Seslání Ducha svatého je biblickým příběhem, který se udál po odchodu Ježíše “na nebesa“. Jeho otec, tedy Duch svatý seslal na apoštoly něco ze své všemohoucnosti. Dal jim schopnost hovořit všemi jazyky, a především chápání nové víry v Boha, kterou měli šířit po světě širém. Již je tomu dávno, kdy jsem napsal, že největším důkazem síly demokracie jsou volby, kterými lid veškerou svou chytrost, rozumnost a moudrost přenáší na zvolené poslance, kteří se od toho jedinečného okamžiku, svého zvolení, cítí být v naprosto jiném stavu. Všude jsem byl, všechno znám, všemu rozumím a o všem vím. Podle toho, jak sleduji chování generála Gumy od chvíle, kdy se stal P.P.P.P., jsem si už jistý, že on je učebnicovým příkladem té obrovské „síly“ spočívající ve volbách.
V této úvaze se poněkud mladistvě mýlíte.
Co přesně znamená přijetí Ducha svatého je trochu zahaleno tajemstvím, ale to jsem teď nechtěl rozebírat. Spíše je nerozumné to srovnání. I jako příklad to kulhá až k nepoužitelnosti.
Za druhé volby nejsou důkazem „síly demokracie“, ale pokusem o její projevení. Nakolik naivním pokusem a jaká je pak realita jsou celkem trpká témata. Ale ani to jsem teď nechtěl pitvat.
Připadá mi spíše šokující samotný obrat „síla demokracie“, protože v něm vidím jakýsi obdiv vůči systému, režimu, ideologii, která vždy a všude samovolně degeneruje, vynáší k moci čím dál nekompetentnější hlupáky a nechává mafiím všeho druhu „klid na práci“.
To nevnímám jako důkaz „chytrosti, rozumnosti a moudrosti“ lidu…
Zatím jen k té síle demokracie.
Považuji demokracii za prvotní princip rozhodování v lidských společenstvích, od začátků jejich existence. Lze ho ale používat jen do určitého počtu lidí v každém společenství. To znamená takového, kdy se všichni vejdou alespoň na jedno prostranství. Jakmile tato možnost pomine, tak si jednotlivé skupiny musí vybrat své zástupce do rozhodovacího shromáždění, čemuž se logicky říká zastupitelská demokracie. Když se komunita rozroste až kupříkladu na stát, tak jde o parlamentní zastupitelskou demokracii. Ale pořád je v tom onen „posvátný“ prvek přenosu vůle většiny lidí, čili demokracie. A ty volby jsou jediným možným způsobem, jak zajišťovat demokratismus správy a řízení společnosti systémem, na němž se podílí alespoň všichni ti, kdo se podílet chtějí. Že časem zdegeneruje, je logické. To postihuje všechno lidské, všechny jeho principy, ideály a podobně. V lidské komunitě totiž je vždycky několik málo nepřizpůsobivých s chorobnými ambicemi a ti dokáži rozvrátit celé společenství.
Ale to není důvodem proč Vám píši. Já mám katolickou výchovu, sice už jím dávno nejsem, ale přece jenom by mě moc zajímalo, co vlastně, alespoň podle Vás je tím tajemstvím seslání Ducha svatého. Moc bych Vám byl povděčný, kdybyste si našel čas a rozepsal se o tom víc.
Pokud by demokracie byla „prvotní princip rozhodování v lidských společenstvích, od začátků jejich existence“, tak by lidstvo vyhynulo v horizontu několika dekád už na úsvitu dějin. To je historický fakt, který se může leckomu nelíbit, může s ním i nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co se s tím dá dělat, jak pravil klasik.
Skutečná demokracie vlastně nikdy nikde neexistovala, aspoň ne v tom smyslu, jak se dnes interpretuje.
Proto „hájit demokracii“ je ukázkou neznalosti a naivity par excellence.
Také myslím, že z Vaší limitace demokracie do „určitého počtu“ a „jedno prostranství“ by některé neziskovkáře asi trefil šlak.
Ale k věci. Katolická výchova může být pro pochopení hlavního poselství Bible někdy i na překážku. Je lépe se oprostit od všeho, co si kdy člověk předem myslel ( nebo mu bylo „vysvětleno“ ) a číst naprosto sám, pozorně a s otevřenou myslí.
Na „přenosu vůle většiny lidí“ není lautr nic posvátného… Ba naopak.
Ostatně i Kristus říká, že „prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí“.
Vůle většiny nebývá spolehlivým kritériem dobra. I většina se dokáže mýlit.
Také stojí za povšimnutí, že výsledkem „voleb“, kdy se ptal Pilát lidu, koho má ukřižovat, bylo umučení nevinného a propuštění zločince…
A přijetí Ducha ? To souvisí s přijetím Krista.
Viz také 2.Korintským 3,14-16 a Lukáš 11,13.