Dne 4. 5. 2015 byl na webu http://czechfreepress.cz/vase-free-zona/otevreny-dopis-karel-schwarzenberg-predseda-top-09.html zveřejněn skoro půl roku starý dopis pana Jan Boučka z Nečic. Autor v něm žádal poslance Schwarzenberga, aby nechal na své náklady zbourat vepřín v Letech. Od té doby uplynula již dostatečné dlouhá doba, v níž mohlo být na jeho iniciativu reagováno. Jelikož jsem nic takového nezaznamenal, obrátil jsem se dneska svým vlastním dopisem hned ke kovářovi, místo různých kovaříčků.

Tady je tedy text mého otevřeného dopisu předsedovi vlády České republiky:

Dobrý den pane předsedo vlády České republiky.

Na počátku letošního roku pan Jan Bouček z Nečic zveřejnil otevřený dopis, adresovaný panu poslanci Karlu Schwarzenberkovi. V něm ho žádá, aby na své vlastní náklady zboural vepřín v Letech, protože na tom místě byl za druhé světové války, právě na žádost rodiny Schwarzenbegů, zřízen tábor pracovní a koncentrační, pro zajištění dostatečného množství otrockých nádeníků pro jejich latifundie. Záměrně v druhé větě píši německé znění jména zmíněné rodiny, když ve větě před tím jsem užil rádoby počeštěné verze, kterou někdy pan poslanec propaguje.

Pane Mgr. Bohuslave Sobotko. O iniciativě našeho společného spoluobčana jsem se dověděl teprve 4. 5. 2015 z webu http://czechfreepress.cz/vase-free-zona/otevreny-dopis-karel-schwarzenberg-predseda-top-09.html . Jelikož jsem nezaznamenal žádnou reakci na zveřejněnou žádost řadového občana, dovoluji si obrátit se s ní přímo na Vás. Nejenže se tímto otevřeným dopisem připojuji k iniciativnímu návrhu pana Jana Boučka z Nečic, ale ještě jej rozšiřuji. Navrhuji, aby rodina pana poslance Schwarzenberka financovala a zajistila i stavbu památníku, který musí být zřízen na místě zlikvidovaného vepřína k uctění obětí, které v táboře zahynuly, protože i na jejich smrti spočívá vina jmenované „otrokářsko-feudální“ rodiny.

Žádám Vás proto, abyste osobně inicioval prošetření informace o tom, že tábor byl zřízen na přímou žádost, či alespoň za spolupodílení jmenované rodiny. Pokud ano, pak trvám na tom abyste, opět osobně, inicioval vládní návrh zákona o financování zbourání vepřína a postavení pomníku obětem. Když restituce, tak tedy skutečně restituce, i ty ztrátové, ne jenom ziskové. Zasloužil byste se mimo jiné možná o to, aby se kupříkladu i k dalším restitucím, stát i jednotliví občané mohli postavit konkrétněji.

Stanislav A. Hošek

Český Těšín

14.5.15

Děkuji redakci webu Nová republika za upozornění na nedávný článek v novinách Deutsche Wirtschaftes Nachrichten (DWN), vyvěšený na webové stránce http://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/2015/05/03/mit-deutschen-steuergeldern-adenauer-stiftung-mischt-in-der-ukraine-kraeftig-mit/ . Stalo se tak publikováním textu http://www.novarepublika.cz/2015/05/majdan-v-kyjeve-organizovala-angela.html , který byl redakcí Nové republiky zvýrazněn symbolem „zásadní“. A on opravdu zásadní je. V tomto mém textu si jenom dovoluji upozornit na souvislost, která by neměla být v této věci opomenuta.

Dílem náhody jsem prakticky v tomtéž dni pozorně znova pročetl projev Reinharda Heydricha ze dne 2. 10. 1941 v pražském Černínském paláci. Je celý v českém jazyce publikován mimo jiné v knize muže, který je již dlouho pro mne příkladem minimálně svým způsobem myšlení a obrovskou pílí. Jde o pana MUDr. Františka Koukolíka a jeho novou publikaci „Češi, proč jsme kdo jsme – a jak dál“. Z ní si dovolím ocitovat delší pasáž ze jmenovaného projevu, v němž jsem se až dosud vždy věnoval především částem týkající se Čechů. Nyní jsem si naopak všiml pasáže týkající se Ukrajiny. Cituji:     „Pak přijde Ukrajina, jež má též žít především pod německým velením jako velká surovinová a vyživovací základna, když nejprve jistým přechodným řešením bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě dřímajících, vlastních národních myšlenek, aniž dáme tomuto národu kulturní posilu či oporu, aniž bychom tam chtěli vypěstovat silnou inteligenci, aby tak nevznikla v pozdějších dobách nějaká opozice. Taková inteligence by se pod slabým vedením mohla po létech opět chtít odpoutat. Vcelku vzato platí tedy zde v prostorech na východě starý kolonizační princip, jenž však v protikladu k dřívější kolonizaci řádových rytířů a baltských baronů sleduje tu myšlenku, že jejími nositeli jsme my, naše krev, a že se na východě probouzí stará idea, idea řádových rytířů, jako stupeň k opanování prostoru, který nemůžeme úplně osídlit“. Konec citace.

Předpokládám, že pro čtenáře, kteří znají zmíněný text v DWN, není třeba žádného dalšího komentáře. Pro ty, kdo jej neznají říkám bezohledně, že současná vláda Německa, konkrétně její kancléřka, jakož minimálně i řídící pracovníci Nadace Konrada Adenauera, jsou zdatnými a doslova přímými pokračovateli politiky Adolfa Hitlera. Abych byl poctivý, pak alespoň ve sféře využití skrytého nacismus v myslích mnoha Ukrajinců k odtržení od jejich „ruských rasových bratrů“, řečeno v nacistické terminologií.

K tomu za sebe pouze přidávám, že kdo by chtěl, tak v činnosti vlády pod vedením exkomsomolky Merkelové, především v její snaze o dominanci v EU, najde dokonce prvky známé z politiky „Drang nach Osten“. Ale o tom snad někdy později.

V týdnu, kdy byl Putin mimo dohled televizních kamer, podle jedněch si léčil záda (Rakouský lékař), podle jiných byl za manželkou, která ve Švýcarsku rodila, jsem zaznamenal nejen mnoho spekulací, ale i několik poněkud méně známých informací, které jsem si dal trochu do souvislostí. Podle první údajný třetí nejdůležitější muž Ruska, bývalý agent KGB, Putinův přítel a poradce, Alexander Bortnikov, byl v únoru pozván do USA na Summit k boji proti extremismu. O jeho účasti mělo být údajně rozhodnuto až dodatečně a na poslední chvíli a pozván byl i přesto, že v rámci sankcí proti Rusku je na seznamu osob, které mají zakázán vstup do zemí EU a do Kanady. V USA se měl tajně setkat v Bílém domě s Obamou a to na jeho osobní pozvání k soukromé  schůzce. Tam měl být Obamou varován, že globální válka se blíží a že není v silách Obamy ji zastavit. Informace druhá spočívá v tom, že už v květnu 2014 došlo k podobnému setkání Obamy s jiným ruským představitelem, údajně s druhým nejvyšším mužem Ruska, s bývalým ředitelem FSB,  nyní ředitelem Rady bezpečnosti ruské federace (SCRF) a rovněž bývalým agentem KGB, s Nikolajem Patruševem. Na něj Obama naléhal, aby Rusko změnilo svou politiku, protože on není schopen zlomit válkychtivost některých republikánů. Pokud prý Rusko bude dál pokračovat v dosavadním trendu, globální válku již nelze odvrátit. Jako třetí informaci jsem zaznamenal zprávu o docela nedávném telefonátu Nulandové s Lavrovem. Podle něj byla neuvěřitelně hrubá, až vulgární, nediplomaticky dokonce křičela. Původně sice volala jen kvůli tomu, aby Rusko neparalyzovalo elektronicky lodě USA, ale v rozhovoru trvajícím víc jak hodinu postupně ztrácela nervy, až prý doslova vyštěkla „…to Dick Cheney nyní řídí USA, nikoliv Obama, to byste už měli konečně vy ruští zm… pochopit“.

Žádnou ze tří informací nehodlám komentovat, jen chci dneska vzpomenout událostí mnohem starších, uskutečněných před Hitlerovým napadením SSSR. Tehdy se přihodily některé poněkud podivné události, z nichž připomenu také tři. První cituji podle knihy známého amerického historika Roberta Tuckera, autora Stalinova životopisu: „19. května 1941 pozval německý velvyslanec v Moskvě Werner von Schulenburg na oběd Vladimíra Georgijeviče Děkanozova, navrátivšího se z Berlína, kde byl jmenován novým velvyslancem. Přítomni byli G. Hilger a von Walter. Velvyslanec se během oběda, jak to později historiku Kumaněvovi vylíčil Mikojan, naklonil k Děkanozovovi a řekl mu: ´Pane velvyslanče, něco podobného dějiny diplomacie asi nepamatují, protože já vám teď hodlám vydat státní tajemství č. 1: předejte, prosím, panu Molotovovi a ten, jak doufám, informuje pana Stalina, že Hitler rozhodl rozpoutat 22. června proti SSSR válku. Asi se mne zeptáte, proč to dělám. Já mám však výchovu v Bismarckově duchu a ten byl vždy proti válkám s Ruskem´“. Konec citace. Druhá informace je podobná. Tu dokonce rozšířil Chruščov. Podle ní byl první tajemník sovětského velvyslanectví v Berlíně Valentin Michajlovič Berežkov pozván na jaře 1941 svým americkým kolegou Pattersonem na koktejl a představil mu tam vysokého muže v uniformě Luftwaffe“. Ten ho – jak to sám Berežkov popsal už v 60. letech – „odtáhl stranou, aby mu diskrétně sdělil, že kvanta vojenských jednotek, včetně jeho eskadry, se přesouvají na východ, k sovětským hranicím“. Jako třetí informaci uvádím jméno rozvědčíka Richarda Sorgeho. Starší ví, o koho jde, takže pro mladší jen poznamenávám, že před válkou pracoval v Japonsku, kde získal informace o operaci Barbarossa, což byl krycí název pro napadení Sovětského svazu, osobně o tom Stalina informovala a stal se posmrtně legendou v socialistickém táboře.

Poslední práce historiků ukazují, že všechny údajné „úniky informací“ o přesném termínu napadení SSSR byly řízeny Hitlerovým štábem. Měly jediný smysl. Zajistit Německu uskutečnění „bleskové války“, taktiky, kterou Hitler do té doby porazil všechny jím okupované země. Sověti s Německem si totiž koncem roku 1939 rozdělili Polsko, takže Stalin neměl na nových hranicích své země dokončená opevnění. Sovětský svaz měl v té době 2,9 milionů vojáků, ale Hitler se svými spojenci dal dohromady armádu s počtem 5,5 milionů vojáků. Hitler potřeboval, aby Stalin poslal všechny vojáky co nejblíže hranic, kde by je svou početní a především technickou převahou okamžitě rozdrtil. Podle odborníků, by ještě do zimy obsadil Moskvu. Jenže Stalin nebyl blbec. Na obranu hranic vyčlenil jenom jednu třetinu vojsk a z dalších vytvářel obranné sledy především na původním území SSSR, kde navíc byly obranné linie vybudovány, čímž brzdil ofenzivu Němců. Tak znemožnil Hitlerovi „blitzkrieg“ a fakticky vyhrál válku. Dneska se ví, že většina generálů Sovětského svazu byla proti Stalinovu rozhodnutí, proto také některé okamžitě zlikvidoval. Průběh války pak dokázal, že Stalin si plně zasloužil označení vojenského génia. Válku SSSR nad Německem tedy vyhrálo politické vedení, vedení Všesvazové komunistické strany (bolševiků).

Nevím proč, jsem si na události staré skoro tři čtvrtiny století vzpomněl právě při informacích o Obamově varování adresovaném Putinovi. Trochu si proto zaspekuluji. Americe jde v současnosti doslova o krk. Zadluženost ze všech států největší. Útoky na dolar stále četnější a sofistikovanější. Neobnovitelné zdroje energie rapidně ubývající a nové technologie k jejich dalšímu získávání velice nákladné. Několik neúspěšných válek za poslední dvě desetiletí. Na hospodářském nebi ztráta několika prvenství. Obrovský a všestranný vzestup ČLR. Ztráta vlivu na zadním dvorku, čili v Jižní Americe. To všechno, včetně vnitřní, stále se zhoršující sociální situace, jsou neodvratné příznaky přinejmenším konce světové prestiže, ne-li dokonce možného bankrotu země. USA strašně potřebují válku a především vítěznou válku. Proto všechno ta Obamova údajná bezmocnost. Obama zoufale potřebuje vítězství, jenže si k tomu vybral až příliš veliké sousto. Úpěnlivě proto prosí Putina, aby se Rusko podrobilo nátlaku USA. Ony totiž na skutečný, čti jaderný, konflikt s Ruskem nemají, ač se tak před světem tváří. Celé NATO je sice početně a technicky možná až pětinásobně silnější, než Rusko. Leč útočníkovi nezajišťuje vítězství mnohdy ani desetinásobná převaha, pokud se obránce umí bránit. USA si při tom nemohou dovolit otevřeně napadnout Rusko, protože to by už skutečně před mezinárodním společenstvím neustály. I tak nelze počítat s tím, že by Americe v napadení Ruska šel někdo, kromě přitroublé Británie, skutečně pomáhat. Pobalťané totiž mají doma až příliš silnou „menšinu“ Rusů a Poláci, ti jsou celé Evropě ve skutečnosti k smíchu již několik století. Ostatní ať si čtenáři domyslí.

…aby konečně dneska ze mne doslova vyhřezlo. Obdržel jsem e-mailem další obsáhlou antiislámskou, hrubě nenávistnou a především jednostranně demagogickou prezentaci. V poslední době se se všemi těmi „dokumenty“, videozáznamy a jinými materiály, šířícími už nejen islamofobii, ale vyloženě smradlavou nenávist ke všem muslimům, doslova roztrhl pytel. Nejméně dva až tři toky jsem se sám sebe ptal, proč, sakra proč a právě teď?

Ke konci šedesátých let, když se uvolňovaly ledy ve Východní Evropě a to nejen zásluhou pražského jara, mimo jiné jsem získal informaci o vládních elitách obou tehdejších supervelmocí. Už tehdy mne překvapovala především skutečnost, že se tyto informace utajují. Zajímavé totiž na nich bylo, že mezi politickými, vědeckými, ale hlavně ekonomickými elitami je mnohonásobně větší počet osob, hlásících se k židovství, či majících prokazatelně židovský původ, než kolik je jich v průměrném vzorku každé z obou zemí. Nedalo mi to a celá léta jsem si o tom sbíral informace. Při tom jsem stále častěji narážel na nepokrytě rostoucí bariéry takových informací se dopídit.

Jak jsem již několikrát psal, v seznamu nejbohatších lidí světa, šířeném časopisem Forbes, mi pořád záhadně chyběla notoricky známá jména největších superboháčů známých již nejméně dvě století, především pak bankovních domů Rothschildových a Rockefellerových, které prokazatelně financovaly prakticky všechny velké války, jež západní, tak zvaná civilizace, vedla. K těm notoricky chybějícím jménům po pádu SSSR přibývala další jména globálních bankéřů, jako je třeba Soros. Společné ti všichni měli jediné. Jsou to Židé.

Židé to tedy byli, kdo nejen financovali  obě poslední války, jež vyhlazovaly obyvatelstvo Evropy a rovněž to byli Židé, kdo vydržoval napětí mezi supervelmocemi, které vytvářelo šanci dokonce na vyhlazování lidstva. Těmto ideově lidstvo nenávidícím elitám muselo být velice proti mysli, když se jedna strana globálně se rozvíjejícího konfliktu zhroutila.

Zkrátím to. Islamofobie šířená v současnosti po celém Západě, je uměle vytvořeným produktem stejných sil, které rozpoutaly první i druhou světovou válku. Jde o jed, kterým byla promyšleně otravována Evropa i Amerika i víc jak čtyři desetiletí po poslední válce. Jde o projev psychické nemoci největších zrůd v lidské společnosti, vnucovaný naši kultuře, kterou sami považujeme pyšně a samozřejmě mylně, za vrchol lidské civilizace.

Nenávist k jiným; ke kmenům, etnikům, národům, rasám, ba dokonce paradoxně i náboženstvím, je stará jako lidstvo samo. Přesto lidstvo až dosud přežilo. Proč? Nositelů nesmiřitelné nenávisti je totiž naštěstí mizivé množství. I když mají s ohledem na svůj počet nesouměřitelně větší vliv, ba dokonce moc. Obrovská většina ostatních chce žít v klidu, spokojenosti a stabilitě. Proto se my všichni nenechme těmi nenávistí zaslepenými vyprovokovávat, ať nakonec neotráví naše vědomé natolik, že se opravdu půjdeme rvát. Dneska je nás totiž na planetě už tolik, že by onu rvačku naprostá většina z nás slušných, nemusela přežít. Zdůrazňuji, že právě ta naše většina, většina slušných. Ti iniciativní štváči, totiž tomu budou zase jenom velet, či jinak sedět za bukem. Až na výjimky se vraždit nepůjdou, pouze pro oko nechají možná obětovat jen ty méně vědoucí soukmenovce, jako to provedli posledně. Oni nás prostě jenom chtějí vyhubit. Pokud v této souvislosti mluvím o Židech, pak kategoricky zdůrazňuji, že tím myslím jen a jenom elitu tohoto etnika. Vždyť dneska už si ti moudřejší světa začínají silně uvědomovat, že onen strašný holocaust je nějak v rukou židovské elity podivnou propagační zbraní, která má na Západě utlumit jakoukoliv kritiku Židů. Při tom já jsem se kupříkladu nikdy nebyl schopen dopátrat, kolik příslušníků skutečné židovské elity v koncentrácích zahynulo. Naopak jsem narazil spíše na názory, že to byla právě židovská elita, kdo se podílel na zplyňování svých rodáků, přinejmenším, alespoň motivačně.

Dovoluji si proto tvrdit, že v civilizované Evropě a tím spíše v poněkud přitroublé Americe, šíří nenávist k muslimům Židé i židé, mimo jiné ovládající i většinová média. Nenechejme se vyprovokovat k činům, kterými fanatici obou stran ženou slušné lidi do zbytečného, uměle vytvářeného sporu. Nenechejme ten spor natolik roznítit, že se stane morem našeho myšlení, že se dostaneme do bodu, z něhož už nebude cesta zpátky a tak na ten mor nevyhnutelně zemřeme.

Již nejméně půl roku čekám na nějakou informaci ve věci Ukrajiny, z nejvyšších kruhů globálních světovládců. Včera jsem takovou konečně našel. Pronesl ji Roger Altman, nynější šéf společnosti Evercore Partners, zakladatel a předseda správní rady banky Evercore a někdejší náměstek ministra financí USA. V rozhovoru v pořadu s příznačným názvem „Squawk Box“ na kanálu CNBC dne 18.12.14 řekl mimo jiné, cituji: „…měnová krize odhalila, jak Rusko nesmírně oslabilo…Na vývoz komodit soustředěná ekonomika nyní čelí masivnímu odlivu kapitálu, nedostatku významných investic ze zahraničí a zadlužení u největších korporací…Rusko se považuje za globální supervelmoc, jeho moc je však zanedbatelná ve srovnání s mocí globálních kapitálových trhů“. Konec citace. Na závěr celého rozhovoru prohlásil, cituji: „Žijeme v epoše, kde globální kapitálové trhy jsou největší supermocností na světě. Když se tyto trhy rozhodnou postavit proti vám, jako se teď postavily proti Rusku, jak vidíme v případě rublu, neexistuje žádná síla, která by je mohla zastavit…Globální kapitálové trhy promluvily a Rusko je na kolenou.“ Velice mne zaujala mnou podtržená formulace, kterou považuji za terminus technicus, jak se někdy říká. Zaujala mne ze dvou důvodů. V prvé řadě tím, že doslova zničila neoliberální pověru o svobodném trhu, která patří mezi posvátné mantry jejího dogmatu. Pokud se tedy trh může proti někomu postavit, pak nejde o žádnou slepou ruku, ale až příliš dobře vědoucí sílu. Z čehož plyne zásadní otázka, čili můj druhý důvod zájmu, KDO JSOU TY GLOBÁLNÍ KAPITÁLOVÉ TRHY, jež mají schopnost zničit kohokoliv na světě??! Musí je představovat konkrétní instituce, operující na trhu světově významných měn a ty jsou v poslední řadě řízeny konkrétními osobami. A to jsou které!!? Instituce jsou jasné. Jsou jimi největší světové bankovní domy a centrální banky minimálně zemí G7, či možná všech G20. A ty osoby?

Když jsem se nejméně jednou za rok seznamoval s žebříčkem nejbohatších lidí světa, zveřejňovaným časopisem Forbes, tak jsem v něm vždycky hledal dvě mně notoricky známá jména, Rothschild a Rockeffeler. Nikdy jsem je tam ale nenašel. Až před několika lety jsem narazil na poněkud jiný žebříček boháčů, ba přímo superbohatců. Lze jej někdy dohledat na netu pod skoro mystickým názvem „13 nejbohatších rodin světa“. Boháči z Forbesu jsou vedle nich doslova hadráři. Oni vlastní nějaké ty miliardy dolarů, leč ti, kteří pózují až na úplném vrcholu celoplanetárního bohatství, mají jmění tisícinásobné, takže se počítá v desítkách až stovkách bilionů dolarů. Samotná rodina Rothschildů má kupříkladu půl trilionu dolarů majetku, který představují podíly největších světových bank, dokonce i centrální banky USA, Británie a Německa, akcie velkých ropných polí, zpracovatelů a distributorů ropy, médií, od novin po televize a mnohé další finanční instituce. Zatím co Forbesem zveřejňovaní miliardáři jsou jakýmisi „produktivními“ kapitalisty, zmíněná supertřída představuje finanční nadstavbou celého kapitalistického systému. I kdyby její jmění nebylo tak obrovské, jak odhalují různí konspirativní publicisté, z nichž jsem čerpal, pak není pochyb o tom, že právě tyto rodiny jsou oněmi osobami, které představují ony globální kapitálové trhy. Řečeno tedy natvrdo, tito lidé jsou těmi, kdo se rozhodli postavit proti Rusku. Ruské hospodářství totiž operuje v bilionech dolarů, takže ti, kdo se rozhodli ho porazit, musí operovat s prostředky nejméně o řád většími. Takže mi z toho plyne, že musí jít o lidi, jejichž majetky jsou opravdu až ve stovkách biliónů USD. Jde o světové panstvo, novou vrchnost, pro niž jsme my všichni fakticky otroky. A co je nejhroznějšího, oni zatím vydělávali na všech válkách, protože prakticky od dob Napoleona vždycky financovali obě strany konfliktu. Dá se dokonce dohledat, že jejich závratné bohatství má právě původ ve válkách onoho 19tého století, které přivodilo, alespoň na Západě, konec tisícileté nadvlády feudálních elit. Jenže přes všechny ty demokratické, socialistické, ba až komunistické revoluce nakonec skrytě opět vládnou světové lidské civilizaci noví feudálové, vlastníci prakticky všech peněz světa, o nichž se v politické branži cudně hovoří jako o investorech. Veškerá jejich moc spočívá v peněžním systému světa. A tady je skryt i možný klíč k rozbití jejich moci. Spočívá ve zničení peněžní ekonomiky.

PS. A ten Altman, který stojí na začátku této mé úvahy, nepatří mezi vrcholovou špičku faktických světovládců. Je jenom dobře jimi honorovaný manažer, který dokonce ani vůbec neví, čí vůlí je řízen.

Přiznám se bez mučení, že jsem doposud nikdy nedokázal přečíst celý Korán. Netroufám si proto o něm vyjadřovat žádné soudy. Navíc jsem si jist, že k poznání islámu ani sebelepší znalost Koránu nestačí. Již jenom proto ne, že jde o příliš starý a především rozsáhlý text. Nepochybně jsou v něm samotném skutečné, nebo alespoň zdánlivě rozporné pasáže, vyžadující interpretaci opravdových znalců. Žádný z nich ale není tak uznávanou autoritou, která by soupeřila s jeho tvůrcem, ba ani se zvěstovatelem textu, takže není a nebude všeobecně uznávána. Navíc vím, že nedílnou součástí islámského náboženství jsou i další texty. Z toho všeho mi vychází první zásada postoje rozumných nemuslimů k islámu a jeho vyznavačům. Z hloubi svého přesvědčení doporučuji především českým, ale i mnoha abendlandským přemýšlivcům, aby se konečně dokázali nedívat na Korán, islám a muslimy svýma očima, ale chápajícím rozumem, ba otevřenou duší.

Tento úvod píši proto, abych na něm založil svou základní tezi, naprosto nesmiřitelně odporující myšlení našeho současného prezidenta. Jeho vztah k islámu, který při každé možné příležitosti prezentuje světu, považuji totiž za riziko pro celý náš stát. Hned na počátku prohlašuji, že mimo jiné naprosto zásadně odmítám i Zemanův „malamot“, že s teroristy se nevyjednává. Docela mu přeji, aby byla unesena jeho dcera a hned bychom se všichni dověděli, jak tu svou velkohubou chytristkou myslí vážně.

Obecně všichni moudří uznávají význam vlastních zkušeností na průběh dalšího našeho života. Není divu, že na to téma vznikala v každém národě řada přísloví a „bonmotů“, jako třeba naše známé: „Jen hlupák opakuje stejnou chybu“. Vědom si této pravdy, musím konstatovat, že minimálně vůdčí představitelé Západu musí být už nejen hlupáci, ale doslova idioti. Slušně řečeno proto, že jsou naprosto nepoučitelní, ve vztahu k jiným kulturám. Většina z nich stále hovoří o „islámském“, či „arabském“ světě, což je šílené zjednodušování. Ať si položí otázku, co mají společného třeba Egypt, Malajsie či Bosna. Stejně tak je velký rozdíl mezi Tunisem, Jordánskem a kupříkladu Irákem. A to nemluvím o věroučných odstínech, jakými jsou sunnité, šíité či vahábité. Tím vším chci vyjádřit druhou zásadu chování Západu vůči muslimům. Měli bychom se naučit přistupovat k zemím a národům, v nichž převažuje islám, velmi diferencovaně.

V Americe i v EU žije velké množství muslimů, dokonce již v třetí generaci. V naprosté většině s nimi nemají hostitelské země žádné větší problémy, než se svými občany, mezi nimiž je také určité procento kriminálníků. Z toho mi vyplývá třetí princip vztahu vůči vyznavačům islámu v Evropě. Nenechejme se některými jejich činy vyprovokovat k islámofobii, nadtož k rasismu.

Tragedií této fáze globalizace je, že Západ vyhlásil válku terorismu, pod nímž ovšem veřejnému mínění prezentuje pouze a jenom právě islám, i když hovoří pouze o jakémsi islámském fundamentalismu, aniž se obtěžuje nějak jej konkrétněji definovat. Osobně si myslím, že jde o výplod západního fundamentalismu, fundamentalismu neokonzervativního křídla elit USA, kterým je postupně infikován celý Západ. Neoconi se chovají podle známé pravdy o zloději, který sám sebe chrání tím, že křičí: „chyťte zloděje“. Tragičnost války Západu s terorismem vidím ve dvou rovinách. Za prvé v tom, že Západ nepochopil, že on sám je zdrojem terorismu z řad muslimů. Celé půl století totiž bezvýhradně straní Izraeli, v jeho utlačování Palestinců. A za druhé v tom, že se neustále plete do sporů a konfliktů mezi muslimskými státy. Z toho mi vychází další dvě pravidla pro naše chování vůči Islámu. Nepleťme se proto za čtvrté do sporů jeho skupin. A konečně za páté, se celou svou mocí postarejme o vznik a stabilitu státu Palestina, při čemž zajistíme jeho rovnost s Izraelem. Naprosto za základní pak tedy nulté a výchozí považuji, řešení sporů s reprezentanty islámských zemí, muslimských států vždy okamžitým vyjednáváním, zahájeným daleko dříve, než dospěje do fáze konfliktu, či dokonce dojde k násilným aktům. Násilím se obecně v lidském společenství nic nikdy nic nevyřeší, protože v jeho přirozenosti je jeho stupňování, které může skončit pouze totálním zničením jedné strany konfliktu. To se mohlo podařit v dobách nepočetných populací, či obrovské převahy jedné strany konfliktu. Nemůže se však dařit v dnešní fázi globalizujícího se světa na zalidněné Zeměkouli. A už v žádném případě nelze násilím zvítězit nad ideologií, ve které je smrt v boji přímou cestou do ráje.

Od dětství jsem byl až vášnivým čtenářem a v dospělosti pak navíc doslova stejně vášnivým sběratelem knih. Proto mi brzy po politickém převratu neuniklo, že náš trh publikací byl pomalu, leč jistě zaplavován technologicky skvěle provedenými knihami o Hitlerových generálech, hitlerovských letcích, úspěšných bitvách wehrmachtu, námořní a jiné vojenské technice Hitlerova Německa, kameramany té doby, Hitlerovými architekty a podobnými díly. Na začátku jsem jejich nepočetný výskyt považoval za nutný zdroj informací, které se do našeho prostředí skoro půl století nedostávaly. Jenže. Od té doby uplynulo sotva čtvrt století a v našem mediálně nejvlivnějším prostředku, televizi, od ČT přes všechny její soukromé mutace, není jediného dne, aby se nevysílal nějaký pořad o Hitlerovi, či jeho době. Naprostá většina těchto snímků se tváří velice objektivně, až vědecky, i když rozumní lidé vědí, že historie není žádnou vědou, ale fabulací příběhů z pečlivě vybraných útržků minulosti. Reálná historie za tisíce let dokázala, že jestliže chceme někoho vymazat z všelidské paměti, tak o něm prostě a jednoduše nemluvíme. Ne tak je to ale s Hitlerem. Nedávný průzkum o osobě, jejíž jméno je ve světovém tisku nejfrekventovanější, s velikou převahou vyhrál právě Hitler.

Pozornému sledovateli současné mediální produkce nemohlo ujít, že v její tvorbě kupříkladu o druhé světové válce se pozvolna vytrácí existence Rudé armády, jakoby se zánikem Sovětského svazu zmizela i ona z celých lidských dějin. Stejně tak je veřejnost světa indoktrinována tezemi, že Hitler byl poražen především Američany a Brity. Pokud se mu Sověti vůbec ubránili, tak jenom proto, že měli k dispozici zbraně ze Západu a Hitler podcenil zimní terén v Rusku. Fakt, že Rudá armáda dobyla Berlín, je pak pouhým výsledkem dohod, které si prosadil na nemocném Rooseveltovi bezohledně vitální Stalin.

Není bez zajímavosti, že v poslední době se objevují mnohé jiné „nové“ informace z období druhé světové války. Nedávno kupříkladu v ČT běžel údajný dokument o atomovém výzkumu v Německu za Hitlera. Jeho závěr lze shrnout do dvou vět. Němečtí vědci tehdy pracovali na vývoji atomového pohonu a elektrárně, nikoliv na bombě, jak je podezíral Einstein. Pokud tedy Einstein osobně přesvědčil prezidenta USA, aby nechal vyvíjet atomovou bombu, tak to byl on, kdo je pro dějiny největším válečným zločincem. Tečka. Antisemité v takovém případě neopomenou připomenout, že to byl přece Žid a jeho čin byl součástí jejich snahy o světovlád. Vykřičník.

Brzy po druhé světové válce jsem se setkal s názorem, že jednou bude Hitler, z počátku alespoň pro Němce, prohlašován za největšího jejich státníka v dějinách. Argumentováno bylo tím, že ve Francii již tehdy byl Napoleon považován za velikána, ačkoliv ve své době měl punc největšího zločince lidstva. Měli bychom si přiznat, že se k tomu pomalu, leč jistě blíží současná mediální intervence do všelidského vědomí. Zatím jí velice silně odporuje Izraelem a Židy celého světa neustále připomínané šoa (hebrejsky), holocaust (řecky), čili ve skutečnosti průmyslové vyvražďování Židů v dobách Hitlerovy vlády. Podle mého soudu je v tom směru úkolem mediálních manipulátorů s dějinami nutné pouze splnit tři velké úkoly. Přesvědčit svět, že tu genocidní praxi realizoval tým bez Hitlerova vědomí. Za druhé, že nenávistné protižidovské kapitoly do Mein Kampf byl včleněny Hitlerovým našeptávačem, kterému Hitler údajně text diktoval. A konečně za třetí, že Hitler byl silami chtivými světovlády záměrně vybrán za obnovitele sebevědomí Němců. Když se v Německu konečně dostal k moci, byl fakticky jmenovanou klikou vydírán, protože o něm věděla, že byl ve skutečnosti osminový Žid. Navíc vypadal jako pravý opak skutečného árijce, takže byl v atmosféře, kterou vytvořil silně vydíratelným. V praxi tedy jenom plnil cizí záměry, když před statisícovými davy vyřvával své protižidovské projevy. Tím vším se dokáže, že všechno zlé nepocházelo z něho, že k tomu byl manipulován a má především nespornou zásluhu v tom, že všem Němcům dal práci a vrátil Německu respekt celého světa. A bude vymalováno. Nic už nebude stát v cestě prohlásit Hitlera za Německého velikána.

PS. Včera v noci byl na TV Nova Cinema vysílán víc jak dvouhodinový, výpravný, americko-francouzský film s nic neříkajícím názvem „Nebe a země“. Při tom šlo o příběh vietnamského venkovského děvčete v dobách studené války, tedy za francouzské okupace a Vietnamské války. A jaké bylo sdělení filmu? Francouzská okupace byla jen jakousi jednorázovou epizodou v životě vietnamského venkova. Vietnamská válka samotná pak byla fakticky občanskou válkou, z čehož plyne, že největší násilnosti prováděli samotní Vietnamci s doslova orientálně vynalézavou krutostí. V konkrétním případě hrdinky filmu ji příslušníci vládní armády všemožně mučili a týrali, protože ji považovali za partyzánku a po propuštění ji zase znásilňovali partyzáni za to, že ji považovali za zrádkyni. Američtí vojáci fakticky v jižním Vietnamu udržovali pořádek, zabraňovali chaosu a pokud se dopouštěli násilí, pak se fakticky jenom bránili. Napřed proti partyzánskému Vietkongem a později vůči armádě severní, Vietnamské demokratické republiky. Naši hrdinku si nakonec namluví a do Států odveze americký válečný veterán. Soužití se sice nezdaří, protože profesionální voják neumí žít občanským životem a jelikož dokonce neunese tíhu svědomí, spáchá sebevraždu. Jeho mladá a především krásná vdova, se v USA samozřejmě dopracuje podnikatelské pozice, bohatství – prostě naplnění ideologie amerického snu. Další příšerný příklad přelakovávání dějin. V provedení českých, svobodě slova sloužících TV, se takový dá najít každý den.

V dobách tištěných novin od deníků přes večerníky po měsíčníky, existovala tak velká jejich pluralita, že bylo prakticky nemožné, aby veřejnost byla pod vlivem jednostranných informací. Tehdejším vládcům tedy nezbývalo nic jiného, než jim nepříjemná zpravodajství potlačovat, čili cenzurovat. Vynález rozhlasu sice přinesl nové mediální možnosti, ale technicky bylo stále možné zamezit šíření vládcům nepříjemná sdělení. Již tehdy ale mocní tohoto světa pochopili, že zákazy jsou kontraproduktivní, protože vytváří atmosféru pro šíření „šeptandy“, čti, utajovaných informací od spekulací, přes fantasmagorie až po skutečnosti odrážející co nejvěrněji realitu. Jejich obslužné elity proto začaly propracovávat metody manipulace s veřejným míněním. Od propagandy, přes public relations až po dnešní totalitní nadvládu médií nad celosvětovým veřejným vědomím.

Jev, který jsem takto pojmenoval, byl zahájen postupným zdražováním nosičů informací. Zatím co ještě na počátku minulého století mohl vydávat noviny kupříkladu krejčí, který získal alespoň pár desítek předplatitelů, dneska může vydávat tisk, produkovat televizní vysílání a jinak šířit informace pouze majitel mediálního koncernu v hodnotě stamilionů. I ten vychvalovaný internet fakticky ovládají pouze obrovské firmy. Druhým krokem bylo budování tiskových agentur shromažďujících a především zpracovávajících informace. Doposud posledním krokem pak je globální monopolizace zmíněných agentur, dovolujících jejich spojení s tajnými zpravodajskými službami skutečné, neviditelné moci. Tím se definitivně celý mediální prostor stal teritoriem ovládaným globálními „predátory“, čti skutečnými vládci světa.

Nyní příklad. Když tajné služby USA zabily J. F. Kennedyho a nepovedlo se jim z toho obvinit Kubu, či dokonce SSSR, muselo být vyšetřování vedeno tak, aby jeho výsledky byly nakonec částečně embargované. Dalo se totiž předpokládat, že v tak svobodné společnosti, jakou tehdy ještě USA byly, vznikne z důvodů embarga mnoho alternativních vyšetřování a jejich výsledných verzí, které celý případ úplně zatemní a nakonec se všichni smíří s tím, že část oficielní Warrenovy zprávy zůstane nejméně do vymření všech účastníků utajena. Závěr. Již tehdy byla síla médií tak obrovská, že i v nejsvobodnějším státě zmanipulovala většinové veřejně mínění. Tehdy byl svět ještě rozdělen, takže nebylo možné vytvořit globální mediální totalitu. Po pádu SSSR se k ní ale konečně otevřela cesta.

Ještě jeden příklad. Před druhou válkou v Iráku ministr zahraničí USA ovlivnil podvodem s tajnými informacemi o chemických zbraních i politiky OSN natolik, že souhlasili s napadením Husajnova Iráku. Za celou dobu války se takové zbraně nenašly, takže světová veřejnost postupně nabyla přesvědčení, že Bushova vláda lhala. V nedávné době ale už začaly do médií prosakovat informace o podivných onemocněních veteránů irácké války, které lékaři označují za následky manipulace s chemikáliemi. Jsem si skoro jist, že veteráni, kteří byli z různých příčin léčeni v USA, byli mimo jiné vlivem působení CIA a FBI v řadách lékařů intoxikováni léky, aby se mohlo zpochybnit převažující veřejné mínění o podlosti bushovců.

A nyní k současnosti. Před dvěma dny německé tajné služby najednou zveřejnily prohlášení o průkazných důkazech o tom, že malajské letadlo nad Ukrajinou sestřelili proruští opozočníci. Na vyšetřování tragedie bylo uvaleno embargo od chvíle, kdy se ukázalo, že z aktu nelze prokazatelně obvinit Rusko, nebo alespoň ruské Ukrajince. A najednou, po čtvrt roce, nějaká tajná organizace publikuje nezvratné důkazy o jednoznačném viníkovi. Závěr?! Už se prostě podařilo zfalšovat všechno tak, aby se za viníka prohlásil ten, koho jsme si od počátku vybrali.

Celkový závěr. Nikdy jsem nevěřil médiím a tak jsem v době studené války, v níž jsem prožil celý svůj aktivní věk, dělal všechno proto, abych si skládal mozaiku o dění z všemožných informací. Dneska je to znemožněno nejen mně, ale naprosté většině obyvatel světa, protože mediální svět je totalitně monopolní. Monopolizace televizního vysílání, reprodukujícího kompilaci informací z utajovaných středisek globální dezinformace je silou, která ovlivňuje veřejnost celého světa. Ovlivňuje ji s vysokou profesionalitou a naprosto totalitně. Nedělejme si iluze, že internet není v jejich moci. Je a slouží pouze k chaotizaci a tím v konečném důsledku k totální politické pasivitě prakticky všech lidí na zeměkouli. Což je prozatímně nejvyšší stupeň fašizace současného světa.

Český dramatik Emanuel Bezděch, žijící v druhé polovině devatenáctého století, napsal mimo jiné satirickou hru o císaři Napoleonovi, kterou nazval „Světa pán v županu“. Je to již dlouhá doba, kdy mne chování Obamy, prezidenta USA, na světové scéně provokuje k textům, které bych, s omluvou za plagiátorství, rád nazýval tak, jak je uvedeno v titulku této poznámky mého blogu. Ony texty by měly ve své podstatě sdělovat starou pravdu o mnohých neschopných státnících, a sice to, že „král je nahý“.

Jak jsem již několikrát napsal, Obamu jsem již v den jeho zvolení charakterizoval jako nejlépe placeného manekýna světa. Nedávno jsem se, pro jeden web, snažil do jediné myšleny zhutnit svůj současný pohled na tohoto údajně světodějného státníka. Tvrdím tam, že Obama je tím, čím jeho kmen již po staletí v USA, ba v celé Americe skutečně je. Otrokem. On konkrétně pak otrokem gangsterské mafie globálních financiérů, kteří mu na čas svěřili správu jediné reálné moci, nejsilnějšího vojenského komplexu světa. Důkazů pro to jsem již nasbíral nepočítaně. Dneska zde upozorním pouze na jeden z nejakzuálnějších, který je zatím ještě pořád vyvěšen na webu: https://www.youtube.com/watch?v=LLFL7n2mHMg#t=932 . I když je dost dlouhý, doporučuji k poslechu.