Na svých výletech po Moravě mne irizuje, za jaké hlouposti jsou doslova vyhazovány peníze z programů ROP Evropské Unie. Tvrdím s nejvyšší mírou přesvědčení, že kdyby například Němečtí občané věděli, jak je plýtváno s dotacemi EU, tak by už dávno z té prostopášné společnosti odešli, nebo prosadili hospodárné využívání finančních prostředků z jejich daní. Každý rozumný hospodář peníze získané dotacemi nespotřebovává, ale investuje. Snaží se, aby mu získané prostředky posloužily k realizaci záměrů, které by mu v budoucnu vydělával. Přece nikdo není tak bohatý, aby třeba i darované projedl. Dovoluji si citaci z Chrudimských novin, kde Jan Halama ve svém příspěvku – K čemu kraje?, říká: „Je jasné, že reforma krajů z roku 2000 je nepovedený paskvil, na který jsme všichni doplatili. Místo aby stát za peníze z Bruselu stavěl dálnice, opravoval silnice, budoval vysokorychlostní železnici, plavební kanály, obchvaty měst, nová vlaková nádraží a další infrastrukturu, tak ponechal politiky v krajích s nástroji ROP a za dotace z Bruselu stavět cyklostezky, parkoviště, penziony, akvaparky, rozhledny, muzea, památníky a podobné nesmysly“. S tím názorem souhlasím doslova, i včetně zmíněné nesmyslnosti zřízení tak maličkých krajů. Konec konců i volby do jejich samosprávy ukazují, že kraje občany prakticky nezajímají.

20.10.2011 zabili islamisté, za podpory letadel NATO, Muammara Kaddáfího. Dvaačtyřicetiletá plukovníkova vláda skončila veřejným vystavením jeho zohavené mrtvoly v ledničce na zeleninu jedné tržnice v Misurátě, městě ležícím na západě země u břehů Středozemního moře. Hlavní vinu na smrti Kaddáfího a dalším vývoji má Francie, i když ta by se ke své zvlčilosti neodhodlala, pokud by se po jejím boku leteckých náletů nezúčastnila jak USArmy, tak všudevlezlí Britové a další poskoci z NATO. Jsem si jist, že by tam řádila i česká armáda, kdyby měla potřebná letadla. Za následujících pět let fakticky zmizel stát jménem Libye. Západní představitelé včetně prezidenta USA Baracka Obamy, přiznali svržení režimu v Libyi za svoji největší chybou. V žádném případě ale ne tehdy, když v zemi byly tři vlády a zuřila válka mezi rodinnými klany, do níž se s velkou chutí zapojily bandy islámistů, ale i ziskuchtivých žoldáků ze Západu. Rádoby státníci Evropy začali přiznávat svůj omyl teprve pod tlakem uprchlické krize, když se na jih Evropy začaly valit hordy utečenců z Afriky, což jim umožnilo stovky kilometrů nehlídaného jižního pobřeží Středozemního moře. Pokud by dneska existovalo skutečné mezinárodní právo a jemu sloužící soudy, pak by OSN musela obvinit iniciátory puče proti Kaddáfímu a ti by měli být souzeni. V Libyi by už dávno měly ze států, jež se podíleli na rozvratu, být vytvořeny „policejní“ jednotky, které by zajistily bezpečnost v zemi a vznik jednotné a fungující vlády. To všechno na vlastní náklady, a to až do výše, plného odškodnění za materiální ztráty v zemi. Pokud se lidské společenství takto nebude chovat, pak nemá vůbec smysl hovořit o jakémsi mezinárodním právu.

Jednou ze všeobecně uznávaných pravd v politice je bonmot, že volby by se nikdy neuskutečňovaly, kdyby mohly něco změnit. Ten, kdo zná alespoň trochu dějiny sociálních bojů v posledních dvou stoletích dobře ví, že onen bonmot je sice vtipný, leč lživý. Než si ovládané vrstvy až třídy vybojovaly volební práva v dnešním rozsahu, tedy přímé, všeobecné, rovné a s tajným hlasováním, tak prožily víc než sto let demonstrací, stávek a jiných způsobů odporu, který stál, především jejich představitele, desítky let vězení, deportací a tisíce životů mnohých aktivistů. Panská třída, čili v té době ještě vrchnost, povolila veřejnosti, tedy té lúze, volby tehdy až teprve tehdy, když si uměla zajistit, aby je plně ovládala, třeba i různými metodami manipulací. Připomněl jsem si opět tuto zkušenost včera, když jsem sledoval humbuk kolem údajného světového útoku hackerů na některé americké a později i evropská servery. Už delší čas se média, sloužící panské vrstvě, mnoha způsoby snaží přesvědčovat veřejnost o existenci jakési kybernetické války. Její stěžejní součástí jsou všechny druhy komunikačních sítí. Následkem této kampaně se začínají z prohlášení politiků stále častěji šíří žádosti o regulaci těchto technologií. Především je žádáno komplexní sledování, dále různé formy cenzury od odpojování některých účastníků po mazání všech textů, se kterými panská třída nesouhlasí. Přímo fantasmagorická tvrzení se šíří kolem prezidentských voleb v USA. Prý mohou, samozřejmě že ruští hackeři, ovlivnit výsledky voleb, prý z Ruska jsou šířeny techniky podporující Trumpa a další a další nesmysly. Cíl je jediný. Ovládnout internet a všechny produkty, které se na něm prosadily. Celý systém se totiž panské vrstvě vymkl z rukou. Poskytuje celé veřejnosti informace natolik všeobecně, rovně, přímo a navíc tajně, čti anonymně produkované, že zásadním způsobem stěžuje ovládání celé společnosti. Panská třída si teprve nyní plně uvědomuje, že poskytla internet celé veřejnosti příliš brzy, kdy ještě neměla zajištěné, aby jej dostatečně ovládala. Všechny současné eskapády s hackery jsou v mých očích proto panskou třídou organizované události, které sledují zásadní cíl, jímž je mocenské ovládnutí internetu, aby přestal být informační silou, která poddaným zvětšuje šance na odpor vůči nadvládě, která je bezohledná vůči jejich zájmům.

Všeobecně je uznáván bonmot, čti hloupost řečená ve zkratce, že dějiny píší vítězové. Takže když přijdou noví vítězové, zase „zkoumají“ minulost podle svých idejí, ne-li ucelené ideologie. Ovšem teprve současná doba, která nese tolik přívlastků, že už nikdo neví, co je jejím definičním charakterem, přinesla zásadní jev ve výkladu dějin. Osobně jsem vždycky vyznával názor, že historie je takový výklad minulých dějů, které se tak nikdy neudály, ale výklad dobře vyhovují tomu, kdo informaci o nich zveřejňuje. V poslední době už to ale přestávají být profesionální historici, kdo zveřejňuje své výklady věcí minulých. Vyjadřovat zásadní názor na minulost si usurpují zákonodárci. Není to zrůdnost pouze v podání porevolučních, popřevratových, či pučem vzniklých „parlamentů“, jakým je kupříkladu současný parlament Ukrajiny. Vždyť i náš parlament po politickém převratu doslova a do písmene ve světě vynikal svými zákony a usneseními hodnotícími minulost. Vůbec mne proto nepřekvapilo, že nedávno parlament Ukrajiny přijal velkou většinou 243ti hlasů z 328 usnesení, jímž vyhlašuje, že za druhou světovou válku jsou stejnou měrou zodpovědné jak Německo, tak SSSR. K tomu přehodnocení dějin se ihned samozřejmě přidalo Polsko, které v Sejmu tu „nápravu“ výkladu minulosti schválilo dokonce počtem 367i poslanci, když se jen 14 zdrželo hlasování a 44 bylo proti nové náplni učebnic dějepisu. Tvrdím již desetiletí, že nejhorším panstvem jsou takové figurky, kterým ještě trčí sláma z bot. Zároveň jsem přesvědčen, že u naprosté většiny lidí zvolených do vysokých politických funkcí, jim tento akt změní mozek. Volby vnímají tak, jako kdysi apoštolové Ježíšovi přijali „seslání ducha svatého“. Po volbách jsou proto i ti nejméně významní lidičkové najednou vševědoucí, všeho znalí a nepochybují vůbec o tom, že jsou mluvčími národa. Současnost vedle všech svých degeneračních příznaků tedy si klidně může připsat další zrůdnost. Dá se vyjádřit tím, že politici nejen stanovují výklad dějin, ale dokonce svůj „objev“ nařizují jako závazný diktát celé společnosti. I v tom je prvek nové, komplexnější totality, než jaký kdy byl na Zemi.

Koncem 90tých let minulého století rozpracoval Rumsfeldův poradce Thomas Barnett model One State. Aniž se o něm ve veřejnosti mluví, je v současnosti intenzivně realizován. Ale to je něco, k čemu veřejnost USA, nadtož světa, nedala nikomu mandát, ba ni náznakové svolení. Zvykli jsme si na to, že konzumujeme, kýveme hlavami a nepřemýšlíme. Lidé bohatých zemí se dopracovali bodu, kdy je konzumování, kývání hlavami a nepřemýšlení dovedlo až na kraj propasti. Globální mocnáři lidstvo doslova vypnuli, takže obrovská většina společnosti, ve spokojené pasivitě, je manipulována k naplňování cílů a zájmu superbohaté hrstky. Jaké jsou vlastně znaky zmíněného modelu jednoho státu? Za prvé, globální hegemon musí mít viditelného, leč nepříliš silného nepřítele. Proto byl za nepřítele vybrán radikální islám ještě dříve, než se nepřítelem stal. Za druhé, model One State předpokládá neomezený proud imigrantů, kteří zruší celou dosavadní strukturu národů, kultur, státních hranic a národních vlád. Za třetí, veškeré nerostné zdroje na planetě mají být odňaty vládám a národům a plně privatizovány do soukromých rukou. Za čtvrté, veškeré zisky ze surovin a obchodu mají mít volný pohyb v jejich toku do Spojených států. Spojené státy budou tisknout měnu a plnit jí centrální banky. Za páté, žádný stát nesmí být ve stavu, aby se postavil mírové armádě Spojených států. Proto byly armády redukovány v Evropě, rozpuštěny v Iráku a nejnověji na Ukrajině. Armády mají být nahrazeny privátními, tak zvaně bezpečnostními agenturami. Obyvatelstvu má být vnucena permanentní válka proti terorismu, strach, poslušnost a bezpráví. To je to, čemu už dneska čelíme. Ale protože myšlení davů je zákonitě pár kroků pozadu, stále jim to nedochází.“

NEJKOMPLEXNJŠÍ ANALÝZA. Dne 17. 10. 2016 byla na webu http://www.zvedavec.org/komentare/2016/10/7057-v-syrii-se-strhavaji-masky.htm , alespoň podle mého soudu, publikována analýzy nejširších souvislostí kolem války v Sýrii. Několik myšlenek jsem zatím nikde nečetl. Doporučuji přečíst.

Obama v předvolebních slibech doslova omámil svět. Sám Výbor pro udílení Nobelových cen mu v oné euforii dokonce udělil Nobelovu cenu míru, jako zálohu na změny, které sliboval. Od zrušení ilegální věznice v Guantánamu dokonce až po jaderné odzbrojení. Ač měl na splnění svých slibů osm let, nesplnil z nich vůbec nic. Naopak, vedl války ve větším rozsahu než fanatik Bush junior. Ironicky napsal nedávno jeden americký novinář, že Obama dokázal v této oblasti pouze zabíjení „teroristů“ za pomoci dronů odebrat z pravomoci Pentagonu a předat CIA. Já tuto informaci doplňuji o tvrzení, že nakonec rozkazy k těmto vraždám bez soudu podepisoval Obama osobně. Což by naprosto stačilo, aby byl souzen jako válečný zločinec. Přidáme-li k tomu chování USA v Sýrii za celých dlouhých šest let a na Ukrajině za poslední dva roky, nikdo mne nepřesvědčí, že by Obama neměl být opravdu souzen mezinárodním soudem jako válečný zločinec a členové Nobelova výboru pak odvoláni za hanobení památky zakladatele ceny. Právě ubožácké chování slibotechny Obamy nastoluje onu  základní otázku současného světa, uvedenou v titulku. Kdo vlastně vládne vládám, dokonce i vládě největší velmoci a tedy celému světu?!!!

Eskalace válečných pokřiků se před prezidentskými volbami v USA stává doslova mezinárodním extremismem toho nejhrubšího zrna. Připomeňme si jen několik ukázek. Bývalý ředitel CIA Marka Morell: „Je třeba začít se zabíjením ruských vojáků“. Náčelníka generálního štábu americké armády generál Mark Milley hrozí Rusku a Číně s Íránem jadernou válkou. Jako syčák z páté obecné se naparuje: „Porazíme vás tak, jak vás ještě nikdo nikdy předtím neporazil!“ Zdivočelá Hitlary dala velmi zřetelně najevo, že „jakýkoliv skutečný, nebo i jen vnímaný kybernetický útok na USA, odkudkoliv ze světa, bude za jejího vládnutí považován za akt válečné agrese a odpovědí bude vojenská akce proti zemi původu těchto kybernetických pachatelů“. Británie jako americký tlampač v Evropě všechna ta sebevědomí globální soldatesky dovršuje tvrzením, že „Putin i Asad mohou stanout před mezinárodním soudem“, tak už si jsou její pohlaváři jisti svým vítězstvím v jakékoliv válce. To všechno už nejsou pouze stupidně machrující hňupové, to je v současnosti největší riziko světa. Šílenci už se ani nesnaží skrývat.

Světová média nasadila novou notu. V Sýrii prý nelze zvítězit. Opak je však pravdou. V Sýrii je možné právě nyní zvítězit s větší pravděpodobností, než kdy jindy. Jak zdůvodním na závěr, v Sýrii se dokonce musí zvítězit. Ale to Rusové musí už konečně přestat vyjednávat a začít opravdu válčit. Mají nyní v oblasti už dost techniky, aby oni mohli vyhlásit bezletovou zónu a donutit tak Západ, aby se už konečně do celkové situace nemíchal. Američané přes svůj válečný ryk stejně ani za takové situace do přímého střetu nepůjdou a ostatní přicmrdávači, jako Britové, či Šnekožrouti tam jsou stejně všem pro smích. Rusko musí vyhrát a Asad pak musí vyhrát volby, jinak se Sýrie rozpadne a po ní i Irák, ba i Turecko. Možní si to Západ přeje, ale pokud ano, pak jenom USA, protože by se tím velice urychlil zánik Evropy. Což je zase jenom v zájmu Amíků. Takže sečteno a podtrženo, Evropa by se měla konečně osamostatnit a i když je ze strany USArmy okupovaná, měla by začít provádět politiku sebezáchrany a ne sebezničení.

V jednom TV dokumentu jsem nedávno slyšel, jak říká americký generál. „Stalin nám pomohl vyhrát válku“. V jiném jsem zase poslouchal, že Hitler by sevřen, ze západu Američany s Brity a z východu sověty. V posledním roce běží na české televizi stovky relací, tvářících se jako dokumenty, které podle mne mají jediný cíl. Připravit populaci na novou velkou válku. Z těch všech, mnohdy hraných „dokumentů“, jednoznačně vyplývá, že Německo bylo poraženo Americko-britskými vojsky. Na to všechno pak organicky navazují prohlášení amerických vojenských jestřábů současnosti. Předhánějí se v tom, kdo z nich víc očerní Rusko a Putina. Tvrdí, že je Rusko největším nepřítelem amerických, v jejich pojetí vlastně všelidských zájmů. Že je proto nutné Rusko napadnout a porazit. Že je to zem nevyléčitelného imperialismu. Že rozumí jen síle. Že chce být nejsilnější supervelmocí. Hlavním rozněcovačem současné nenávisti k Rusku je šéf Pentagonu Ashton Carter. Podle mne jde u něj už o duševní poruchu, tak jsou jeho lži průhledné. Spolehlivě mu sekundují jak šéf NATO, tak další vojenští pohlaváři USA, jako například vrchní velitel NATO v Evropě Ben Hodges. I to je příznačné pro NATO, že jeho vojskům v Evropa velí Američan. Připočteme-li l tomu stovky amerických vojenských základen, pak Evropa není spojencem, ale okupovaným územím. Pentagon spolu s CIA od počátku krize na Ukrajině své akce osamostatňoval od vůle Bílého domu. V Sýrii pak už naprosto jednoznačně Pentagon nerespektoval Obamu a Kerryho. Po nedávné dohodě o příměří se dokonce jasně vzepřel a nyní už Obama své armádě nevelí. Pentagon si je jistý, že budoucím prezidentem bude Hitlary a pokud znám praktiky USA, tak i kdyby zvítězil Trump, tak se CIA už o něj postará. Hlasy rozumu ze strany vojáků, jsou v USA umlčovány, ba zesměšňovány a zem je přímočaře a neskrývaně připravována na válku. Jde jejím mocipánům jenom o to, aby se, jako dosud vždy, neválčilo na území USA, ba Ameriky vůbec. Já se sice toho nedočkám, ale jsem si jist, že i v takovém případě se bude historie opakovat. Napoleon táhl na Rus. Nakonec koně kozáků pili vodu ze Seiny. Hitler to po něm zopakoval, aby ruský voják ve finále tančil kozáčka v Berlíně. Takže do třetice všeho dobrého. Ale mělo by to být už konečně definitivní.