Václav Havel naši zem přetáhl na Západ, kam jsme nikdy nepatřili. Václav Klaus pak její bohatství tomu Západu odevzdal prakticky asi tak za desetinu reálné hodnoty.

Co nejstručněji to lze vyjádřit takto. Západ, to byl a je pruh zemí v Evropě od Nizozemska přes Belgii, Francii po Španělsko a Portugalsko a samozřejmě Velkou Británii. Čili země při Atlantickém oceánu, který zneužily k tak zvaným zámořským objevům, což byly fakticky válečné výboje. Tato část Evropy pět století okrádala celý svět, získávala tak zvanou RENTU HEGEMONA. A do ní naše zem nikdy nepatřila. My jsem situováni do středu Evropy nejen zeměpisně, leč hlavně svými dějinami. Na tomto místě je nutné přičinit dvě poznámky. Do takto pojatého Západu se v několika obdobích protlačilo i Německo a v minulém století tam bylo Anglosasy dokonce implantováno jeho okupací Anglo-Američany. Za druhé. V období studené války celý západ Evropy stal reálným protektorátem USA. Havel se stal fakticky prvním vlastizrádcem nejnovějších dějin našeho národa.

Václav Klaus už v prvních dnech politického převratu z osobního rozhodnutí navštívil velvyslanectví USA v Praze a tam podepsal memorandum o tom, že dokáže převést plánované hospodářství tehdejší republiky na tržní. Zahájil ho trojnásobnou devalvací koruny, což byla jiná forma měnové reformy, která okradla obyvatele našeho státu o úspory a vytvořila šanci, aby si kupříkladu prosperující řemeslník Západu mohl v novém Československu koupit fabriku. Pokračoval pak dvěma etapami převodu majetku státu do soukromých rukou. Jeho malá privatizace řemesel, obchodu a malých podniků byla reálnou krádeží a velká privatizace dokonce loupeží, protože při ní docházelo i k vraždám. Svůj zločin dokončil zavedením tak zvaného svobodného zahraničního obchodu, jehož výsledkem bylo, že se náš stát stal kolonií Západu. Tak v co nejhrubší kostce vypadala vlastizrada Kluse.

Padlý anděl, alias Satan celým jménem Benjamin Netanjahu svými zrůdnými činy v posledních dvou letech osvobodil Západ, ba dokonce možná celý svět. Osvobodil ho od traumatu viny za holokaust. V současnosti už jsou účty vyrovnány. Nikoho rozumného na planetě nenapadne, aby odpor, odsouzení, či boj proti Izraeli si troufal označovat za antisemitismus, nenávist k Židům, nadtož souhlas s hitlerovským holocaustem. Kritika Židovství a především kritika a boj s Izraelem už nikdy neponesou nálepku nějaké souvislosti se schvalováním holocaustu.

A ještě něco navíc. Netanjahu rehabilitoval středověké křesťany, kteří nenáviděli Židy nejen zato, že zabili Ježíše Krista, ale rovněž, ne-li ještě víc za to, že v jejich ideologii ba náboženské víře je dovoleno zabíjet nejen nežidy, ale i jejich děti. A to pomíjím, že nenáviděli také jejich metodu úročených půjček, tehdy lichvu. Opakuji. Netanjahu zbavil svět pocitu viny za holocaust a rehabilitoval nenávist středověkých křesťanů vůči Židům.

A je teď jenom na Židech samotných, aby se diferencovali na souputníky „Satana“ a ty, kdo se od něho odvrátí. Jsem přesvědčen, že jen samotní Židé se musí zbavit vředu na svém těle, aby ze sebe sňali prokletí celosvětové nenávisti. A nejpřesvědčivěji tím, že budou zabíjet satana v sobě i kolem sebe.

„Mírotvůrce“ zoufale toužící po Nobelově ceně míru jménem Donald Trump si pořídil ministerstvo války. Zase jeden z jeho nevyzpytatelných činů. Dneska mě nezajímá smysl tohoto rozhodnutí, protože stejně pochybuji, že vůbec nějaký má. Chci si učinit pár poznámek o následné akci, jež svou neobvyklostí nemá v dějinách USA obdoby. Trumpův ministr obrany, kterého postihla změna funkce na ministra války totiž svolal všechny generály USA na společnou sešlost. Média hovořila asi o osmi stovkách „nejvyšších válečníků“.

Pete Brian Hegseth začal svůj projev před nejvyšším důstojnickým sborem po „trumpovsku, cituji: „Máme nejsilnější, nejsmrtelnější, nejlépe připravenou armádu na planetě. Nikdo se s námi nemůže srovnávat. Ani zdaleka ne…Pokud naši nepřátelé z hlouposti rozhodnou nás vyzvat, budou rozprášeni násilím, přesností a zuřivostí Ministerstva obrany…Hloupí a nerozumní politici donutili armádu soustředit se na špatné věci. Tento projev je o tom, jak napravit desetiletí úpadku, zjevného i skrytého…Jak řekl prezident: uklidit trosky, odstranit rušivé faktory…Ztratili jsme směr. Stali jsme se ´wokistickým oddělením´. Ale teď už to tak není. Teď se dívám na Američany, kteří učinili volbu… Žádní kluci v šatech. Už žádné uctívání změny klimatu, žádné genderové iluze…S tímto je konec!… Od této chvíle je jediným úkolem nově obnoveného Ministerstva války toto: vést válku, připravovat se na válku a připravovat se na vítězství, neúprosně a nekompromisně.“

Samotný Trump na tom setkání mluvil jako obvykle blábolivě a média si z jeho nesouvislého projevu odnesla pouze sdělení, že pokud Trump neobdrží Nobbelovku, bude to urážkou celé země. Prohlásil, že on ji nechce pro sebe, ale pro Ameriku, která už jeho přičiněním ukončila osm válek. Takže od Trimpa se generálové hned v úvodu dověděli, že kdo nesouhlasí s tím co říká, může odejít a tím ukončit svou kariéru. No blázen.

Ovšem nemyslím si, že jakési očistění generality od nánosu Woke, LGBD a podobné nesmysly, byly důvodem smyslem a cílem schůze. Mám odůvodněné podezření, že pod rouškou této zbytečnosti se v zákulisí uskutečnilo setkání těch, kdo budou muset válčit. S Venezuelou a s Íránem. Zatím. Jako tréning na Čínu. Ale to je jen má spekulace, nic víc.

Politická třída Evropy, konkrétně tedy EU a Británie, kdysi Velké, je stále víc válkychtivá, alespoň ta vrcholová. Konkrétně vůči Rusku.  Mnozí Rusové si myslí, že je to proto, že „Evropa“ ztratila strach z Ruska. Nejsem stejného názoru. V Evropě v současnosti se na nejvyšší rozhodovací posty dopracovala generace, která nezažila válku na vlastní kůži. Mezi nimi jsou, a bohužel ve velké míře, i potomci těch, kdo byli Ruskem krutě poraženi, deklasováni ba až početným zajetím poníženi v poslední velké válce, údajně Druhé světové. A ti už dávno prahnou, ba jsou sžíráni touho pomstít své dědy. Ruská SVO na Ukrajině zmíněným „kádrům“ otevřela okno reálné pomsty, kterého se jmenovaní s drzostí, Západu vlastní chytili. Napřed samozřejmě propagandisticky, aby zmanipulovali dostatečný počet obyvatel, svých zemí. Což se dneska, v době propracovaných technik mediálních manipulací s pasivní veřejností velmi dobře a poměrně rychle podařilo. Vládci Evropy proto mohli celkem bez odporu finančně a materiálně podporovat Ukrajinu v boji s „agresorem“ prakticky od samého začátku.

Rusko pro svou SVO zvolilo pro Západní vojevůdce a tím spíše politiky taktiku nepochopitelnou, ze které vyvodili, že je slabé, jeho armáda nezkušená ba až neschopná a politické vedení nerozhodné. Proto se lídři Západu odhodlali nejen ke své angažovanosti v konfliktu, ale především v jeho z počátku nenápadné a později stále provokativnější eskalaci. K čemuž jim Ruské politické vedení jako by dláždilo cestu. Rusko sice hovořilo o jakýchsi nepřekročitelných, červených liniích, ale když si Západnici troufli některou překročit, tak zjistili že z výhružek obvykle nic nebylo realizováno. A tak s postupným zvyšováním sázek se Západ dopracoval do situace, ve které je dneska.

Už nejde o pomstu za dědy. Do konfliktu vložili tolik že z něj vytvořili pro Evropu existenční problém. Rusové od samého počátku SVO byli v situaci, že nesmí prohrát. Byla to pro ně otázka bytí a nebytí. Proto ji také zahájily tehdy a až tehdy, když si byli jisti, že zvítězí. Evropané, kteří na totální konflikt s Ruskem nemají zdroje, ovšem postupnou eskalací vsadili rovněž do hry v průběhu let celý svůj osud. Pokud si chtějí zachovat vysoký standard svého života, musí bezpodmínečně porazit Rusko. Půl tisíciletí okrádala Evropa celý svět, Rusko se jí nikdy nepodařilo ovládnout, takže nyní se o to pokusí, v moderních dějinách potřetí a naposled. Novou příležitost už mít nebude, protože se stane bezvýznamnou. Od takového osudu ji může odvrátit pouze plenění bohatství Ruského území. Takže válka Evropy s Ruskem je neodvratná, pokud v Evropě nedojde k totální výměně Zmíněných „kádrů“, čti potomků fašistů, nacistů a nejhorších z nich hitlerovců.

Politická třída Evropy již nejméně dva roky provokativně, ba až drze eskaluje konflikt s Ruskem. V posledním měsíci hlavní vojechtivci, Starmeer, Merz a Macron, jimž už sekunduje nejen Polský Tusk a Meloniová z Itálie, ale i další, začínají ve svých zemích reálné přípravy na brzkou válku s Ruskem. Dneska jsem na webu https://zvedavec.news/komentare/2025/10/10706-dmitrij-medvedev-o-valce-s-evropou.htm našel text, který je připisován prostořekému Dmitriji Anatoljeviči Medveděvovi. Udivila mě jeho komplexnost natolik, že si jej celý dávám do svého blogu.

V Evropě se neustále mluví o válce s Ruskem v příštích pěti letech.

To se nestane.

Proč?

Protože je to proti našim národním zájmům.

1. Rusko nepotřebuje válku s nikým, nejméně ze všeho s chladnou starou babiznou, Evropou. Nemáme z toho žádný prospěch. Evropská ekonomika je slabá a závislá na USA a její kultura upadá v zapomnění. Evropa ztrácí svou identitu a rozpouští se v záplavě agresivních migrantů.
2. Klíčovou prioritou ruského lidu je rozvoj naší vlastní země, včetně obnovy území, která se vrátila do našeho lůna. To není ani snadné, ani levné.
3. Rusko vždy přicházelo do Evropy jako osvoboditel, nikdy jako útočník.

Proč Evropa sama nezačne válku?

Tady je důvod:

1. Evropské země jsou zranitelné a rozdělené mezi sebou. Mohou sledovat pouze své vlastní zájmy a snaží se udržet nad vodou v dnešní ekonomické krizi. Nemohou si dovolit válku s Ruskem.
2. Evropští lídři jsou ubohými degeneráty, neschopnými nést odpovědnost za jakékoli vážné podnikání. Postrádají strategické myšlení, natož energii (v Rusku se tomu říká „vášeň“), aby mohli činit úspěšná vojenská rozhodnutí.
3. Většina Evropanů je měkká a apatická; nejsou ochotni bojovat za žádné společné ideály ani za svou vlastní zemi.

Proč je válka stále možná?

Vždy existuje možnost tragické nehody. A hyperaktivní šílenci s prstem na spoušti také zůstávají faktorem. Tento druh konfliktu s sebou nese skutečné riziko, že se zvrhne ve válku s použitím zbraní hromadného ničení.

Nesmíme proto polevit v ostražitosti.

Ministr zahraničí RF z tribuny VS OSN potvrdil současné stanovisko Ruska v Ukrajinském konfliktu. Navzdory horečné aktivitě USA a EU kolem Ukrajiny, výhrůžkám zaplavit Kyjev zbraněmi a zavádět nové sankce, Rusko neustupuje od svých základních požadavků. Lavrov formuloval dva jeho hlavní body:

– Výsledkem urovnání musí být spolehlivé bezpečnostní záruky pro Rusko, ochrana životně důležitých zájmů země a odstranění příčin ukrajinského konfliktu, včetně zajištění práv Rusů a rusky mluvících obyvatel na územích kontrolovaných Kyjevem.

– Žádné „hranice Ukrajiny z roku 2022“. Jde o hranice zakotvené v ústavě Ruské federace, tedy kromě Krymu také čtyři další bývalé ukrajinské oblasti v jejich administrativních hranicích.

Lavrov zdůraznil, že „žádný mír nebude, dokud Kyjev a jeho evropští spojenci nepochopí vážnost situace a nebudou připraveni na poctivý dialog“.

Moskva, připomněl Lavrov, „nepřijímá, že NATO pokračuje v rozšiřování až k ruským hranicím, a to navzdory slibům daným ještě sovětskému vedení o nepostupování „ani o centimetr“ na východ. Expanze aliance dnes ohrožuje nejen Rusko, ale i Čínu, NATO se svými kroky snaží obklíčit celou Eurasii…To je v přímém rozporu se závazky států NATO v rámci OBSE – dodržovat princip nedělitelnosti bezpečnosti, neposilovat ji na úkor jiných a neusilovat o dominanci“.

K bezpečnosti na kontinentu pak řekl: „Rusko opakovaně navrhovalo dohodu o právně závazných bezpečnostních garancích, tyto návrhy však byly ignorovány. Naopak – aliance stále častěji hrozí použitím síly a obviňuje Rusko z plánů napadnout NATO a EU. Rusko nikdy nemělo ani nemá takové úmysly, ale v Evropě jsou tací, kdo válku proti Rusku již připravují…jakákoli agrese proti Rusku dostane rozhodnou odpověď – o tom nesmí být žádných pochyb“.

Jak se zdá, Trumpova „mírová“ administrativy na tato varovná slova reagovala tím, že povolila Ukronacistům použití svých raket dlouhého doletu k zásahům do hloubi území Ruska, včetně ohrožení samotného Kremlu v Moskvě. Takže! Adié „Nobelovko“.

Svůj pohled na novou mapu Ukrajiny, vynucenou Ruskem prostřednictvím jeho speciální vojenské operace si dovolím postavit na axiomu, který asi málokdo zpochybní. Konstatuji, že Rusko je již několik staletí přeobrovský stát, který má tolik nadbytečného území, že si jeho vládci s ním nikdy pořádně nevěděli rady. Pokud ho rozšiřovali směrem na Západ, pak jenom tehdy, když byli napadnuti svým sousedem. Aby se od dalších útoků ochránili, tak se ve svém okolí snažili vytvářet území loajální k sobě. Řečeno jasněji ovládané takovými vládci, kteří chtěli mít raději z Ruska ochránce, než nepřítele a tak budovali své vladařství takové, aby mocnářství nezasahovalo do jejich vnitřních záležitostí. Řečeno ještě jinak, Rusko vedle sebe nesnáší otevřeného nepřítele. Loajalitu ve svém sousedství vítá, ale nevynucuje. Po cizím už neprahne, neboť na svém území má vše co potřebuje ke své existenci.

Současní vládci Ruska nelibě nesli, nesou a ještě dlouho budou nést, rozpad SSSR. Ne sice pro onu ztrátu obrovského území, kde uplatňovali svůj vliv, ale proto, že za dnešními hranicemi Ruska zůstalo minimálně 12, ale spíše více milionů Rusů. Což je další nepopíratelný fakt, který by si současní „sousedé“ Ruska měli připustit a šikanou až terorem Rusů na svém území neprovokovat Rusko.

Od rozpadu Sovětského svazu se ne Ukrajině vztah k Rusku neustále zhoršoval, až na přelomu roků 2013/2014 se zlomil v otevřené nepřátelství živené nesmiřitelnou nenávistí nových vládců, založené na zrůdné ideologii, kterou Rusové nazývají nacismem. Podle mě přesnější označení docela vtipně bylo označen za konkrétní případ schizofrenie pojmenovaný rusofrénií. Politický zlom na Ukrajině byl tehdy tak intenzivní, že vyprovokoval separatistické tendence regionů s většinou Ruského etnika.

Nová pseudorevoluční moc na Ukrajině neměla tolik zkušeností se správou státu, aby separatistické tendence zvládla měkkou silou. Tedy kupříkladu postihem nejviditelnějších vůdců, vyjednáváním s těmi, kdo by je nahradili a především „cukrkandlem“ pro „lid obecný“ v rebelantských regionech. Místo toho použila tu nejhrubší, čili ani ne policejní, leč hned vojenskou sílu. Jako obvykle akce vzbudila reakci a separatisté přijali boj, čímž bylo zaděláno na konflikt, který organicky a logicky dospěl až k dnešku.

Jen připomenu prvotní separatistická fakta. Na Krymu referendum vyhlášené Krymským parlamentem proběhlo 16. 3. 2014. Doněcká republika byla vyhlášena 7. 4. 2014, v Luhansku o několik dní později. DLR a LLR byly vyhlášeny jako svrchované země po obsazení správních sídel takto pojmenovaných „óblastěj“ Ukrajiny.

Prakticky ihned po zahájení SVO byly iniciovány a také uskutečněny rozhovory o ukončení konfliktu. V Istanbulu se jednalo a bylo dosaženo poměrné shody, v níž, pokud je veřejně známo, Rusko vůbec nemělo zájem připojit ke svému území nic jiného než Krym a Sevastopol. Nechci spekulovat, ale pokud by Ukrajina nekladla Rusku překážky pro obchod a obranu svého teritoria, tak by bylo ochotné ještě změnit i svůj náhled na Krym. Ovšem Ukronacisté opojeni Západními sliby se rozhodli pro boj, čímž SVO povýšili na válku.

Zkušenost z většiny, ne-li prakticky všech válek v dějinách říká, že skončily překreslováním map. Klan současných vládců Ukrajiny to absolutně nechce připustit. Zelenskyj neustále opakuje, že Ústava jeho státu je překážkou takového skončení konfliktu. Má sice pravdu, ale ne úplnou. Když současná moc se potřebovala zbavit násilně svrženého prezidenta Janukovyče, také dokázala „přechytračit“ Ústavu. Parlament vydal usnesení, že současná situace bezprostředně ohrožuje bezpečnost země a bylo vymalováno. V současnosti může použít stejného triku. Takže záleží jedině na tom, zda vládci Ukrajiny chtějí pořád ještě bojovat a budou třeba až do hořkého konce věřit v zázrak vítězství, nebo se „pochlapí“, zapnou selský rozum a smíří se se ztrátou území, jakou nadiktuje vítěz horké války.

Benjamin NETANJAHU vzkázal zemím, které na zasedání VS OSN uznaly palestinský stát, cituji „Odpověď na nejnovější pokus o vytvoření teroristického státu v srdci naší země dostanete po návratu z USA. Počkejte na ni.“ Jsem přesvědčen že ta sionistická bestie měla být okamžitě internována, ať se nachází kdekoliv. A předána k soudu arabských zemí, kde není zrušen trest smrti.

„S časem, trpělivostí a finanční podporou Evropy, a zejména NATO, je obnovení hranic, které existovaly před válkou, velmi reálnou možností,“ naznačil Donald Trump, když si fakticky umyl ruce nad osudem Ukrajiny, čti, nechal ji viset na Evropě. To bylo každému člověku myslícímu mozkem jasné od chvíle, kdy Trump donutil Evropu kupovat od USA zbraně na pomoc Ukrajině.

„Izrael za nás všechny dělá špinavou práci!“ Vyplivl ze sebe Friedrich MERZ. Holt nacista se nezapře.

     „Ukončení ukrajinského konfliktu nebude znamenat konec války proti Rusku. Západ vyostřuje situaci na Kavkaze, v Pobaltí, Moldavsku, Rumunsku a dalších regionech sousedících s Ruskem“. Takovř názor prezentoval analytik Alan WATSON.

Technokracii vede superbohatá vědecká elita, které chybí morální principy a úcta k lidstvu. Technokraté jsou stále častěji vnímáni jako starověcí bohové Thor, Zeus nebo Apollón. Totální kontrola se rovná zničení. Občané tohoto světa nemají tušení, že První obrat může být čistkou po masových vraždách, jaké se nestaly od 20. a 40. let 20. století. ⁃ Patrick WOOD, editor.

„Americký prezident, který letos na půdě OSN přednesl projev plný protimluvů a chaotických sdělení, předvedl katalog psychiatrických syndromů„. Nechal se slyšet italský populární novinář Marco TRAVAGLIO.  A tak potvrdil můj názor, že Trump je dement.

Dneska má narozeniny Miloš Zeman. V dobách své největší popularity slavíval svá kulatá výročí raději o rok dříve, prý pro jistotu aby si to užil. Napadlo mně proto „jeho osmdesátiny“ si připomenout o rok později. Pro jistotu, abych si byl jist že těch osmdesát už opravdu přežil. Nemám v úmyslu připomínat si toho politického hochštaplera. Leč napadlo mě pokusit se o nejkratší a při tom dostatečně výstižnou charakteristiku prvních tří prezidentů samostatného Česka. Protože po nich už nikdy nebude tato zem ani samostatná, ani vlastně česká. Takže ti tři sice byli posledními „nejvyššími“ státníky svobodného Česka, leč svou politikou každý obrovským dílem se zasloužili o ztrátu jeho „českosti“. Což je společným rysem jejich politického působení.

Doufám, že se najde někdo povolanější, kdo dokáže o této trojici napsat zásadní studii. Především proč právě je vynesla doba rozhodného historického zlomu až tam, kde nepatřili. Ze zkušeností s nimi, protože jsem je všechny osobně poznal tvrdím, že v dobách stability, ať už socialistického režimu, či kapitalistického systému, by se ani jeden z nich nevypracoval v politice na jakékoliv vedoucí postavení, nadtož to vůbec nejvyšší. Já se domnívám, že právě ona chaotičnost převratu v nich probudila dřímající chorobnou ambicióznost, kterou jsem já vnímal při styku s nimi a považuji ji za základní společný znak jejich charakterů, který je doslova dohnal na nejvyšší funkci

Zaujalo mě už to, že na prezidentský stolec usedli pěkně v pořadí podle věku, jako by se na tom v průběhu mocenských hrátek předem domluvili.

Václav Havel 5. 11. 1936, život nevnímal jako realitu, ale jakési drama „Někým“ režírované a proto ho vnímal jcoby absurditu. Považoval se za umělce a intelektuála, což v něm vykrystalizovalo odpor proti mocným, jakýmkoliv mocným. Jenže se, díky své naivitě do mocenských vztahů zapletl. Ovšem vůbec se v jejich „technologii“ nevyznal a tak byl zneužíván až po konečnou tragédii svého života, jíž byl právě popřevratový vzestup na nejvyšší politický post. Jeho dosažením zradil vlastně sám sebe, ale nejhorší je že praktickou činností v tom nejzodpovědnějším národním postavení zradil i Český národ. Nasedl totiž do vlaku, který nás zavezl až do EU a NATO.

Václav Klaus 19. 6. 1941, oproti Havlovi pocházel z nuzných poměrů. Proto život bral realisticky a díky svému všeobecnému nadání dospěl až k ortodoxnímu pragmatismu. Byl jediným z těch tří, který svou ambicióznost neskrýval, ale systematicky na ní pracoval. Ovšem nikdy ji neviděl v politice především proto, že bytostně nesnášel socialismus, jak sám říkával. Leč to nebylo pravdou. Nesnášel rovnostářství, protože jako talentovaný člověk v něm viděl největší zlo ohrožující jeho ambice. Proto svou šanci v momentě převratu postřehl okamžitě. Již v prvním týdnu ze svého rozhodnutí navštívil velvyslanectví USA, kde podepsal memorandum o tom, že je schopen převést ekonomiku z plánovací na tržní. Celé memorandum do dneška, pokud vím, není odtajněno. Tím jeho vlastizrada začala a pokračovala zdárně po celou dobu jeho politické aktivity. Všechno, co je do dnešních dnů špatné a ještě horší v našem státě, je fakticky jeho „zásluha“. Vždycky jsem ho proto, mimo jiné, označoval kmotrem všech mafií.

Miloš Zeman 28. 9. i944, je ze všech tří v mých očích absolutní nulou. V celém předpřevratovém životě absolutní nikdo, jak by řekla má babička úplné „budižkničemu a dejpozornanic“. V jeho životě povrchního seladona, požitkáře až pijáka sehrála absolutní roli v popřevratové době právě ona chorobná ambicióznost. Měl totiž pro politiku dvě neocenitelné vlastnosti. Byl skvělý rétor a člověk nezajímající se o detaily, čili s talentem populisty. Což ve zmatené době byla rozhodující potřeba. Rychle se orientovat, umět doslova nasát vědomí vlivných skupin a skvěle ho reprodukovat. Jako poslední vlastizrádce v řadě svou roli dokončil aktivitami v NATO a především definitivním zlomením státní ekonomiky, když oddlužil všechny banky a privatizoval je do vlastnictví zahraničních korporací.

Ač jmenovaní ve svém životě neměli absolutně žádnou šanci stát se státníky, ba dokonce nejvyššími představiteli České země, dějinné kotrmelce poslední dekády minulého století v nich probudily obsesi touhy po prezidentském bydlišti na Hradě tak silnou, že byla srovnatelnou s Trumpovou touha po Nobelově ceně za mír.

Více než stovka delegací z celého světa opustila sál Valného shromáždění OSN, když se izraelský premiér Netanjahu ujal slova. Na to reagoval izraelský velvyslanec při OSN na sociálních sítích větou: „Odejděte a nevracejte se!“ Tu lze interpretovat různě, především podle toho, jaký má komentátor vztah k současnému chování Izraelských vládců. Ovšem v každém případě je to projev nesmiřitelného nepřátelství. A to je dobře. Vědomí, které je zotročeno nesmiřitelnou nenávistí totiž není pomoci. Musí být zničeno. Izrael sice opanoval vůli Trumpovy administrativy, a je pořád miláčkem „bílé“ USA. Leč i tam pomalu, ale jistě tradiční Izraelská lobby ztrácí vliv a tak se musí, mimo jiné, uchylovat k terorismu. Viz Charles James Kirk. Jenže současná Amerika není tou v době vraždy Kennedyho, v níž měl SionIzrael rovněž prsty. Takže současný teror Mosadu je v USA už kontraproduktivní. A jakmile se v USA zhroutí podpora Izraele, tak ten pidistáteček doslova v mžiku zanikne. Ani ty jeho „jadrovky“ mu nepomohou.  Cosi mi říká, že země BRICS už to zařídí. Jsem velice rád, že nejsem se svým názorem o bezpodmínečné nutnosti zániku Sionistického Izraele osamocen. Zrovna včera jsem objevil text na webu https://cz24.news/karol-ducak-zlociny-izraele-a-mossadu/, který končí prakticky stejnou výzvou, jakou já již drahnou dobu končím své texty na tomto blogu. A tak jsem se rozhodl už od jejího používání upustit, když je šířena mnohem známějšími lidmi.