Nejsem příznivcem nekonečného rozšiřování olympijských her o nová odvětví, ale ani o discipliny v tradičních odvětvích, navíc šité namíru některým konkrétním osobám, aby se mohly zapsat do historie, kupříkladu ziskem největšího počtu medailí. Což už dokonce zavání politikou. Viz snaha o vymazání rekordu gymnastky Latinonové v nejvyšším počtu zlatých medilí. Vždyť to přece byla sportovkyně „zločinného“ státu!! Dokonce jsem proti tomu, aby zimní sportovní hry nesly označení olympijské, třeba i jenom proto, že větší polovina lidstva zimní sporty přirozeně provozovat nemůže. Jsem i proti kolektivním sportům na OH. Ze všech těchto důvodů oceňuji medaile ve sportech, které jsou na hrách tradiční, za velmi cenné, jelikož při spoustě nových sportů je mnohdy zisk medaile také věcí sportovní „diplomacie“. Být v takových podmínkách olympijským vítězem ztrácí pak onu výjimečnost. Proto pomalu, leč jistě si začínám vytvářet pomyslnou kategorii nejúspěšnějších. Za takové považuji obhájce svého titulu. V mých očích je to superelita. Špotáková do ní bezesporu po včerejšku patří. Jiné je to se Šebrlem. Jeho chování ve vrcholovém sportu mi bylo nesympatické prakticky od počátku. Domýšlivá primadona, řekl bych už jako kluk o podobném sportovci v dobách, kdy jsem také sportoval. Vyžírka, říkám dnes. Všem lidem, kteří se jenom trochu zajímají o atletiku, muselo být již několik let víc než jasné, že Šebrle je již dávno za zenitem, uboze maskovaném neustálým laborováním se zraněními. Proto mělo naše atletické papalášstvo už nejméně šest let dávat v desetiboji příležitost mladším. Byl si toho vědom samozřejmě i Dvořák, který po sportovní stránce atlety vede. Nejednou proto došlo mezi ním a Šebrlem ke kontraverzi, která se vynesla i na veřejnost, právě pro Šebrleho ziskuchtivou vyčuranost. Letos už na olympiádě Šebrle v žádném případě neměl startovat. Pokud chtěl, mohl se přece i tak zúčastnit. Je přece jenom olympijským vítězem, dokonce i po včerejšku na další čtyři roky nadále rekordmanem, takže svaz mu měl zajistit účast. Ale soutěžit měl jet nějaký mladík. Jeden přece už má výkonnost celkově vyšší, než Šebrle. A v mládí, ještě neohrožovaném neustálými úrazy se může v atmosféře OH určitě hodně získat. Nikdy Šebrlemu neodpustím, že českou desetibojařskou tradici, založenou Změlíkem, doslova a do písmene zničil, jako Brežněv socialismus. Proto – hanba mu.