Obrovský volební propad KSČM způsobil, že se do současné sněmovny nedostala zásadová až dogmatická komunistka Marta Semelová. Když se Zemana zeptali, co on na to, řekl prý doslova, cituji: „…ten, kdo klade květiny na hrob masového vraha Klementa Gottwalda, je nebezpečím pro demokracii“. Zeman je znám tím, že když na nějakou otázku není připraven, tak odpoví vysloveně nějakou prostořekostí, nebo doslova hovadinou. Tentokrát to byla zrůdnost primitivně zvrhlého antikomunisty. Gottwald samozřejmě nebyl v žádném případě masovým vrahem, ba dokonce nebyl vrahem vůbec. Vlastní rukou nikoho samozřejmě nezabil, jako všichni státníci. Podepsal několik rozsudků smrti. V revolučních dobách všech časů se podobné rozsudky rozdávaly v mnohem větším množství a někdy i naprosto bez soudu. Řečeno natvrdo, ze Zemanovy logiky vyplývá, že on sám je mnohem masovějším vrahem, než Gottwald. Jako předseda vlády podepsal souhlas s přeletem letadel NATO nad naší m státem, aby mohly bombardovat Srbsko. Proti této zlovůli, přesněji  válečnému zločinu tedy nejenže neprotestoval, ale jej účinně podporoval. Kdo napomáhá zločinu, se podle právních norem všude na světě stává také viníkem. Měl by se proto minimálně v soudech svých předchůdců velice držet zpátky. Všem dnům jeho funkcionaření ještě totiž není konec. Takže by se měl chovat alespoň tak, aby jednou na jeho hrob nekáleli a našel se alespoň někdo, kdo na něj položí květiny. Já, i kdybych jej přežil, bych to totiž nikdy neudělal.

Poprvé od převratu občané, lid, voliči vyjádřili v co nejsvobodnější míře svou skutečnou vůli. Zodpovědně tvrdím, že se tak nestalo ještě nikdy v polistopadové době. Volby sice proběhly v řádném termínu čtyřletého volebního období, ale byly svým způsobem opravdu mimořádné. Nejen svou hnusnou předvolební kampaní, o což se zasloužila především ČSSD v područí svého podrazáckého ministra vnitra, Chovance, usilovně doplňovaná všemi médii a samozřejmě pražskou kavárnou, alias lumpeninteligencí a intelektuálskou luzou čistokrevných Pražských parazitů. Všichni zmínění a mnozí další usilovně štvali voliče proti Babišovi. A právě proto došlo k nebývalému jevu. Jeho hnutí ANO zvítězilo ve volbách fenomenálně. Volby byly tedy mimořádné v prvé řadě svým výsledkem. ANO zvítězilo nejen ve všech volebních obvodech, čili krajích, ale dokonce ve všech bývalých okresech včetně Prahy, v níž jsou soustředěni všichni antibabišovští supové. Tento unikátní jev aspiruje na zápis do knihy rekordů. Ubožácké výsledky ČSSD, pád KSČM a průlez do sněmovny s odřenýma ušima pro TOP09, je jevem běžné únavy voličů z dívání se na již dlouho okoukané ksichty. Že ale nešlo jen o zmíněný fenomén odporu lidí vůči starým vykopávkám, dosvědčuje veleskok Pirátů, značný zisk populisty Okamury i skutečnost, že se do sněmovny propracovalo devět subjektů. Voliči dali politikům jasný signál. Chceme změnu, a proto dáváme šanci tolika novým tvářím, i politickým stranám a hutím. Vždyť i ta ODS, která na můj vkus získala příliš hodně hlasů, je se svým Klausem mladším vlastně jinou ODS, než byla ta perverzní Topolánkova, či Nečasova. Nikdo v očích voličů nemá ale vyhráno. Všichni dostali šanci a teď ať ukaží, zda si ji zaslouží, zda zem půjde ke stabilitě a bezpečí, nebo do chaosu a zmaru. Na tomto místě si dovolím jen jednu poznámku. Hrozí samozřejmě, čili dost reálně, spiknutí na protibabaišovské koalici. Ale to bych nedoporučoval žádné straně. Líp by voliče totiž nenaštvali, takže by celkem rychle následovaly mimořádné volby a o jejich výsledku by už asi nikdo soudný nemusel pochybovat. Konečně by se do sboru politických mrtvol dostal i ten Kalousek, Benda, Němcová a za živa už věčně spící Schwarzenberg, coby mumifikovaný Havel. Volby končí teprve vznikem vlády. Voliči by měli bedlivě sledovat, jaké podrazy se zase při jejím sestavování budou realizovat. Vždyť tím je ČRuž  proslulá. Zná už Sobotkovské puče, či přestupy poslanců od minimálního vítěze k nedostatečně poraženému a jiné triky k oklamání vůle voličů.

Pokračovat staronovou vládou, ale s jiným premiérem a některými ministry. Jsou na sebe za minulé čtyři roky zvyklí. Jednoduše řečeno, nedat absolutně žádnou šanci ODS, která na můj vkus získala příliš hodně mandátů. Mým největším osobním zklamáním je skutečnost, že se do sněmovny dostala zase TOP09. A to nejen z politických důvod, protože ta sebranka je mému celoživotní přesvědčení vzdálená opravdu nejvíc, ale především proto, že osoby jako Kalousek či Schwarzenberg vyloženě nesnáším. Toho prvého bych nejraději nechal utratit jak prašivého psa.

Vstup superbohatých lidí do politiky posuzují a v neposlední míře hodnotí, různí odborníci různě. Jak také jinak. Vláda oligarchů je pro některé organickým výsledkem bezbřehého, čti neregulovaného, akumulování bohatství. Je prý to, především pro sociology, jeden z hlavních rysů postmoderny, stírající oddělováví jednotlivých sfér lidské činnosti. Pomalu prý tak vzniká neofeudální režim nadvlády plutokratů. Nástup to nového středověku. Politika je podle jiných dneska, v době informačních technologií, méně pracná, politik jí ani nemusí hluboce rozumět, protože ji za něj prakticky realizují  agentury. Chybí geniální politické elity, takže úspěšní jednotlivci v jiných oborech se cítí „povoláni“ stát se státníky. Dokonce nelze opomenout, že politika je echt dobrodružné prostředí, které může lákat znuděné zbohatlíky. I svod popularity a slávy je silnou motivací. Všechna a mnohá další vysvětlení jsou pravdivá, ovšem z celkové reality neodhalují podstatu. Alespoň já si to myslím. Osobní vstup oligarchů do politického segmentu veřejného prostoru je podle mého pohledu další, vyšší fází demagogie dogmatického liberálního kapitalismu. A jednou ta vyšší fáze musí být fází poslední. To dá rozum a logika vševesmírného vývoje. V mých očích je proto rodící se plutokracie právě tím, co konečně a nezvratně přivodí zásadní změnu kapitalismu v něco nového. Vstup superboháčů do vysoké politiky je bezesporu jevem, ba až začátkem procesu urychlujícího konec kapitalismu.

Dneska při probouzení jsem, nevím proč, začal přemýšlet o dějinách USA. A při tom, opět nevím proč, mi najednou vytanul na mysli skoro sto let starý epigram tehdy mladičkého studenta Jiřího Haussmanna, napsaný někdy na počátků minulého století, cituji:

Krad starý Mates jako straka u bohatce i u žebráka.

A nerozmýšleje se dvakrát, dal do pokladny vše co nakrad.

A nápis zhotovil si na to, soukromé vlastnictví je svato.

Slovutné Spojené státy Americké se totiž víc než je zdrávo, podobají zmíněnému Matesovi. Jejich zrod začal celokontinentální genocidou domorodého obyvatelstva spojenou s totální loupeží jejich bohatství. Pokračoval pak únosy a koupí „nelidí“ z Afriky, kteří po dvě století vytvářeli podstatnou část bohatství domorodcům uloupené země. Genocida a zotročení byly jediné dva pilíře dnešní údajné superdemokracie. Třetím jejím pilířem pak bylo vyhlášení Ústavy USA, čímž byl dovršen proces, který Haussmann v epigramické zkratce výborně vystihl. USA jsou tedy jakýmsi mnohočetným Matesem, který kradl,vražedně loupil a když takto zločinně zbohatl, všechno si to, formou právní normy největší síly, čili Ústavou, prohlásil za své nedotknutelné bohatství. Sama se pak nabízí otázka. Může ze státu, který vznikl pouze celou sérií zločinů vzejít něco pozitivního?! I to největší dobro zrozené ze zla, zůstane navždy jen a jenom zlem. A tak je víc jak jisté, že „karma“ USA jim neslibuje dobrou budoucnost.

Ti, co organizují, nebo alespoň aktivně podporují, neobvykle početnou migraci z Afriky a Blízkého Východu do bohatých zemí Evropy, si asi vůbec neuvědomují, že jsou výkonnými orgány sil, jež uskutečňují svou zvrácenou vizi o válce civilizací. Tak nehorázná podpora utečenců, zakrývání jejich zločinů, zamlčování jejich obrovské sociální podpory, navíc na úkor domácích sociálně slabých, ba dokonce diktát jejich počtu, jež musí vlády národních států přijmout, musí v občanech „postižených“ zemí úplně přirozeně vyvolat obrovský odpor. Pak bude stačit jen zažehnout jiskru a oheň války civilizací bude realitou, pokud dokonce už v myslích některých lidí, především teroristů už není skutečností. Svět se nemá na co těšit a jako vždycky zase to nejvíc odskáče Evropa.

V první řadě název jejich etnika začínající na stejné písmeno, což ale nemám vůbec na mysli. Podstatné je, že Katalánsko je nejbohatším regionem Španělska, které by bez něj patřilo nejméně o jednu rovinu ekonomiky níže, než je dneska. A Kurdové by ve svém svobodném, nezávislém a svrchovaném Kurdistánu byli ekonomicky nejbohatším státem Blízkého Východu. Takže co to mají společného, fakt že jim mocní neumožní samostatnou existenci.

V den největšího masakru způsobeného ojedinělým střelcem v dějinách USA, tedy 2. října letošního roku v Las Vegas, to už bylo 173tí střílení na ulicích této nejsvobodnější země světa, za posledních 175 dní. Nevím, kdo to počítal a ani nemám zájem zjišťovat, zda je to vůbec pravda. Ale klidně se přiznávám k tomu, že mi to nejen nevadí, ale docela jim to přeji. Ať je třeba deset takových útoků denně, snad těm svobodou zblblým amíkům konečně dojde, že je potřeba cosi změnit. A když ani potom ne, tak se zase nic nestane. Stejně USA světu už dneska nic potřebného nepřináší. Vždyť ti nejlepší vědci, technici a další elitní lidé v obrovské většině přišli do USA stejně odjinud, protože jim tehdejší vládci vytvářeli nejlepší podmínky na světě. Jenže i to se mění. ČLR už dávno začala stahovat tyto lidi k sobě. Takže Ameriko, adié. Kupředu k rakvím.

Nechtěl jsem se o výsledcích voleb tady ani zmiňovat, protože jsem přesvědčen, že německé politické elity už nejméně poslední čtyři roky nechávají Merkelovou se v tom utopit, což považuji za vrcholně nezodpovědné vůči občanům ekonomicky nejsilnějšího státu Evropy. Kdyby podle mého soudu byla sociální demokracie (SPD)alespoň trochu odvážná, tak se po těchto volbách spojila s Die Linke a s Alternativou pro Německo a měly by pohodlnou většinu k vládnutí. Jen tak by mohla být alespoň trochu šance na změnu politiky této veliké země. Jak je vidět, na Německo poněkud dlouhé vyjednávání nové vlády jasně naznačuje její obtížný porod. A i to o něčem svědčí. Chytří politici si už asi s „Muti Merkel“, jež sice vyhrála volby, ale fakticky prohrála pozici, nechtějí spálit prsty. Je víc jak jasné, že Merkelová vládne už příliš dlouho, dávno se už vyčerpala z nápadů, takže od ní nelze nic nového očekávat. Její pád je nevyhnutelný a čím více bude odkládán, tím bude horší pro ni samotnou, ale bohužel, bude horší rovněž pro Německo a potažmo pro EU, v němž tato velmoc hraje prim. Její další vládnutí není dobrým jevem ani pro naši zem.

Jaderné zbraně, navíc Americké, na hranicích Ruska jsou největším, doslova smrtelným rizikem pro Evropu. Když byly americké rakety s eventuálními jadernými hlavicemi vzdáleny od hranic SSSR asi půl hodiny jejich letu, tak byl při poplachu alespoň nějaký čas na vyhodnocení jeho příčin. Dneska Rusové tak dlouhý čas mít nebudou. Takže, jakmile jim přístroje ukáží ohrožení, nebudou čekat na prověření jeho pravdivosti a ihned odpálí rakety na nejbližší cíle NATO. Tedy Evropu. Hlavní města a soustředění vojenské techniky evropských zemí to budou mít spočítané. A vzdálení Amíci se budou usmívat. Takže!! Nebuďme blbci, nebuďme sebevrazi a vyžeňme všechny Americké základny z Evropa a nikdy nepořádejme jakási demonstrativní vojenská cvičení za účast USArmy kdekoliv na území Evropy.