Mám ho, skutečně ho mám. Ano neblahé tušení, že se povedl „řÍdícím“ politiky skvělý manévr v prezidentské volbě. Absolutní outsider Bašta vyhrál televizní hlasování. Což je ten nejprimitivnější způsob manipulace s diváky, A hned na to naletěli mnozí ideologičtí fanatici a s nadšením začali z nýmanda dělat hvězdu. Při tom je od počátku jasné, že tento produkt pozdní falše pouze sebere potřebné hlasy Babišovi. Takže se nakonec nemusí tento jasný kandidát obyčejných lidí dostat do druhého kola, které měl od samého počátku volební hitparády naprosto jasné, takže se pouze licitovalo, kdo se nakonec postaví proti němu. Dneska po zpychnutí příznivců SPD to vypadá tak zle, že se opravdu Babiš asi nedostane do druhého kola a samozřejmě, že Bašta naprosto odpadne tam, kde byl od samého počátku. Voliči, kteří propadnou tomuto klamu SPD a dalších „vlastenců“ budou v mých očích pouze důkazem, jak málo je veřejnost politicky vzdělaná. A především, jak celá ta parta kolem Okamury a Davida je cháskou ideologů, a ne pragmatickými politiky.

Šéf ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev, tento vysoký představitel politické moci v zemi, v rozhovoru poskytnutém ruskému listu „Argumenty i fakty“ řekl zásadní názor Ruska na ozbrojený střet na Ukrajině. Rusko není ve válce s Ukrajinou, pokud vůbec, pak jenom s její nacistickou vládou. Ruští lidé zůstávají přátelští k Ukrajincům a s bolestí vnímají, že jsou zneužíváni zmíněnou vládou k plnění záměrů zaoceánské velmoci. Rusko je na Ukrajině ve válce se Západem především pak s USA. A stále více Rusů si to nejen uvědomuje, ale souhlasí s postupem své vlády.

Včera jsem se dověděl o nové iniciativě v naší zemi.  Pod sloganem „Mír a spravedlnost“ vydává petiční výbor ve složení předseda Stropnický jr., vědec Hořejší a politik Kavan jakýsi apel naší vládě, aby začala vést ve věci Ukrajiny realizovat pro mírovou politiku. Nemám samozřejmě nic proti míru, leč je pro mě signifikantní, že prvosignatáři petice sice představují několik známých jmen, leč ani jeden skutečný voják. Válka na Ukrajině je v petici charakterizovaná příliš obecně a především populisticky, takže celá ta mírová výzva vyznívá jako pšouk. Není v ní ani pokus o to zásadní. O reálném návrhu, jak by svět měl zajistit Rusku bezpečnost. Ono totiž Rusko už dneska nic jiného nezajímá.  Zatím pokaždé bylo podvedeno, takže dobře ví, že jakékoliv návrhy ze strany Západu budou i v budoucnu podvodem, jehož JEDINÝM smyslem bude koncentrovat síly na nový útok proti Rusku. Tato válka už zašla příliš daleko. Jedna strana musí skutečně kapitulovat. A o míru se nebude vyjednávat. Mír pak nadiktuje vítěz. Amen pravím vám.

V éře studené války nebyly pouze neustálé konflikty, provokace, soupeření, ale i období zklidňující. Už v roce 1960 se začalo hovořit o teorii konvergence, spočívající v tom, že světové rozpory se začnou zmenšovat technologickým růstem, který nakonec překoná i tak zvané antagonistické rozpory socialismu s kapitalismem. Vždyť vlastně ten socialismus byl jen jakousi kopií až slabším odvarem kapitalismu. V sedmdesátých letech pak zase ovládala politické myšlení politika tak zvaného détante, čili uvolňování napětí. Aby nakonec vzniklo dlouhodobé vyjednávání tak zvané Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zkráceně Helsinský proces. Výsledkem bylo kolosální setkání potentátů ze 35 států světa, kteří podepsali celý balík dohod. Dnes už je jasné, že Západ to všechno sice vymyslel, ale nikdy nemyslel doopravdy. Šlo mu jen a pouze o oddalování konečného střetu, který je stejně nevyhnutelný. Šlo mu jako vždycky jenom o to, aby získal čas na vytvoření takové převahy, že s jistotou bude vítězem historie.

A jsme u dneška. Strana kapitálu má recept na „Velký Reset“ a strana protivná zase systém sociálních kreditů. Mnozí moudří už si všimli, že Schwabova dystopie je velice, ba až příznačně podobná politice komunistické strany Číny. Takže. Přišla doba Druhé konvergence. Oba projekty jsou reálnější než mlhavá teorie Clarca Kerra z šedesátých let minulého století. A nejen to, I Marx měl povědomí o takové variantě dějin. A pojmenoval ji už tehdy přesněji; „kasárenský komunismus“.

Sankce všeho druhu používali mocnáři USA jako trest kterékoliv země za vzpouru, či jen její náznak, proti jejich vůli. Od zahájení ozbrojené intervence Ruska na Ukrajině se však jejich smysl povýšil na novou úroveň. Jejich cílem je definitivní rozdělení světa na dvě části. Na státy uznávající nadřazenost USA, a zbytek. Na Ukrajině se proto bojuje o velikost těchto dvou globálních entit. Je nesmyslem se tvářit, že některá zem si v tomto sporu uchová jakousi nestrannost. Je pouze na krátký čas možné. Že ČLR se uvolní ze strategického svazku s Ruskem, a to bude odkázáno na osu Turecko, Írán, Ruskou. Ovšem to by byla pro Čínu jistá cesta k novému područí Západu.

Nesleduji český debilizátor, takže se ke mně až včera doneslo, že dočasný obyvatel Kramářovy vily pozval na společný oběd všechny premiéry novodobého českého státu. Hold zalíbilo se mu dělat hostitele za stání peníze, jak to velkolepě předvedl ve funkci pana řídicího Evropy. Byl jsem šokován, že tam nastoupili všichni jako jeden muž. No ovšem politici. Jenže ti mamlasové si neuvědomili, že tím aktem legitimizovali Fialovo „jsme ve válce“. Jinými slovy prozradili na sebe, že jsou účastníky války NATO proti Rusku. A tím ohroženi sankcemi, které na své nepřátele uvalí Rusko. Pokud tu válku nevyhrají, pak budou navíc souzeni jako váleční zločinci. Teda, měli by být. Idioti.

     Pokud si vzpomínám, tak komunisté o sobě tvrdili, že jsou lidmi zvláštního ražení. Celkem jsem s tím souhlasil, i když jsem viděl mezi jednotlivci velké rozdíly. Ovšem od chvíle, kdy jsem se asi tři roky pohyboval mezi nejvyššími poitiky této země jsem nabýval přesvědčení, že to jsou skutečné lidé zvláštního charakteru. Všichni ústavní činitelé a státníci, a to dokonce po staletí dozadu jsou lidé disponující třemi základními rysy svých charakterů. Podvodníci, lháři a podrazáci. Kdo takový není, ten se mezi nimi neudrží. Taková kvalifikace pro nejvyšší funkce se musí celý život pěstovat, a především se musí umět zvládat techniky, které jmenované rysy charakterů spolehlivě kryjí. Nestačí umět lhát, podvádět a klamat každého a všechny. Musíš umět lhát tak, abys řečené nemusel nikdy dementovat. Na tvůj podvod se nesmí nikdy přijít a pokud se to někomu povede, musíš mít připravenou oběť, na kterou svůj lapsus přeneseš. A podraz kolegy musí být proveden tak by se cítil povýšen, či jinak poctěn. Přemýšleli jste někdy o těch tak zvaných Evropských hodnotách? No tak tady je máte. O dalších někdy jindy.

Až do novoročních projevů jsem předpokládal, že je, sice malinkatá, ale přece jenom reálná naděje na brzké ukončení válčení na Ukrajině. Dneska už vím, že neexistuje. Tato válka, bude trvat desetiletí a skončí pouze zničením Ruska, či USA. Snad by urychlení konce pomohlo, kdyby Rusko bylo tak drzé jako Ukrajina pod komandem Britů. Jinými slovy, kdyby použilo rovněž provokace typu útoku na nějaké to letiště strategických bombardérů USA. Jestli by si USArmy troufla na odvetu, která by konečně přenesla válku i na území USA, země, jejíž obyvatelé ještě nikdy válku moderního věku na vlastní kůži nepoznali. Jak jsem ale napsal v nadpise. Z této války se nevybabřeme, protože válka je taková realita, kterou žádní politici nedokáží okecat. Což platí především pro jistého premiéra, který naši zem do války „přihlásil“, leč vyhrát ji nikdy nebyl schopen.

Dneska je tomu už třicet let, co se rozpadl stát s názvem Československo. Legenda praví, že ho rozdělili Mečiar s Klausem. Leč to je záměrná pomluva. Kterou vykonstruovala „pražská kavárna“, alias „havlisté“, aby zakryli, že původcem rozdělení byl po roce 1989 Havel, který Federálnímu shromáždění bez jakékoliv konzultace předložil návrh zákona o stáním znaku a názvu polistopadového Československa. Dobře si totiž pamatuji, jak v televizi dva právníci, rádoby odborníci na stát a ústavní právo, se vysmívali Mečiarově návrhu na budoucí uspořádání ČS. Premiér české vlády Pithart a předsedkyně České národní rady Burešová tak položili základy nechuti ke kompromisnímu řešení české strany ke slovenskému návrhu. Klaus s Mečiarem to se svou příslovečnou domýšlivostí nechali na sobě, protože se před celým světem chlubili, jak jsme se bezkonfliktně rozdělili.

Dneska tedy platí dezinformační manipulace o oné skutečnosti a možná teprve za mnoho let nějaký šťouravý historik najde argumenty pro skutečnosti lépe odpovídající příběh. Pokud to lidstvo bude ještě zajímat.

Dávno již tvrdím, že za rozpad ČS vděčíme už Masarykovi. Nesplnil, co podepsal před koncem první světové války a nepostaral se o to, aby nové založené Československo bylo rozděleno na jakési kantony s relativní suverenitou. Zakarpatská Ukrajina měla být dokonce autonomní oblastí. On by totiž i Hitler měl těžší práci zabrat nám pohraničí.

Včera jsem tu připomenul stoleté výročí vzniku SSSR. Ne náhodou. Tři roky před tím totiž došlo v tehdejším carském Rusku k světodějné události, kterou svět nazývá Ruskou revolucí a samotní její strůjci ji po celou dobu existence Sovětského svazu pojmenovávali jako Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Již několik desítek let oné události z roku 1917 říkám začátek první globální války. Ta zatím měla dvě horké fáze. Prvou byla tak zvaná druhá světová válka a druhou Dlouhý pochod, který realizovala komunistická strana Číny. Ten s přerušováním trval od rolu 1934 do roku 1949, kdy byla založena Čínská lidová republika. Třetí horká fáze této válka začala letos v únoru. A opět víceméně nechtěně. Rusko si pouze chtělo vyřídit nějaký účet s Ukrajinci, jenže se do toho postupně zaplétal celý Západ, takže tvrdím, že právě končí první rok dlouhé horké fáze první globální války. Ta podle mého odhadu bude trvat několik desetileté a neskončí dříve, dokud se boje nepřenesou na Západní polokouli, konkrétně na území USA. Unie si totiž ještě neužila opravdové moderní války, kterou ale za poslední století rozsévá po celém glóbu. Takže mám jediné přání na letošního Silvestra. Ať lidská civilizace se vůbec dočká ukončení první globální války.