Polsko pod tíhou své historie podléhá chorobné nenávistí vůči Rusku, která nepostihuje pouze jeho veřejně činnou sociální vrstvu, ale velkou většina všech obyvatel, takže již v rodinách jsou k této nenávisti vychovávány další a další generace. Za poslední dvě a půl století dokázala polská inteligence svým národním psychickým postižením nakazit i obyvatele tehdejšího souseda Malorusko, v dávné minulosti nejstarší to Rusi. Antirusismus se pak v průběhu dalších dvou století šířil i do s nimi sousedících zemí, takže dneska lze úspěšně tvrdit, že jde o vážnou infekční chorobu mezinárodních vztahů. Rusové tento jev považují za nacismem. Já si od počátku konfliktu Ruska s Ukrajinou myslím, že jde o antirusismus, coby jakási neobvyklá odrůdu rasismu. Proto bych jev přesněji pojmenoval nacpolonismem.

Vzpomněl jsem si dneska na jeden dávno zapomenutý vtip z druhé světové války. Říkal. Když postihne jedince chorobná touha po krádeži, říká se tomu kleptomanie. Postihne-li taková choroba celý národ, je to Germánie. Jak by se asi měla jmenovat choroba jednoho národa, která se rozšířila v současnosti už na celý Západ?