POZNÁMKY K MOŽNOSTI OBČANSKÉ VÁLKY V USA

Ve dnech 13. až 18. ledna jsem na svém Facebooku vyvěsil šest poznámek k diskusi o možnosti občanské války v současných USA. Každá z poznámek je jedním odstavcem textu, jenž následuje.

Velmi frekventovaným názorem nyní je, že Unii hrozí občanská válka. Nehrozí. Ona už tam probíhá a poměrně dlouho. Napřed jako skrytá. Ta začala po rozpadu SSSR. Ten totiž nebyl záměrem vrcholných příslušníků ani jedné z hlavních politických stran v zemi, což otevřelo prostor pro některé menšinové proudy v jejich politicky aktivní struktuře. Navíc oné mezinárodní situace využily některé vlivné síly tajných služeb, které v celých dějinách dvacátého století byly v USA zneužívány finančně nejmocnějšími skupinami k prosazování jejích skrytých zájmů. Za Bushe ml. se na čas povedlo skrytou občanskou válku odvést do stoky boje proti terorismu, ale za Obamy se už občanská válka v zemi etablovala, aby po zvolení Trumpa eskalovala do dosud v dějinách země nevídané intenzity, ač šlo pořád ještě o studenou občanskou válku. Po posledních prezidentských volbách se občanská válka stala neskrývanou a horkou v okamžiku, kdy bylo zablokováno televizní vysílání Trumpova projevu. Horké občanské války současného světa se totiž už neprojevují jenom ozbrojeným násilím, hromadným vražděním a pouličním vandalstvím. Mají spíše hybridní formu, různých metod. V digitální době mediální nadvlády jsou navíc k dispozici méně násilné metody, leč mnohem sofistikovanější a především účinnější. A právě ty se v současné Unii prezentují v plné kráse.

Základním rysem občanské války je souboj o politickou moc. Jejím důvodem jsou do konfliktu vyhrocené rozpory uvnitř politické třídy. Tím se zásadně liší od revoluce, v níž se už vede nekompromisní válka o komplexní moc. Což znamená o samotné základy politické moci. Opakuji a zdůrazňuji, že občanská válka je vždycky pouze bojem uvnitř třídy politické moci. Její subjekty ale vždycky zneužívají frustrace velké části občanů ke své podpoře. Zmíněná frustrace při tom nemusí souviset s hlavním konfliktem uvnitř politické třídy. Což je zásadním rysem současné situace v USA. Motivy a důvody frustrace občanů Unie je ve většině případů naprosto jiné než příčiny konfliktu mezi příslušníky politické třídy země. Pro bližší pochopení mého názoru je dobré si přečíst web https://nnnnn.cz/932614-obcanska-valka.php . Z jeho textu mimo jiné vyplyne, že v USA by v současnosti neměla vzniknout horká forma občanské války.

Sociálně-politický systém v USA je nejpozději od doby Reagana liberálním kapitalismem. O něm se traduje že jde o společnost, v níž bohatí bohatnou a chudí chudnou. Je to natolik nepřesné, že to vlastně vůbec není pravdou. Více se blíží skutečnosti tvrzení, že malá menšina bohatých se stává superboháči, zatím co ti ostatní stagnují, či se jejich jmění tenčí. Ti nejchudší pak už nemají kam chudnout. Nejpodstatnějším rysem ovšem je, že tak zvaná stření vrstva, která je nejpočetnější a tvoří stabilizátor celé společnosti nejenže se propadá až do chudoby, ale ztrácí pro existenci jakéhokoliv kapitalismu to nejdůležitější. Naději. Naději na vzestup. Hrdlo mezi střední a vyšší vrstvou se natolik zužuje, že se jím prosmyknou pouze výjimeční jedinci. Takto postižená střední vrstva je již delší čas v USA nositelem oné skutečné frustrace. Ta je příslušníky politické třídy bezohledně opomíjena, leč vědomě zneužívána k prosazování úplně jiných, především svých specifických, čti mocenských zájmů.

Vítězství Trumpa před čtyřmi lety bylo především výsledkem sociální frustrace střední společenské vrstvy, ne-li jenom jí. Již ve volební kampani se totiž příliš nespoléhal na stranu, za kterou šel do volebního klání. Necítil se republikánem, což několikrát opakoval. Již od té doby jej většina mocenských struktur od mediálních přes ideologické až po vojenské začala označovat za populistou. Tehdy jím ale ještě nebyl. Byl především patriotem. Jeho heslo America First, to sdělovalo zemi i světu víc jak zřejmě. Velké části Američanů se tak zalíbilo, že mu dali svůj hlas. Trump nikdy nepatřil do vrstvy profesních politiků a svou činností ve funkci rušil mnohá rozhodnutí svých předchůdců, především pak osm let vládnoucího Obamy. Měl na mnohé věci dominantně jiný názor než celý establishment. I to se zamlouvalo velké části Američanů. Tím vším si ale znepřátelil větší část celé vládnoucí vrstvy bez ohledu na stranickou příslušnost. Ta se ho proto rozhodla za každou cenu zbavit, jako každý organismus se snaží zbavit cizího tělesa. Trump v odpovědi na nepřátelskou aktivitu začal hovořit o blíže nedefinovaném Deep state, který škodí jeho činnosti a tím všemu americkému lidu. Ztotožněním sebe se vším lidem se teprve stal populistou. Což dotvrdily i volby v roce 2020, v nichž získal o 11 milionů hlasů víc, než v roce 2016. Velká většina nespokojených a frustrovaných stojí s vysokou pravděpodobností za ním ještě dnes. Být Bidenovci, tak bych to nepodceňoval. Trump není revolucionář, takže do reálné bitvy nepůjde. Je to sice věrný syn své země, ale rovněž, ba možná především, své sociální vrstvy. On se proto nepostaví do čela rozhodného odporu proti vládnoucí politické třídě nadtož pak proti celé vládnoucí vrstvě v USA. To čeká na jinou osobnost, která by zvedla i jím opuštěný prapor.

Demokratická strana výsledek prezidentských voleb v roce 2016 de jure sice uznala, leč defacto nikdy. Po celé čtyři roky Trumpova rozhodnutí proto všemožně blokovala a kde mohla tak mu reálně znemožňovala vládnutí. Nejhorší bylo, že jej neustále obviňovala ze spojení s Ruskem, díky němuž prý dokonce volby vyhrál. Ani po čtyřech letech vyšetřování mu sice nebylo nic dokázáno, leč konečná zpráva o vyšetřování v zákonodárném sboru nebyla už záměrně zveřejněna v době jeho prezidentství. Dá se důvodně předpokládat, že bude nyní potřebně přepracována a využita. Vždyť Demokraté se dopracovali až k formě stranovlády. Naopak profesní funkcionáři Republikánů byli nejednotní, ba dokonce někteří zjevně proti Trumpovi. Zůstal sám a jako každý dělal chyby. Tím víc, čím byl osamělejší. Jak se nyní ukazuje, Demokraté se na poslední volby brilantně připravili. Nic nenechali náhodě. Navíc skvěle využili každé chyby Trumpova štábu, především pak jeho samého. Jediný příklad za všechny. Trump udělal obrovskou chybu, když pozval své příznivce do Washingtonu k demonstraci zrovna na 6.ledna. Tu pak katastrofálně dovršil, když demonstranty poslal ke Kapitolu. Ovšem i jeho viceprezident v této fázi udělal chybu. Jako ústavní předseda Senátu několik dní před osudným datem poslal dopis zákonodárcům s přesvědčivým textem o podvodech při sčítávání hlasů. Což neměl dělat, protože tím odpůrce varoval. Není divu, že Demokraté pak využili demonstrace k tomu, aby jednání Kongresu bylo ovládnuto emočním odporem k „luze“. Jejich aktivisté vedli demonstranty doslova do pasti. Navíc někteří „jejich“ policisté davům vstup do budovy dokonce umožňovali. Tato osudová chyba zkazila všechno, co Trump za celou dobu svého angažmá v politice dokázal vykonat správně.

Trump za svůj život několikrát dokázal, že nevzdává i prohranou bitvu. Takže je předpoklad, že neskončí se svou aktivitou, jak to sám veřejně prohlásil. Půjde však opět sám, navíc se silně prořídlou hrstkou věrných. Nejen proti neviditelným, leč skutečným vládcům státu, či dokonce světa, ale především proti většině politické třídy včetně médií a globálních komunikačních gigantů. Trump od 5. listopadu opakuje, že volby vyhrál. Leč při sčítávání hlasů prý docházelo k podvodům. Populisticky tvrdí, že mu a především americkému lidu, bylo vítězství zcizeno (záměrně nepoužívám přesně jeho frázi, aby umělá inteligence tento text hned nezcenzurovala). Má pravdu v tom, že docházelo k podvodům. Jenže, které volby se kdy bez nich obešly, zvláště v USA?! Ovšem dokázat zločin zcizení vítězství je naprosto něco jiného. Biden vyhrál o sedm milionů hlasů, což je celá desetina Trumpova zisku. Chce-li Biden ale být opravdu tím, kým být slíbil, pak by se od prvých dnů měl chovat s velkorysostí vítěze. Měl by proto zastavit veškerá stíhání příznivců Trumpa a pokud už jim byly prokázány trestné činy, měl by je omilostnit. Měl by se postarat, aby Trump nebyl soudně pronásledován a jinak šikanován. Ale naprosto především by měl vyrazit Trumpovi z ruky jeho zbraň. Měl by proto nařídit vyšetřování a soudní přezkum obvinění, která byla podána, ba i další. Za eventuální velké se pak třeba i omluvit. Na jeho prezidentství to po přísaze nemůže mít vliv. Výsledky soudů budou prospěšné ale především jemu. Může jich využít při reformě archaických voleb. Ta je totiž bezpodmínečně nutná. V USA musí být zavedeny konečně volby přímé a rovné. Jinými slovy prezident musí být volen bezprostředně všemi občany a hlas každého z nich musí mít stejnou váhu. Musí volit občané a ne státy svými voliteli. Bude-li ale Biden pokračovat tak, jak reagoval 6.ledna, bude všechno jinak. Pak by Trump mohl být možná jednou prohlášen i otcem zakladatelem nově obrozené Ameriky, i když by už v politice třeba vůbec nepokračoval.

Další poznámky.

To všechno, co jsem uvedl je pouze jednou stránkou celkově problematického stavu vnitřní situace v USA. Unie má daleko významnější rizika vnitřní stability. Já si alespoň dvě desetiletí myslím, že USA se už nacházejí na sestupné fázi svého vývoje. Tím je vlastně kumulativně řečeno vše.

Ovšem konkrétně nejaktuálnějším problémem k vyřešení je pro celý svět, tím víc pro Unii, koronavirová „situace“. Ať už byla vyvolána záměrně, nebo bylo pouze zneužito jedné nové choroby, tak pravdou je, že bombastičnost globálního boje s ní pouze odložila neodvratně již před tím hrozící krizi finanční, měnovou, dluhovou. Ta nejenže již před koronavirem signalizovala bezpodmínečnou nutnost naprosto nového, celosvětového řešení, ale naznačovala, že se bude týkat především samotné Unie. Její řešení po odeznění koronaviru je nejen neodkladné, ale bude muset představovat největší změnu v dějinách USA.

Aby toho nebylo málo, tak v Unii se od Reaganovy vlády stále zhoršují mnohé sociální problémy. Především nepředstavitelně roste bohatství maličké skupinky, takže vznikl doslova klan suprboháčů. Zrychlujícím se tempem mizí střední vrstva, garant stability každého kapitalistického státu, nejen onoho po americky liberálního.

Pro ilustraci uvádím několik čísel, která svědčí o tom, jakou vlastně Ameriku Biden přebírá:

– v polovině listopadu hlásilo nedostatek potravin téměř 26 milionů lidí čili každý osmý Američan,

– podle USDA trpí v koronavirové době hladem 54 milionů Američanů – o 45% více než v roce 2019,

– více než 20 milionů Američanů nyní žije z dávek v nezaměstnanosti.

     Hlad neustává v měřítku nevídaném po celá desetiletí. Dokonce místní úřady někde začaly tolerovat krádeže základních potravin v obchodech. Pokud by z toho bylo jen polovina pravdy, tak jde o revoluční situaci, a nejen o podhoubí občanské války.

Přidáme-li k tomu těžkosti s migrací, s následky klimatických změn a narůstající složitost zajišťování energetické dostatečnosti, jde o směsici problémů, která v žádném případě nepůjde řešit „americkou metodou“, čili individualistickou konkurencí.

V posledních dnech navíc příliš zjevně byla předvedena politická síla korporací. Nejvíc konkrétně informačních gigantů. Politická třída bezpodmínečně bude muset řešit i tento problém, nechce-li se dostat pod jejich nadvládu.

Na dovršení všeho se loni ukázalo, že rasový problém v Unii neodezněl, ba zdá se dokonce že našel nový výživný zdroj. Americké společenství je neobyčejně a mnohavrstevnatě rozděleno. Rasově, národnostně, kapitálovým vlastnictvím i prostým bohatstvím, sociálními statuty a politickými názory na řešení oné chumelenice problémů. Zatím se nenaplnilo ani očekávání o vytvoření Amerického národa v onom tavném tyglíku veškerých rozdílností. V USA dle mého názoru dokonce ještě ani nevznikla americký politický národ.

Text proto uzavírám v dikci prezidentů Unie: „Ať tedy Bůh pomáhá Bidenovi“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „POZNÁMKY K MOŽNOSTI OBČANSKÉ VÁLKY V USA

  1. Jsem přesvědčen, že Bidenovi už není pomoci ani z Boží strany. Ne, že by Bůh nemohl. Ale Biden nechce. Je natolik oddán svému duchovnímu otci, že už ztratil schopnost jakékoli sebereflexe nebo rozeznání dobra od zla.
    Přát si dnes, aby Bůh pomohl Bidenovi je podobné, jako si přát počátkem čtyřicátých let, aby pomohl Hitlerovi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *