V USA pouze 0,92 % železnic je elektrifikováno a vlaky jsou tažené dieselovými lokomotivami.

V roce 1965, během tajné operace v Himálaji, CIA ztratila generátor plutonia, který se dosud nenašel.

V Saudské Arábii poprvé v tomto století vykonali trest smrti ve více jak třech stovkách kauz.

Orbán, Fico a Babiš se vzepřeli Evropské radě a nezapojili se do její „půjčky“ Ukrajinským korupčníkům ve výši 90. miliard eur.

Volebním výsledkem „smrtelně“ zasaženou senátorku Němcovou ještě pořád netrefil šlak, dokonce ne ani po výše zmíněné Babišově eskapádě.

Lodě ČLR plují k Venezuele, když ty Americké jsou u Taiwanu.

Putina jsem poprvé zaslechl použít vulgární označení pro některé lídry Evropy, když v souvislosti s nimi hovořil o prasatech, nebo tak nějak podobně – přesnější překlad mě nenapadá.

Rusko zavedením systému MAX si jako třetí země světa po USA a ČLR zajistilo plnou digitální suverenitu.

Politické spektrum veřejného prostoru Západu, Evropy i ČR se den co den stává víc a víc černobílým.

Na americkém TikToku získala manželka Trumpa elegantní přezdívku – „žena, která nenávidí svého manžela“.

Elon Musk se stal prvním člověkem, jehož majetek překročil 700 miliard $. Informuje o tom Forbes.

Brzy po převratu jsem se vrátil k eseji Mao Ce-tunga O rozporech. Především o těch nesmiřitelných společnostních, které nemají šanci na kompromisní řešení. Napsal jsem o věci několik textů, které ale nejsem schopen najít, takže si moc nevzpomínám, na závěry, ke kterým jsem tenkrát dospěl. Vzpomněl jsem si na tento problém včera, když jsem našel úvahu o sporných problémech v návrhu „Trumpova míru pro Ukrajinu“. Nahlédl jsem až do jeho původního textu a identifikoval jsem několik nesmiřitelných rozporů, u nichž nejsem schopen najít kompromisní řešení. Prvním a největším jsou územní požadavky Ruska a rekce vůdců Ukrajiny na ně. Nejde jen o Donbas, který si Rusko bezpodmínečně nárokuje. Jde ještě o Záporoží a Chersonskou oblast, jež jsou už v Ústavě RF zapsány jako součást Ruska, ale které Ruská armáda ještě zdaleka nezískala. Vedení Ukrajiny nárok Ruska absolutně odmítá. Podle mě se v tomto problému nedá najít kompromis. Jedna strana sporu musí ustoupit, jiná možnost neexcituje. Stejné je tomu se vstupem Ukrajiny do NATO. Nejenže nelze Ukrajině do NATO vstoupit, ale Rusko nemůže souhlasit ani s takovou zárukou bezpečnosti Ukrajiny, jakou nabízí USA, čti, plně korespondující s článkem 5 zakládacího paktu Aliance. Třetí bod nemající kompromisní řešení představuje ruský požadavek na zajištění práv ruských občanů na Ukrajině. Ta musí odpovídat standardu OSN, a nikterak jinak, což opět odporuje představám vládců Ukrajiny. V dalších doposud sporných problémech vidím možnost dohody, i když opět ve formě ústupku jedné ze stran, kupříkladu při určení velikosti Ukrajinské armády. Velice delikátní problém vidím rovněž v držení Záporožské jaderné elektrárny. Rusové dobře vědí, že jsou tam dva reaktory, které vyrábí plutonium, čili materiál k jaderným bombám, což pro ně znamená nevzdat se jejího držení, o něž ale má samozřejmě eminentní zájem Trump. Možná, že existuje ještě více nesmiřitelných postojů u obou stra v celém textu mírového návrhu, ale vyjmenované mě naprosto stačí k tomu, abych považoval mírový návrh za nesmysl. Historie totiž učí, že rozpory, které nemají kompromisní řešení se v mírových smlouvách řeší na úkor jednoho ze soupeřů a jsou naprosto vždycky jistou zárukou obnovení válečného řešení. Mírový návrh o Ukrajině má příliš hodně nekompromisních řešení, takže obě strany proto mají dost důvodů válčit dál.

„Ne, Trump a Putin neútočí na Evropu. Chtěl bych, aby se evropský politický a mediální establishment vrátil ke svobodě projevu, otevřenému dialogu a seriózním argumentům, spíše než k emocionálním sloganům a propagandě.“ Prohlašuje Glenn DIESEN, profesor na Univerzitě jihovýchodního Norska.

„Útok na ruský majetek je vyhlášením války.“ Vyhlásil Viktor Mihály ORBÁN

     „Rusko již eskaluje svou skrytou kampaň proti našim společnostem…Musíme být připraveni na válku v rozsahu, jaký zažili naši prarodiče nebo praprarodiče.“ Rozohnil se generální tajemník NATO Mark RUTTE.

„Bohužel, pane Rutte, když děláte taková nezodpovědná prohlášení, prostě nechápete, o čem mluvíte. Toto prohlášení pravděpodobně pochází od zástupce generace, která už zapomněla, co to byla druhá světová válka.“ Reagoval tiskový mluvčí prezidenta RF Dmitrij PESKOV

„I válka ve světě začala proto, že Spojené státy chtěly silou zachovat svou dominanci, kterou de facto ztratily. Pokud nepřijmou skutečnost, že ji ztratily, nemůže nastat žádný mír, ani žádná skutečná spolupráce s USA. Prozatím nejsou ochotny přiznat svou porážku“, řekl analytik Rostislav IŠČENKO.

Lukašenko na otázku Amerického novináře proč začal Putin válku: „Kdyby v Mexiku začali nutit Američany mluvit řekněme španělsky, ne anglicky? Kdyby jejich děti byly ve škole nuceny mluvit jen španělsky, a nedej bože, kdyby Američany upálili v domě někde v Mexiku, co byste udělali?… Vymazali byste Mexiko z povrchu Země“.

Náčelník generálního štábu obrany Spojeného království, vrchní letecký maršál sir Richard Knighton, prohlásil, pravděpodobnost přímého konfliktu s Ruskem je „malá“, ale dodal, že to „neznamená, že šance jsou nulové“.

     „Ruské vedení dalo jasně najevo, že si přeje zpochybnit, omezit, rozdělit a nakonec zničit NATO. Našim spojencům je jasné, že riziko pro NATO a Velkou Británii ze strany Ruska roste…Británie se musí lépe připravit na odvrácení hrozby konfliktu, zejména ze strany Ruska, a to tím, že povzbudí lidi k ochotě bojovat, zvýší kapacity průmyslových zbraní a rozvine dovednosti… Je nezbytné, aby bylo více lidí připraveno bojovat za svou zemi…musí jít nad rámec pouhého posilování našich ozbrojených sil…zapojit všechny části britské společnosti…Synové a dcery. Kolegové. Veteráni… všichni budou mít svou roli. Budovat. Sloužit. A pokud to bude nutné, bojovat. A více rodin pozná, co znamená obětovat se pro náš národ“. Blekotal dále náčelník generálního štábu Spojeného království Sir Richard John KNIGHTON.

Trump: „USA chtějí získat zpět ropná práva ve Venezuele, která je Washingtonu odebrala“.

     „Když Trump říká, že Venezuela ukradla americkou ropu, má na mysli, že Venezuela znárodnila zdroje, které Spojené státy ukradly Venezuele“. Píše Paul Craig ROBERTS.

     „Válečná psychóza udržuje řád, který už dávno ztratil důvěru lidí,“ píše Kristijan JURIŠIČ o němž mě Googl „nenašel“ žádné informace.

     „To není naše válka…Je to válka na jiném kontinentu…“ upřesnil vztah USA ke konfliktu na Ukrajině ministr Marco Antonio RUBIO.

Prezident Lukašenko oznámil uvedení do pohotovosti útvaru raketometu Orešník. Nevnímám jeho rozmístění v současném Bělorusku za dobrý nápad. Stát totiž čekají první volby prezidenta, v nichž nebude kandidovat Lukašenko. Jelikož to byl první a dosud jediný prezident Běloruska, bude budoucí volba dost stresující pro voliče samotné a silně riziková pro celou zem. Výsledek nemusí být příznivý pro Rusko. Hrozí možná až ztráta svazového státu. I když do nových voleb prezidenta jsou ještě čtyři roky a do té doby dojde určitě k mnoha změnám, takže Rusko bude mít jistě dost času na eventuální změnu, přece jenom jde o riziko. Spožívá nejen v předčasné smrti Lukašenka, ale také v možnosti politického převratu, s nímž koketuje a semo tamo se vychloubá Polsko. Lukašenko už teď je ve světě raritou. V lednu to bude 31 let co „kraluje“ Bělorusku.

Nevím, kolikrát to Putin za dobu SVO řekl, ale pokud se pamatuji, tak já od něj nejméně dvakrát slyšel, že „Rusko ještě nezačalo válčit“. Jednou s přídomkem „vlastně“ a po druhé „doopravdy“. Připomenul, jsem si to včera, kdy se v Rusku pořádala tisková „veleakce“, kterou oni nazývají „Putinova přímá linka“. Ta letošní byla na téma „výsledků roku“. Podle zpráv organizátorů přišlo na adresu Putina více jak dva miliony dotazů, které se oni vždycky pokoušejí co nejvíce zkompletovat a zobecnit, aby prezident uspokojil odpověďmi co největší počet tazatelů. Nestačil jsem včera sledovat celou akci, ale jsem si skoro jistý, že prezident vší Rusi nedostal otázku, kterou bych mu velice rád položil já. Již delší čas mám totiž nutkání doslova ji vykřičet, cituji: „Vážený Gosudare, tak proč už konečně nezačnete naplno válčit, sakra. Vždyť v současném stavu konfliktu už je nejvyšší čas, aby Ukrajina byla totálně zničena. Což znamená dřív, než se Západ zkonsoliduje tak, že konvenčními zbraněmi se mu Rusko neubrání. Takže bude muset použít prostředky, které neblaze pocítí veškeré lidstvo, což si v žádném případě nezaslouží, dvakrát sakra.“ Konec citace.

Od počátku SVO se netajím tím, že se způsobem boje ze strany Ruska zásadně nesouhlasím, a s přibývajícím časem jsem o tom přesvědčen čím dál víc. Se zvyšujícím se angažmá Západu je válka pro něj už skoro stejně intenzivně existenční problém jako pro Rusko, i když mu zatím nejde o holou existenci, jako Rusku. Ovšem sázka už jen opravdu vysoká a hlavně zoufalství lídrů Západu nepřehlédnutelné. Což všechno volá po urychlení konečného řešení. A jiné, než zničení Ukrajiny přece už není, neboť sebemenší její zbytek bude vždy ohrožením bezpečnosti Ruska.

Perex

Umělou inteligencí jsem byl poučen že, cituji: „Lidové rčení ´fialový hnus´ vzniklo po 2. světové válce a odkazuje na nechutný fialový prášek na přípravu nápoje (šumák), který byl součástí humanitárních balíčků organizace UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu) a lidé si ho pamatují pro jeho nepříjemnou chuť a vzhled. Rčení se používá pro cokoliv odporného, znechucujícího nebo nechutného, a je spojeno s traumatickými vzpomínkami na poválečnou realitu“, konec citace. Já jsem se s tím hnusem v balíčcích UNRRA nesetkal. Naopak byly v nich pro mě dobroty které jsem ještě nikdy nejedl, ba ani neznal.

A teď k věci.

Dneska jsem zaznamenal zprávu, v níž expremiér Petr Fiala se prezentuje v nové, zásadní opoziční roli, když české i „světové“ veřejnosti signalizuje, cituji: „Nový premiér nastavuje nový směr zahraniční politiky. Kurz, ve kterém Česko ztratí důstojnost, respekt a nakonec i peníze. A bohužel míří směrem na východ„.

Bývalý premiér, který měl nespočet přezdívek mě zaujal pouze svými gesty, díky nimž jsem ho nenazýval jinak než „signalista“. Teď se asi zmutuje na „Fialový hnus“. Když už jsem u těch přezdívek, tak si na některé příslušníky minulé vládní koalice ještě zavzpomínám v přezdívkách.

Rakušan – dozimetr, mafián, funebrák

Lipavský – bakalář, nedouk, sem tele*

Stanjura – iluzionista, svrchní účetní

Juračka – hnojař, penzoměnec

Černochová – kabelková tankistka, neplodnice

Válek – nemakačenko, odkladač

Pekarová – hňupomluvka

Vysvětlivka:

*Takto jsem si ho otituloval já. V mém dětství na prvního dubna jsme totiž mladší hochy posílali s pětikorunou do drogerie pro semínka „semtele“

Ale zpět k nové české opozici. Očekávám, že Babišova vláda bude na tom stejně, ne-li hůř, jako vláda Ficova. Stojí proti ní totiž semknuté šiky lokajů nejen českého Deep State, ale celá plejáda globalisty vydržovaných neziskovek, rakovinových to buněk rozesetých na těle všeho lidství, sloužící globálním predátorům, kteří si je vydržují, v korektní mluvě řečeno „je sponzorují“. Především miliardářským vlastníkům bank, médií, zbrojařských komplexů, a farmaceutických korporací. Proti nové vládě ČR v neposlední řadě budou operovat všemožné zpravodajské služby. A nakonec kout pikle příslušníci tak zvaných diskusních klubů privilegovaných hlav, jakými jsou Trilaterální komise, Davoské fórum, či Bilderberg a další. Veřejnost se proto má na co těšit. Bude to horší, než býval ten „zločinecký“ třídní boj, prostě a jednoduše, bude to „fialový hnus“. Předjímám přezdívku opozice vlády premiéra Babiše.

Jakmile se celý politický Západ postavil na stranu Ukrajiny, tak jsem nabyl přesvědčení, že tuto epizodu globální války nerozhodne ani Rusko, ani USA+EU+NATO. Měl by v ní už zvítězit tak zvaný „globální jih“, tedy ty státy, které se zatím aktivně nezúčastňují konfliktu. Vládnoucí vrstvy některých z nich si velmi rychle uvědomily, že v té krvavé hře jde fakticky o ně, o jejich další osud. Zmíněné státy totiž tvoří ve velké většině území, která byla po půl tisíciletí kolonizována právě státy tvořícími v současnosti jádro NATO. Západ Evropy tu neblahou činnost provozoval od Kolumbových cest a spojené státy severní Ameriky v ní, tak zvanou formou neokolonialismu, začaly dominovat ve dvacátém století a hodlají v tom pokračovat i nadále. Po rozpadu SSSR mezi kolonizované země spadlo i Rusko. To se ale začalo úspěšně vzpírat Západem mu připravovanému osudu. A nejen to. Ruské vedení se rozhodlo získat zpět status velmoci, kterou mělo za carů a především v éře Sovětského svazu.

Dlouholetý spor vládců Ruska s odrodilými Rusy na „okraji“ jejich říše, čili s dnešními Ukrajinci do současného stavu eskaloval živelný rozpad SSSR. Díky němu totiž za hranicemi postsovětského Ruska zůstaly skoro dvě desítky milionů Rusů, z nichž většina právě na Ukrajině. A jak to v dějinách vždycky bylo, odrodilci nějakého kmene jsou vždycky mnohem zuřivějšímu nepřáteli svých bývalých rodných bratří, než jejich jiní soupeři. Vládci dnešního Ruska měli k zásahu na Ukrajině pouze dva důvody. Nehodlali trpět, aby Ukrajina se stala členem spolku jehož smyslem je zničení Ruska a hodlali získat zpět území osídlená Rusy, která Rusku zašantročil opilec Jelcin.

Vedení i velení Ruska jistě počítalo s tím, že „Západ“ bude Ukrajině pomáhat. Ovšem určitě ani okrajově netušili, že se s Ukrajinou proti Rusku zformuje „kolektivní Západ“. Byli si naprosto jisti, že Ukrajinu porazí. Ovšem ví až příliš dobře, že naplno bojující „spojený Západ“ neporazí. Že dosáhnou s ním maximálně plichty, čti, konce většiny lidstva na planetě. A především lidské civilizace. Ovšem také vědí, že Ruský národ na těch širokých pláních, ač zdevastován, přežije. Což Západ o sobě předpokládat nemůže.

A tady je jádro pudla.

V konfliktu na Ukrajině se angažuje menší část světové populace, leč když by došlo až k plnohodnotnému střetu Západu s Ruskem, tak na to nejvíc doplatí ona nezúčastněná většina. Současný stav konfliktu na Ukrajině je proto stále víc a víc jeho doslova existenčním problémem. A to hned dvojnásobným. Pokud bude Rusko poraženo, tak celý svět bude po další staletí ovládat Západ, čti, parazitovat na něm a doslova ho spotřebovávat. A pokud se Rusko odhodlá neprohrát, tak globální jih utrpí největší lidské ztráty. Země globálního jihu zachrání svou existenci, ale především nedávno nabytou svrchovanost tehdy a jenom tehdy, když se otevřeně přidají na stranu Ruska, jako se globální tyranové jako jeden muž postavili za Ukrajinu. Pro zatím nezúčastněné jde v prvé rovině o sociální boj, dle Marxe doslova o globální rozměr třídního boje a v krajním případě dokonce o holou existenci.

Na první pohled je zjevné, že Zelenskyho parta v žádném případě nehodlá vyklidit Donbas a doslova zuřivě se na politickém Západu domáhá záruk své bezpečnosti. Rusové naopak trvají na získání celé bývalé Doněcké „óblasti“ a jsou přesvědčeni, že jenom oni jsou schopni zajistit Ukrajině bezpečnost. Ovšem za předpokladu, že Ukrajina nebude způsobilá ohrožovat bezpečnost Ruska. To znamená nejen její neutralitu, ale faktické odzbrojení, což je pro nacionalisty Ukrajiny naprosto nepřijatelné. Takže vyjednávání se reálně nehýbe z místa. Lakonicky ho ve včerejších zprávách popsal analytik Rostislav Iščenko slovy, cituji: „Ukrajina není připravena ustoupit Rusku v takovém rozsahu, v jakém by bylo třeba. Rusko není připraveno ustoupit Ukrajině v takovém rozsahu, v jakém by bylo třeba. Evropa chce porazit Rusko, jiná alternativa pro ni neexistuje. USA potřebují dočasné příměří, aby se pak mohly vrátit k válce a také porazit Rusko“.

Záruka bezpečnosti ze strany Ruska by při tom nemusela být pro Ukrajinu tak tvrdá, pokud by Ukrajina byla schopná Rusko přesvědčit, že ho nehodlá ohrožovat. Ukrajinci by se k takovému postoji mohli dopracovat realistickým zhodnocením svého postavení, založeného mimo jiné i na historické zkušenosti. Měli by si připustit minimálně čtyři následující sfakta. V prvé řadě že Rusko nelze porazit a to nejen proto, že má jaderné zbraně. Z čehož za druhé plyne, že Ukrajinu před Ruskem nikdo nedokáže ochránit. Takže Ukrajincům, nezbývá nic jiného, než se k Rusku „chovat slušně“. A za čtvrté by Ukrajinci měli konečně pochopit, že není zájmem Západu Ukrajinu chránit, ale zneužívat ji k ohrožování Ruska. Ukrajinci doposud vyjmenované prvky reality nehodlají uznat, protože je považuji za subjektivní Ruský názor a ne vůči nim za tvrdý, až krutý osud. Sousedy si totiž nikdo nevybírá, ale musí se s nimi shodnout, jinak zahyne.

Rusko však na tom není o mnoho lépe. Je odsouzeno k vítězství. Což znamená, žádné příměří, čili oddech, ale bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny jejíž dosažení je reálně v jeho silách. Pokud se však Západ rozhodne že současnou epizodu globální války musí vyhrát on, hrozí zahynutí Rusku. A to znamená riziko záhuby většině lidstva. Také poněkud tvrdý až krutý osud, není-liž pravda!

Za dobu války na Ukrajině si všímám, že mezi politiky chtivými válčení hrají nepřekonatelný prim žvásty představitelů pobaltských, tedy postsovětských zemí. Klasický příklad uvedu jen jeden, protože je z dnešních zpráv. Cituji: „Musíme se soustředit na to, co může Evropa udělat. Musíme zvýšit tlak na Rusko. Musíme připravit 20. balíček sankcí. Stejně jako Finsko a Švédsko jsme navrhli Komisi zavést cla na dovoz zboží z Ruska a Běloruska do Evropské unie. A to je cesta k posílení našich pozic. Dnes budeme také diskutovat o Číně na zasedání Rady…Byl jsem v Číně před měsícem a velmi jasně prohlásil, že ruská agrese vůči Ukrajině představuje existenční problém i pro Evropu. Můžeme diskutovat o vztazích mezi Evropskou unií a Čínou, ale pokud existuje existenční hrozba a Čína je hlavním komplicem Ruska ve vedení války, pak se s tím musíme nejprve vypořádat. A to je velmi jasné poselství“. Prsatil se ministr zahraničních věcí Estonska Margus TSAHKNA. Představitelé zmíněných pidistátů své provokace a další válečné aktivity prezentují jen proto, že se považují za rovnocenné s obry v NATO či v EU. Jenže nepochopili, že nestonají na ramenou těchto obrů, ale za jejích zadky. Takže stačí jediný obří pšouk a…udusí se.

Rád čtu texty publicisty Františka Ročka, publikované na e-magazínu První zprávy. Ještě nikdy jsem ho ale na tomto blogu nevzpomněl. Takže dnes mu dělám premiérovou reklamu. Napsal totiž text, který je pro něj poněkud nezvyklý. Snad právě proto, že si asi prodělal nějakou zdravotní indispozici. Ale právě proto má působivou hloubku. A o čem je? O životní zkušenosti jako kompasu při rozhodování komu dát ve volbách svůj hlas. Při tom mě napadlo, že výsledek letošních voleb je vítězstvím těch občanů, kteří v roce 1989 měli už alespoň ona Kristova léta. Takže už pouze identifikace zmíněného textu. Vyvěšen je na e-adrese https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/okamuru-dostala-do-cela-snemovny-fialova-ultrapravicova-vlada