Dneska je tomu přesně devět let, co se stala tragédie, jejíž oběti by měly být zobrazeny na posvátné ikoně, která by měla v nadživotní velikosti zdobit velitelství NATO, jako Picassova Guernica krášlí budovu OSN. Co se tehdy vlastně stalo? Cituji podle autore Vlka: „Mladá maminka Kristina Žuk si vyšla na procházku a v kočárku vezla svou desetiměsíční dcerušku Kiru. V samém centru, v srdci jejich rodného města bez varování dopadl první granát ukrajinských teroristů…Sedmadvacetiletá Kristina Žuková se snažila zajistit bezpečí své desetiměsíční dceři. Zemřela spolu s dítětem, dceru už z náruče nepustila. Na tento barbarský zločin kyjevského režimu nikdy nezapomeneme a nikdy neodpustíme! Jak říkají Rusové, věčnaja pamjať. Ústavně nezvolený „prozatímní“, čti pučistický ukrajinský „prezident“ Turčynov, který se v roce 2014 dostal k moci díky krvavému protiústavnímu převratu v Kyjevě, tehdy poslal ukrajinskou armádu vraždit lidi na Donbasu jen proto, že se odmítli podrobit kyjevským nacistům!!!ů. Konec mírně upravené citace.

Za nadvlády KSČ jsme byli společenstvím, v němž většina akceptovala politickou moc do té doby, dokud ji západní propaganda nezlákala na kulisu svého konzumního nadbytku. Sice v ní byli jednotlivci pociťující osobní nesvobodu, ale těch nebylo o moc víc, než je tomu v každém politickém systému. Tak, jako se tuhý režim diktatury proletariátu po únoru 1948 do roku 1965 pomalu měnil v pouhou nadvládu byrokratiátu KSČ, tak i tuhý normalizační režim se od roku 1970 pomalu, leč neustále uvolňoval. Takže to byla jen a jenom netrpělivost, co dohnalo naši zem k tomu, kde je dneska. Musím konstatovat, že sice za nadvlády KSČ existoval tak zvaný třídní boj, ale ten se realizoval za celých těch čtyřicet let dvakrát skutečně pouze na necelé desetiletí celkově, a ještě k tomu vždycky vůči menšině populace.

Dneska je to naprosto jiné. Hned po listopadu v euforii zmanipulovaných nevědomců většina necítila útlak. Ovšem neuběhlo ani deset let a už byla situace jiná. Zatím co po deseti letech vlády KSČ bylo pro obrovskou většinu znatelně lépe než v roce 1948, tak po deseti letech od listopadu bylo naopak znatelně hůře pro většinu občanů. Začínalo se už pomalu hovořit o neodvratně rozdělené společnosti. Troufám si tvrdit, že v současnosti jsme nejen rozdělenou společností, ale doslova antagonisticky, čti nesmiřitelně rozdělenou, a v posledních dvou letech dokonce s dominancí nenávisti připomínající až krevní mstu, nebo, řekněme si to „na rovinu“, nacismus. Společenská atmosféra plná idiotismů jako jsou gender, klimašílenství, ekoterorismus, GLBT+, problémy migrace, terorismus, válka, prodělaná pandemie a další avizované, to už není ani zdaleka svět zvládnutelný dosavadními prostředky. To všechno signalizuje riziko diktatury, jakou svět ještě nezažil, ba si ani nedovede představit. Běžné nesmiřitelnosti se daly řešit jednoduše tak, že antagonisticky smýšlející a jednající se od sebe oddělili, což při té současné změti je nemožné. Takže vzhůru do bezvědomí.

Existují desítky charakteristik současné dějinné etapy lidstva. Minulý týden jsem narazil na mě doposud neznámou charakteristiku. Prý jde o prodlužování agónie Clintonovsko-Sorosovských loutek: Bidena se Zelenským, a jejich evropských nohsledů. Jenže oni i ten Clinton a jeho klan či Soros a jeho „neziskové“ mafie nevyly ničím víc než loutky obsluhující skutečné, anonymní vládce světa, jimiž není nikdo menší než fyzické osoby vlastnící nadnárodní finanční korporace. A ty zatím nejsou ani v nejmenším v agonii. A hlavně ony si vždycky dokážou uplatit jiné lokaje obsluhující jejich nesmírné bohatství, představující dnes asi tak 80 procent bohatství Západu a jeho přívrženců. Alespoň až dosud jsem jim to vždycky podařilo.

      Veškerá ta euforie rozhazování peněz na podporu Ukrajiny jde do stovek miliard dolarů a je financována dluhem. Slovutný Západ vsadil všechno na jedno číslo rulety. Na porážku Ruska, které by pak vydrancoval a své dluhy tím umořil. A ještě, jako vždycky na každé válce, vydělal. Jenže co když se porážka Ruska nebude konat? Kdo pak bude platit onen vražedný mejdan, který začal Majdanem, jehož konec zatím nevidět, takže i další mrhání peněz vesele pokračuje dál?

Už podle průběhu všeho toho válčení je to jasné. Evropa na celý ten krvavý karneval doplácí nejvíc, zatím co USA bohatne. Ovšem ani totální zmar Evropy nebude stačit na splacení onoho obrovského dluhu, nadtož nákladů na obnovu Ukrajiny, či toho, co z ní zbude. Zbývají země, které patří dosud do ranku satelitů moci Deep State USA. Všichni, kdo budou ve sféře dolarové opět zaplatí válečné náklady USA, jako tomu je od Nixonovi zlotřilosti z roku 1971. Diví se proto ještě někdo tomu, že tolik států utíká do sféry BRICS? Já ne!

O současné vládě nemá v této zemi dobré mínění snad už nikdo, s výjimkou profesionálních politiků stran pětikoalice. Zatím jsem ale nikdy nikde nečetl ani neslyšel, že by byla označována za nacistickou. Při tom podle mě je právě nacismus jejím zásadním rysem. Od začátku bojů na Ukrajině je totiž nejaktivnější, snad jen mimo Brity a USA, v protiruském snažení. Největším důkazem jejího nacismu ale je, že ani náznakem nekritizuje chování soudobých nacistů na Ukrajině, a už v žádném případě nedovoluje publikování historických dokladů o řádění Ukrajinských nacistů za druhé světové války. Vždyť největší masakr civilního obyvatelstva za vzpomínané války, hned po hitlerovcích, provedli právě Ukrajinci na Haličsku. „Tento děsivý masakr, při kterém byly Ukrajinci brutálně zavražděny, upáleny, podřezány noži, rozsekány sekerami, ubodány vidlemi, nabodnuty na kůly, ubity holemi, stáhnuty z kůže a postříleny až dvě stovky tisíc Poláků, Čechů, Arménů, Cikánů a dalších příslušníků ne-ukrajinských národností, vešel do dějin jako Volyňská řež!“ Píše se to na webu https://www.michalapetr.com/map-1731-pamatnik-reinharda-heydricha-v-lidicich-desivy-dusledek-soucasne-politiky-vlady-cr/ , který vřele doporučuji k přečtení, protože tím jenom vynikne, jaké svině jsou příslušníci současné vládní moci. Jsem toho názoru, že jsou horší než ti, co páchali bývalé zločiny. Ti tehdy totiž byli ideologicky zfanatizováni, ovšem naši nacističtí vládci své činy provádí s rozmyslem a při plném vědomí si svého chování. A navíc vraždí zprostředkovaně cizíma rukama.

V mých očích je slovo globalizace nic neříkající. Proto když mudruji o lidském druhu na této planetě, hovořím o jeho planetizaci. Ta začala tehdy, když homo sapiens kolonizoval všechna území na glóbu. Pokud se lidstvo samo nevyhubí, pak jednou dospěje do stavu, v němž jakési národy budou pouze „folklorní“ vzpomínkou. Bude udržována po generace, leč pro život lidstva bude nepodstatnou. Asi tak, jako dneska máme Moravské Slovácko, Hanou, Valašsko, či Chodsko, nebo Lašsko, uprostřed indiferentní Moravy, Čech, či Slezska. Uvědomil jsem si to, když jsem slyšel Orbána jak říká, že slabé národy v Evropě zaniknou. Ano. Napřed ty slabé a nakonec všechny. Z těch silných zbudou ony ostrůvky národního folkloru v oceánu planetárního lidství. Asi tak.

Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila propuknutí globálního stavu zdravotní nouze 30. ledna 2020. Stav pandemie pak v březnu 2020. Do 8. března 2023 bylo v 201 zemích celkem potvrzeno 676,57 milionů případů, z toho 6,88 milionů úmrtí, připisovaných covidu-19. Tolik Wikipedie. Za tři roky na Covid19 zemřelo necelých 7 milionů lidí. Je to velikánské číslo?

Podle OSN dne 15.11.2022 žilo na planetě 8 miliard lidí. Střední věk dožití byl nejvyšší v Japonsku, 82 let a nejnižší ze 192 zemí pak v Angole, 38 let. Dvě nejlidnatější země, ČLR 73 let a Indie 66 let. Celá Afrika pak 45 až 55 let. Polovina zemí vykazovala střední dobu dožití nad 70 let.

Takže. Ročně na Zemi umíralo v té době minimálně 115 milionů lidí.  Za tři roky tedy 345 milionů. A z toho těch 7 milionů na covid. Takže asi dvě procenta. Je to mnoho? O pandemii určitě šlo, protože onemocnělo ročně kolem 225 milionů lidí čili víc jak 3,5 %. Limit pro pandemii je dvě procenta.

Napadlo mě dneska podívat se těmito čísly na druhou světovou válku. V letech 1939 až 1945 žilo na Zemi méně než dvě a půl miliardy lidí. Za šest let válčení zahynulo až 72 milionů. Ročně tedy 12 milionů. Takže každým rokem zahynulo válčením pět procent lidstva. Což by v současnosti představovalo 400 milionů lidí. Uf. To jsou jiné cifry. Za šest let dvě a půl miliardy.

Po sletu supů ve Vilniusu jsem získal dvě nezvratná přesvědčení. Za prvé. NATO se změnilo z obranné Aliance na světového teroristu, který má pro Deep State USA vybojovat nadvládu nad glóbem, a to jakýmkoliv způsobem. Za druhé. NATO v neuvážené euforii slíbilo Ukrajině členství ve svém spolku. Ovšem postupem času si uvědomilo, že to bude balvan, který nakonec NATO potopí. Proto vyprovokovalo Rusko k vojenské intervenci. Tu následně svou angažovaností změnilo na válku. A Ukrajině pak mohli sdělit že ji nemohou přijmout, protože je ve válce. Což odporuje statutu NATO.

Jakýsi „šváb“ za Švýcarska jménem Klaus měl letos v březnu 85 let. Tedy dost, aby se loučil se svou současnou reinkarnací několikanásobného doktora technických i ekonomických věd s tituly dokonce i za jménem. Svět jej zná jako předsedu Davoského ekonomického fóra. Od roku 2020 rovněž pak jako proroka nového řádu světa, který publikoval v knize s přízračným názvem The Great Reset. Hlubinnou myšlenkou jeho obnovování lidské civilizace je teze vyjádřená titulkem tohoto textu. Je mi k smíchu divoký odpor, který v mnoha přemýšlivcích vzbudila ona myšlenka konce soukromého vlastnictví, protože je přece stará pomalu jako civilizace sama. On ten rádoby mudřec totiž jenom opakuje myšlenky dvou nejznámějších velikánů lidstva. Přece už Ježíš ve svém učení dost nepokrytě žádal po svých učednících, aby rozdali svůj majetek, když jej chtějí následovat. O půl tisíciletí starší Buddha, vlastním jménem Siddhárta Gautama, dokonce naprosto jasně tento stav označil za nejvyšší dosažitelnou metu lidskosti. Dál už pak je jenom božství. A co můj „guru“ Marx? Ten dokonce nebyl proti soukromému vlastnictví, jak ho obviňují všichni liberálové dějin, ale promýšlel systém, v němž by vůbec neexistoval institut vlastnění. Takže světe vzhůru ke štěstí. Naštěstí ale už beze mne.