Od dětství jsem byl až vášnivým čtenářem a v dospělosti pak navíc doslova stejně vášnivým sběratelem knih. Proto mi brzy po politickém převratu neuniklo, že náš trh publikací byl pomalu, leč jistě zaplavován technologicky skvěle provedenými knihami o Hitlerových generálech, hitlerovských letcích, úspěšných bitvách wehrmachtu, námořní a jiné vojenské technice Hitlerova Německa, kameramany té doby, Hitlerovými architekty a podobnými díly. Na začátku jsem jejich nepočetný výskyt považoval za nutný zdroj informací, které se do našeho prostředí skoro půl století nedostávaly. Jenže. Od té doby uplynulo sotva čtvrt století a v našem mediálně nejvlivnějším prostředku, televizi, od ČT přes všechny její soukromé mutace, není jediného dne, aby se nevysílal nějaký pořad o Hitlerovi, či jeho době. Naprostá většina těchto snímků se tváří velice objektivně, až vědecky, i když rozumní lidé vědí, že historie není žádnou vědou, ale fabulací příběhů z pečlivě vybraných útržků minulosti. Reálná historie za tisíce let dokázala, že jestliže chceme někoho vymazat z všelidské paměti, tak o něm prostě a jednoduše nemluvíme. Ne tak je to ale s Hitlerem. Nedávný průzkum o osobě, jejíž jméno je ve světovém tisku nejfrekventovanější, s velikou převahou vyhrál právě Hitler.

Pozornému sledovateli současné mediální produkce nemohlo ujít, že v její tvorbě kupříkladu o druhé světové válce se pozvolna vytrácí existence Rudé armády, jakoby se zánikem Sovětského svazu zmizela i ona z celých lidských dějin. Stejně tak je veřejnost světa indoktrinována tezemi, že Hitler byl poražen především Američany a Brity. Pokud se mu Sověti vůbec ubránili, tak jenom proto, že měli k dispozici zbraně ze Západu a Hitler podcenil zimní terén v Rusku. Fakt, že Rudá armáda dobyla Berlín, je pak pouhým výsledkem dohod, které si prosadil na nemocném Rooseveltovi bezohledně vitální Stalin.

Není bez zajímavosti, že v poslední době se objevují mnohé jiné „nové“ informace z období druhé světové války. Nedávno kupříkladu v ČT běžel údajný dokument o atomovém výzkumu v Německu za Hitlera. Jeho závěr lze shrnout do dvou vět. Němečtí vědci tehdy pracovali na vývoji atomového pohonu a elektrárně, nikoliv na bombě, jak je podezíral Einstein. Pokud tedy Einstein osobně přesvědčil prezidenta USA, aby nechal vyvíjet atomovou bombu, tak to byl on, kdo je pro dějiny největším válečným zločincem. Tečka. Antisemité v takovém případě neopomenou připomenout, že to byl přece Žid a jeho čin byl součástí jejich snahy o světovlád. Vykřičník.

Brzy po druhé světové válce jsem se setkal s názorem, že jednou bude Hitler, z počátku alespoň pro Němce, prohlašován za největšího jejich státníka v dějinách. Argumentováno bylo tím, že ve Francii již tehdy byl Napoleon považován za velikána, ačkoliv ve své době měl punc největšího zločince lidstva. Měli bychom si přiznat, že se k tomu pomalu, leč jistě blíží současná mediální intervence do všelidského vědomí. Zatím jí velice silně odporuje Izraelem a Židy celého světa neustále připomínané šoa (hebrejsky), holocaust (řecky), čili ve skutečnosti průmyslové vyvražďování Židů v dobách Hitlerovy vlády. Podle mého soudu je v tom směru úkolem mediálních manipulátorů s dějinami nutné pouze splnit tři velké úkoly. Přesvědčit svět, že tu genocidní praxi realizoval tým bez Hitlerova vědomí. Za druhé, že nenávistné protižidovské kapitoly do Mein Kampf byl včleněny Hitlerovým našeptávačem, kterému Hitler údajně text diktoval. A konečně za třetí, že Hitler byl silami chtivými světovlády záměrně vybrán za obnovitele sebevědomí Němců. Když se v Německu konečně dostal k moci, byl fakticky jmenovanou klikou vydírán, protože o něm věděla, že byl ve skutečnosti osminový Žid. Navíc vypadal jako pravý opak skutečného árijce, takže byl v atmosféře, kterou vytvořil silně vydíratelným. V praxi tedy jenom plnil cizí záměry, když před statisícovými davy vyřvával své protižidovské projevy. Tím vším se dokáže, že všechno zlé nepocházelo z něho, že k tomu byl manipulován a má především nespornou zásluhu v tom, že všem Němcům dal práci a vrátil Německu respekt celého světa. A bude vymalováno. Nic už nebude stát v cestě prohlásit Hitlera za Německého velikána.

PS. Včera v noci byl na TV Nova Cinema vysílán víc jak dvouhodinový, výpravný, americko-francouzský film s nic neříkajícím názvem „Nebe a země“. Při tom šlo o příběh vietnamského venkovského děvčete v dobách studené války, tedy za francouzské okupace a Vietnamské války. A jaké bylo sdělení filmu? Francouzská okupace byla jen jakousi jednorázovou epizodou v životě vietnamského venkova. Vietnamská válka samotná pak byla fakticky občanskou válkou, z čehož plyne, že největší násilnosti prováděli samotní Vietnamci s doslova orientálně vynalézavou krutostí. V konkrétním případě hrdinky filmu ji příslušníci vládní armády všemožně mučili a týrali, protože ji považovali za partyzánku a po propuštění ji zase znásilňovali partyzáni za to, že ji považovali za zrádkyni. Američtí vojáci fakticky v jižním Vietnamu udržovali pořádek, zabraňovali chaosu a pokud se dopouštěli násilí, pak se fakticky jenom bránili. Napřed proti partyzánskému Vietkongem a později vůči armádě severní, Vietnamské demokratické republiky. Naši hrdinku si nakonec namluví a do Států odveze americký válečný veterán. Soužití se sice nezdaří, protože profesionální voják neumí žít občanským životem a jelikož dokonce neunese tíhu svědomí, spáchá sebevraždu. Jeho mladá a především krásná vdova, se v USA samozřejmě dopracuje podnikatelské pozice, bohatství – prostě naplnění ideologie amerického snu. Další příšerný příklad přelakovávání dějin. V provedení českých, svobodě slova sloužících TV, se takový dá najít každý den.