Roman Fiala poskytl nedávno, pro web ceska-justice.cz , poměrně obsáhlý rozhovor.Zaujal mne natolik, že si z něj dovoluji citovat obsáhlé výňatky, jteré ponechávám bez komentáře.

– V Evropě dnes stále řešíme, zjednodušeně řečeno, „problémy bohatých“.

– Každý student právnické fakulty se učí, že jedním ze základních předpokladů existence a fungování státu je svrchovaná moc jeho orgánů nad územím a nad lidmi na tomto území. V moderní podobě to především znamená, že stát vydává zákony, které musí být všemi na území státu respektovány, a pokud někdo zákon poruší, stát má prostředky k vynucení nápravy a neváhá to udělat.

–  Tak jako nelze být „trochu těhotný“, ani stát nemůže být jen trochu suverénní.

– Jaká je současně legitimita státní moci, když volební účast je stále menší a menší?

– Stále méně je jasné, kdo je suverénem představujícím reálnou moc. Jaká je jeho legitimita. Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? Když teze „primátu občana nad státem“ vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci?

– …se nejedná o drobné a zanedbatelné drolení státního sytému, ale o jeho postupný celkový rozpad.

– Tvorba zákonů stále častěji není výsledkem politického a ideologického boje, ale jeho přímým nástrojem. Zákony nejsou tvořeny na základě společenské potřebnosti, neslouží k uvážlivé regulaci exaktně pojmenované potřeby organizace společenských vztahů, ale jsou vytvářeny k politické sebeprezentaci jednotlivých politiků.

– Čím víc totiž zpochybňujeme a popíráme demokratické zásady, na kterých naše společnost stojí, tím rychleji bouráme důvěru občanů v právo a spravedlnost. V současnosti je třeba daleko více než kdy dřív myslet na pevnost právního řádu, na pilíře státnosti, protože brzy budeme řešit problémy možná proměňující samu podstatu našeho právního systému.

– Tak například nedávno jeden ze západoevropských států přiznal sociální dávky třem manželkám jednoho migranta. A to i přesto, že v témže státě, je mnohoženství trestným činem. Co z toho plyne? Byl popřen jeden z nejzákladnějších pilířů státu, kterým je státní suverenita! Stručně, na území státu přestalo platit jen jedno právo. Byla popřena rovnost lidí před zákonem. To už není stát a právo, jak jsme je po staletí znali.

– Rozumím tomu dobře, že voláte po návratu k právu ve smyslu spravedlnosti, když říkáte, že v současnosti řešíme ve skutečnosti problémy bohatých na úkor chudých, chráníme ty, kteří ochranu nepotřebují na úkor těch druhých a dopouštíme, aby nikým nevolení měli takový vliv, že dokáží prosadit vlastní zákony i zabránit výkonu státní moci?

– Nepřiměřená ochrana těch, kteří ochranu nepotřebují, demoralizuje nejen bezdůvodně chráněné, ale i celou společnost.

– V Evropě je stále více rozostřena jednoznačnost vymezení teritoria, které suverén má ovládat. Dobrovolně byla řada funkcí jednotlivých států postupně převáděna na evropské společenství. Stále méně je však jasné, jak vážně nadnárodní společenství tyto „postoupené“ funkce přijalo a především, jakým způsobem nebo možná ještě lépe řečeno, zda vůbec, je dnes realizuje.

Většina světové veřejnosti se o The World Antidoping Agency dověděla asi teprve v souvislosti s politicky motivovaným šikanováním ruských atletů. Bylo víc jak jisté, že příznivci Ruska po oné instituci půjdou. Sice to trvalo nějaký čas, ale dneska už není pochyb o tom, že WADA, nebo alespoň někteří její činitelé, se chovají nadmíru podezřele. Jako obvykle, specialisté na IT se „vloupali“ do databáze WADA a sportovní veřejnost světa se nestačila divit. Čemu?. Že existuje celá plejáda sportovců, kteří berou zakázané látky legálně. Zatím co žensky půvabná Šarapová byla obviněna z dopingu, mužatky Williamsovy měly od WADA povoleno brát až šest látek deklarovaných jako doping, údajně ze zdravotních důvodů. A nebyly zdaleka samy, dokonce i naše Kvitová měla povoleno brát sportovcům zakázaný lék. Hackeři postupně zveřejňují další jména takto zvýhodňovaných spportovc, ale světová, čti korporátní média, celou situaci ignorují. Pokud vůbec o věci píší, tak odsuzují jen vlámání se do interních informací WADA a nezabývají se samou podstatou problému lékařsky povoleného dopingu. Vědí asi proč. S ohledem na znalosti o současném světě si jsem naprosto jist, že jde o obrovskou korupční aféru. Nepochybuji o tom, že je rozsáhlá. Každý lékař, který sportovci vydá pro WADA potvrzení o nezbytnosti léčení zakázaným prostředkem, si to nechá pořádně zaplatit. Vždyť si nechávají platit i za potvrzení, která jsou ze zákona pacienti povinováni mít, třeba pro řidičský průkaz, či pro zaměstnavatele. Bodejť by si tedy nenechali zaplatit a to pořádně dobře, potvrzení, jež sportovce zvýhodňuje. A co teprve samotná WADA. Kolik ta fakticky inkasuje za každou vydanou výjimku? Dovíme se to vůbec někdy, navíc třeba i kam se tyto peníze uklízí?!!

Dneska si dovoluji zde zveřejnit jenom dva odkazy na jiné weby. V obou se píše o Obamovi. A ani jeden není pro něj příjemný. Napřed tedy ten tajemnější. Byl publikován na webu http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_zahranici&c=A160928_214259_p_zahranici_wag a podivuje se nad zastíráním celé minulosti končícího prezidenta.  Druhý byl publikován skoro o týden dříve na webu http://www.novarepublika.cz/2016/09/vychytraly-vystraseny-beloch-cerne-pleti.html . K němu jen poznamenávám, že doslova a do písmene odpovídá nejen mému současnému hodnocení celé osmileté prezidentské činnosti, ale i mým předpovědím těsně před prvním zvolením, kdy jsem o něm napsal, že to bude nejlépe placený manekýn v dějinách. Což se mimo jiné potvrzuje, protože podle některých zdrojů prý Obama odchází ze svého prezidentského postu jako miliardář.

Současné dění v Sýrii má jediný původ. Asad už v roce 2009 odmítl návrh Kataru na vybudování plynovodu z Kataru přes Sýrii do Turecka. Místo toho upřednostnil konkurenční projekt nazvaný „Islámský plynovod“ z Íránu přes Irák do Sýrie. Byl to projekt budoucnosti, protože Írán byl tehdy pod sankcemi USA a jejich nohsledů. Právě proto tehdy na Západě a v Saudské Arábii, jež stály v pozadí katarského projektu, vzniklo bojové heslo: „Asad musí odejít“, jež je krédem politiky USA dodneška. Tragedie Sýrie nespočívá tedy od počátku v tom, že je zásobárnou plynu, či ropy, jako Írán, Irák, či Libye, které si to už odskákaly, ale že je teritoriálně důležitá pro vedení produktovodů. K prosazení zájmů největších světových producentů bylo proto nutné vytvořit před světovou veřejností příčinu k svržení Asada. Bílý dům a jeho klienti začali již od r. 2010 realizovat transfer zbraní do Sýrie a CIA osvědčeným způsobem připravovala „barevnou“ revoluci. „Opoziční“ protesty se podařilo rozpoutat 15. března 2011 a už za pouhých pět dnů došlo k násilnostem, mimo jiné k vypálení ústředí vládnoucí bassistické strany. Tehdy okamžitě Bašár al-Asad z tohoto incidentu obvinil zahraniční konspirátory. Já nepochybuji, že právem. Podle oficiálních údajů bylo do konce července téhož roku při nepokojích zabito 1600 civilistů a 500 příslušníků bezpečnostních sil; nelze tedy hovořit o jednostranné a drtivé ofenzivě syrských bezpečnostních sil proti naprosto bezbranným civilům. Tyto údaje je však nutné brát s rezervou, neboť jsou ovlivněny oboustrannou propagandou a chaotickou informační válkou. Původně demokratická opozice fakticky zanikla a proti režimu začaly bojovat, s podporou Západu, Turecka, Saudů a Kataru, stovky ozbrojených družin od nejradikálnějších džihádistických vrahů přes zanícené náboženské fanatiky, až po muže, kteří ztratili zaměstnání a tak šli válčit, protože bojovníci proti režimu Asada byli skvěle placeni. Asada se nepovedlo zničit, a tak za sedm let od původního problému stojí planeta před novou světovou válkou. Skuteční vládci USA pak dělají všechno možné, aby ji rozpoutali ještě za Obamy, aby toho „černého bělocha“, který se dostal kdoví proč na tak vysoký post, definitivně před dějinami odrovnali.

Tvůrcem zahraniční politiky Spojených států Severoamerických je již nejméně od druhé světové války CIA. Její koncepce pak realizuje Pentagon. Ministerstvo zahraničí, čili státní departament USA. je toliko správcem diplomatické služby a Bílý Dům svou „autoritou“ pak kryje každou chybu dříve jmenovaných. CIA je pak výkonným orgánem Amerického „Deep State“, čtěte šedých eminencí moci, které nikdy nikdo nevolil, leč ony jsou až patologicky mocichtivé a své touhy opírají o vlastní superbohatství. Se zbytkem světa nyní vedou sociální střety až různého druhu válek, což je prakticky třídní boj dnešního světa.