Jsem nezlomně přesvědčen, že konec první velké vílky v Evropě moderní doby, kterou Západní „civilizace“ pojmenovala první světovou válkou, zahájil nový věk lidských dějin. Jejím bezprostředním výsledkem byl totiž nejen konečný zánik monarchismů, tedy středověku, ale především vznik Sovětského svazu, který byl novou kvalitou v tvorbě vládnoucí moci ve státě.

Od vzniku prvních útvarů připomínajících dnešní státy byla vládnoucí vrstva těchto společenství vždycky soukromým vlastníkem veškerého bohatství. Nevlastnila sice všechen majetek společenství, protože i ten nejchudší její člen měl nějaké osobní vlastnictví, ale vlastnila „přebytečný“ majetek, čili disponibilní bohatství. Nová vládnoucí třída v SSSR ovšem zrušila soukromé vlastnictví přebytečného majetku, konkrétně tehdy už ve formě kapitálu, což je bohatství, které umožňuje jeho majiteli přivlastňovat si dokonce výsledky pracovního úsilí jiných lidí.

Transformace majetku přes „přebytečné“ bohatství až po kapitál se formovala nejméně půl tisíciletí a začínala prakticky zámořským obchodem, který vytvořil Evropanům první akumulaci bohatství na kapitál, jako podstatu své převahy a tedy moci až nadvlády nad zbytkem společnosti.

Tvrdím proto, že vznikem Sovětského svazu byla zahájena naprosto nová kvalita lidských dějin, pro níž se doposud ani nenašlo pojmenování. Ona je totiž tak odlišná od všeho, co bylo před ní, že fakticky starověk, středověk, i novověk do té chvíle tvoří jeden z hlediska tvorby moci jediný „věk“ lidských dějin. Bylo zahájeno období, v němž vládnoucí vrstva se neodvozovala od soukromého vlastnictví, nýbrž od jiného principu, založeného na nové ideologii, ideologii rovnostářství.

Od oné události by se proto mohlo hovořit o jakémsi „rovnověku“, kdy všichni lidé v konečné fázi dokonce nebudou nic vlastnit. Konec konců, každý je na tomto světě pouze na návštěvě a s ohledem na délku existence tvorů čeledi hominidů jde o nevýznamně dlouhý čas.

Reální marxisté si podle mě špatně přečetli Marxe. On nebyl proti soukromému vlastnictví. On odmítal vlastnění vůbec. Vlastnění jako vztah každého jednoho člověka k určité částečce této planety. Ona je tady k dispozici všem, a jelikož jsme si údajně rovni, pak každému rovným dílem. Tečka. Že si to lidstvo musí v reálném životě nějak zajistit, to je jeho povinnost. Vykřičník.

Že si takový vztah každého k věcem kolem sebe dosud možná nikdo nedovede představit je náš společný problém, který jsme vůči sobě povinováni vyřešit, abychom vůbec jako živočišný druh přežili. Zatím se někteří z nás o to snaží něco málo přes sto let. A to je opravdu krátká doba na vyřešení tak gigantického problému. Vždyť jde o takovou změnu homo sapiens, která se dá srovnat pouze s přechodem od lovců a sběračů v chovatele a pěstitele, a nebo změna zemědělce v průmyslového aktéra. Nevíme, jak celé přechodné éře vypomůže technologický pokrok, zvláště když se rýsuje společná existence člověka s jakousi na něm nezávislou inteligencí. Jsem toho názoru, že stojíme teprve na začátku oné obrovské změny. A jen mám obavy, že zrychlení tempa vývoje započaté digitální revolucí zvýšilo netrpělivost lidí natolik, že díky ní nenechají věcem čas nutný na přirozený vývoj a zbytečnými regulacemi procesu evoluce sami sobě uškodí.

Takže mnoho štěstí, lodičkové na své další cestě. Je to totiž jen na vás, žádní bohové do děje nezasáhnou. Snad jen síly vesmírné. A ty zatím nikdy nenyly prospěšné životu na této planetě.