TRIO NEJVYŠŠÍCH REPREZENTANTŮ POLISTOPADOVÉHO PODVODU

Zatímco Bůh je jeden, i když pro katolíky například ve třech osobách, Satan má nekonečné množství vtělení. Je jich možná víc, než všech hinduistických božstev a bohů dohromady. A tak zbylo i na tak bezvýznamnou zemičku, jakou je pidistát s logem Česká republika. Kdybych byl nábožensky založený, tak bych byl přesvědčen, že poslední dekádu dvacátého století lze označit jako vystoupení Satanovy říše na zemský povrch, takže svět, který zůstal po rozpadu SSSR na této planetě je něco jako nadstát s logem „Satanát“. Nelze popřít, že nejviditelnějšími reprezentanty vývoje po listopadu 1989 v ČR byla „nesvatá trojice“, shodou okolností tři prezidentů země Čechů, Moravanů a Slezanů. Klasičtí to představitelé Satanátu.

Jako první z nich se na Hradě usadil Václav Havel. Jako politik diletant, jako státník ztroskotanec a jako člověk ego neustále zmítané pochybnostmi. Z rodinného prostředí si odnesl antikomunistické vychování a do odporu s mocí KSČ vstoupil už v roce 1968 s fanglí mladicky naivního bijce za lepší svět, což je osudem asi tak pěti procent všech mladých lidí. A to jej nepodezírám z toho, že se snažil být prostě jenom zajímavým pro své okolí. Jelikož mu nechyběla určitá míra ambicióznosti vnímal v době normalizace dost těžce svou společenskou vyloučenost. Proto byl aktivní v protisocialistické opozici a po vyhlášení Charty 77 se dostal do povědomí antisovětského světa. Postupem času se v odporu k mocným dopracoval do stavu, z nějž už nešlo vycouvat. Všimli si ho totiž na Západě usazení emigranti především z doby po roce 1948. Ti s ohledem na jeho mládí si v něm začali pěstovat svou ikonu. Vnímali především jeho váhavou nerozhodnost, která navenek vypadala jako moudrost hluboce přemýšlivého člověka, spojenou s respektem vůči těm, kdo nepodléhají pochybám. Což zaručovalo, že se dá lehce ovládat. S těmito dispozicemi byl vybrán cizími rozvědkami, aby se stal vůdčí osobností historického zlomu v naší zemi v době, kterou začínala v celém světě čtvrtá existenční krize všelidské civilizace za posledních dvanáct tisíc let. Tvůrci jeho kultu ho vypodobňovali jako zásadového člověka pevného charakteru, a on sám se stylizoval do této role jako disident a v době kdy toužebně čekal na nejvyšší ústavní funkci. V ní ale pro svou naivitu naprosto propadl a v rukou jeho tvůrců to byl doslova člověk z plastelíny. Pokud by byl tím prezidentem jenom onoho půl roku, jak sliboval, zůstal by navěky uznávaným symbolem doby. I když celá ta doba bude jednou striktně odsouzena coby snaha dát dějinám zpětný chod.

Václav Klaus byl od počátku silným odpůrcem Havla. Nebyl naivním nositelem dobra ve formě pravdy a lásky. On si v dobách normalizace upletl jiný světový názor. Jako ekonom se shlédl v klasickém liberalismu a stal se dogmatickým hlasatelem a následně realizátorem svobodného trhu. Ideálu stejně zlotřilého, jako jsou zlatá telata demokracie a lidských práv pod fanglí všeobjímající svobody. Oproti Havlovi v žádném ohledu neměl pochyby o světě, a už vůbec ne o sobě. Považoval své přesvědčení za jediné správné a dá se říci za absolutně oprávněné na dominantní princip společensko-politického režimu, který se rozhodl realizovat.

Už v prvních převratových dnech na ambasádě USA podepsal memorandum, ve kterém se zaručoval, mimo jiné, že převede plánovanou ekonomiku na tržní, čti československé hospodářství dostane pod kuratelu Západu. Co všechno na té ambasádě podepsal není do dnešní doby známo, protože část onoho dokumentu dosud není odtajněna. Svou demagogii nazval ekonomickou reformou. I když šlo jednoznačně o komplexní převrat režimu. Začal měnovou reformou ve formě trojnásobné devalvace, takže okradl většinové občany o celoživotní úspory, čímž jim znemožnil privatizovat, takže loupeže majetku všeho lidu se mohli zúčastnit už jenom cizinci. Aby se lid obecný nebouřil, hodil mu návnadu kuponové privatizace. Jestliže Havel svým individualismem zničil kolektivistickou morálku solidarity, sounáležitosti a spolupráce, Klaus zničil materiální základnu našeho kolektivistického státu. Dohromady to představuje totální devastaci státnosti. Tu už nešlo zachránit. Šlo ji už jenom začlenit do evropského nadstátu. Což byl faktický smysl oné fáze první globální války, která začala rozpadem Sovětské svazu.

Třetím do party českých loutek Satanátu se od počátku převratu vloudil Miloš Zeman. Havel byl politický anti talent, Klaus měl pouze nadání pro politiku a vůli učit se jí, a Zeman měl jen jednu vlastnost politika, byl skvělým rétorem se sloní pamětí.  Startovací plošinou jeho politické kariéry se stal poněkud přeceňovaný jeden jediný článek, v němž pár měsíců před převratem hodnotil vládu KSČ. To se už mohlo, platila totiž Gorbačova glasnosť. Jako vzdělanec vychovaný v nuzných poměrech socialismu si zachoval sociální cítění, ale jinak sám sebe hodnotil jako radikálního intelektuála. Hned v prvních měsících publikoval několikastránkový návrh transformace režimu. Nemá smysl ho hodnotit, protože se poněkud rozpracovanější stal pozdějším programem Občanského hnutí, dále OH. Havel byl prezidentem, Klaus minstrem a Zeman poslancem, předsedou jednoho z národohospodářských výborů. Období prvního půlroku bylo érou boje o politickou formu země. Tento jasně vyhrál Klaus svým založením strany ODS. Havlovo OF se oním aktem rozpadlo a jeho následovníci se nazvali OH. Během dalších dvou let ODS doslova deklasovalo ostatní poltickou skrumáž v zemi, i když se povedlo obnovit ČSSD, nejstarší to politickou stranu v zemi. Nemluvil bych on ní, kdyby právě ta se nestala skutečným startem Zemana do nejvyšších funkcí. Když ho ambiciózní nýmandové vystrnadili z OH, tak se rozhlédl a uviděl v čele ČSSD přestárlého, čtyřicet let v zemi nežijícího muže a rozhodl se vystřídat jej v čele této strany. Stal se s pomocí Grosse a podobných   předsedou ČSSD, což jsem vždycky hodnotil jako násilné převzetí strany. Za své heslo vyhlásil, že půjde vládě po krku, aby po volbách se s bývalým předsedou vlády dohodl na „smlouvě“ o politické stabilitě, čti pokračování v trendu Václava Klause. Což Zeman skvěle realizoval, když dokončil privatizaci oddlužením bank, které pak všechny „daroval“ zahraničním subjektům.

Závěru k této triádě netřeba. Všichni tři splnili svou roli loutek na drátcích globálních mocnářů, jenom Klaus se trochu cukal, ale vždycky byl dotlačen tam, kam bylo třeba. I když v době post prezidentské se stává enfant terrible, už ho ve světě neberou, protože ztratil reálnou moc. Stal se zajímavým rebelujícím staříkem. A Zeman doslova sice živým mužem, leč mrtvým politikem.

PUTINŮV VZKAZ SLOVÁKŮM, A ČECHŮM

ještě o něco málo později za Rusko Jelcin. Kdo si to „nepamatuje“, tak je to jeho věc. Nevidím proto nejmenší důvod, proč by se měl omlouvat za Rusko ještě Putin. Ten nám ale minulý týden sdělil podstatně víc. Řekl, že intervence v Československu v roce 1968 byla chyba, která se už nebude opakovat. A jak je všeobecně známo, Putin svá slova dodržuje i v mnohem těžších případech. Takže čeští válkychtiví jestřábi, jakož i všichni protiruští rasisté a jiní rusofobové by měli začít zvažovat svá tvrzení, že nás Rusko napadne, když zvítězí nad Ukrajinou. V žádném případě nás neohrožuje. To jenom naši pomatenci v mocenské struktuře mohou ohrozit Rusko na pokyn kupříkladu papalášů z NATO, což by znamenalo odvetu, o čemž nemusíme pochybovat. Rusko se o jakýsi pidistátu navíc dávno už nesamostatný a kolonizovaný nadnárodní vojenskou korporací s logem NATO je pod jeho rozlišovací potřeby. Na něj stačí kupříkladu jediná balistická střela Sarmat.

NOVÝ SVĚT PODLE PREZIDENTA VENEZUELY

Prezident Maduro už je na své páté návštěvě ČLR. Včera na tiskovce se mu snažil čínský novinář z Hong Kongu položit otázku v angličtině. Maduro jej přerušil a řekl doslova cituji: „Mluvte čínsky. Nemáme anglického překladatele. Toto je nový svět“. Konec citace. Nevím to, ale předpokládám, že sám Maduro určitě umí anglicky. Tato epizoda celkem výborně doplňuje můj předešlý text. Takže tak asi.

KE STAVU SOUČASNÉ FÁZE PRVNÍ GLOBÁLNÍ VÁLKY

Myslím si, že současná etapa globální války asi skončí rozdělením světa na dvě části. Na jedné straně kolektivní Západ, tedy USA a jeho sympatizanti a na druhé straně zbytek planety. Válka na Ukrajině se vede s největší pravděpodobností za účelem určení hranice mezi těma dvěma „světy“ na euroasijském super kontinentu. Nebude to ale žádná druhá studená válka. Oba póly všelidské civilizace budou nepřetržitě ve stavu hybridního konfliktu, od finančního přes informační po lokální ozbrojené střety. Takže válka, která začala vznikem SSSR, bude trvat tak dlouho, dokud se jedna strana nevzdá. To v lepším případě. V tom horším budou použity zbraně hromadného ničení a nemusí to být zrovna jaderné. Spíše půjde o biologii, konkrétně přes potraviny. Skutečné pandemie neznámých nemocí bych rovněž nevylučoval. Jednu cestu na zkrácení doby trvání první globální války může zajistit Evropa. Její pohlaváři by si konečně mohli uvědomit, kam patří. Že jejich vlastí není západní polokoule, ale opravdu ten náš, starý kontinent. Evropa je v současnosti reálnou polokolonií Deep State USA. A ten ji odhodí, jakmile ji už nebude potřebovat. Pokud si USA udrží Indii a Indonésii, a neodtrhne se od ní Japonsko a Austrálie, tak Evropu skutečně nepotřebuje. Ovšem nesmí jí dovolit, aby se emancipovala natolik, aby přešla do druhého tábora. Bude proto rozhodující, jak se vyvine problém migrace, přesněji, za koho budou migranti „kopat“. Předpokládám, že coby muslimové to nebude za Americký životní styl, obzvlášť při těch jeho současných výstřednostech.

DNESKA MÁ 58 LET

Kdo? No přece Dmitrij Anatoljevič Medveděv. V mých očích nejméně čitelný politiky v Rusku. Mluví se o něm jako o loutce Putinově. Ovšem jako prezident jí jednoznačně nebyl. Podle mě „zapinkal“ Libyi, když schválil zásah Záapdu. Po celou dobu byl jakýmsi liberálním stínovým korektorem Putina. Západ dokonce na něj spoléhal, coby na vůdce páté kolony v Rusku. Ovšem od začátku SVO se natolik stal vlasteneckým jestřábem, že mu prostě jeho přehánění nevěřím. Některá jeho veřejná vystoupení glosátorského charakteru dokonce připomínají opilce, který se na ten výpad pořádně posílil. Nesleduji ruské zdroje, takže nevím, jak si stojí v průzkumech veřejného mínění v Rusku. Ale vím o některých Rusech, mnohem znalejších věci, kteří mu rovněž nevěří. Takže kdy hrál divadlo, před SVO, nebo nyní?!!

KE KVALIFIKACI POLITIKA

Na webu radia Universum byl publikován rozhovor dvou moudrých lidí české aktivní veřejnosti. Filosof Ivan Hoffman rozmlouval se sociologem Janem Kellerem. Celý rozhovor trval 33 minut a je na webu https://www.radiouniversum.cz/keller-jan-d-celime-lavine-diletantismu-mame-elitu-jez-kazdodenne-dokazuje-ze-to-nedokaze/ celý vydán v psané formě. Stojí opravdu za přečtení. Filosof na otázku zda Keller uvažoval o angažmá v domácí politice dostal od sociologa vysvětlení, proč tak neudělá, cituji: „Zaprvé je třeba se vyznat v zákulisí. Musíte vědět, kdo to s kým táhne, kdo je na koho napojený. Kdo komu za co vděčí. Kdo má jaké kontakty. Kdo je naopak lstivý. A kdo s kým jezdí na dovolenou do Itálie. A když toto všechno nesledujete, tak nemáte v politice co dělat, a ostatním jste pro smích. Dříve nebo později vám dají najevo, že prostě mezi ně nepatříte. No, a ta druhá dovednost: Musíte mluvit, mluvit dlouho, mluvit přesvědčivě. A to včetně věcí, kterým vůbec nerozumíte. Politici nejsou trestáni za to, že věcem nerozumí. To by tam už dávno nebyli. Jsou trestáni za to, když nejsou přesvědčiví. A já bych rád mluvil přesvědčivě o věcech, kterým vůbec nerozumím, a je jich opravdu požehnaně, ale z nějakého důvodu mi to nejde. Přitom jsem v tom Evropském parlamentu viděl spoustu lidí, kteří to dokázali naprosto bravurně a plynně. Dokonce ve třech světových jazycích. To se nedá naučit. Na to musí mít člověk dar od Boha“. Konec citace. Má osobní zkušenost pak dodává, že to neplatí snad jen pro „vysokou“, alias státní a vyšší politiku. Ono je to základním rysem politického angažmá prakticky v každé obci. Ti prohnanější politici si dokonce na každého potenciálního soupeře vedou celé záznamníky.

BLBOST SVĚTEM (ZÁPADU) VLÁDNE

V některých státech USA už jsou pořádány sportovní soutěže, v nichž biologičtí muži cítící se být ženami startují, a samozřejmě vítězí v soutěžích žen. Existuje již i Miss, jež je biologickým mužem. Evropská komise v těchto dnech na dotaz několika poslanců jasně prohlásila, že tento trend podporuje. EK mluví o, cituji: „…chybných představách a předsudcích ohledně rolí, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy.“ Konec citace. V mých očích jde o jednoznačný důkaz o zbláznění Západního světa a další důvod k tvrzení, že odchod ze sféry vlivu západních politiků, aktivistů a médií hlavního proudu je absolutní potřebou pro zachování duševního zdraví.

DOBŘE NÁM TAK

Stačí se podívat na to, co Zelenskij řekl včera v rozhovoru pro The Economist, cituji: „Snížení pomoci Ukrajině jen prodlouží válku. A vytvoří rizika pro Západ na jeho vlastním dvorku. Nelze předvídat, jak budou miliony ukrajinských uprchlíků v evropských zemích reagovat na to, že jejich země je opuštěná. Ukrajinci se obecně „chovali dobře“ a jsou „velmi vděční“ těm, kteří jim poskytli útočiště. Na tuto velkorysost nezapomenou.  Pro Evropu by to ale nebyl “dobrý příběh”, kdyby tyto lidi “zahnala do kouta.” Známé české přísloví to říká jasně. „Podej čertu ruku, peklem se ti odmění“. Nejen politici celé Evropy dobře věděl, jací jsou vládci Ukrajiny parchanti, a přece i navzdory tomu jim všemožně už rok a půl pomáhají. Takže válka bude nejen do posledního Ukrajince, ale do posledního blbého vládce v Evropě. Ti moudří totiž ví, že většina Ukrajinců bude vděčna za to, že mohou zůstat v zemích, které je přijaly, a s hrstkou lumpů, kteří by chtěli dělat „bordel“, si opravdoví státníci budou umět poradit.

LOV NA UKRAJINSKÉ MUŽE PO CELÉ EU?!!

Statistický úřad EU zjistil, že více než 650.000 ukrajinských mužů ve věku 18 až 64 let je registrováno jako uprchlíci ve 27 státech EU a také v Norsku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Přečetl jsem si to v dnešních zprávách. Při tom z předešlých sdělení vím, že například v Německu vůbec nemají přehled, kolik u nich je Ukrajinských uprchlíků. Tvrzení statistiků EU je publikováno v souvislosti s požadavkem Ukrajiny, aby státy Ukro uprchlíky ve vojenském věku vyhošťovali a poslali zpět, aby pod velením Ukronacistů mohli umírat. Jako první samozřejmým této idiotské výzvě vyhovělo Polsko. Tvrdím od počátku, že muži, kteří z Ukrajiny utekli před válkou, jsou z větší čísti ti, co odmítají nepřátelství Ukrajinců k Rusku. Alespoň většinou. Nevím, co si Zelenskyho mafie slibuje od takové násilné mobilizace. Je přece jasné, že až se tito kluci a chlapi dostanou do přední linie, tak první co udělají bude, že se vzdají, aby si zachránili krky. A to nehovořím o tom, že mohou začínat přecházet do stavu ilegálních utečenců, jako jejich islámští kolegové, kteří zaplňují Evropu. Nehledě na to, že celý akt odporuje mezinárodnímu právu. Jenže taková maličkost zpychlé vládce v Evropě v současnosti vůbec nezajímá. Od začátku konfliktu tvrdím, že tato války nezačala jako ozbrojený konflikt Rusů s Ukrajinci, leč jako útok Ruské patriotské, vlastenecké až nacionální vládnoucí skupiny s Ukrajinskými nacionalisty a vládnoucími antiruskými rasisty, potomky nacistů z druhé světové války. Nejenže to vůbec není naše válka, ale ona to není ani válka většiny Rusů s většinou Ukrajinců.

DODATEK: Koho zajímají přesné právní aspekty repatriace, může si je přečíst na webu https://www.novarepublika.cz/2023/09/chytat-lidi-u-vody-a-lifrovat-je-k-bachmutu-ivan-hoffman-o-hrdinech-a-dezerterech .

O SOUČASNÝCH VYHLÍDKÁCH

Etapa globálního třídního boje pojmenovaná politiky a žurnalisty „studenou válkou“, byla idylickou érou, alespoň pro nás, kteří jsme ji prožili oproti tomu, co se dělo po ní, a především čeho jsme donucenými účastníky v tomto tisíciletí. Jsem přesvědčen, že většina politiků si ve svém nitru, ač to nikdy nepřiznají, přece jenom ale přeje hledat „cestovní mapu“ k nastolení alespoň jakési nové studené války. Jenže tento směr vývoje je podle mého posouzení pro lidstvo uzavřen. Technologický pokrok ve vývoji zbraní, který se dostal do stádia robotických zbraňových systémů, které jsou dostupné většině rozhodných zemí znemožňuje hledání, nadtož ukotvení jakési nové rovnováhy mezi aktéry mezilidského nepřátelství, včetně onoho dominantního globálního třídního boje. Mám neblahé tušení, že globální lidské společenství si bude muset prožít cosi obdobného, co Evropa vytrpěla za osmdesátileté, a hlavně za třicetileté války, aby vystřízlivělo ze všech svých světovládných ambicí. Bohužel, ani v tomto směru nevidím mnoho naděje, protože nyní má lidstvo opravdu prostředky na naprosté vyhubení sama sebe.

Intuice mi říká, že lidstvu nebude stačit nějaká obdoba Klemense Wenzela Nepomuka Lothara Metternicha, kterému se podařilo mezi panovníky zorganizovat, vyjednat a realizovat Münsterskou a Osnabrückskou smlouvu, které zakončily apokalypsu předlouhého šestnáctého století. V tomto směru opravdu cestu nevidím pro naprostou absenci velkých osobností současné politiky. Především pak na Západě, čti, na straně dosavadní globální moci.

Ideální cestou k vyřešení současného rizika zániku lidstva by bylo „probuzení“ globálního lidu. Jeho osvobození se z osidel poblouzňování masmédii a politiky. Asi jenom obrovská mírová hnutí po celé planetě, spojená především s odmítáním poslušnosti vládcům čili k naprostému odmítnutí válčit, může možná vytvořit klima, ve kterém politici začnou jednat o pospolném soužití na planetě a nebudou neustále kout plány na podmanění si Země až okolního vesmíru.