Pokud si vzpomínám, tak komunisté o sobě tvrdili, že jsou lidmi zvláštního ražení. Celkem jsem s tím souhlasil, i když jsem viděl mezi jednotlivci velké rozdíly. Ovšem od chvíle, kdy jsem se asi tři roky pohyboval mezi nejvyššími poitiky této země jsem nabýval přesvědčení, že to jsou skutečné lidé zvláštního charakteru. Všichni ústavní činitelé a státníci, a to dokonce po staletí dozadu jsou lidé disponující třemi základními rysy svých charakterů. Podvodníci, lháři a podrazáci. Kdo takový není, ten se mezi nimi neudrží. Taková kvalifikace pro nejvyšší funkce se musí celý život pěstovat, a především se musí umět zvládat techniky, které jmenované rysy charakterů spolehlivě kryjí. Nestačí umět lhát, podvádět a klamat každého a všechny. Musíš umět lhát tak, abys řečené nemusel nikdy dementovat. Na tvůj podvod se nesmí nikdy přijít a pokud se to někomu povede, musíš mít připravenou oběť, na kterou svůj lapsus přeneseš. A podraz kolegy musí být proveden tak by se cítil povýšen, či jinak poctěn. Přemýšleli jste někdy o těch tak zvaných Evropských hodnotách? No tak tady je máte. O dalších někdy jindy.

Až do novoročních projevů jsem předpokládal, že je, sice malinkatá, ale přece jenom reálná naděje na brzké ukončení válčení na Ukrajině. Dneska už vím, že neexistuje. Tato válka, bude trvat desetiletí a skončí pouze zničením Ruska, či USA. Snad by urychlení konce pomohlo, kdyby Rusko bylo tak drzé jako Ukrajina pod komandem Britů. Jinými slovy, kdyby použilo rovněž provokace typu útoku na nějaké to letiště strategických bombardérů USA. Jestli by si USArmy troufla na odvetu, která by konečně přenesla válku i na území USA, země, jejíž obyvatelé ještě nikdy válku moderního věku na vlastní kůži nepoznali. Jak jsem ale napsal v nadpise. Z této války se nevybabřeme, protože válka je taková realita, kterou žádní politici nedokáží okecat. Což platí především pro jistého premiéra, který naši zem do války „přihlásil“, leč vyhrát ji nikdy nebyl schopen.

Dneska je tomu už třicet let, co se rozpadl stát s názvem Československo. Legenda praví, že ho rozdělili Mečiar s Klausem. Leč to je záměrná pomluva. Kterou vykonstruovala „pražská kavárna“, alias „havlisté“, aby zakryli, že původcem rozdělení byl po roce 1989 Havel, který Federálnímu shromáždění bez jakékoliv konzultace předložil návrh zákona o stáním znaku a názvu polistopadového Československa. Dobře si totiž pamatuji, jak v televizi dva právníci, rádoby odborníci na stát a ústavní právo, se vysmívali Mečiarově návrhu na budoucí uspořádání ČS. Premiér české vlády Pithart a předsedkyně České národní rady Burešová tak položili základy nechuti ke kompromisnímu řešení české strany ke slovenskému návrhu. Klaus s Mečiarem to se svou příslovečnou domýšlivostí nechali na sobě, protože se před celým světem chlubili, jak jsme se bezkonfliktně rozdělili.

Dneska tedy platí dezinformační manipulace o oné skutečnosti a možná teprve za mnoho let nějaký šťouravý historik najde argumenty pro skutečnosti lépe odpovídající příběh. Pokud to lidstvo bude ještě zajímat.

Dávno již tvrdím, že za rozpad ČS vděčíme už Masarykovi. Nesplnil, co podepsal před koncem první světové války a nepostaral se o to, aby nové založené Československo bylo rozděleno na jakési kantony s relativní suverenitou. Zakarpatská Ukrajina měla být dokonce autonomní oblastí. On by totiž i Hitler měl těžší práci zabrat nám pohraničí.

Včera jsem tu připomenul stoleté výročí vzniku SSSR. Ne náhodou. Tři roky před tím totiž došlo v tehdejším carském Rusku k světodějné události, kterou svět nazývá Ruskou revolucí a samotní její strůjci ji po celou dobu existence Sovětského svazu pojmenovávali jako Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Již několik desítek let oné události z roku 1917 říkám začátek první globální války. Ta zatím měla dvě horké fáze. Prvou byla tak zvaná druhá světová válka a druhou Dlouhý pochod, který realizovala komunistická strana Číny. Ten s přerušováním trval od rolu 1934 do roku 1949, kdy byla založena Čínská lidová republika. Třetí horká fáze této válka začala letos v únoru. A opět víceméně nechtěně. Rusko si pouze chtělo vyřídit nějaký účet s Ukrajinci, jenže se do toho postupně zaplétal celý Západ, takže tvrdím, že právě končí první rok dlouhé horké fáze první globální války. Ta podle mého odhadu bude trvat několik desetileté a neskončí dříve, dokud se boje nepřenesou na Západní polokouli, konkrétně na území USA. Unie si totiž ještě neužila opravdové moderní války, kterou ale za poslední století rozsévá po celém glóbu. Takže mám jediné přání na letošního Silvestra. Ať lidská civilizace se vůbec dočká ukončení první globální války.

…co vznikl Sovětský svaz. Jde o výjimečnou světovou událost. Ovšem jen pro všechny, kdo se nepodílejí na moci a kdo jsou více, či méně desperátsky ovládáni. 30 prosince 1922 vznikl první stát, v němž se moc neodvíjela od soukromého vlastnictví kapitálu, které bylo před tím zrušeno. Byl to jedinečný jev v celých lidských dějinách. Především proto, že dokázal svou životaschopnost. Šlo totiž už o druhý pokus toho druhu v historii moderního Západu, jenže ten první trval pouze dva měsíce a deset dní. Tento druhý se povedlo tradiční vládnoucí třídě zdolat až za 70 let. Což byla dostatečná doba na to, aby si příslušníci spodních vrstev společnosti uvědomili, že lze zničit věčnou nadvládu jakýchsi „elit“. Doufám, že současné události takové společenství vytvoří. Jinak by oběti dneška ztratily smysl.

Dva příslušníci rodu homo sapiens sapiens, žijící nejen v jedné zemi, ale dokonce v jednom městě jsou ve skutečnosti jako bytosti každá z jiné planety. Tak by se dala komentovat návštěva čerstvého premiéra Britského království v Centru pomoci pro lidi bez domova, kde těsně před Vánocemi pomáhal rozdávat chuďasům polévku. Internetem o ní letí hit, že se zeptal jednoho z bezdomovců: „Pracujete v byznysu?“ Když dostal lakonickou odpověď, ne jsem bezdomovec, tak trapas ještě vypointoval tím, že se zeptal, zda by tam chtěl pracovat. Dostal prý odpověď že ne, že by dotyčný chtěl alespoň Vánoce přečkat pod střechou a nemuset být na ulici.

Vím, že v titulku uvedený „malmot“ neřekla manželka krále Francie, ale jde o citát z knihy Vyznání od J. J. Rousseau, který ho vložil do úst nejmenované princezny. Ať to řekl, kdo chtěl, bylo to tehdy přesným vyjádřením stavu, který se po dvou stoletích v současnosti znovu opakuje. Majetkové rozdíly jsou mezi lidmi zase tak nepředstavitelně obrovitě, takže lze opět očekávat události podobné osudu vzpomínané královské rodiny.

Něco mi říká, že se ta doba stále rychleji blíží.

Ta mi přišla včera ze Slovenska poštou. Tady je, cituji: „Američania vždy urobia správnu vec,…ale až keď vyčerpajú všetky ostatné možnosti.“

Rusové osvobozují Ukrajinu z nadvlády nacistů.

Ukrajinci osvobozují Ukrajinu z Ruské okupace.

USA osvobozuje Ukrajinu ze závislosti na Ruském plynu a ropě.

NATO osvobozuje Ukrajinu z příslušnosti k zaostalému Východu.

Nakonec ji všichni osvobodí z pout její existence.

     Oligarcha Tomáš Fiala, bratranec premiéra Petra Fialy, nakoupil už na Ukrajině taková aktiva, že je považován za Sorosova guvernéra Ukrajiny. Z tohoto zorného úhlu pak vypadá proukrajinská politika samotného premiéra zcela pochopitelně.

Jenže.

Nejde náhodou o střet zájmů?!!

A to by byl střet zájmů ve formě vlastizrady nejvyššího stupně. Zaprodat zájmy celého státu za zájmy člena své rodiny je příliš silná káva.

V noci na 22. prosince odletěl ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenskyj do Spojených států. Ve Washingtonu se s ním setkal kolega Joe Biden, který s ním později uspořádal krátkou tiskovou konferenci. Osmdesátiletý americký prezident se však jako obvykle dopustil řady chyb. Konkrétně Biden nazval hosta z Ukrajiny “prezidentem Bilenským” a Ukrajince – Íránci s tím, že Kyjev “by měl být schopen poskytnout základní služby íránskému lidu. Tolik zpráva z médií, která se samozřejmě nedonesla do ČT. Biden je už notoricky známý tím, že si nedokáže zapamatovat ani jména lidí s nimiž jedná. A Zelenský si za ty desetimiliardové dary klidně nechá líbit sebevětší urážky. Ovšem svět by měl velice, ba ještě více zpozornět, neboť ten senilní dědek může rozhodnout o životě nás všech. Zbavit ho okamžitě funkce je naprosto nezbytné.