Pro neznalé napřed, kdo je to vlastně Chochl. Jde o nadávku, tedy slušně řečeno o dehonestující označení pro Ukrajince, které používají Rusové. Původně se jednalo o výraz dávného zvyku záporožských kozáků holit si hlavy tak, aby na zátylku zbýval poslední svazek vlasů. Účes tehdy nosila většina dospělých mužů. Od slova chochl, či chochol se také odvozuje posměšné označení Ukrajiny, tedy Chochlandie. Ovšem konstatuji, že s tímto pojmenováním jsem se nesetkal. A nyní k tomu pozdravu, vlastně bojovému pokřiku Ukrajinských zdivočelých nacionalistů, pro Rusy nacistů. Zní „Slava Ukrajini“ který dneska vykřikují i takoví hlupci jako von der Leyenová či Zelnskyho pobočník Petr Fiala. Na webu https://www.novarepublika.cz/2023/10/slava-ukrajine je text o historii tohoto pokřiku. Stojí za přečtení.

Na tomto setkání bývá už tradicí, že Putin odpovídá na otázky novinářů. A dost dlouho, třeba i několik hodin. Zatím jsem nenašel video s celou tiskovkou, ale už jsem narazil na informaci, že Putin označil Klause Schwaba a jeho společníky z Davoského fóra mezinárodními teroristy, protože se pokouší o nezákonné převzetí moci prostřednictvím globalistického převratu. A pokud si vzpomínám, tak někde prošla informace, že Rusko na něj osobně vydalo zatykač. Takže „podle pravidel“ realizovaných globálním hegemonem se tito lidé stávají legitimním vojenským cílem. Interesuje mě nejvíc, že to gosudar, který měl včera narozeniny, řekl právě na jiném mezinárodním fóru debat o budoucnosti světa.

Když jsem se včera dopoledne dověděl, že Hamas vystřelil na území Izraele tisíc raket, bylo mou první otázkou, a odkudpak je vzal? Když pozdě odpoledne jsem si přečetl, že Hamas poděkoval Ukrajině za prodej zbraní, musel jsem se sám sebe ptát, a jakpak se asi stalo, že to Mosad nevěděl? Odpovědi mám zatím tři. Za prvé špióni z Izraele opravu zaspali, což ale prakticky považuji za vyloučené. Za druhé, Mosad věděl a informoval politické vedení, ovšem to bylo příliš zaneprázdněno vnitřními problémy, a tak nebezpečí nevyhodnotilo jako závažné. No a za třetí zpravodajci věděli, ale sami informaci dál nepředali. Proč, to se možná časem dovíme. Ono totiž současné periodické vyvalení hnisu z tohoto furunklu mezinárodních vztahů vyhovuje v této situaci hned několika jeho významným subjektům.

Tento týden bylo zahájeno devatenácté výroční zasedání „Valadajského mezinárodního diskusního klubu“. Zřizovatelem je Rusko a všechna setkání se, pokud mě paměť neklame, konala na území Ruské Federace. Tradicí je, že na nich hovoří Putin. Z jeho letošního projevu mě zaujal faktický závěr, ve kterém Putin vyjmenoval, o co Rusko usiluje a čeho chce dosáhnout. Tedy onen nový svět, o kterém hovořil hned v prvních větách svého projevu. Takže cituji z Putinova projevu, nastiňujícího představy a cíle Ruska v budoucím novém světě:

„Za prvé. Chceme žít v otevřeném, vzájemně propojeném světě, kde se nikdo nikdy nebude snažit stavět umělé překážky komunikaci, tvůrčí realizaci a prosperitě lidí. Musí existovat bezbariérové prostředí – o to musíme usilovat.

Za druhé. Chceme, aby rozmanitost světa byla nejen zachována, ale aby se stala základem univerzálního rozvoje. Vnucování jakékoli zemi nebo národu, jak má žít, jak se má cítit, by mělo být zakázáno. Pouze skutečná kulturní a civilizační rozmanitost zajistí blaho lidí a rovnováhu zájmů.

Za třetí. Jsme pro maximální reprezentativnost. Nikdo nemá právo ani nemůže vládnout světu za ostatní nebo jejich jménem. Svět budoucnosti je světem kolektivních rozhodnutí přijímaných na úrovních, na nichž jsou nejúčinnější, a těmi účastníky, kteří jsou skutečně schopni významně přispět k řešení konkrétního problému. Nerozhoduje jeden za všechny, a dokonce ani nerozhodují všichni o všem, ale ti, kterých se problém bezprostředně týká, se dohodnou, co a jak dělat.

Za čtvrté. Jsme pro všeobecnou bezpečnost a trvalý mír založený na respektování zájmů všech: od velkých států až po malé země. Hlavní je osvobodit mezinárodní vztahy od blokového přístupu, od dědictví koloniální éry a studené války. Již desítky let hovoříme o nedělitelnosti bezpečnosti, o tom, že není možné zajistit bezpečnost jedněch na úkor bezpečnosti druhých. Harmonie v této oblasti je skutečně dosažitelná. Jen musíme odložit pýchu a aroganci a přestat se dívat na ostatní jako na druhořadé partnery nebo jako na vyvrhele či divochy.

Za páté. Jsme pro spravedlnost pro všechny. Doba vykořisťování kohokoli, už jsem to řekl dvakrát, je minulostí. Země a národy si jasně uvědomují své zájmy a možnosti a jsou připraveny spoléhat samy na sebe – a to je posilující. Všichni by měli mít přístup k výhodám moderního rozvoje a pokusy o jeho omezení pro jakoukoli zemi nebo národ by měly být považovány za akt agrese, tak je to.

Za šesté. Jsme pro rovnoprávnost, pro rozdílné potenciály různých zemí. To je absolutně objektivní faktor. Ale neméně objektivní je i skutečnost, že nikdo není ochoten se podřídit, učinit své zájmy a potřeby závislými na někom jiném, a především na těch bohatších a silnějších“. Konec citace.

Ani si nedovoluji k tomu psát komentář, ten si udělá, nebo by si měl udělat každý, kdo tento text přečte. Jenom bych uvedené doplnil slovy Putina z téhož projevu, kde tvrdí, cituji: „Rusko je největší a teritoriálně nejrozsáhlejší zemí na světě. Nemáme žádné zájmy, pokud jde o dobývání dalších území“. Punktum.

Přinesl ji americký časopis The Nation: „Manželka ukrajinského prezidenta Zelenského Olena utratila během pobytu v New Yorku, kde její manžel požadoval v OSN další peníze, v klenotnictví Cartier přes milion dolarů za šperky. Její účet zveřejnila jedna ze zaměstnankyň obchodu, která byla následně propuštěna“. Zelenskyj se producíroval v OSN, a dokonce i v její RB na začátku třetí dekády minulého měsíce. Mluvil na VS OSN prakticky k prázdnému sálu, ale i tak mnoho států naštval, jiné rozladil a ani skalní podporovatelé z něj nebyli nadšeni. Takže, jak se zdá, jediný prosech pro rodinu přinesla Olena. A to The Nation píše jen o jednom obchodě. Kolik jich ta „dáma“ ale stihla navštívit a nakoupit tam bohatství se ti, co platí válku, bohužel nikdy nedoví.

Čtvrtý říjen je datem, kdy v roce 1957 z území Sovětského svazu, leč ne z Ruska, byl vynesen na oběžnou dráhu Zeměkoule první předmět vyrobený lidmi. Pro historii dostal název v jazyku svých tvůrců „Sputnik 1“. Nepřipomínal jsem včera tu událost na blogu, protože nešlo o kulaté výročí. Ovšem dneska jsem si uvědomil, že jde přece o zajímavé výročí, protože je to 66 let, a to cifra vypadá zajímavě. A jenom pro úplnost dnešní informace dodávám, že když jsem dneska zadal do prohlížeče termín sputnik, vyskočila na mě jako první informace „Sputnik – první česká beatová skupina…“, jako druhá pak informace: Sputnik je ruská zpravodajská agentura, internetový portál a rádiový rozhlas provozovaný ruskou státní agenturou Rusko dnes. Wikipedie sice pod heslem sputnik uvádí jako první opravdu Sputnik 1, ale manipulativnost Googlu to nikterak neomlouvá.

Rusko je po celou svou existenci poněkud výjimečný stát. Už svým vznikem, jelikož se začal vyvíjet na dvou poměrně vzdálených územích, a navíc ve dvou od sebe vzdálených obdobích. Rusko současné ale jednoznačně vzniklo jako val bílé rasy proti neustálým útokům z jihovýchodních středoasijských prostor. Příliš se to podobá vítězství usedlých civilizací nad kočovníky. Jako by biblický Ábel porazil Kaina. Oproti vůdčím zemím bílé rasy matka Rus expandovala přirozeně, tedy do svého okolí. Jako když mladý bobr je rodiči vyhnán z rodného hnízda, aby si hledal nové teritorium. Tak Ruští obyvatelé postupovali na východ daleko předaleko za Ural, dokonce až za Beringovu úžinu na Aljašku. Nebýt Cristóbala Colóna, který omylem objevil Ameriku, tak dneska žili Indiáni v poklidné asimilaci se Slovany na Západní polokouli. A současný globální zločinec s logem USA by neexistoval. Je to představa překrásná, bohužel virtuální, jak se módně říká fantasmagoriím.

Ač jsou Rusové příslušníky bílé rasy, díky své expanzi s asimilačními tendencemi, a ne okupačně kolonizačními výboji až genocidami, jakož i dlouhodobé existenci coby vnitrozemského státu jsou kulturně velmi odlišní od zbytku bílé rasy. Tento text není psán proto, aby tu odlišnost analyzoval. Pouze konstatuje, že díky vývoji za odlišných podmínek se současné Rusko významně odlišuje od národů, států a zemí na západ od něj, především těch na samém okraji asijsko-evropského supra kontinentu. Připočteme-li k tomu fakt, že Moskva po pádu Byzance je třetím střediskem starokřesťanství, je to asi většinový základ duchovna determinující současnou Rus.

Stát Rusů vznikal z obrany proti hordám z jihovýchodu, zvětšoval se poměrně mírumilovným šířením na východ a minimálně poslední dvě staletí se zase brání proti zlodějské chátře ze Západu, která mu závidí na onom východě získané přírodní bohatství. Západ je v očích Rusů kořistnický dobyvatel cizích území. Rusové svou expanzi vidí jako začleňování jiných etnik do své „široké“ duše. Z této pohnutky vznikal i Sovětský svaz, jenže příliš překotně. Co by v rozmezí tak asi pěti generací bylo docela přirozeným soužitím, to se prakticky za jednu generaci stalo násilím.

Duchovno západní části bílé rasy se v posledních dvou staletích stalo fakticky antagonistickým vůči Ruské duši. A je základním zákonem přežití společenství v nesmiřitelném vztahu, že tyto lidské skupiny musí se od sebe co nejvíce izolovat. V té cestě vidím další vývoj pro Rusko. Musí se až neprodyšně oddělit od Západu. Mnohem víc než za studené války. Země, které byly Západem kolonizovány, nebo dneska dokonce mají na svém území západní (vesměs americké) vojenské základny, musí umět vyhodnotit svou pozici a zvažovat, jak zachovají existenci svého lidu.

Variant dalšího vývoje všelidského světa je několik. Ovšem podle mě platí, že by se svět měl postarat, aby Západ a Rusko byly od sebe naprosto izolovány. Ovšem pokud Západ, a především jeho nejsilnější součást, nehodlá opustit své světovládné choutky, pak nezápadní svět by měl vytvořit silný protizápadní blok, opřený především o Rusko.

„Představte si vakcínu tak bezpečnou, že vám musejí vyhrožovat, abyste si ji dali. Proti nemoci tak smrtící, že vás musí testovat, abyste věděli, že ji vůbec máte.“ Napsal dneska na Tweet X Elon Musk. Ta myšlenka je tak skvělá, že jsem si při jejím přečtení vzpomněl na jinou, stejně výbornou. Tu vyslovil k jiné velkolepé pravdě známý klasik dodatkem: Na té myšlence je špatné pouze to, že nenapadla mě. Holt Musk patří mezi esa.

V polistopadové politice jsem si vedl jakýsi žebříček politiků, které jsem hodnotil jako největší „škůdce národa“. V soutěži o tento titul jasně vede Klaus, ale to jenom proto, že Havel se politikem podle mého mínění nikdy nestal. Ovšem přiznávám se, že kritéria jsem pro toto označení prakticky neměl, pouze jsem se snažil vyhodnocovat, kdo naší zemi způsobil nejvíce ekonomických škod. Od začátku SVO jsem pomalu přestal sledovat politiku v ČR, takže jsem přestal i s hodnocením míry škodlivosti činů jednotlivých politiků. Dneska jsem si ale uzavřel výsledky soutěže o titul uvedený v názvu tohoto textu. A světe div se, za největší hovado mě nevyšel Rakušan, Fiala, či Pavel, kteří byli vysokými favority, ale jakási kdysi Babišem „vyoraná myš“ Věra Jourová. Nejvíc bodů nasbírala prosazením směrnic a ostatních aktivit EU o cenzuře. A všechno završila svým současným tažením proti výsledku voleb na Slovensku.