Včera uplynulo 70, slovy sedmdesát, let od zahájení války na korejském poloostrově. Války, která dodnes neskončila. Příšerné je vědomí, že už třetí generace obyvatel toho regionu neví, co je to žít v klidu a míru. Ještě děsivější je vědomí, že po ukončení bojů v roce 1953, byla stanovena okamžitá demarkační linie bez šancí na alespoň nejnutnější přesun obyvatel, umožňující především spojení rodin. Omluvou mohlo tehdy být, že nikdo nepočítal s tím, že uměle vytvořená čára bude trvat pro většinu tehdejších obyvatel „na věky“, takže většina z nich až do smrti už neviděla své příbuzné, mnohdy i ty nejbližší. Takováto rozhodnutí by měla být kodifikována mezinárodním právem za zločin proti lidskou té nejvyšší kategorie, hned po válečném zabíjení dětí. Nejhorší na dalším vývoji bylo, že se postupně na severu vytvořil až ortodoxní komunistický režim a na jihu příliš dlouho trvala vojenská diktatura, než se zem politicky transformovala v kapitalistickou demokracii. Korejská lidově demokratická republika zahájila připomínku začátku války víc než symbolicky. V polovině tohoto měsíce vyhodila do vzduchu budovu styčného úřadu obou zemí, který byl ne jejím území. Nikdo si netroufá dneska říct, co tím chtěla vyjádřit. Před oněmi dávnými lety to totiž byla ona, která zahájila vojenské tažení na jih regionu. Ale objektivně vyjádřeno, za ta dlouhá léta by se mocní obou států určitě domluvili, pokud by jejich znepřátelení nebylo uměle živeno zvenčí. Já jsem byl od počátku přesvědčen, že hlavním viníkem tehdejšího rozpadu původně souvislého státu byla USA. A nyní jsem si tím naprosto jistý. Důvodů pro takové tvrzení je nejen celá řada, ale především to zapadá do celkové politiky Ameriky, která doslova šíří a udržuje na celé planetě chaos, protože v takovém klímatu se jí lépe ovládá svět.

. Za svůj život se kolem mne událo snad na deset sebevražd, z nichž nejméně u polovin jsem znal příčiny, takže mám pro ně pochopení. Dovedu pochopi dokonce hromadné sebevraždy nejen celé rodiny, jako tomu bylo u Goebbelsových, ale i u početnějších, vesměs  náboženských komunit. Uznávám dokonce jakési právo na sebevraždu, jakou spáchali kupříkladu Židé v pevnosti Mosada v prvním století našeho letopočtu. Ovšem nikdy nepochopím sebevražedné jednání příslušníků celé kultury, dokonce s miliardovým počtem příslušníků. Nemohu si pomoci, ale za pomalou sebevraždu totiž považuji současné chování lidí Západní kultury. Začalo to všechno v Evropě, která před několika lety radostně vítala statisícové invaze migrantů z Afriky a Arabských zemí. Mnohem horší byl sebeklam, kterým sama sebe ohlupovala společnost těch nejbohatších zemí Evropy. Bílí Evropané totiž začali vytvářet ve jmenovaných zemích atmosféru nevnímání příživnictví nově příchozích, ale dokonce, ne-li především jejich násilné zločiny, což dělají do dneška. Donedávna jsem za vrchol sebedestrukce „bělošské“ civilizace považoval bezbřehou toleranci. Bílí tolerovali a pořád tolerují nově příchozím zachovávání nejen jejich tradic a zvyklosti, ale dokonce i jejich právního sytému. To i v případech, kdy je v Evropě a USA jeho uplatňování trestným činem. Za absolutně zvrácené považuji chování bělochů v posledních měsících, které se do Evropy rozšířilo z USA. Jakési kýčovité rituály omlouvání se černým za otroctví, spočívající v pokleku a líbání bot černochům. Bourání soch historických osobností, žijících kupříkladu i před půl tisíciletím. Epidemie omlouvání se světu za každý prvek existence, ba až za celou bělošskou historii. Vytváření seznamů uměleckých děl, která se mají zakázat, jelikož jsou z dnešního pomateného vnímání rasistická. A včera jsem se dokonce dočetl, že by měla být zakázána veškerá klasická hudba, protože ji provozují jen běloši a asiaté. To mne osobně doslova dorazilo. Evropskou hudbu totiž považuji za naprostý vrchol její kultury. V mých očích jen klasická hudba je oprávněna být nazývána hudbou. Naprostá většina dalších zvukových produkcí je pouze muzikou. A samotné užívání jen perkusních nástrojů je dokonce v mých očích znakem předcivilizačních kultur. Vždyť je přece znají i někteří jiní primáti. Když všechno, co po nás žádají aktivisté zmíněných trendů se uskuteční, bělošská kultura zmizí a běloši vyhynou. A „Planeta opic“ nemusí být jenom sci-fi.

. Senátoři vyprodukovali návrh zákona zvyšující možnost občanů vlastnit a tedy i nosit zbraň. Je to pořád stejná historie. Musíme se opičit po někom, koho jsme si vybrali za vzor, aniž důkladně známe jeho současné poměry a už vůbec nic nevíme o jeho historii. Každý, kdo horuje pro ozbrojování občanů a ohání se druhým dodatkem Ústavy USA by měl vědět, proč vůbec onen dodatek vznikl. A následně si pořádně prostudovat krvavé dopady, které až do dneška má. Jen pro ilustraci. Zem, jejíž obyvatelé vlastní více pěchotních zbraní než jich má celá její armáda, je fakticky morálně nemocná. A to se nejedná jenom o nějaké pistolky, ale těžké samopaly, ba lehké kulomety. S ohledem na přirozenost člověka, na níž se nic nezměnilo ani za miliony let, je naopak nanejvýš nutné znemožnit každému jedinci mít jakoukoliv zbraň, nejen palnou, ba dokonce rychlopalnou. Dávno se hovoří o vývoji zbraní, které by nezabíjely, ale pouze ochromovaly. Těmi by měla být vybavena policie. Naproti tomu občané by, snad s výjimkou sportovců a myslivců, zbraně nesměly mít v držení pod velice těžkými tresty. Zbrojaři by mohli být spokojeni, protože by se jim objevil nový velký byznys.

Nedávno jsem se dočetl, že Muhammad Ibn Abdulláh, pozdější prorok Mohamed, nebyl v sexu s Ajšou z našeho hlediska pedofilem, ani hebefilem. Byl prý jenom nedočkavým. Manželskou smlouvou mu totiž byla přislíbena již v šesti letech jejího věku. Takže pro muslimy žijící na Západě je běžné souložit s dívenkami již od devíti let. Vůbec nepochybuji, že se taková praxe časem rozšíří i na zbytek populace. Není tomu tak dávno, co jsem se už dokonce dočetl, že pedofilie by měla být respektovanou pohlavní úchylkou. Lehce lze na netu najít, že naše soudy už dávají za dobrovolný sex s nezletilou jen podmíněný trest. No a před několika dny soud v Litoměřicích dokonce odsoudil muže za znásilnění nezletilé pouze na dva roky. Při tom vyšetřování ve vazbě trvalo rok, protože se muselo „vyzkoumat“, zda dotyčný je skutečně schizofrenik, nebo to jen hraje. Podle našeho práva má vězeň po absolvování poloviny trestu možnost žádat o prominutí zbytku trestu. Takže dotyčný může být za pár týdnů propuštěn. Jelikož nikdo neuhlídá, zda užíval léky na svou chorobu, tak si zase může s chutí někde zasexovat. On jo. Jde přece o ubožáčka migranta z daleké, černé Afriky. Islamizace a negroizace Evropy dostává stále zřetelnější kontury, zdá se mi.

Proletáři, kteří měli změnit svět pomalu, leč jistě mizí. Již nejméně třicet let proto mnozí marxisté hledají třídu, která by byla novou nositelkou celospolečenských změn. Někteří politologové ji našli v takzvaném prekariátu. Jenže ten je v očích marxistů spíše produktem devastace dělnické třídy, jejíž příslušníci marně hledají v současném světě svou identitu. Navíc do této sociální vrstvy dokonce upadají i příslušníci neuplatněné inteligence. myslitelé odvozující své myšlení přímo od učení samotného Marxe, začínají vidět hegemona možných sociálních změn v rostoucí vrstvě kvalifikovaných profesionálů od dělnických specialistů a odborníků, přes pracovníky bezpečnostních institucí od hasičů po záchranáře, až po aktivisty různých hnutí, či dokonce pracovníky globálních, nestátních institucí. Já ji začínám již nějaký čas vidět v „kastě“ „ajťáků“, jak si sami říkají, čili mladých specialistů na IT technologie. Je nesporné, že jejich počet velmi rychle roste. Za druhé jsou naprosto nepostradatelní ve všech oborech lidské činnosti, dokonce i pro každou rodinu, instituci a to i pro aktivity volného času. Dnes neexistuje obor, ve kterém se neprojevuje digitalizace, není potřebné programování ať již počítačů, či jiných technologických zařízení. Velká část jedinců zmíněné sociální vrstvy už dneska jasně projevuje svou nadřazenost nad ostatní populací a to nejenom z řad starší generace. Začínám navíc pozorovat, že se vytváří uvnitř této profese vědomí jakési sepjatosti. Začínají si uvědomovat svou sounáležitost coby společenská vrstva a odlišnost od jiných. Zatím za vrchol tohoto procesu považuji zakládání pirátských stran v Evropě. To je v mých očích kvalitativně vyšší sociální forma. Představitelé pirátských stran začínají konsolidovat jakousi ideologii nové politické generace. Z počátku jen technologicky, čili s jinou formou komunikace mezi členy, ale postupně i světonázorově a dokonce mocensky. Vzhledem k tomu, že vliv této nové sociální vrstvy, tedy oněch specialistů na IT, poroste kupříkladu až k tvorbě umělé inteligence, tak její politické přestavitele začínám vnímat jako reprezentanty nové elity, která může velice účinně vstoupit do soutěže nejen o politickou moc.

Před třemi dny jsem v textu blogu zapomněl na jeden exkurz do nedávné minulosti, eminentně se dotýkající Polska, který považuji za nutné připomenout, protože je málo známý. Poláci si prosadili, aby současná moc v Evropě považovala Hitlera a Stalina za spolupůvodce druhé světové války. Německo si už dávno prosadilo, aby se 8. květen nepřipomínal jako Den vítězství nad Německem, ale za Den konce války. Jestliže se nyní v některých zemích Evropy začíná skrytý, pozvolný a nenápadný proces adorace Hitlera, tak se může stát, že jinde se přistoupí k obnovení slávy Stalina. Historici specialisté totiž již dávno z dokumentů ví, že Hitler, jako odplatu za Versailleský mír, si chtěl podmanit Francii a ovládnout spolu s Itálií celý západ Evropy. Stalin na to silně spoléhal a dokonce počítal s tím, že když se tak stane, rozdělí si Německo a Sovětský svaz zbytek Evropy mezi sebou. Pro Polsko by v jejich představách nezůstalo opět žádné místo. Když ale Hitler napadl SSSR, zhroutily se Stalinovy plány a opravdu upadl na několik dnů do deprese, jak to o něm prohlašoval Chruščov na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Leč vzpamatoval se a porazil „vůdce“, aby se stal generalissimem. Což mu nikdo navěky neodpáře.

POJMOSLOVÍ Z VŠELIDSKÉHO VĚDĚNÍ. Nikdy jsem se netajil tím, že lidské duchovno a poznání si diferencuji podstatně jinak, než je zvykem. Především tak zvané humanitní obory si v mých očích nezaslouží nést označení věda. Pro mne jsou vědou pouze disciplíny, které operují s měřitelnými fakty, matematickým aparátem a opakovatelností experimentů. Od doby vyšetřování rentgenem, rozeznávání krevních skupin a preventivní očkování považuji za vědu i medicínu, což bych před tím neudělal. Humanitární discipliny v tom nejlepším případě jsou pro mne pouze konkrétními naukami. Ve velké většině ale jsou spíše pouze jednostrannými teoriemi. Za jejich specifický druh považuji pak učení. Což je spíše Čínské pojetí reprezentace ucelených pohledů na svět. Jako byl taoismus, či konfucianismus. Ale také buddhismus. Souhlasil jsem proto s papežem Janem Pavlem II., že buddhismus není náboženstvím. Náboženství pak považuji především za světonázorové přesvědčení, jako je i několik ucelených ideologií kupříkladu od liberalismu, přes marxismus třeba k fašismu. Jen pro orientaci. Rozlišuji tedy velice precizně mezi učením Marxe a marxistickou ideologií, která mnohdy zmíněnému učení odporuje. Náboženství i ideologie se snažím tedy odlišovat, i když se oba druhy vědomí snaží o komplexní vysvětlení universa. Teorie, nuky i učení mohou obsahovat hypotézy a teze. Teze jsou jednotlivé výroky, které jsou v dalším kontextu dokazovány. Hypotéza je myšlenkový konstrukt, který se předpokládá, čili v dalším průběhu zkoumání může být potvrzena, nebo vyvrácena. Mimo veškerá měřítka pak stojí matematika a filosofie. Matematika jako čistá abstrakce je pro mne naprosto nezbytným nástrojem každého myšlení. Filosofie je pak samotnou podstatou racionálního a kritického myšlení.

Podle evropské aritmetiky a v US dolarech:

Roční HDP USA činí asi 20 bilionů, čili číselně 20,,,000,,000,000.000

Roční HDP USA při tom tvoří asi pětinu celosvětového HDP, což tedy je 100 bilionů

Zadlužení všech států světa je 325% světového HDP, tedy 325 bilionů.

Vyjádřeno číslicí 325,,,000,,000,000 oněch zelených papírků.

Otázku číslo jedna už jsem tady nedávno položil, ale opakuji ji.

U koho jsou všechny ty státy zadluženy?

Otázka číslo dvě. Opravdu je na světě člověk, který věří, že takový dluh bude někdy splacen?

ZÁVĚR. Troufám si odůvodněně tvrdit, že není žádnou konspirační spekulací přesvědčení, že koronavirová pandemie, čti globální panika, není náhodnou.

Již několik let sleduji, že kanál česky vysílající stanice PRIMA ZOOM prakticky každý den vysílá, navíc v nejsledovanějším čase, nějaký pořad o Hitlerovi, či jeho Německu. Začalo to už brzy po převratu tím, že naše nakladatelství začala horlivě vydávat knihy německé provenience, které oslavovaly hrdinské letce Třetí říše, popisovaly úspěšné bitvy jejích maršálů a další jevy německé slávy té doby. Je samozřejmé, že ve všech se psalo a hodně vzpomínalo i na tehdejšího vůdce Německa. Když koncem šedesátých let minulého století se u nás uvolnila informační bariéra, dočetl jsem se v jedné anketě uspořádané v USA, že ve světovém tisku té doby bylo nejfrekventovanějším jménem právě jméno Adolfa Hitlera. Nikoliv třeba Ježíše, Buddhy, či nějakého velikána pozdější historie. Již tehdy jsem si uvědomil zásadní poválečnou chybu, které se spojenci dopustili. Jsem si totiž jistý, že kdyby se dneska provedla taková anketa, tak její výsledek by byl úplně stejný. Což osobně považuji za vůbec největší absurditu dějin. Ono jméno mělo být ihned po válce doslova vymazáváno z lidských dějin. Ti, kdo se takto tehdy jmenovali, se měli povinně přejmenovat a o činech toho člověka se nemělo nadále hovořit s používáním jeho jména. Mělo být na věky zapomenuto, jak se latinsky říkalo damnatio memoriam. Mělo se hovořit třeba o Malumauctoru, čili latinsky původci zla, nebo jinak mezinárodně srozumitelně. Jméno mělo být již dneska plně zapomenuto. Pořád si dokonce myslím, že je povinností naší generace než úplně vymřeme, zařídit výmaz onoho jména z dějin. Aby jméno vůdce Třetí říše národa Německého bylo třeba Malaboss. Skutečné jméno by mělo zmizet z všednodenní mluvy a zůstat známé snad jen historikům specialistům.

Politolog Petr Drulák, (*1972) na stránkách deníku Právo dne 9. 5.2020 veřejnosti sděluje že, cituji: „Putinovo Rusko je naším geopolitickým rivalem…, konec citace. Velice mne zajímá, co to vlastně v řeči zmíněných učenců, čili politologů, znamená. O co zrovna my s Ruskem „rivalizujeme“.  Rivalita v prvé řadě není české slovo. Kdyby bylo, tak se píše po hlásce „r“ tvrdé „y“. V české literatuře vždy nahrazovalo ryze česká slova jako soupeření, soutěžení, či závodění, ať již ve sportu, či třeba v lásce.

Rivalita, alespoň podle slovníku spisovné češtiny, může také existovat i mezi velmocemi. Takže. Je snad už opravdu ČR takovou velmocí, že celoplanetárně soutěží s Ruskem? Pak už se nedivím, že i kdejaký obecní rychtář může napadat, čili projevovat rivalitu vůči Putinovu Rusku? Nebo je to jako obvykle. Že se najdou mezi námi mopslíci, co štěkají na slona, který se prochází za dvojím plotem?

Vždyť mi s tím Ruskem přece už ani nesousedíme, takže o co může rivalizovat chudák, který má holý zadek se surovinově nejbohatší zemí světa?!! A dokonce geopoliticky!?? V mých očích to jednoduše znamená, že pro pana Druláka jsme nedělitelnou součástí jakéhosi většího uskupení, které může opravdu celosvětově, čili geopoliticky soutěžit s Ruskem a nejen Putinovým. Pak ovšem pan Drulák při vší úctě, není politologem, leč propagandistou současné politiky českých mocnářů.

Ti se protentokrát rozhodli spolčit s mocnostmi, které je ve skutečnosti považují za periferii, jež je jim dobrá k otročení jejího obyvatelstva a eventuálně tvořit předpolí k boji s Ruskem. Je obrovskou iluzí každého Čecha, když si myslí, že by centrum soustátí, za jehož člena se vydáváme, šlo do války s oním Putinovým či jiným Ruskem, kdyby se rozhodlo toho uštěkaného mopsla nakopnout.