Veřejné informace o Štětinovy, konkrétně například obsáhlý životopis na Wikipedii, jsou zkompilovány jím samým a až několik let po politickém zvratu z roku 1989. Není proto divu, že z nich vychází jako celoživotní nepřítel SSSR. Ovšem to je teprve druhá, pozdější póza. Reálnou skutečností je, že byl už jako mladý komunista a novinář obdivovatelem Sovětského svazu. Doslova ho miloval a díky rodičům v něm nalezl i přátele, především mezi vysokými vojenskými činiteli. Vstup sovětské armády na území ČSSR v roce 1968 byl proto pro něj tak obrovským psychickým traumatem, že jeho citová vazba se transformovala. Je až učebnicovým příkladem rozumem nezvládnutelných citů. Láska k SSSR se najednou zvrhla v bezbřehou nenávist. Ovšem ani tehdy ještě nezavrhoval socialismus, ačkoliv byl vyloučen z KSČ. Jezdil i do Sovětského svazu, dokonce do tehdy zakázaných oblastí, kde údajně studoval gulagy a geologii regionu. Jen velmi pomalu se tak hojila jeho nenávist, aby nakonec dostala poslední, rozhodující podporu, ze které se Štětina již nevyléčil. Rozpad SSSR totiž navíc nebyl ochoten odpustit svým přátelům v sovětské armádě. Jelikož ti byli bez výjimky příslušníky ruského národa, začal živočišně a až nezvladatelně nenávidět RUSKO. Podvědomá pomsta za zničení SSSR, které kdysi dávno tolik miloval a s jehož několika generály se dlouho přátelil, se v jeho zmučeném mozku definitivně přetavila v nenávist. Nenávist zrazené milující bytosti. Jeho současné chování v politice, není proto ničím jiným, než předmětem zkoumání pro psychiatry. Zhrzená láska je v jeho případě psychickou chorobou. Jelikož ale je činorodou osobností, tak vzniká vážný problém. Rozumem nezvládnuté emoce nejenže ovlivňují jeho soukromý život, ale jako zastupitel, dokonce dnes i v EP, se chová ve vztahu k Rusku iracionálně, takže je rizikem pro celou EU. Ve své nenávisti se prokazatelně spolčuje s těmi, kdo plédují pro válku s Ruskem. Ta by byla s vysokou pravděpodobností zkázonosnou pro celou planetu, z čehož mně vyplývá, že Štětinu je nutné izolovat od naší společnosti, která válku s Ruskem nemůže připustit.

Ještě celý týden má Clintonovská mafie, Obamovská zpravodajská soldateska a v neposlední řadě jestřábové z Kongresu na to, aby znemožnil inauguraci Trampa. Pořád proto neutuchají ve své zlotřilé aktivitě. Několik kongresmanů zveřejnilo koncem minulého týdne prohlášení, že od rozvědky obdrželi kompromitující materiály na Trumpa. Nějak se ale patrně domluvili s clinotonvci, protože mezi tím z oné zrůdnémediální kuchyně„unikly“ informace, že to Rusové mají kompromitující materiál na Trumpa. Je to všechno příliš nedovařené, nebo narychlo zpíchlé horkou jehlou, takže málo důvěryhodné. Zpravodajce dokonce nenapadlo nic chytřejšího na zdůvodnění nedostatečnosti důkazů ve svých sděleních, než že prý nechtějí prozradit své zdroje a metody práce. Pokud vím, tak právě zpravodajské agentury má mít pod palcem prezident. Kdyby byl Obama alespoň trošku čestný chlap, tak by jim zakázal účastnit se veřejného tažení proti nově zvolenému prezidentovi. Jenže…Ostuda Havaje je bezcharakterní, jako většina chorobně ambiciózních lidí. Bude proto prvním prezidentem v  USA, který se zapíše do dějin tím, že na konci své prezidentské kariéry nebyl chromou kachnou, jak velí tradice, ale tvrdohlavým oslem.

V předešlém textu jsem naznačil hlavní důvody, které vedou vládu Ruska k intenzivnímu zbrojení. Rusko je svou rozlohou a přírodním bohatstvím již nyní žádoucí kořistí kohokoliv na světě. V budoucnosti, dokonce i v té dlouhodobé, bude ještě žádanější. Poučeno dějinami si nemůže dovolit věřit nikomu na světě, ani té Číně, s níž teď Putin doslova kuje společné pikle proti dosavadním globálním mocnářům. Rusko nemá na to, aby preventivně zaútočilo na kohokoliv, kdo pěstuje k němu nenávist a žije rusofobií. Musí se proto připravovat jen a jenom na obranu. Jeho západní sousedé, od Pobaltských státečků přes Bělorusko po Ukrajinu, jsou buďto až chorobně postižení rusofobií, nebo, v případě Běloruska, lavírují. Obviňování Ruska ze snahy napadnout tyto sousedy je licoměrné. Rusko je napadat nepotřebuje, protože by z nich nemělo žádný zisk. Naopak by byly pro něj jenom kamenem na krku. Rusku stačí, když bude postupně přijímat jako utečence rusky mluvící obyvatele uvedených zemí a ty postupně samy zaniknou na takovéto úbytě, protože ostatní jejich (domorodí) obyvatelé, alespoň trochu schopní, budou emigrovat na Západ, za lepším životem. Polsko, které je v další linii na západ od hranic Ruska, pak už nemá vůbec žádný důvod obávat se ruské agrese. Je na poměry Evropy rozlehlé, s početným obyvatelstvem a při tom ekonomicky velmi slabé, takže Rusko by na něj opět jenom doplácelo. Jestli se dneska před světem předvádí jako Ruskem ohrožené, pak jeho mocnáři lžou a pod onou rouškou skrývají poněkud jiné záměry. Podle mne Polsko zneužije předpokládaného oslabení Pobaltí a rozhádání Ukrajiny a pokusí se vytvořit jakési nové „Velkopolsko“. Americké tanky, které právě v těchto dnech dorazily do Polska, s vysokou pravděpodobností nikdy nevniknou na území Ruska, ale naopak se stejnou pravděpodobností budou jednou pomáhat Polsku v okupaci bližšího východu Polska, než je Rusko.

Je nezpochybnitelné, že Rusko ze všech zemí s malou hustotou obyvatel, konkrétně pod 10 lidí na km², má největší území. Zatímco Libye má necelých 6,5 milionů čtverečních kilometrů, Kazachstán skoro 17, Austrálie 23 a Kanada něco málo přes 35, má Rusko 143,37 km². Rovněž nikdo dneska nezpochybňuje, že na území Ruska je největší zásoba zdrojů surovin energetických i jiných. Rusko má již nyní tedy co bránit. Ještě horší to pro něj je v dlouhodobém výhledu do budoucna. Oteplování Země je fakt, i když se jej snaží mnozí popírat. Díky němu se Ruská tajga a tundra může výhledově stát nejúrodnější zemí světa. Ze severu Afriky, jihu Evropy a Asie budou muset před pouští přesídlit ne miliony, ale miliardy lidí. A na tuto migraci se musí Rusko a snad i Kanada přiopravit. Rusko je již dneska přírodně nejbohatší zemí světa a v budoucnu bude ještě vábnější pro dobrou polovinu lidstva. Nemá jinou cestu, než se připravit na invaze všeho druhu.

. V prvním týdnu roku 1977 jsme s Ankou pobývali na odborářské rekreaci v Praze, v tehdejším odborářském hotelu, jehož jméno si teď zrovna nemohu vzpomenout. Přes své kontakty jsem se, mimo jiné, spojil s Jiřím Hájkem, kterého jsem znal už od roku 1968. V tom roce jsem jej, už po srpnu, pozval na naši šachtu a pak jsme s několika kolegy a s ním dlouho do noci v jednom soukromém bytě debatovali o budoucí situaci. Brzy nato byl odvolán z funkce ministra zahraničí a jmenován ředitelem neexistujícího politologického ústavu. Slíbil mi, že mne tam přijme, pokud budu mít potíže v zaměstnání. Jenže ÚV LKČ nikdy takový ústav nezaložilo. Ovšem od té doby jsme se znali osobně. Když jsem se s ním tehdy v lednu 1977 konspirativně sešel, informoval mne o dokumentu, který se později nazýval Charta 77 a zeptal se, jestli ho podepíši. Přečetl jsem si jej jedním dechem, leč…vůbec mne nezaujal. Jakési „intelektuálské naivity, které pracujícím lidem vůbec nic neříkají a především nevyjadřují jejich eminentní zájmy“, ohodnotil jsem celý výplod a nepodepsal. Nevím, co si o tom myslel on, protože jsme zase neměli na rozhovor tolik času, jelikož jej hlídala StB. Víc jsem se s ním již nikdy nesetkal. To je má jediná vzpomínka na Chartu 77. Teprve po převratu jsem se jednou o ní bavil s Uhlem a jasně jsem mu, na jeho zbožňování Havla řekl: „Komunisté se dopustili velké chyby, když „Chartisty“ pronásledovali. Měli Havla a spol nechat, ať třeba i jezdí po republice a řeční na náměstích. Byla by to určitě hodně navštěvovaná atrakce, ovšem všechno by se po čase okoukalo a nakonec by byli směšní, zvláště ten koktavý Havel a skončili by tak, jako třeba Sládek“. Prvotní názor na Chartu jsem dodneška, tedy za celých čtyřicet let, nezměnil a ten druhý, o Havlovi a jeho partičce, také ne. Je proto samozřejmé, že vůbec nepřiznávám Chartě 77 nějaký vliv na změnu režimu u nás.

USA po celé století zasahovala do vnitřních záležitostí jiných zemí. Napřed na svém „dvojkontinentě“, od druhé světové války pak prokazatelně po celém světě. CIA si za tím účelem vypracovala několik spolehlivých metod. V posledních letech dokonce některé z metod předala neziskovým organizacím, které její podvratnou činnost nyní v zahraničí organizují samy. CIA má o to víc času vymýšlet nové a nové triky, dokonce i pro potřeby vnitřní politiky. Špína tohoto druhu se viditelně vyvalila při letošních prezidentských volbách. V průběhu voleb a především po vítězství Trumpa. Doslova předsmrtné křeče Obamovy administrativy jsou toho důkazem. Jsem si ale jist, že ne všichni státní byrokraté jsou spřízněni s Clintonovskou mafií a tak důvodně předpokládám, že po nástupu Trumpa se veřejnost doví mnoho překvapivých informací. Provalí se nejen, jak CIA ovlivňovala předvolební kampaň, ale především, jak se snažila své hry hodit na Rusko, ba dokonce na samotného Putina. Ani Obama se svou klikou, ani CIA si při tom neuvědomují, že tím vším dokazují jak jsou neschopní, jak se zesměšňují, když veřejně prezentují, že bývalý důstojník KGB je mocnější, než celá zpravodajská mašinerie země vydávající se za vládce světa. Navíc CIA tím prozrazuje, jakými metodami ona celou dobu zasahovala do vnitřních záležitostí jiných států. Veřejnost dokonce může posoudit, jaké má metody pro novou dobu, pro  věk informační.

Obama opouští svůj post v protiruské nenávistné křeči a proto nejen Rusko, očekává zlepšení vztahů po nástupu Trumpa. S vysokou pravděpodobností k němu dojde, ale bude podle mne vyváženo zhoršením mezinárodní situace v mnoha různých jiných oblastech. Předpokládám, že Trump se okamžitě vrátí k politice všestranné podpory Izraele, kterou si přeje židovská lobby v USA, čímž se vyostří vztahy s Íránem, což bude novým kolizním bodem vztahů s Ruskem. Trump rovněž vyostří vztahy s Čínou, což opět zvýší třecí plochy s Ruskem. Takže…Nedělejme si vůbec žádné iluze o Trumpově chování na mezinárodní scéně a nemějme vůbec žádné velké naděje. Předpokládám, že se odtáhne od Ukrajiny, ale to jenom proto, že v této oblasti silně protiruský trend bude udržovat Evropa. Trump slíbil obnovit sílu Ameriky. Bývá zvykem každého prezidenta, že v první kadenci se věnuje vnitřní politice, což mu pak vysoce prospívá ve volebním boji o druhé funkční obdob. Takže si myslím, že hodně času nová metla v Bílém domě bude věnovat tomu, co Američanům slíbila. Udělá všechno proto, aby se v USA opět vyrábělo, aby se posílila ekonomická situace střední třídy, ba dokonce spodních pater této sociální vrstvy, tedy dělnictva. Zbaví USA nelegálních přistěhovalců, čímž zvýší zaměstnanost domorodců a snad se mu povede zlepšit i sociální situaci novou reformou zdravotnictví. Ale to všechno mne zajímá pouze okrajově. Svět bude pouze s napětím očekávat, zda celkové napětí v mezinárodních vztazích klesne, či ne, nebo se naopak ještě zvýší.

Za dva týdny by měla proběhnout inaugurace nového prezidenta USA. Prokazatelně zločineckému klanu Clintonů tedy zbývá už málo času na další a další podvratnou činnost. Pochybuji totiž, že by se s „negrovou“ pomocí CIA pokusila Trumpa zabít ještě teď. Ovšem s vysokou pravděpodobností to udělá, pokud Trump při svém prezidentování nepodlehne její dezinformační kanonádě. Trump ohrozí svůj život rovněž, pokud se bude pokoušet zmírnit napětí s Ruskem, pokud nějak ohrozí zisky zbrojařů, pokud se postaví proti své třídě multimiliardářů, pokud způsobí měnové kolise, jež nevyřeší ani FED, či pokud znicotní státní byrokracii. Ve všech těchto případech jej zlikvidují Amíci sami. Jenže je tu nebezpečí také ze strany fanatických „Evropánků“ a dalších. Pokud se Trump vyflákne na EU a sdělí jí, že si svou bezpečnost bude muset sama platit, pokud nebude spolehlivým partnerem Izraele, pokud se Pobaltí, Ukrajina či Polsko budou cítit Trampam opuštěné, či zlomí moc NATO , pak by ani neměl jezdit mimo USA. Ať tom bude, jak chce, já jsem rád, že konečně z obrazovek světa zmizí ta černá huba narozená údajně na Havaji. Plně se mi potvrdilo, že šlo o nejhoršího prezidenta USA minimálně od konce poslední velké války. Bohužel se naplnila i má předpověď, že to bude ještě ochotnější sluha skutečných mocipánů USA, protože má otrockou duši v genech i memech. Mé negativní předpoklady dokonce vysoce překonal. Stal se prokazatelně prvním prezidentem, který osobně nařizoval vraždy. Šlo o agresi dronů na území jiných států s adresným cílem zabíjet konkrétní osoby, bez obvinění, bez soudu, čistě podle pravidel keho osobitého pojetí současné „demokracie“ rádoby světového vládce. Alespoň trochu by mohl svou pověst napravit, kdyby jako chlap vrátil Nobelovu cenu míru. Po zvolení Trumpa se projevila naprosto nepokrytě jeho otrockost. Prakticky každý jeho čin, který od té doby realizoval, byl projevem naprostého bezcharakterního ubožáctví, od pomstychtivosti po velikášství, ke kterému nikdy nedorostl. To už není prezident, ale psychicky postižený exot. Neznám dějiny USA, ale s vysokou pravděpodobností tak hluboko do bahna neklesl žádný z jeho předchůdců.

Trumopovo volební vítězství se stalo fackou, kterou veřejnost dala celé politické třídě USA a tím i všem, kdo příslušníky zmíněné sociální vrstvy manipulují. Zvolenému prezidentovi se podařilo nepředstavitelné. Sjednotil většinu nejvlivnějších osob USA bez ohledu na to, k jaké politické straně se hlásí. Veřejnosti se tím posílilo zviditelnění reality, že je úplně jedno, kdo je pro Urbi et Orbi viditelnou hlavou země. Trump vstoupil do politiky jako outsider a hned na první pokus vyhrál. Nikdy nepatřil do rangu vládnoucí elity. Ta se proto rozhodla udělat vše, aby se nestal prezidentem. Ve volební kampani všichni vlivní političtí hráči byli nejen pro jeho soupeřku, ale zřetelně proti němu. Po zvolení otevřeli další kola politických her, které měli už dávno připravené. Vyvolali snahy o přepočítávání hlasů tak, aby tento proces se nedokončil do doby, kdy volitelé s definitivní platností rozhodnou. Po neúspěchu tohoto triku vyvíjeli tlak na volitele, aby porušili svou povinnost a dali hlasy Clintonové. Samozřejmě, že ten tlak zahájili ihned po hlasování, ne až když soudy zastavily přepočítávání volebních lístků. Ještě dřív, tedy již v předvolební propagandě, pak rozehráli doposud nepoužitou kartu, kterou je údajný cizí zásah do voleb. Z Ruska je již nejméně dva roky v USA vytvářen nepřítel horší terorismu. V takové atmosféře bylo už poměrně snadné veřejnost přesvědčit, že Rusko se snaží ovlivnit volby prezidenta USA. V klímatu otevřeného nepřátelství s jinou zemí jsou hlavními nositeli informací pro politické představitele tajné služby. Obama se svou slabou vůlí, ještě slabším celkovým postavením v mocenské elitě, se stal již dávno proto výkonným otrokem CIA a dalších služeb. Při manipulování veřejným míněním a především politiky je velkou výhodou všech tajných služeb, že nemusí předkládat žádné důkazy o svých tvrzeních. Veřejnosti v žádném případě a jen nejvyšším politickým špičkám je pouze naznačováno. Navíc jejich „poznatky“ nelze nijak ověřit, než snad z informací tajných služeb jiných států. Takže v USA bylo již dlouhodobě vytvářeno prostředí, v němž by nebylo považováno za holé bláznovství, když někdo obviní Rusko, že ovlivnilo volby v USA. Což se také stalo a nyní dále využívá. Včera tento proces, který měl několik dezinformačních fází, vyvrcholil. Obama vyhostil několik desítek ruských diplomatů z USA. Trumpovi tak připravil situaci, kterou nepůjde tak lehce napravit. Jestli ani to Trumpa ale nezlomí, má ta afroamerická kreatura poslední možnost. Začít lokální válku s Ruskem, samozřejmě cizíma rukama. Již proto se skoro měsíc zostřuje situace na linii Luhanské samozvané republiky a především se přesunuje několik tisíc plně moderními zbraněmi vyzbrojených vojáků USA do Polska.

Napsal jsem již několikrát, že všechny státy, které se brzy po září 2001 přihlásily k Americké protiteroristické koalice, měly zároveň s tím zrušit ve svém právním řádu zákaz trestu smrti. A nejen to. Jelikož smrt v boji za Alláhovo náboženství je pro některé muslimy vytouženým životním osudem, je nutné v boji s islámským terorismem zavést takový trest smrti, aby po něm nikdo netoužil. Všichni, nebo spíše skoro všichni, kdo píší o islámu tvrdí, že toto náboženství jev současnosti v takovém období, v jakém bylo křesťanství tak před půl tisíciletím, čili v hlubokém středověku. Jsem rovněž takového názoru a z toho mi, mimo jiné vyplývá, že i trest smrti musí být pro teroristy vyznávající islám středověký. A vůbec nejlépe z prostředí středověké Číny. Popravčí v císařské Číně totiž byly mistry svého řemesla, protože dokázali popravovat odsouzence i několik týdnů, by měsíců. Takové „čínské mučeníčko“ by s vysokou pravděpodobností odradilo nejednoho muslima od smrti pro víru, za kterou se údajně dostávají přímo do ráje plného bělostných krasavic. Muži jsou totiž vesměs méně odolní bolestem, takže by je výhled na dlouhodobé mučení zbavil mnoha teroristických nápadů. Ono měsíc trvající mučení není nějakým jednoduchým uřezáním hlavy, trvajícím pár sekund, maximálně minut, na které jsou doma zvyklí.