Lidová moudrost říká, že opakování je matkou moudrosti. A čím je častější, tím je v paměti trvalejší, dodávám podle své zkušenosti. Proto tedy opakuji.

     „Nezapomínat znamená nepřipustit to znovu.“ Píše nastupující politik Marek ADAM v textu o II. světové válce.

„Neomezený nárok na moc s sebou nevyhnutelně nese psychiku sebezničení“, píše v knize Filosofie války ex-ředitel katedry Výzkumného centra Vojenské akademie Saint-Cyr Dr. Henri HUDE

     „Ten, kdo má vize, měl by vyhledat psychiatra“. Děl kdysi bývalý německý kancléř Helmut SCHMIDT.

     „Bez míru mezi náboženstvími nemůže nastat mír mezi národy.“ Zopakoval v září 2025 papež LEV XIV. slova svého předchůdce Jana Pavla II.

„Vždy musíte chápat zájmy druhé strany, pokud chcete mír“. To je názor Německého zkušeného, dnes již penzionovaného politika Klause von DOHNANYIEHO.

     „NATO je prý obranná aliance která však ukázala svou tvář když v rozporu s mezinárodním právem a bez mandátu OSN bombardovala Jugoslávii. Tím ukázala, že obrannou je jen na papíře. V realitě je to teroristická organizace, která slouží jako nástroj západních mocností k postupnému podmanění a ovládnutí všech území“, nejen řekl, leč několikrát už opakoval Vladimir Vladimirovič PUTIN

     „Ameriku neřídí americký Kongres ani americký prezident, ale ‚hluboký stát‘, jehož nejdůležitější součástí je Federální rezervní systém (FED) USA. Navíc budování ‚hlubokého státu‘ začalo právě s Federálním rezervním systémem. Amerika přestala být suverénním státem právě s vytvořením Federálního rezervního systému v prosinci 1913. Všechny ostatní prvky ‚hlubokého státu‘ vznikly později (například vznik nadnárodních struktur jako Bilderberská skupina nebo Trilaterální komise).“ Píše v Rusku populární amerikanolog Valentin Jurijevič KATASONOV

„Porozumění pro zájmy finančně silných je duší pravicového programu“. Řekl Pro Parlamentní Listy sociolog Jan KELLER.

„Kategoricky jsme Gorbačova ujistili, že NATO se nebude posouvat na východ, pokud by sjednocené Německo mohlo zůstat v NATO,“ zavzpomínal ve své knize už před třiceti lety Jack Foust MATLOCK Jr. velvyslanec USA v Sovětském svazu v letech 1987 až 1991.

Je pro mě trýzní, když čtu texty západních novinářů, především anglosaských, ať již těch seriózních, ověnčených všemožnými cenami, nebo žurnalistických pisálků. Nemíním tím vůbec bulvár. Kritizované texty jsou plné balastu o soukromí pisatele a jiných odboček, takže zásadní sdělení by se včetně argumentace dalo napsat tak v třetině rozsahu. Asi jsou placeni od řádku, či podle počtu slov, nebo jinak nevím, proč tak podivně píšou. Jaká je proti tomu lahoda pro ducha, číst například texty Kellera, Druláka, Štefce či Oskara Krejčího, které jsou systematické a sledují pouze téma charakterizované už titulkem. Především texty Jana Kellera prakticky vůbec nejde zkrátit. Nejvíc oněch mnohomluvných textů zveřejňuje Petr Vlk na svém blogu KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra! Prostě Kosa zostra! Při tom je vychvaluje do nebetyčných výšin, ačkoliv mnohdy po přečtení těch sáhodlouhých výplodů čtenář skutečně neví, co tím vůbec „chtěl básník říci“. Ale v zásadě musí vždycky vynaložit velké úsilí, aby se v té změti alespoň trochu vyznal. A to vůbec nemluvím o zvrhlostech „žurnalistické mluvy“, které mě obzvláště iritují.

Začalo to hned po listopadu 1989, kdy byly noviny plné „komoušů“, „bolšánů“, či „starých struktur“, coby nálepek na každého, kdo kritizoval zbrklosti polistopadových rádoby revolucionářských aktivistů. Nemám rád onu žurnalistickou rutinu, která odhaluje autora natolik, že už není zapotřebí jeho text ani číst. V seriózních textech nemám rád ani obrazná vyjadřování, jako je „mohylizace“, při popisu metod mobilizace na Ukrajině, či „Uhnije“, když autor kritizuje EU. Stejně mi v solidní novinařině vadí pojmy dezolát, levičář, darebácký stát, či vláda psychopatů. Opakuji, to nepatří do seriózních textů. Ovšem nemám nic proti tomu, používají-li se v textech motivačních až mobilizačně propagandistických.

Samostatnou kapitolou jsou metody manipulátorské novinařiny. Je mi protivná už jenom tak zvaná korektní mluva, jako když autor napíše že „stát se otevřel mezinárodní spolupráci“, což ve skutečnosti znamená, že v praxi reálně vytvořil příležitost ke svému vykrádání silnějšími, alias nadnárodními, globálními korporacemi. Všiml jsem si rovněž, že často se píše o konkurenceschopnosti, když se za tím v reálu skrývá loajalita ke globálnímu hegemonovi. Vyloženě nesnáším a proto nedůvěřuji argumentaci typu „podle nám známého zdroje který nechce být jmenován“, či „ze zdrojů zpravodajské služby“.

Tvrdím, že jsou dokonce podlé takové výroky, kdy změna řeči se snaží měnit realitu. Viz „Zabíjení dětí“ → „Tragické kolaterální následky“. „Masakr“ → „Nešťastná eskalace“. „Ostřelování civilních cílů“ → „Cílené údery proti infrastruktuře nepřítele“. „Humanitární katastrofa“ → „Bezpečnostní dilema“. O nic lepší nejsou ani tvrzení typu „Izrael byl opět vystaven raketové hrozbě a musel reagovat.“ Nebo „Cílený úder na sklad zbraní, který se nešťastně nacházel poblíž školky.“

Doslova mě šokovala sdělení u fotografií či videí, která jsou jasně vypovídající, takže jsou okomentována „manipulativně“ jako například. Obrázky mrtvých dětí. „To Hamás chce, abyste to viděli. Je to propaganda.“ Zničená nemocnice? „Pod ní byly tunely teroristů. Nemocnice byla vlastně rukojmím.“

Pro pořádek upozorňuji, že některé příklady jsem opsal odj iných autorů a při tom si nenapsal zdroj, protože dané příklady jsou stejně všeobecně známé.

CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ, VE STÁŘÍ JAKO BYS NAŠEL

Je tomu už drahně let, přesněji, ještě v době před internetové, co jsem napsal text „Deset ran egyptských“ vůči demokracii. Jelikož jsem před třemi lety zničil svůj archiv, tak jsem jej už nenašel, takže si je už všechny ani nevzpomínám, ale o jedné vím určitě. Byla totiž nejenom na prvním místě, ale já ji považoval za největší ohrožení demokratického politického systému. A považuji dodnes. Nota bene, ona se u nás projevila hned při prvních volbách v roce 1990. Tehdy, těsně před volbami disidentští super demokrati Václav Havel a Jan Ruml, první už jako čerstvý prezident a druhý náměstek ministra vnitra ČSFR z televizní obrazovky obvinili Josefa Bartončíka, předsedu Československé strany lidové ze spolupráce s StB. Jinými slovy zapletli do demokratického procesu voleb tajnou policejní instituci. Jelikož jsem se po celý život zajímal o politiku, tak jsem věděl, že různé takové instituce ve světě zásadně ovlivňují politické procesy a používají k tomu ve velké míře metody zločinecké, především vydírání a jiný přímý nátlak na vlivné politiky a jiné osobnosti. Proto jsem už tehdy, snad víc jak před třiceti lety jasně prohlásil, že to byl Václav Havel, kdo do procesu demokratických voleb „zakomponoval“ vliv zpravodajských služeb. A na tom trvám dodneška.

Vzpomněl jsem si na to minulý týden, když jsem narazil na citát současného nástupce na Havlův úřad, ex-rozvědčíka IQ107 „gumového“ PePa. Ten na besedě s občany v Děčíně je nechal slyšet moudrostí svého Deep Soul, když jim sdělil, cituji: „Především to vychází z konzultací s našimi bezpečnostními systémy, včetně zpravodajských služeb, protože pokud by měl být navržen kandidát, který má prokazatelně vazby na některou z nepřátelských mocností nebo států, které nám nejsou nakloněny, pak je to zásadní důvod, proč by takový člověk ve vládě být neměl,“ Konec jeho mudrlantství. K tomu si dovoluji pouze jednu poznámečka. Holt, co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel, řekla by moje babička. Proto se v nitru našeho nejvyššího nezapřela výchova rozvědčíka, takže považuje za naprosto přirozené, že tajné služby smějí ovlivňovat veškeré děni v zemi. Nemíním to dál rozvíjet. Jen konstatuji, že „generalissimus“ Michal Koudelka po úspěchu s Vrbětickou dezinformací získal pro BIS tak silnou pozici, že to bude asi on, kdo bude odsouhlasovat, kdo může být ve vládě a kdo ne. A to je skutečně pohroma pro demokracii doslova biblických rozměrů, potažmo „egyptská“.

A začnu glosou blogera Petera 008: „A teď už víte v čem je ten největší skutečný zločin takových „civilizací“ jako je ta západní? Odčlověčení člověka ve prospěch myšlení zlodějů, podvodníků, machinátorů a vrahů! ve prospěch parazitického myšlení…O ničem jiném totiž ta „slavná“ západní civilizace po celou dobu své existence prostě není a nikdy nebyla. Všechno jiné kolem ní bylo jen zastíracím závěsem, klamným manévrem. A ano, tak jednoduché to je. Studujte historii a můžete se přesvědčit sami…“

Touto glosou citovaný bloger uzavírá poměrně obsažný text o jednom ruském farmáři zveřejněný na webu https://www.pokec24.cz/blog/vy-proste-neuverite/ . Moc doporučuji jeho četbu. Zní jako pohádka. Leč důvěřuji jí, ba chci ji důvěřovat, protože chci věřit, že dobří lidé ještě žijí.

Než začnu uvádět výroky vlivných osobností z tohoto týdne, dovolím si doporučit k četbě pravidelnou rubriku Jana Kellera na webu https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Keller-Tazeni-proti-Macinkovi-na-zivotnim-prostredi-Nejde-hlavne-o-granty-781599 . Takže nyní ty citáty.

„Přestala jsem hlasovat pro prodloužení válečného stavu, jakmile jsem pochopila, že našim úřadům válka vyhovuje. Nechtějí vstoupit do mírového vyjednávacího procesu, a tyto myšlenky jsem slyšela od svých kolegů v USA. Proto jsem změnila svůj názor a myslím si, že prodlužováním válečného stavu oddalujeme mírový vyjednávací proces,“ uvedla Ukrajinská poslankyně Anna SKOROCHOD.

     „Pokud se Si Ťin-pching rozhodne zaútočit na Tchaj-wan, pravděpodobně předem varuje Vladimira Putina a požádá ho, aby odvedl pozornost Západu zahájením ofenzivy v Evropě…Tento scénář by se mohl naplnit v příštích pěti až sedmi letech“, řekl generální tajemník NATO Mark Rutte v rozhovoru pro New York Times.

„Na světě neexistují pro-ruské nebo pro-americké země. Každý myslí na sebe“. Tvrdí Rostislav IŠČENKO.

„Ja, dvaaosumdesaty, to byla doba. Pivo za 2,50, hranice zavřene a Havel tež…“ páše, pardon, píše bloger Laďa Větvička

„Víme, jak to udělat, a nedělejme si z Rusů příliš vážné starosti. Pak by vaše otázka mohla znít: ´Proč tedy utrácet více za obranu?´ Protože pokud máte diktátora, který je ochoten obětovat milion lidí ve válce na Ukrajině letos, přičemž dosahuje jen velmi malých úspěchů v Donbasu – jen 1 nebo 0,5 % území. Myslím, že pokud jste ochotni to přijmout, musíte si být jisti, že jste dobře připraveni, pokud se postaví proti NATO, pokud to udělá…Nevím, jestli to udělá, ale pokud ano, jsme připraveni. Proto to děláme. A on utrácí 40 % státního rozpočtu na obranu. Takže to bereme vážně, ale jsme velmi dobře připraveni. A právě proto si myslím, že si můžeme dovolit dívat se na to klidně a rozhodně. Sebevědomě navrhl celému bloku NATO jeho „generalissimus tajemník“ Mark RUTTE

„…Za pár minut budu mít telefonický rozhovor s předsedou Evropské rady, panem Kostoou, ohledně summitu, který se bude konat příští týden v Bruselu. Je mi to líto říct, ale téma číslo jedna je Ukrajina. Téma číslo dvě jsou peníze pro Ukrajinu. Téma číslo tři jsou půjčky pro Ukrajinu. Téma číslo čtyři jsou zbraně pro Ukrajinu. Téma číslo pět je, jak pomoci Ukrajině. Téma číslo šest je, jak Ukrajinu nenechat samotnou. Téma číslo sedm je, jak porazit Rusko. Jako vždy, nic, nic, nic, nic, nic. No nakonec asi trochu probereme konkurenceschopnost…Jsme pod obrovským tlakem vojenského stroje. Nemám tušení, co se stane za měsíc nebo dva…Kdo bude mít odvahu zmínit Borise Johnsona a jeho obdarování v hodnotě milionu liber?“ Rozhovořil se o politice války chtivých vůdců v EU Robert FICO.

„Nastal čas ukončit tuto tragickou válku, zastavit zbytečné prolévání krve a usednout ke stolu jednání. Pokud válka neskončí, pokud se v blízké době neobjeví cesta k míru, USA spolu s našimi spojenci podniknou potřebné kroky, aby uvalily na Rusko náklady za pokračující agresi. Pokud budeme muset učinit tento krok, vojenské oddělení USA je připraveno splnit svou část práce – tak, jak to dokáží jen Spojené státy,“ řekl opravdový ministr války Peter Brian HEGSETH.

Na summitu o Gaze v Egyptě tento týden vyhledal Trump Orbána z pódia. „Viktora milujeme. Jste fantastický, že? Vím, že se mnou spousta lidí nesouhlasí, ale já jsem jediný, na kom záleží,“ řekl Trump, když stál před evropskými lídry, včetně italské premiérky Giorgie Meloni a sira Kiera Starmera.

„Byla tu strategie: skrze tuto válku je šance dostat Ruskou federaci na kolena. Ale každý, kdo zná Rusy, ví, že když jsou na kolenou, je to jenom proto, že si zavazují tkaničky“. Zabodoval Robert FICO

     „Tento konflikt je obzvlášť tvrdý oříšek. Bez ohledu na to, jak energická je diplomacie prezidenta Trumpa a jak se mu daří přivést lidi ke kompromisu, nakonec musíte mít dvě strany, které jsou ochotné dosáhnout dohody. Právě teď, navzdory našemu úsilí, na tom stále pracujeme, ale Rusové a Ukrajinci prostě ještě nejsou v té fázi, kdy by mohli dosáhnout dohody. Myslím, že to nakonec zvládneme, ale bude to vyžadovat mnohem více práce,“ uvedl americký viceprezident J. D. VANCE.

     „Green Deal není o ekologii. Musel by vypadat úplně jinak. Je o tom, kterým finančně silným skupinám se podařilo prosadit své zájmy a která odvětví ekonomiky byla obětována v geopolitické hře, jejímž cílem rozhodně není chránit druhovou diverzitu“. Tvrdí celoživotní ekologický aktivista a sociolog Jan KELLER

Evropská Unie začínala jako rozumný projekt ekonomické spolupráce reálně srovnatelných hospodářství de jure rovnoprávných států. Až do zhroucení „tábora socialismu“ to byl spolek rovnoprávných států i de facto. Ovšem od té chvíle se EU začala rozšiřovat tempem, které neodpovídalo srovnatelné úrovni hospodářství starých členů s přibíranými. Do takového nerozvážného rozšiřování byla EU tlačena vládci USA. Ti měli k tomu zásadní důvod. Snížit konkurenceschopnost EU na světových trzích, ba možná ji úplně učinit bezvýznamnou. Bylo totiž naprosto zřejmé, že pádivé rozšiřování o „chudáky z východu“ sníží hospodářskou sílu EU jako celku. A za druhé tak nesrovnatelné ekonomiky a navíc s politickými a kulturními „nešvary“ z minulosti významně stíží nutnou jednotnost chování celku. V mých očích bylo až příliš nápadné, že v momentě, kdy se vytvořil tak nesourodý a těžko zvladatelný kolos, tak z něj vystoupila Británie. Podle mě splnila při tvorbě EU svůj úkol zadaný ji americkými vládci a za odměnu se mohla začít vyvíjet dle svého gusta.

Největší chyba a záludnost se však skrývala jinde. Bývalé evropské koloniální mocnosti se prostřednictvím EU totiž i při zmíněném sprintérském tempu rozšiřování hodlaly stát nejen ekonomickým společenstvím, ale dokonce politicky rovnocenným hráčem na globální mapě se stávajícími super mocnostmi. Řízení, ba jakékoliv spravování tak diferencovaného molochu si přirozenou cestou z toho důvodu vytvořilo nehorázně početný byrokratický aparát. A tak dneska má EU ve skutečnosti několik společnostních vrstev, ba politických tříd. Základní je třída profesních politiků, tvořená státníky a ústavními činiteli členských zemí a funkcionáři samotné EU. Druhou nejvlivnější je byrokratický aparát EU. Třetí jsou lokajové a jiní sluhové dvou uvedených nejvlivnějších vrstev z nichž nejvýznamnější jsou především dvě. Mediálně manipulátorské vrstva, a pak aktivistů tak zvaných neziskových spolků a institucí. Všechny uvedené vrstvy tvoří vládnoucí třídu EU. Ovšem tato struktura nevytvořila v EU reálnou opozici, základní to prvek rozvoje demokratických mechanismů v každém politickém subjektu.

Je zajímavé, že v rámci EU se rovněž nedokázaly konstituovat rovněž dvě hlavní, a především přirozené společnostní síly kapitalistického systému. Ve společenství ovládaných vrstev nevznikly celounijní instituce vrstvy pracujících, ba ani vrstvy podnikatelské. Obě by mohly být silnou protiváhou celé vládnoucí vrstvy EU. Jelikož ta tím pádem nemá přirozeně organizovanou opozici, ani velké hráče kapitalistických demokracií, velice rychle zbytněla v autoritativní, až diktátorskou nadvládu nad celým společenstvím. V takovém pak zákonitě musí růst rozpory, vznikat neformální síly odporu, přerůstající ve vlivné rozkladné aktivity. A co je hlavní, subjektivní zájmy jednotlivých částí vládnoucí vrstvy, ba i vlivných jedinců nedovolují reformování celého společenství. Nejsem si sice jist, jestli už se EU dostala za hranici, za níž už je nereformovatelná, ale stále víc jsem přesvědčen, že krize, které ji potkávají nedovede řešit vyjednáváním s odpůrci, kteří jsou zatím v menšině a to je podle mě pro vládce EU příliš rizikové. Čím déle budou odkládat nutné reformy, tím bude rozklad Unie rychlejší, ale především drsnější. Si myslím.

„SSSR se nerozpadl v prosinci 1991, ale dříve – když Gorbačov před 35 lety obdržel Nobelovu cenu.“ Měl být vyloučen ze strany a odvolán z funkce generálního tajemníka ještě týž den. Proč? Protože ‚tam‘ nerozdávají nic zadarmo. Dávají je jen zrádcům, těm, kteří ničí stát.“ Řekl nedávno Vjačeslav Viktorovič VOLODIN, předseda Státní dumy. Konečně jsem se dočkal takového konstatování od jednoho z nejvyšších ústavních činitelů Ruské federace. Podle mě něco podobného mělo zaznít už dávno, ještě když Gorbi žil. Minimálně. Já jsem vždycky byl zastáncem souzení Gorbačova za velezradu, nebo alespoň za vlastizradu. To připomínám proto, že 15. října 1985 na plenárním zasedání Ústředního výboru KSSS Michail Gorbačov oznámil plány na „hospodářskou perestrojku“ a 15. října 1990 získal Nobelovu cenu za mír s odůvodněním „za přínos ke zmírnění mezinárodního napětí a realizaci politiky glasnosti“.

Dneska jsem narazil na dva texty, které odhalují Trumpovo služebnictví Izraeli a Deep State USA, což se ukazuje skoro jako jedno a totéž. Doporučuji doslova k prostudování a hledání dalších zdrojů informací články na https://cz24.news/c-johnstone-trump-opakovane-priznava-ze-je-placeny-a-ovladany-nejbohatsimi-izraelci-na-svete/ , a záběr s širším pohledem pak na https://cz24.news/v-malyshev-falesny-mirotvurce-nebo-loutka-penez-trump-jako-chranenec-deep-state/ . Abych zlákal, čtenáře k vyhledání uvedených textů, uvádím malou upoutávku z prvého z nich. Cituji. „…hlavní západní politika a média chápou, že žijeme v neoficiální oligarchické říši, do níž patří jak USA, tak Izrael. Nikdy to veřejně nepřiznají a nikdy o tom nebudou mluvit, ale všichni vysoce postavení politici, komentátoři a operativci na Západě chápou, že slouží globální mocenské struktuře řízené volnou aliancí plutokratů a manažerů impéria. Chápou, že státy jako Izrael jsou součástí této struktury, zatímco státy jako Rusko, Čína a Írán nikoli. Proto tráví čas normalizováním korupce a zneužívání moci členských států impéria a zároveň napomáhají úsilí impéria útočit a oslabovat státy, které se úspěšně brání začlenění do mocenského deštníku impéria…Říkal jsem to už dřív a řeknu to znovu: jediná věc, která se mi na Donaldu Trumpovi líbí, je jeho dětinský sklon říkat nahlas to, co ostatní skrývají. Prosazuje stejné druhy zneužívání moci jako jeho předchůdci, kteří nebyli o nic méně zkorumpovaní a ovládáni, ale odhaluje jejich skutečné mechanismy způsobem, jakým by to ´uhlazení´ prezidenti nikdy neudělali“. Konec upoutávky. Přeji hodně poučení z četby.

     Právě jsem dočetl dva texty, které dokazují, že Kyjev uplácel vlivné evropské státníky. Jednak aby dál podporovali válku, jednak aby poskytovali Ukronacistům zbraně a také aby lobovali za přijetí Ukrajiny do EU a NATO. A tak mě napadlo, co tak prověřit příliš podezřele proukrajinského Petra Fialu v souvislosti s tou kampeličkou? Možná že to by mu a všem jeho fandům zavřelo hu…ústa jednou pro vždy.

     „Na zasedání Evropské rady v červnu 2021 jsem měla pocit, že Putin už nebere Minskou dohodu vážně. Proto jsem tehdy s prezidentem Macronem chtěla nový formát, kde bychom s Putinem hovořili přímo jako EU. Někteří lidé to nepodporovali, zejména pobaltské státy, ale Polsko bylo také proti, protože se obávalo, že nebudeme mít společnou politiku vůči Rusku.“. „Stařenka“ blábolí? Ne, bohapustě lže, jak byla zvyklá z dob svého vůdcování. Podváděla Putina už při podpisu Minské dohody. A od té doby se hlouběji a hlouběji zaplétá do lží, čím víc chce ospravedlnit své zrůdné vůdcovské působení.

    „Vypada to, že Slovak, Turek a Japonec vydupali s Rakušanem“. Popsal vtipně výsledek voleb bloger Větvička. Rakušan totiž ve volební kampani dával příliš okatě najevo, že chce Fialu vystřídat v Kramářově vile.

     „Kdyby Evropská unie vynakládala tolik energie na dosažení míru, kolik vynakládá na podporu války na Ukrajině, tato válka mohla být už dávno ukončena. Chcete-li válečného premiéra, musíte mě vyměnit – já jsem mírový premiér a nikdy se nestanu válečným premiérem“. Rádoby tvrdě odpověděl Robert FICO na výzvy k podpoře Ukrajiny. Ale při tom jeho ministr obrany, taky Robert, ale KALIŇÁK, podepsal s předsedou vlády Ukrajiny memorandum o 14. balíčku podpory Kyjevu.

„Chcete bojovat za Ukrajinu? Pošlete na frontu svého manžela a dospělé syny! Taháte nás do války mezi Ukrajinou a Ruskem. Možná je pro Vás válka příležitostí zakrýt Vaše podvody. Ale proč mají za Vaše zájmy bojovat naši manželé, naši synové a naši bratři…Polsko není gubernie Vašeho levicového impéria, rezignujte“, vyzvala z tribuny EP von der Leyenovou polská europoslankyně Ewa ZAJĄCZKOWSKA-HERNIK. To je poněkud jiný hlas z Polska, než ten ubožáka Tuska.

Část české společnosti si myslí, že Jan Lipavský je dobrý politik. „Pro ně je Jan ‚Lipánek‘ hotový guru — úspěšný influencer, který se nemusel příliš učit ani pracovat, přesto se stal vzorem. Je to syrové zrcadlo části naší společnosti, kde je smysl práce i života nahrazen show, lajky a bezhlavým nadšením pro svého idola,“ říká politolog Petr DRULÁK. A taková generace nebude trpět ve válce, což současní jestřábi EU-NATO nevnímají.

     „Ukrajina je velká vesnice. Protože ukrajinská idea je bohužel venkovská. Celá městská kultura je rusky mluvící… S výjimkou Lvova, možná…teď jste potlačili rusky mluvící městskou kulturu, a kde jsou vaše příklady ukrajinsky mluvící městské kultury? Bohužel žádné nejsou“. Charakterizuje svou zem bývalý poradce Zelenskyho Oleksij ARESTOVYČ. Jsou i tací, kteří jej chtějí vidět v čele Ukrajiny.

„Ukrajina a banderismus jsou vlastně synonyma. Říká Rostislav IŠČENKO. Bohužel se o to nejvíc zasloužila SVO.

„Žijeme v historicky určených podmínkách a musíme nejen žít v těchto podmínkách, ale také zvážit, jak můžeme tento prostor rozvíjet, jak se můžeme posouvat vpřed a neztratit konkurenční výhody, které vznikly vytvořením jednotné logistiky, jednotné průmyslové spolupráce a jednotného kulturního kodexu v celém bývalém Sovětském svazu, navzdory kulturní rozmanitosti národů SNS“, řekl Vladimir PUTIN v Dušanbe na pravidelném setkání zemí SNS, fungujícího coby postsovětský ekonomický prostor. Putin si uvědomuje, že SSSR vybudoval ekonomický a logistický společný prostor, který dává Rusko konkurenční výhodu v regionu.

„…hlubokého státu, tedy osob, které ovlivňují státní aparát bez ohledu na směšný rituál voleb, z něhož vylezou nějací poslanci, nějaká vláda a kdo ví jaký premiér…“. Napsal František ROČEK, ostřílený to novinář píšící pro web https://www.prvnizpravy.cz/ . Nejde o definici hlubokého státu, ale jeho role v politickém prostoru je vystižena skvěle.