JEŠTĚ ŽE MÁME TU JEDNU NEDEMOKRATICKOU

Od třetího dubna, kdy Škárka odstartoval Bártovu aféru, se v nejvyšší politice události rozjely takovým tempem, že pro ně média zřídila specielní studia obsazená celými týmy novinářů. Od toho dne v politickém prostoru ještě jedna událost nedozní a už je přehlušena další. Komentátoři nestačí jednu informaci zpracovat a už existuje několik dalších. A co je hlavní, pro politiku tuze nestandardních. Prvé místo v nestandardu určitě zaujímá tvrzení politiků, že v předešlém prohlášení záměrně lhali, protože prý věděli, že jsou odposloucháváni, či že jejich rozhovor je bez jejich vědomí nahráván. Uplatňuje se to opět ona známá dezinformační technologie, která má spustit lavinu, aby po splnění účelu pak byla dementována, což je metoda známá a u nás z událostí převratu 17. 11. 1989. Od té doby je politika u nás více, či méně plná různých triků z pracoven tajných služeb, vedle všeho toho lhaní, zapírání, kličkování, ba dokonce sledovaček, odposlechů, tajných nahrávek, anonymních mailů, výhružných telefonátů, siláckých prohlášení, nekompromisních požadavků a dalších metod svobody a demokracie. A propó demokracie. Již několikrát za posledních dvacet let jsme si mysleli, že demokratičtí politici nám, oproti těm totalitním, nemohou už předvést větší svinstvo a vždycky se ukáže, že mohou. Všechno, co jsme již v jejich podání viděli, je ale ve skutečnosti ta pravá, opravdově reálná aplikace teoretických, ba až právních floskulí o současném politickém systému coby soutěži demokratických politických stran. Všechno jsou to metody soutěže, která je mantrou všeho podnikatelství, kapitalismu i jeho ideologie. Mantrou svobody. Mantrou demokracie. Osobně jsem stále víc rád, že v současném režimu máme i jednu stranu nedemokratickou.

KOALIČNÍ MANTRA

Jediná dnešní zpráva pro občany říká, že vrchní gladiátoři trojkoalice si pro víkend vyhlásili přerušení hry. Už prý jsou unaveni. Chudáčci upracovaní. Je to samozřejmě jenom finta vůči veřejnosti. Naopak po celou sobotu a neděli budou jejich štáby doslova šrotovat, aby vypracovaly co nejpřesvědčivější zdůvodnění zachování svého vládnutí, poslaneckých koryt a s tím vším souvisejících prebend. Všichni nejvyšší bossové zmíněných stran mají už po dva dny uloženého bobříka mlčení o dohodách, které si za tu dobu v těch různých trojkách, devítkách, dokonce dvanáctkách, dále pak v grémiích ba celých poslaneckých klubech upekli a před voličstvem zatím jejich nehotovou formu utajili. Darovali si dva dny na to, aby z celé hnusoty minulého týdne nakonec vláda vstala jako sněhobílý andílek. Jde jim všem prý o nejvyšší možnou zodpovědnost, doslova podle Schwarzenberga o záchranu dalšího bytí vlasti, které se zajistí jen pokračováním v realizaci naprosto životně nezbytných reforem. Ano nezbytnost reforem je tou veřejnosti předváděnou burkou, pod níž bude uschována veškerá obludnost naší mafiánské, podvodnické, protilidové vlády, včetně zločineckých praktik některých jejích členů. Bezpodmínečné pokračování v reformách je totiž našim vykonavatelům cizí skryté moci uloženo jako zadání, od něhož nelze odejít. Reformy se proto budou realizovat, i kdyby se údajně demokraticky vyvolená vrchnost sebevíce nesnášela. Reformy jsou posvátnou mantrou celého globálního lidstva – a nikdy jinak.

NEJSLABŠÍ ČLEN VLÁDY

Ve zběsilém toku informací z průběhu vládní krize jsem zaznamenal rovněž premiérovo prohlášení o tom, že měl v úmyslu na jaře stejně vládu obměnit a že v jeho očích na prvním místě byl právě John, který nezvládá svou funkci. Podle mne však John přece jenom není nejslabším, nejhorším, či nejneschopnějším členem vlády. Tím je totiž premiér sám. Kdyby tomu tak nebylo, pak by nemusel mít patrona, který za něj řeší nejsložitější situace. Pokud je tedy premiér nejneschopnějším členem vlády, měl by podat demisi, což podle naší ústavy představuje demisí celé vlády. Prezident by si pak měl vybrat jiného prvního hráče své squadry mafiózo. Veřejnost by to určitě přivítala, i když ti nejrozumnější už prosazují předčasné volby.

JE ČAS NA VYHNÁNÍ

Už včerejší chování poslaneckého klubu VV před televizními kamerami při večerní tiskovce signalizovalo, že je něco ve vzduchu. Doslova semknuti v jednom balíku, řadoví poslanci už nebyli skleslí, či naopak důstojně sveřepí jako doposud, ale hrdě vyzývaví a pohlaváři dokonce sršeli vtipem, i když nemístně nenávistným především vůči odpadlíkům. Dneska se ukázalo proč. Už včera věděli o nahrávce, která se stala hitem dnešní mediální vřavy kolem vládní krize. Ale pozor zvolené dámy a pánové. Trpělivost veřejnosti s vaší komedií pomalu, leč jistě končí. Pokud neodejde, protože jste už prakticky polovinu roku nelegitimním sborem a nyní jste definitivně ztratili veškerou důvěru veřejnosti, tak vás vyženeme. Arabské země jsou nám docela vítaným receptem.

DRŽET SE JEN SKUTEČNOSTI

Politici se snaží celou vládní krizi zchaotizovat, aby veřejnost ztratila souvislosti a především zapomněla na základní fakta a nepopiratelnou realitu. Tou je v prvé řadě skutečnost, že součástí vládní koalice se po volbách stala s.r.o. VV-ABL, o čemž věděli nejen všichni členové vlády, ale i všichni koaliční poslanci. Pokud někteří skutečně ne, pak jsou hloupí natolik, že je to úplně diskvalifikuje pro jejich funkci. Zařazení ať již bývalých, či dokonce stávajících pracovníků bezpečnostní agentury ABL na posty v ministerstvech a několika dokonce přímo ve vládě, bylo přímým ohrožením demokratického politického systému. Každý, kdo o tom věděl, se dopustil minimálně nedbalosti, díky níž mohlo dojít k vážnému ohrožení republiky.

NEZAPOMÍNAT NA FAKTA

Bárta přiznal, že opakovaně předával několika poslancům dosti vysoké peněžní částky, aniž o tom měl doklady. Z jeho strany muselo jít o dary. Což znamená daňový únik. Rovněž tak příjemci oněch částek je nepřiznávali jako příjem, čili zase daňový podvod. To v lepším případě. V hroším, a to je případ půlmilionového kabelkovného pro Kočí, jde navíc o praní špinavých peněz, protože tak vysoké částky se v hotovosti proplácet nesmí. Bártův odchod z vlády je tedy naprosto logický a nikdo kromě něj, nadtož prezident, nemá žádné oprávnění do toho mluvit.

POHLED NA VV Z JINÉ PERSPEKTIVY

Je dost indicií ukazujících na to, že útok na stranu VV byl dlouhodobě připravovaný a mnohostranně zorganizovaný. Jednak ve sféře nejvyšší politiky, ale rovněž v médiích. Podle mého soudu to ale bylo naprosto správné. Když se v Praze začala formovat strana VV, už tehdy se o ni, přesněji o její podivné vznikání, měla podle mého soudu dokonce zajímat BIS. Když jsem byl totiž já sám asi před třemi lety obdařen náborovými materiály této strany, doslova mne udeřila do očí až obrovitá nákladnost celé kampaně, za níž zjevně musela stát silná kapitálová skupina. Samozřejmě že mělo být úkolem BIS, aby si zjistila co nejvíce podrobností, protože takovéto vznikání strany bylo od samého počátku vážným ohrožením demokratického politického režimu v zemi. Proto kdyby dneska záleželo na mně, tak bych nejen žádal odchod z vlády všech politiků spojených s bezpečnostní agenturou, ale navrhoval bych zahájení šetření o pozastavení činnosti této strany. Nechal bych prošetřovat její konstituování a následné chování, činnost především v centru, ale i v některých volebních krajích, celkové financování a skutečnou vnitrostranickou demokratičnost, navenek maskovanou jakýmisi veřejně nekontrolovatelnými referendy Véčkařů. To všechno především z hlediska možného rizika politického puče, proveditelného kupříkladu za pomoci ozbrojených složek tak silné bezpečnostní agentury, či občanských hlídek, jejichž činnost si tato strana již kupříkladu před loňskými volbami vyzkoušela v Praze. Z uvedeného úhlu pohledu velice oceňuji předvídavost špiček ODS, která si do VV s vysokou pravděpodobností nasadila své lidi a na druhé straně naprostou neschopnost vedení ČSSD, která tak neudělala.

DŽONY, BÍLÝM KONĚM?

Tak se nám to přece jenom vyvrbilo. Strana Věci Veřejné byla od samého počátku, slušně řečeno, nestandardní. A řekněme si to poctivě, kdyby o něco později nevznikla rovněž podivuhodně i strana TOP09, určitě by novináři Véčkaře minimálně po volbách výstižně charakterizovali a politologové dokázali pojmenovat jako reprezentanta nového typu strany, vedle již známých dvou hlavních forem, stran masových a volebních. Měl pravdu každý, kdo vystihl, že VV jsou ve skutečnosti podnikatelským záměrem, vyprojektovaným k získání podílu na politické moci pro určitou podnikatelskou branži. Včera o tom přinesla média první důkazy. Bárta, coby ředitel bezpečnostní agentury ABL již v roce 2008 seznámil své spolupracovníky se svým podnikatelským záměrem, stát se tak vlivnou agenturou, že by ji využívaly především instituce státu. Myslel to dobře, věděl, že stát tu bude věčně, a především bude solventní, takže firma dozorující na bezpečnost jeho úřadů nemůže zkrachovat. Jenže již tehdy se ke splnění svého úmyslu vydal cestou, která měla plán maximálně urychlit. Zvolil riskantní metodu propojení politiky a svého podnikání. Jak je vidět, opravdu dosáhl úspěchu velice rychle, jenže v honbě po úspěchu za každou cenu nechal kupříkladu politiky svou firmou fízlovat, aby je pak mohl zneužívat ke splnění svých záměrů, či je přímo uplácel. Pokud by zůstal v hranicích Prahy, mohl možná dodneška hrabat neadekvátní bohatství. Jenže s jídlem roste chuť. V momentě, kdy se zakousl do sfér nejvyšší politiky, zákonitě si musel vylámat zuby. Střetl se prostě s mnohem zkušenějšími soupeři. Nic mu nepomohlo, že do čela své strany nasadil populární osobnost. A chudák John? Pokud je skutečně pouze bílým koněm celého projektu, měl by z něj velice rychle vycouvat. Ať si v něm vládne Bárta sám, jak dneska večer v televizi vyhrožoval. Pokud ale John neodejde, pak od samého počátku o celém zvrhlém záměru věděl, a potom v žádném případě nemůže zůstat ve vládě, nadtož v čele ministerstva vnitra.

NAPOLEON BÁRTA VE STRESU

Včera pozdě večer svolal Bárta narychlo tiskovou konferenci. Koktavě na ní přečetl rádoby citově působící prohlášení o svém milosrdenství vůči poslanci a místopředsedovi své strany Škárkovi, vyjadřované prý přátelskými půjčkami. Diváci nemuseli být psychology, aby si všimli, že politik je v nebývalém stresu. Pokud své prohlášení měl napsáno vlastní rukou, pak to vypadá, že jen těžce po sobě přečte napsaný, leč nezažitý text. Spíše se ale zdálo, že mu text napsal někdo jiný a on chudák si ho ani před tiskovkou nepřečetl, jak byl vynervovaný. Nejen že četl pomalu, jakoby vážil přesně formulace, ale se zadrhával až koktal. Byl viditelně silně otřesen. Doposud sám sebe prezentoval jako podnikatele bojovníka. V mých očích se coby politik stylizuje dokonce do postavy Napoleona Bonaparta. Jenže politika je daleko krutější prostředí, než podnikatelství, navíc ve službách, jaké prováděla jeho firma. Aféra, která se už rozjíždí jako lavina, bude asi pokračovat dál úplným samopohybem, který zainteresovaní politici budou je velice těžce usměrňovat. Zájem na jejím zničujícím vyvrcholení je totiž především ve zbývajících koaličních stranách. Obě k tomu mají dokonce stejný důvod. Jde jim o to, aby se zapomnělo na skandál kolem Vondry. ODS by byla bez Vondry silně oslabena a TOP09 v postavě svého předsedy má dokonce blízkého přítele Vondry, který jistě už naznačil Kalouskovi, aby se držel zpátky. A vliv havliánů v naší politice také nelze pořád podceňovat. Pokud by se ODS podařilo rozbít klub VV a přetáhnout některé jejich poslance do svého klubu, měl by se pak mít i sám Kalousek napozoru. Ministerstvo financí je tradičně obsazováno příslušníky ODS. Kalousek je viditelná anomálie.

KRVAVÝ ŠAKAL Z HRÁDEČKU

I takto se někteří lidé už dneska vyjadřují o polistopadovém věrozvěstu pravdy a lásky, přesněji řečeno povyšovateli vlastního názoru na jedinou pravdu a šířiteli chorobné lásky k sobě samému. Nedávno se konala premiéra jeho autobiografického filmu Odcházení. Havel je nejen autorem scénáře, interpretujícího text vlastní hry, jejíž premiéra, dokonce i v jím milovaných USA propadla, ale i režisérem, ba dokonce si v něm i zahrál, i když ne sám sebe. Nikdy bych neztrácel čas, abych text hry, či scénáře četl, i kdybych na něj na netu narazil. Nikdy bych nešel do divadla ani do kina na jakoukoliv jeho hru. Přečetl jsem si, spíše náhodně, jenom několik recenzí filmu a většina z nich mně stačila, abych si potvrdil, co vím od samého počátku. Havel je chorobně sebestředný a celý svůj život se navíc snaží vytvářet kult své osoby, což se mu v určitou dobu docela slušně dařilo a to nejen proto, že je od mládí cvičeným manipulátorem, ale za pomoci globálních médií jako poděkování za zradu hned dvou národů. Ve filmu je však ještě jakási nová poloha. Havel jakoby se snažil sdělit, že to, co dneska existuje, si opravdu nepřál. Divákovi, nadtož všem obyvatelům země se samozřejmě neomlouvá, ale spíše se ho snaží ubrečeně přesvědčit, aby neboural kult jeho osobnosti. Musím přiznat, že je v této poloze upřímnější, než Gorbačov. Ten se raději prezentuje světu jako zrádce socialismu, vlastizrádce SSSR a politický zrádce většiny pracujících lidí celého světa, než aby se do historie zapsal tím, čím skutečně byl, čili politickým hlupákem. Pokud na recenzenty Havlova filmově zpracovaná politická závěť, působila tak, jak jsem popsal, pak je Havel stále stejný a nepoučitelný i v maličkostech. Osobně jsem kupříkladu poslouchal jen jednou jeho veřejný projev. Bylo to ve Federálním shromáždění v polovině roku 1992. Tehdy ho naprosto přesně charakterizoval poslanecký kolega Kučera, který o Havlově vystoupení řekl. Nikdy jsem neslyšel ubrečenější prosbu – nechte mně proboha prezidentem alespoň té Česká republiky. Ano, nejvyšší ústavní činitel ještě existující federace za ni už neprohodil ani slovo, ale úpěnlivě se snažil zmanipulovat alespoň rozhodující politiky Česka, aby si jej zase vybrali za prezidenta. Řekl bych hyena, ale ta je v mých očích přece jenom bojovnější, tak tedy oprávněně šakal. A proč krvavý? Ví snad někdo o státníkovi, který by za pouhých dvacet let volal po tolika válkách?!! Já teda určitě ne.