Tento slogan charakterizuje další, ne-li vůbec největší podvod nově nastupující moci. Stát přece nikdy nikde nehospodaří. Hospodaří totiž konkrétní lidé. V socialismu jsou produkční podniky buďto družstevní nebo státní. Rozdíl je pouze v tom, že družstevníci si sami vybírají manažery, zatímco v zakládacích dokumentech státního podniku je konkrétně ustanoveno, kdo jmenuje vedoucího manažera, eventuelně několik dalších. Socialistický stát je, přesněji byl, fakticky jednou obrovskou korporací v dnešním slova smyslu. Rozdíl mezi socialistickou ekonomikou a kapitalistickou nespočívá totiž vůbec ve vlastnictví, ale v systému řízení národního hospodářství. Některé současné nadnárodní korporace jsou ekonomicky mnohem silnější než mnohé státy, a přesto nikoho ani nenapadne je „privatizovat“. I když se fakticky u nich vůbec neví, kdo je vlastnil včera, a kdo je bude vlastnit zítra, protože na burze se konkrétní vlastník může měnit v každé sekundě.

Po listopadovém převratu nové moci šlo pouze o to, aby veškerý společenský, dnes by se řeklo veřejně právní majetek byl přeměněn na soukromý. Takže to byla skutečně superkrádež, jak tvrdí mnozí, čti největší loupež v dějinách lidstva. „Socialistický majetek“, který procesem „znárodnění“ přinášel prospěch všem obyvatelům země, se najednou stal majetkem jen několika subjektů, které ve formě daní milostivě odvádí „státu“ čili všem občanům, jakýsi pakatel ze svého nepředstavitelně obrovského majetku.

Společnost se najednou rozdělila na miliardáře, milionáře a zbytek, čti lidi z megapole „Nemanice“. A na problémy je bezpečně zaděláno. Stav, který lidstvo před stovkou let přivedl k nejsystémovější revoluci v dějinách se vrátil zpět, aniž bylo alespoň o kousíček posunuto řešení fundamentu všech rozporů, konfliktů a válek provázejících lidstvo po celé dějiny.

´    Problém lidstva totiž za prvé nespočívá ve formě vlastnictví, ale v tom, že od vlastnictví se odvozuje veškerá moc jako nadvláda jedněch lidí nad jinými. Za druhé. Kromě Kuby, KLDR a částečně ČLR v celém světě v současnosti existuje pouze a jen soukromé vlastnictví, v němž je řízení hospodářství realizováno podle doktríny tržní konkurence s co nejmenšími regulacemi. Tento model ale zákonitě vede k neustále větší diferenciaci vlastnění, a především ve výsledku ke koncentraci vlastnictví majetku, bohatství, kapitálu a v posledku finančního kapitálu v rukách stále menšího počtu vlastníků. To znamená, že stále početně menší vrstva lidí ovládá celé lidstvo. Je založeno na paství a opětovné zavedení vrchnosti, čti rabství a nevolnictví naprosté většiny lidstva.