Mám takové nějaké divné tušení, že letos, pokud budu žít, budu psát hodně, a především často o Unii států Amerických. Ironicky v poslední době označovaných pojmem Spojené státy severní Ameriky, čili SSSA. Takže dneska jakýsi prolog.
Nikdy jsem nechápal, proč je politicko-společnostní systém Unie vydáván za demokratický, ba za její nedostižný vzor. Unie totiž nikdy politickým demokratickým systémem nebyla, není a asi už ani nebude. Vznikla podle Britského vzoru jako monarchie, leč bez monarchy a šlechty čili JAKO polyarchie. Ovšem jistou formu šlechty vždycky měla. Tvořili ji zbohatlické rody a další klany, ovládající jednotlivá teritoria, či produkční sektory.
Po občanské válce se systém transformoval na republiku, v níž vládnoucí bohatí polyarchové pomalu přerůstali v méně početnou a prakticky dědičnou oligarchii. Vznik oligarchů započal obrovskými zisky ropných magnátů, pokračoval zbrojaři za dvou světových válek a byl dokončen po Nixonově zrušení dolaru krytého zlatem.
Republika zdánlivě připomínala demokracii, ale šlo evidentně především o společnost s kultem svobody. Což jasně deklaroval druhý dodatek Ústavy. Obrovské, prakticky nezalidněné prostory umožňovaly obyvatelům kolonizovat další a další teritoria, takže rostla střední třída nejen početně, ale i svým bohatstvím. Demokracii pak imitoval především způsob voleb soudní moci, hlavně pak procesní trestní právo se systémem laické poroty. Ovšem moc zákonodárná a výkonná nikdy nebyla volena demokraticky, čili vším lidem. Už jenom proto ne, že v rámci Unie nebyla nikdy realizována přímým hlasováním. Tak zvané federální instituce zákonodárné i výkonné jsou voleny zprostředkovaně jednotlivými státy, které si volby řídí vlastními zákony.
V USA po celou její historii je jedinou skutečnou mocí bohatství. Jeho držitelé pod rouškou bezbřehé svobody se o ně rvou podle pravidel, která si ovšem prosadí opět především ti nejbohatší osobním vlivem založeným na bohatství. Porušování pravidel je trestné jenom pro toho, komu je dokázáno. Ovšem i samotné dokazování je zase převážně funkcí bohatství. Jinými slovy v USA existuje nejpozději od konce první světové války vrstva jakýchsi nedotknutelných, kteří jsou mimo jiné, ne-li především i loutkovodiči reprezentantů politické mocí.
SSSA jsou státem nejen absolutně antikomunistickým a antisocialistickým, ale již od svého původu dokonce i asociálním. Vznikem SSSR se SSSA staly baštou všesvětového nenávistného odporu vůči tehdy ruskými bolševiky proklamované všesvětové lidovládě. Lokajská média poslušně sloužící vlastníkům bohatství šířila tak děsivý strach mezi střední třídou, představující absolutní většinu společnosti, že bezpečně zajišťoval v zemi nadvládu skrytě se rodící politické třídy oligarchů.
Od konce první světové války třída oligarchů USA se začíná formovat v celosvětovou vrstvu politické nadvlády nad antisovětskými státy. Tato skupina nadvlády nad vším kapitalistickým světem po druhé světové válce natolik posílila planetární vliv, že prosadila prodej ropy pouze za dolary. Proto si pak Nixon mohl troufnout zrušit směnitelnost dolaru za zlato. Tím zahájil éru bezohledného vykořisťování celého antisovětského společenství pod rouškou jeho ochrany před sovětskou částí světa. Tuto nadvládu reálně zajišťovala obrovská vojenská síla. Svůj mandát ochránce stupňovala americká oligarchie často až do tyranie, měnící politické režimy v jiných zemích.
Po zániku SSSR se americká třída oligarchů stala na nějaký čas absolutní, tedy globální tyranií. Jí se v posledním desetiletí vymkly pouze ČLR a Rusko. Globalizovaný svět se tím dostal na nové rozcestí. A z toho mně poněkud mrazí.