitálu. To způsobilo, že postupným vývojem polyarchická vláda degenerovala v současnou nadvládu oligarchů, čili nepočetné a stále se zužující skupiny. Takže dneska je svoboda prakticky svévolí nejbohatších, nejvlivnějších, nejúspěšnějších, ale především nejdravějších. Zákonitě proto musí přejít ve fašistickou diktaturou, což se už dneska děje v EU a čeká to i USA, kde již od Trumana existuje autoritativní politicko-společenský režim.

V liberální demokracii, podle mě, jsou proklamované hodnoty a principy fakticky asi takové:

–  svoboda jednotlivce je nadřazena nad zájmy společnosti,

– svoboda slova je dovolena pouze taková, jež nezpochybňuje podstatu nadvlády,

– svobodný trh je bezohledným eldorádem podnikání,

– jediným smyslem podnikání je soukromý zisk, společenské potřeby a zájmy se mu musí podřídit,

– demokracie je systémem politické správy spolehlivě sloužící reálným mocným,

– volební systém je technologií výběru služebníků oddaných vládnoucí vrstvě oligarchů,

– právo je koncentrovaným zájmem vládnoucí vrstvy, která tak tvoří privilegované,

– rovnost všech občanů platí pouze právě před zákony oněch privilegovaných,

– jediným pravidlem mezinárodního práva je právo silnějšího,

– právem silnějšího je pak nárokem na hegemonii,

– lidská práva jsou nástrojem „dvojího metru“ v mezinárodních vztazích.

A tak bych mohl charakterizovat všechny tak zvané hodnoty liberalismu, a jeho ideologického produktu liberální demokracie. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.