Na Ukrajině probíhá holocaust, který řídí Žid. To není jen holocaust lidí, to je i totální ničení státu. Tvrdohlavý protiruský fanatismus Zelenskyho má za následek genocidu Ukrajinců, zničení státnosti Ukrajiny a likvidaci bohatství země vytvářeného po staletí. On je sice pouze loutka, ale ti, co ji vodí velice promyšleně si ji vybrali. Mohl jim nabourat celý spektákl, kdyby skutečně loni v první půli roku. dotáhl vyjednávání do konce. Jenže oni ho moc dobře měli prokouknutého, a tak věděli, že mu jeho psychické dispozice nedovolí jiné chování, než své spoluobčany vést na jatka a zem do propadla dějin.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz o neoliberalismu prohlásil, cituji: „Východní Evropa je minimálně dvakrát chudší, než by byla, kdyby nevstoupila do EU“. Konec citace. Čekám, co na to řeknou naši kolaboranti se špičkami Evropské Komise. Budou to ignorovat, nebo autora označí za proruského trola?!!

USA má jednoznačný primát v použití zatím nejstrašnější zbraně v dějinách lidstva. To jí ale zjevně nestačilo k tomu, aby světu dokázala že je opravdu tou nejzhovadilejší válečnickou bestií. Proto už 10. srpna 1961 začala ve Vietnamu používat „Agent Orange“. Chemikálie totiž ničila zeleň džungle, ve které se skrývali partyzáni. Jednalo se o největší použití chemických zbraní v historii. Letadla rozprášila v letech 1962 až 1971 77 milionů litrů „Agent Orange“, včetně 44 milionů litrů dioxinu, na více než 10 % území Vietnamu. Kolik toho svinstva bylo rozprášeno nad Laosem a Kambodžou Pentagon, pokud vím nikdy neuvedl. Ale škody tam byly, vzhledem k velikosti území ještě větší než ve Vietnamu. Ten později vyhodnotil, že onemocnělo 4 miliony lidí. A později se narodili kolem miliónu postižených dětí. Což nejen USA, ale i celý jeho vazalský svět dodnes zpochybňuje. Džungle byla zbavena listí v rozloze 31 tisíc km² a následky jsou mnohde patrné dodnes. Jenom pro představu je to území jedné a půl Moravy bez Slezska. Někdo se v USA dodnes nad těmi čísly jistě dme pýchou.

Americká zpravodajská síť „Axios“ nedávno citovala údaje z neziskové organizace „Archiv násilí se zbraněmi“, která uvedla, že v roce 2023 bylo ve Spojených státech dosud zaznamenáno více než 420 masových střeleb a více než 25.000 lidí zemřelo při násilí se zbraněmi…Statistiky ukazují, že v roce 2023 dochází ve Spojených státech průměrně ke dvěma střeleckým incidentům denně a každý den zemře v důsledku použití střelné zbraně v průměru až 118 lidí. Kromě toho bylo letos ve Spojených státech při střelbě zraněno více než 22.000 lidí, včetně více než 400 dětí a 2.400 teenagerů. Tolik citace z tisku. Podle mě je to docela slušná válka. Někteří odbojníci ze samotných Států přišli s názorem, že násilí se střelnými zbraněmi už není čistě právní záležitostí, ale je také kulturní záležitostí. Jinými slovy všichni, kdo se v USA snaží prosadit zákony o omezování vlastnictví střelných zbraní si musí uvědomit, že se především musí změnit „kultura vlastnění zbraní“. Já jsem toho názoru, že „národ“ po mnoho generací odchovaný, ba doslova odkojený na kovbojkách jiný být ani nemůže. Unie vznikala dlouhodobým násilím na původním obyvatelstvu. Jako samostatný stát vznikla násilným odporem k otčině – Británii. A rozšiřovala se zase jen násilím, válkami se svým sousedem Mexikem.

George Friedman v knize Příštích sto let napsal, cituji: „USA jsou historicky válečnickou zemí. Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje“. Konec citace. Takže taková je transformace amerického pistolnictví.

Tento slogan charakterizuje další, ne-li vůbec největší podvod nově nastupující moci. Stát přece nikdy nikde nehospodaří. Hospodaří totiž konkrétní lidé. V socialismu jsou produkční podniky buďto družstevní nebo státní. Rozdíl je pouze v tom, že družstevníci si sami vybírají manažery, zatímco v zakládacích dokumentech státního podniku je konkrétně ustanoveno, kdo jmenuje vedoucího manažera, eventuelně několik dalších. Socialistický stát je, přesněji byl, fakticky jednou obrovskou korporací v dnešním slova smyslu. Rozdíl mezi socialistickou ekonomikou a kapitalistickou nespočívá totiž vůbec ve vlastnictví, ale v systému řízení národního hospodářství. Některé současné nadnárodní korporace jsou ekonomicky mnohem silnější než mnohé státy, a přesto nikoho ani nenapadne je „privatizovat“. I když se fakticky u nich vůbec neví, kdo je vlastnil včera, a kdo je bude vlastnit zítra, protože na burze se konkrétní vlastník může měnit v každé sekundě.

Po listopadovém převratu nové moci šlo pouze o to, aby veškerý společenský, dnes by se řeklo veřejně právní majetek byl přeměněn na soukromý. Takže to byla skutečně superkrádež, jak tvrdí mnozí, čti největší loupež v dějinách lidstva. „Socialistický majetek“, který procesem „znárodnění“ přinášel prospěch všem obyvatelům země, se najednou stal majetkem jen několika subjektů, které ve formě daní milostivě odvádí „státu“ čili všem občanům, jakýsi pakatel ze svého nepředstavitelně obrovského majetku.

Společnost se najednou rozdělila na miliardáře, milionáře a zbytek, čti lidi z megapole „Nemanice“. A na problémy je bezpečně zaděláno. Stav, který lidstvo před stovkou let přivedl k nejsystémovější revoluci v dějinách se vrátil zpět, aniž bylo alespoň o kousíček posunuto řešení fundamentu všech rozporů, konfliktů a válek provázejících lidstvo po celé dějiny.

´    Problém lidstva totiž za prvé nespočívá ve formě vlastnictví, ale v tom, že od vlastnictví se odvozuje veškerá moc jako nadvláda jedněch lidí nad jinými. Za druhé. Kromě Kuby, KLDR a částečně ČLR v celém světě v současnosti existuje pouze a jen soukromé vlastnictví, v němž je řízení hospodářství realizováno podle doktríny tržní konkurence s co nejmenšími regulacemi. Tento model ale zákonitě vede k neustále větší diferenciaci vlastnění, a především ve výsledku ke koncentraci vlastnictví majetku, bohatství, kapitálu a v posledku finančního kapitálu v rukách stále menšího počtu vlastníků. To znamená, že stále početně menší vrstva lidí ovládá celé lidstvo. Je založeno na paství a opětovné zavedení vrchnosti, čti rabství a nevolnictví naprosté většiny lidstva.

Na dnešek, na výroční den shození druhé atomové bomby pojmenované „tlouštík“ na Japonsko, jsem měl připravený poměrně obsáhlý materiál o americkém zločinném použití jaderných zbraní ve druhé světové válce. Včera jsem ale čistě náhodou našel na webu https://cz24.news/zerohedge-vyroci-bombardovani-hirosimy-a-nagasaki-tehdejsi-americti-vojensti-vudci-priznali-ze-bylo-zcela-zbytecne/ daleko zasvěcenější materiál. Je sice obsáhlý, ale právě proto stojí za pozorné pročtení. Pro mě je především zajímavý výroky vysokých armádních činitelů USA z oné doby, kteří už tehdy jasně řekli, že z hlediska porážky Japonska to byl zbytečný akt. Takže vládci USA fakticky provedli především zrůdnou zkoušku účinků nové zbraně na zalidněné oblasti, a zároveň si dovolili podlé varování Stalinovi. Zaujal mě také názor, že tím aktem začala veškerá agresivita v dějinách USA, která po pádu SSSR vyústila ve zlověstnou globální hegemonii.

Podstatou kapitalismu je zisk z každé činnosti, zvyšování kapitálu do té míry, že umožňuje nadvládu nad společností a tím všestranné parazitování. Parazitování na pracujících vrstvách, na produktivním. kapitálu, na vědě, na koloniích, na periferních územích, a dokonce na válkách svého vlastního státu.

Odstartoval ji P.P.P.P.P. tím, že za ústavního soudce navrhl Fremra. Několik měsíců populární bloger Vidlák hned ten proces označil „Zákonem padajícího komouše“. I mnozí jiní psavci použili to dneska ještě populárnější, leč pouze uboze nenávistné slovo. A tak bych se rád zeptal všech těch příliš pozdních komunistobijců, zamysleli jste se nad tím, komu vlastně vadí komouši? Odpověď je jasná Přece antikomoušům a těch je, bohužel/bohudík čím dál méně, a jednou vymřou úplně. Ostatním, narozeným poněkud později je ten problém naprosto, ale úplně „šumafuk“, takže tak, a dobrou noc.

Apropo. Pokuste si odpovědět na otázku, zda dnešní doba počínaje školstvím a praxí vyprodukuje kvalifikovanější právníky do funkcí ÚS.

Několikrát jsem se tady rozepsal o roli Polska v konfliktu Ruska s Ukrajinou. Dneska už musím o tom problému napsat trochu víc. Prakticky od samého začátku bojů se v myslích Polských politiků oživila touha po zisku těch částí Ukrajinského území, které několikrát v historii patřily k Polsku. Halič, Vladiměř, Volyň a samozřejmě Lvov. Už v loňském roce napadlo proto prezidenta Dudu, aby Polsko s Ukrajinou vytvořily jakési soustátí, pomocí něhož by se Ukrajina automaticky stala členem NATO. Polsko by tak postupně ovládlo zmíněné regiony, jelikož v nich žije obyvatelstvo polské národnosti, a to by se s pomocí Varšavy stalo vůdčí složkou regionálních samospráv. O dalším vývoji se nemluvilo. Duda se Zelenskym se objímali jako dva gejové, nešetřili úsměvy, lichotkami a ujišťováním o konci staletého nepřátelství, a předváděli další propagandistické veletoče. Při tom ani na jedná, ani na druhé straně se nadšení obou prezidentů nesetkávalo pořád s patřičným ohlasem. V Polské veřejnosti naopak sílily hlasy proti zmíněné aktivitě. Sám jsem podle znalostí o Ukrajinských nacistech, pardon, krajních nacionalistech předpokládal, že pokud by se jmenované duo pokusilo o realizaci své pošetilé vize, na Ukrajině by se Zelenskyj dočkal převratu a možná i svého fyzického konce právě z vůle Ukronacistů.

Koncem minulého týdne jeden z nejvlivnějších Zelenského poradců, padesátiletý Michajlo Podoljak se konečně k problému vyjádřil, čímž prakticky ukončil všechny sny Poláků. A tím mimo jiné odpověděl i na mou otázku proč se už nemluví o „koalici ochotných“ z Bukurešťské devítky. Podoljak mimo jiné řekl, cituji: „Ukrajina bude považovat Polsko za svého blízkého přítele až do konce nepřátelství s Ruskem a poté mezi zeměmi začne konkurence, ve které bude Kyjev zuřivě hájit své zájmy“. Konec citace. Při tom ocenil Polskou pomoc proti Rusku, která je po USA nejvyšší. Na Ukrajině podle něj už padlo na dva a půl tisíce polských vojáků, kteří odešli z armády a stali se žoldnéry. Přesto poradce tvrdí že spojenectví Ukrajiny a Polska je dočasné, a skončí s válkou proti Rusku.

Ruští odborníci na Pobaltí a Polsko jsou rovněž toho názoru, že pokud Ukrajina i přežije, její nepřátelství s Polskem je nevyhnutelné. Každý, kdo se jen trochu zajímal o průběh bojů ve jmenovaných regionech za druhé světové války si nemůže myslet absolutně nic jiného. Zločiny Ukronacistů na obyvatelstvu polské, české, židovské a dalších národnostech byly něco tak středověky krutého, že i Němci se od nich distancovali. Takže z toho úhlu pohledu je chování naší současné vlády vlastizrádné a musí být po zásluze velmi tvrdě sankcionováno.

Termín „ohrožení bezpečnosti USA“ patří mezi sousloví dneska ideologické módy tak zvaného korektního myšlení a vyjadřování. Krásně je to vidět na příkladu ČLR. Čína nemá v okolí USA ani jednu vojenskou základnu, zatím co USA naprosto neprodyšně uzavírají prostor kolem ČLR několika desítkami svých vojenských ostrůvků. Přesto je ČLR v politicko-strategické doktríně USA označena za hlavního nepřítele. Ve skutečnosti ČLR neohrožuje bezpečnost USA, leč svou rostoucí hospodářskou výkonností globální dominanci reálných světovládců, kteří lidstvu vládnou, „prozatím“, prostřednictvím USArmy a petrodolaru.