Roman Fiala poskytl nedávno, pro web ceska-justice.cz , poměrně obsáhlý rozhovor.Zaujal mne natolik, že si z něj dovoluji citovat obsáhlé výňatky, jteré ponechávám bez komentáře.

– V Evropě dnes stále řešíme, zjednodušeně řečeno, „problémy bohatých“.

– Každý student právnické fakulty se učí, že jedním ze základních předpokladů existence a fungování státu je svrchovaná moc jeho orgánů nad územím a nad lidmi na tomto území. V moderní podobě to především znamená, že stát vydává zákony, které musí být všemi na území státu respektovány, a pokud někdo zákon poruší, stát má prostředky k vynucení nápravy a neváhá to udělat.

–  Tak jako nelze být „trochu těhotný“, ani stát nemůže být jen trochu suverénní.

– Jaká je současně legitimita státní moci, když volební účast je stále menší a menší?

– Stále méně je jasné, kdo je suverénem představujícím reálnou moc. Jaká je jeho legitimita. Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? Když teze „primátu občana nad státem“ vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci?

– …se nejedná o drobné a zanedbatelné drolení státního sytému, ale o jeho postupný celkový rozpad.

– Tvorba zákonů stále častěji není výsledkem politického a ideologického boje, ale jeho přímým nástrojem. Zákony nejsou tvořeny na základě společenské potřebnosti, neslouží k uvážlivé regulaci exaktně pojmenované potřeby organizace společenských vztahů, ale jsou vytvářeny k politické sebeprezentaci jednotlivých politiků.

– Čím víc totiž zpochybňujeme a popíráme demokratické zásady, na kterých naše společnost stojí, tím rychleji bouráme důvěru občanů v právo a spravedlnost. V současnosti je třeba daleko více než kdy dřív myslet na pevnost právního řádu, na pilíře státnosti, protože brzy budeme řešit problémy možná proměňující samu podstatu našeho právního systému.

– Tak například nedávno jeden ze západoevropských států přiznal sociální dávky třem manželkám jednoho migranta. A to i přesto, že v témže státě, je mnohoženství trestným činem. Co z toho plyne? Byl popřen jeden z nejzákladnějších pilířů státu, kterým je státní suverenita! Stručně, na území státu přestalo platit jen jedno právo. Byla popřena rovnost lidí před zákonem. To už není stát a právo, jak jsme je po staletí znali.

– Rozumím tomu dobře, že voláte po návratu k právu ve smyslu spravedlnosti, když říkáte, že v současnosti řešíme ve skutečnosti problémy bohatých na úkor chudých, chráníme ty, kteří ochranu nepotřebují na úkor těch druhých a dopouštíme, aby nikým nevolení měli takový vliv, že dokáží prosadit vlastní zákony i zabránit výkonu státní moci?

– Nepřiměřená ochrana těch, kteří ochranu nepotřebují, demoralizuje nejen bezdůvodně chráněné, ale i celou společnost.

– V Evropě je stále více rozostřena jednoznačnost vymezení teritoria, které suverén má ovládat. Dobrovolně byla řada funkcí jednotlivých států postupně převáděna na evropské společenství. Stále méně je však jasné, jak vážně nadnárodní společenství tyto „postoupené“ funkce přijalo a především, jakým způsobem nebo možná ještě lépe řečeno, zda vůbec, je dnes realizuje.