Před sedmdesáti třemi lety začaly atletické soutěže na letních olympijských hrách v Helsinkách. Na nich získal Emil Zátopek tři zlaté medaile. Běžel 5 000 metrů za 14:06,6 minut, 10 000 metrů za 29:17,0 a maraton za 2:23:03 hodin. Dosud nikdo takový „trojboj“ nezopakoval. Do rodinné vitríny jeho žena přidala zlatou medaili za vítězství v hodu oštěpem. Doletěl jí na metu 50,47 metrů. „Sláva jim a věčnaja pámjať“.

Merz předvedl učebnicovou ukázku ohýbání reality, čti, dokazuje že politik vládnoucí vrstvy si může dovolit zdůvodňovat jakýkoliv zločin. Včera údajně v rozhovoru pro noviny řekl, cituji: „Myslím, že to musím ještě jednou objasnit. Zde zjevně existuje zásadní rozpor v hodnocení situace ve dvou regionech. Rusko vede agresivní válku, která porušuje mezinárodní právo, zatímco Izrael je desetiletí vystavován hrozbám. Alespoň od 7. října 2023 víme, že tato hrozba se může stát strašlivou realitou. Proto je pro mne nepřijatelné stavit tyto dvě situace na stejnou úroveň.“ Konec citace. Má pravdu, ovšem poněkud jinak, než produkuje jeho fanatismem zkalená mysl. Tyto dvě události v prvé řadě nelze vůbec srovnávat.  Izrael totiž okupuje území Palestiny už tři čtvrtě století a není proto ohrožován, nýbrž on neustále ohrožuje dokonce holou existenci zbytku původních obyvatel, Palestinců. Zatím co Ukrajina po rozpadu SSSR od počátku prokazatelně své ruské spoluobčany šikanuje, utlačuje a v posledním desetiletí jim dokonce zabraňuje být Rusy. Izrael za celé to mnohogenerační období páchá koloniální terorismus, který nyní změnil v holé zabíjení doslova z rozkoše svých zvrhlých vojáků. Rusko ale přišlo na Ukrajinu osvobodit své soukmenovce. A nejhorší je, že Izrael prokazatelně v posledních dvou letech už neprovádí pouze nezbytné kroky k udržení své koloniální nadvlády, leč realizuje genocidu Palestinců. V tom druhém „regionu“, pane rádoby „fírere“ Rusko velice poctivě se snaží vést pouze válčení s armádou a dopouštět se minima zabíjení civilistů, ty nepovedená reinkarnace „Dolfíka“. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Nepovažuji Jeffrey Sachse za bůhvíjakého myslitele a navíc jeho činnost v Rusku za vlády Jelcina je v mých ořích na hraně zločinu. Ovšem on ji ospravedlňuje tím, že měl úplně jiný záměr, který právě Jelcin svým rozhodnutím v poslední fázi zvrátil. Nehodlám to posuzovat, ať si to Rusové rozhodnou sami. Pokud chci být spravedlivý, musím ale připustit, že i Sachs má právo na vývoj svého přesvědčení a proto sleduji jeho veřejné aktivity, které jsou v posledních letech mě velmi blízké. V minulém týdnu jsem tak v jednom jeho rozhovoru objevil následné tvrzení, cituji: „Zdroj všech konfliktů na světě je Velká Británie. Platí to pro pásmo Gazy, Čínu, Pákistán, Indii i celý Blízký východ…Velká Británie vytvořila všechen ten chaos. Po 200 let byla nejsilnějším impériem na světě a zanechala za sebou jen konflikty a rozvrácené regiony…Zkáza, která se dnes odehrává v Gaze, je částečně důsledkem toho, že mezi lety 1915 a 1917 Velká Británie slíbila toto území třem různým skupinám.
-Nejprve prostřednictvím McMahonovy dohody Arabům – řekli jim: ‚Bojujte s námi proti Turkům a tato země bude vaše!‘
-Potom uzavřeli Sykes-Picotovu dohodu, podle níž ji přenechali Francouzům.
-A nakonec, Balfourovou deklarací z roku 1917, ji označili za domov Židů.
Darovali zemi, která jim ani nepatřila – a udělali to hned třikrát. Jaká drzost! Tím to všechno začalo.“ Konec citace.

Má pravdu, leč neúplnou. Ono poslední darování si na Britech vymohli samotní sionisté nevybíravým terorem. Byla to v mých očích výjimečná, i když ne ojedinělá éra dějin té části Židů, kteří si biblické texty od počátku vykládají jako příslib světovlády. Této vrstvě Židů já pracovně říkám talmudisté. Byli vždycky nepočetní, takže své světovládné choutky museli spojovat s někým opravdu silným. V polovině devatenáctého a začátkem následného století byla Británie na vrcholu globální moci. Proto se právě na ni jako paraziti přisáli a sami svou novou aktivitu pojmenovali sionismus. Do té doby „talmudisté“ začali se označovat za „sionisty“. Po celou dobu existovali jako parazité, ale v citované éře se opět zvedli k radikálním činům. Sice dál parazitovali na nejmocnějším, ale právě na něm si chtěli svým až teroristickým vzepětím vynutit území z něhož by mohli začít připravovat své ovládnutí světa. Takové území získali kolonizací Palestiny, v níž před dvěma tisíciletími údajně žili jejich předkové. Ovšem mezi tím Británie přišla o svou moc a tak sionisté coby doslova vydestilovaní parazité si jako nového hostitele vybrali USA, což platí až do současnosti. Osobně hodnotím sionistické vítězství za významný prvek zhroucení Britského impéria, čti, reálného základu světovlády Anglosasů. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Znalci se shodují, že svět se zformuje do bloků kolem silných super mocností. Podle některých dokonce jenom do dvou. Na jedné straně bude dnešní osa odporu vůči Americké světovládě, politickým Západem nazývaná „Osa zla“, a druhou stranou bude současná západní tak zvaná „Osa dobra“. Vesměs vnímají osu dobra ve složení Washington, Brusel (EU) a Tel Aviv. V níž ten poslední je nejvlivnější coby ideologický hybatel. Osu zla pak ve složení ČLR, Írán a Rusko, bráno podle abecedy. Nevidím budoucí svět takto. Pokud vůbec přežije v současné kondici možnou apokalypsu, pak jej přechodně vidím jako celé klubko států vlastního zájmu, které si kolem sebe budou vytvářet ochranné zóny ze svých satelitů. Jsem o tom přesvědčen především proto, že jmenované „triumviráty“ vykazují v průběhu současných bojů za světový řád určité známky eroze, která má trend se prohlubovat. Na ose USA – EU je to patrné po nástupu Trumpa velice silně. Ovšem i osa druhá na tom není o moc líp. Rozpory ČLR a Ruska jsou reálně o to větší, o co silnější jsou řeči politiků o nevídané těsnosti vztahů. Nezmiňuji žádné konkrétní důkazy, protože bych tím celý tento text neúměrně prodloužil.

A bude moc dobré, když nově vytvářené bloky kolem regionálních mocností „dostanou rozum“. Co tím myslím? Předpokládám totiž, že současný boj o novou podobu světa bude natolik pro celou planetu vyčerpávající, že prakticky všichni dospějí k názoru, že je nutné s konečnou platností se zbavit dosavadní formy styků mezi státy, národy, ba dokonce entitami uvnitř jich samotných. Že je nezbytné přejít od neustálého soutěžení, konkurence a soupeření k jiné alternativě, protože ta dneska dominantní vede logicky vždycky ke konfliktům, až válkám. Pokud opravdu lidé, především pak jejich vládnoucí vrstvy dospějí k takovému získání rozumu, vytvoří se šance naplnit vize současných vládců ČLR na celosvětovou spolupráci. Postupným a hlavně, což tisícinásobně zdůrazňuji, pomalým a nenásilným způsobem vytvářené nové formy vztahů se snad konečně zbuduje základna pro opravdovou planetizaci lidstva. Jakýsi to vyšší stupeň dnešních představ o jeho globalizaci. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Byl jsem nedávno upozorněn na text politologa se zavádějícím příjmením, Vladimír Prorok. Očekával jsem obvyklou záplavu ideologických předsudků vydávaných za vědu, ale byl jsem mile překvapen. Především pojetím svého oboru, které shrnuje takto, cituji: „Narativy nemají nic společného s vědou, a věda začíná tam, kde se pojmy definují…sklouzávání k narativům, nazval bych postmoderní politickou poezií o mravencích, špatném Rusku a dobrém Západu…Ruská duše je zkrátka specifická a jedinečná, mimo jiné stejně jako duše indická, čínská, muslimská…Čím dříve to Západ pochopí, tím pravděpodobnější je, že se vyhneme jaderné válce. Nutnou podmínkou zde je, že se vyhneme narativům a začneme věcně a kriticky analyzovat realitu…Žijme v přelomové době. Podle některých je to analogie zániku Římské říše nebo konce feudalismu. Tam také mnozí situaci vnímali jako konec světa. Je potřebné začít hledat alternativy, diskutovat o možnostech. Tomu ale brání politika neomylných narativů a neomylných politiků eskalujících konflikty místo jejich řešení. Čím dříve pochopíme, že ‚král je nahý‘, tím lépe pro nás všechny“. Konec citace

K tomu bych navíc dodal poznámku k metodě zmíněného zkoumání reality. Trvám totiž na tom, aby každá událost byla analyzována pouze z ní samotné a nehledaly se nejprve v dějinách podobné, což následně vždycky vede k ukvapeným závěrům. Čti, každý politolog by si měl osvojit filozofii konkrétního. Čímž by se lišil od prostých historiků, interpretátorů to minulých dějů. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Přiznávám, že zmíněná zásada byla jedním ze základních principů celého mého života. Takže opravdu nevím, zda jsem optimista, či pesimista, ale jedno vím určitě, jsem skeptik. A pozoruji, že nějak podobně se chová současné vedení Ruska. Také doufá, že bude líp, ale dost promyšleně se chystá na nejhorší. V posledních dnech dokonce někteří jeho představitelé otevřeně hovoří o připravenosti na dlouhou válku, ba navíc s jaderným finále. Včera jsem našel text, v němž vojenský analytik píše o reálných možnostech Ruské armády a mě přesvědčil když tvrdil, že se do ní ve velkém počtu hlásí Rusové žijící v bývalých republikách SSSR. Nedivím se jim, získají tím ihned občanství v Rusku. A šanci na statut veterána, pokud přežijí dobu smluvního kontraktu. Díky tomu je prý Rusko schopné v krátké době postavit armádu tří milionů vojáků. A jelikož zbrojovky zbraně doslova chrlí, tak šance na dlouhou válku tady je. Zůstává otázkou celková výdrž ruských lidí.

Proč jsou Rusové tak odhodláni k dlouhé válce? Odpovědí na otázku je mimo jiné úryvek z delšího textu jednoho z nejčtenějších politologů dnešního Ruska. Napřeď jej ocituji: „Aby se Amerika stala velikou, musela by se od základů změnit. Její současný politický systém, stejně jako celé západní civilizace, se vyčerpal, vyžil se. Ale na takové změny, které by byly potřeba, nemá západní civilizace, a Amerika samozřejmě rovněž, dostatek skutečně – bez sarkasmu – inteligentních a chytrých lidí. Tato civilizace si dobrovolně ničí všechny své sloupy, které platí v každé době, v každé společnosti, v každé části světa – v době, kdy je třeba kvalitní vzdělávání si snižuje jeho kvalitu, v době, kdy je třeba jíst, oblékat se, pracovat i bavit se po práci, západní civilizace postupuje přesně naopak, než by měla. Proto sice bude kopat jako umírající kůň, ale nakonec stejně jako ten kůň zdechne. Západní civilizace totiž nemá důvod proč vlastně žít … kromě „plného břicha“, „digitální zábavy“, kromě touhy všechno ovládat i pro hromady drahého harampádí naházených bez ladu a skladu do komory, když vyjde nová „hračka“ známých značek … západní civilizace hlavně nemá vizi budoucnosti, která by lidi „táhla“ sama vpřed … má jen potřebu hrabivé zvrácenosti. Píše Rostislav IŠČENKO

Z textu plyne dlouhodobý leitmotiv velké části Ruské veřejnosti. Ta většina Rusů se dívá s rostoucím odporem na zvrácenosti životního stylu Západu. Duch carovy touhy mít z Moskvy třetí Jeruzalém, zesílený „spasitelským“ obsahem komunistické ideologie jsou současnou Pravoslavnou církví transformovány do nového ideálu Ruského člověka, který záměrně propaguje i politické vedení.

Pokud budou Rusové pouze bránit svou představu lidské civilizace a nepropadnou touze ji považovat za to nejlepší, ba dokonce povinnosti šířit ji, tak vyhrají, čili zachrání se coby součást pestrobarevného lidství na planetě. Což se pyšnému, ba až zpupnému Západu nemůže podařit. Ten musí vyrůst ze svých pubertálních vylomenin, aby dospěl k opravdovému věku dospělosti, a stal se tak platnou součástí globálního lidství. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Myslím, že stojí za připomenutí, že 14. června 1941 bylo poprvé v bojových podmínkách užito odpalovací zařízení raket Kaťuša, které se staly pro Němce doslova děsivým prokletím. Od té doby totiž každá dělostřelecká příprava před útokem se pro ně stala záplavou ohně. Pamatuji si na to tehdy principálně nové vybavení dělostřelců. Když jsem je viděl poprvé, tak už jsem o té zázračné zbrani slyšel, ale kdybych o ní nic nevěděl, tak bych ono odpalovací zařízeni považoval za náklad kolejnic na tom nákladním autě, které je vezlo přes náměstí městečka mého dětství. Od té doby už jsem viděl stovky fotografií různých „odpališť“ raketových systémů. Ovšem základní konstrukční princip je pořád stejný. Už skoro sto let. Přijde někdy někdo s něčím úplně novým? Asi stěží. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Někdy na počátku konfliktu na Ukrajině jsem napsal, že jde o střet dvou zásad mezinárodního práva. Konkrétně o rozpor mezi právem na sebeurčení národů a právem o nedělitelnosti států. Tehdy jsem konstatoval, že právo na sebeurčení je vyšším principem, jelikož jde o lidské právo, zatím co právo na nedělitelnost je mocenské právo, které si jako zákonné prosadily fakticky vládnoucí vrstvy, právě proti oprávněným zájmům minorit ve svých státech. Od té doby jsem se o tento podivný nesoulad v mezinárodním právu nezajímal. Teprve v minulém týdnu mě proškolil ministr zahraničí Ruska, který na nějaké konferenci řekl, cituji: „Kyjevský režim nereprezentuje obyvatelstvo jihovýchodní Ukrajiny, a proto nemůže tvrdit, že uplatňuje princip územní celistvosti…V roce 1970 Valné shromáždění OSN přijalo Deklaraci o zásadách mezinárodního práva, která stanovila, že princip územní celistvosti se vztahuje na státy, jejichž orgány dodržují princip rovnosti a sebeurčení národů. „Každému nezaujatému pozorovateli je zřejmé, že kyjevský režim, který povýšil rusofobii na úroveň státní politiky, nereprezentuje obyvatelstvo rusky mluvících regionů Ukrajiny.“ Tolik z onoho projevu Sergeje Viktoroviče LAVROVA, vyjasňující rozpor, který ještě donedávna připomínali někteří renomovaní politologové. Samozřejmě nevím, jestli některý znalec mezinárodního práva už dávno jasně veřejnosti nesdělil, že mezinárodní právo ten „můj“ rozpor fakticky nezná. Ale doufám, že ano, jenže já jsem na takový text nenarazil. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Ve středu 9.7.25 vyhlásil Merz ve svém projevu v Bundestagu Rusku fakticky válku. Několik silných slov pro ilustraci cituji: „…v ukrajinském konfliktu jsou vyčerpány diplomatické prostředky…pokud zločinný režim použije vojenskou sílu ke zpochybnění práva na existenci celého národa a začne ničit politickou svobodu celého evropského kontinentu, je třeba udělat vše pro to, aby se tomu zabránilo…přebírám vůdčí odpovědnost, kterou podle mého chápání má německý kancléř a kterou od nás Evropa očekává…Budeme i nadále pomáhat Ukrajině, dámy a pánové, a to i přes odpor politické levice a proruské pravice zde v této sněmovně! V této podpoře budeme pokračovat! A pro ně znova opakuji – diplomatické prostředky jsou vyčerpány!“

Celkově jsou to velmi silná slova, která napovídají že Merzovi jde o podporu Ukrajiny všemi prostředky, tedy i přímou účastí Německé armády v bojích. Dobře totiž ví, že sebevětší přísun zbraní Ukrajině nepomůže, jelikož jí dohází lidské zdroje. Ba co víc, řekl dokonce že, opět cituji: „Spolu se spolkovým ministrem zahraničí a spolkovým ministrem obrany přebírám také vedoucí odpovědnost v NATO“. Konec citace. Což je v mém chápání prohlášením, že Merz hodlá do války s Ruskem zatáhnout celou Evropu. Nemyslím si, že má šanci na nic ze svých psychiatrických výkřiků. Nemá fluidum Hitlera, který už jen svým řečněním omámil mnoho lidí Německa, to za prvé. A za druhé, tehdy Němci třeli bídu a Hitler jim dal práci. Merzova reinkarnace Hitlera současným zbytnělým Němcům naopak urve nejen dobré bydlo, ale reálně některým všechno. Což se vladařům obvykle neodpouští. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

„Skuteční diplomaté a skuteční bojovníci neusilují o to, aby ostatní porazili, ale aby s nimi mohli žít“. Thierry MEYSSAN

„Mírová dohoda by měla obsahovat demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny, stažení žalob, vrácení ruských aktiv a zrušení sankcí vůči Ruské federaci. Ruský ministr zahraničí Sergej Viktorovič Lavrov.

„Netanjahu si vymyslel lež, že chceme získat jadernou bombu. To je v naprostém rozporu s naším náboženským zákonem a naší vírou“. Prezident Íránu Masúd PEZEŠKJÁN

„Spojené státy bezostyšně bombardovaly jaderná zařízení nezávislé země – Íránu. To je nebezpečná hereze. Pokud to povede k jaderné katastrofě, zaplatí za to celý svět. Jestliže jen národní moc určuje, co je dobro a co zlo, kde jsou pak zákony? Kde je spravedlnost? Tato takzvaná moc nepřinese skutečný mír. Otevře Pandořinu skříňku.“ Ministr zahraničí ČLR Wang Yi

„Japonsku by bylo lepší bez amerických vojenských základen. Expremiér Japonska Jukio HATOYAMA

Škoda, že PePa107 nevyhlasil volby na Dušičky, mrtvi vstavaju a korespondenční volby by byly legalni. Bloger Ladislav VĚTVIČKA

Současné NATO má proti sobě nepřítele, kterého si svou nerozumnou arogantní imperiální politikou samo vytvořilo. Náměstek ministra zahraničních věcí RF Alexander GRUŠKO

Vypjatý nacionalismus, coby kořen nacismu je tisíciletou tradicí a fakticky prokletím Evropy. Proto je na jejím území tolik pidistátečků. NN

Uvádím jeom ty, které nemám potřebu komentovat.  Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.