Uvnitř feudalismu mohl vznikat kapitalismus, protože v obou je moc odvozena od stejného základu, od bohatství. Ovšem uvnitř kapitalismus nemůže vzniknout socialismus, ani žádná jiná ideologie, která by moc odvozovala od něčeho jiného než od bohatství. Proto je současná etapa lidského vývoje významná. Oba póly střetu, konkrétně Západ a na druhé straně ČLR s Ruskem ví, že pro budoucí světový řád se moc musí odtrhnout od vlastnění bohatství. Zatím ani jedna z nich nemá úplnou představu, jak by měla budoucnost vypadat, ani jakými kroky jí dosáhnout. Musí je najít uprostřed střetávání. A to bude těžké, pokud nemají ujasněnou ideologii vedoucí alespoň ke stabilizaci moci.

Ne, není to vznik Izraele. Jeho zrod je totiž bohapustou okupací. Sice posvěcenou OSN, leč v té době byla „organizace“ výkonným orgánem Evropských kolonizátorů a administrativy USA s převahou jejích tajných služeb. Jinými slovy reálnou institucí nadvlády Západu nad ostatním světem, pod taktovkou vládnoucí vrstvy USA. Sionisté jsou z toho hlediska de facto. A tedy mravně okupanty palestinského území, k němuž zneužili koloniální nadvlády Západních zemí nad veškerým zbytkem světa. Po rozpadu koloniálního systému měla OSN zásadně revidovat veškeré atavismy z minulosti, tedy i vznik Izraele. To se nestalo proto a jenom proto, že se USA pasovala na vládce celého světa a vytvořila novu jeho strukturu. Západní mocnosti byly nuceny se vzdát zjevného kolonialismu, a nastolit ždímání bývalých kolonií ekonomickým ovládnutím. Žurnalisté tento jev nazývají neokolonialismus. Ovšem, to není úplně přesné. Západní země totiž při tom byly fakticky v područí vládců USA. Takže USA ovládala bývalé Západní kolonialisty a ti jenom transformovali svou koloniální okupaci na hospodářské plundrování nazvané neokolonialismus.

Sionističtí vládci ale nejsou jen jakýmsi pozůstatkem okupantských kolonialistů. Od roku 1948 totiž postupně rozšiřovali své území i o části, které OSN přiřkla Palestincům. A to i přes četné protesty samotné OSN. Takže z hlediska mezinárodního práva je Izrael okupantem i de jure. Když ne celého území bývalé Palestiny, tak významné části země, kterou kdysi OSN přisoudila Palestincům. Ještě jednou opakuji. Izrael je tedy okupantem. Jeho vládci, čti sionisté, jsou okupanty. To je důležité z hlediska mezinárodního práva.

A v čem že je ten obrovský poválečný sionistický podvod? Tím podvodem je zneužití holocaustu pro záměr, čti vznik Izraele, a později i pro další mocenské zájmy sionistů v celém regionu. Sionisté agresivní propagandou vnutili celé světové veřejnosti názor, že kdo kritizuje jejich chování, ten je antisemitou, a kdo je antisemitou, ten fakticky nehodlá odporovat onomu dávnému zlu, které vyvrcholilo holocaustem. Tato odporná propagandistická parabola se stala unikátním úspěchem sionistů. Získali tak kyj, kterým tloukli každého, kdo se pokusil oprávněně kritizovat Židy, Izrael, či sionisty samotné. Jsem přesvědčen, že svět nebyl nikdy vystaven tak zrůdně vykonstruovanému zastrašování.

Při tom z mezinárodního práva plyne, že okupovaný má nejen právo, ale dokonce povinnost se bránit. Jestliže tedy zástupci Izraele v RB OSN označují za jediné zlo útok Hamasu na Izrael, tak zplna hrdla lžou. A pokud celá vládní ekipa Izraele dokonce „řve“, že má právo na obranu, tak opět lže. Mezinárodní soudní dvůr, jež je institucí OSN vydal v roce 2004 rozhodnutí, podle kterého okupující stát nemá právo na sebeobranu. Tečka. Takž sionisti jsou okupanty. Palestinci mají právo, ba dokonce povinnost se proti tomu bránit všemi prostředky a Izrael ovládaný sionisty nemá právo na sebeobranu. Taková je tvrdá realita. Jeho jedinou možností je vyjednávání, a ne realizace jakéhosi druhu genocidy, čímž se dopouští dalšího zločinu.

Sionističtí vládci Izraele předvádí celému světu návod na řešení skoro stoleté bezpečnostní krize v Západní Asii. Vyhladit Izrael podle vzorce „Gaza“. Jenže Arabové ze své podstaty nejsou něčeho podobného schopni. Ne že by netrpěli nekonečnou nenávistí vůči Izraeli, ale protože každý emír tahá za jiný konec provazu. Nejsem sám, kdo dávno tvrdí, že kdyby se Kuvajt, Saudská Arábie a Katar dohodli s Íránem, a navíc třeba i s Ruskem na zastavení dodávek ropy a plynu do Evropy a USA, tak za měsíc Izrael, neexistuje, pokud by si obnovení dodávek podmínili tímto požadavkem. A co jim vůbec v takové akci brání? Nic. Také proto se prý o tom nyní v diplomatických kruzích jmenovaných zemí vážně jedná. A navíc ČLR už na internetu má mapy, kde z území dnešního státu Izrael je tento název vymazán a jenom se čeká, co tam bude v budoucnu napsáno. Takže alespoň něco se z mých „nehorázných“ představ realizuje.

Od doby, kdy se Zeman podvodně zmocnil ČSSD a zneužil jejího tehdejšího dobrého zvuku v české veřejnosti, jsem jej považoval za politického grázla. Ovšem nikdy jsem nedokázal objevit, kde jsou hlubinné motivy všech jeho odporných svinstev. Vnímal jsem sice jakési náznaky v jeho doslovně fandovském vztahu k Izraeli, nebo stupidních tvrzeních typu „s teroristy se nevyjednává“, ale pořád jsem nedohlédl opravdových kořenů jeho zvrhlého chování. Po rozhovoru v Parlamentních listech dne 11.10. se mi to konečně všechno spojilo v jeden smysluplný řetězec. Stačil k tomu citát: „Neberu ohledy na civilní obyvatelstvo v Gaze, které beztak většinově podporuje Hamás. Já beru ohledy na izraelské vojáky, protože by jistě nebylo dobré, aby po ostudě, která trochu připomíná jomkipurskou válku, přišla další ostuda z velkých ztrát izraelské armády.“ Ten po celou svou politickou kariéru věcí neznalý a povrchně myslící člověku jenom podobný tvor, je odkojen sionismem. Aniž ví, že polovina obyvatel Gazy jsou děti, osočuje je z nápomoci teroristům a doporučuje je vyzabíjet. Konečně tedy se projevil v tom nejjasnějším světle, a fakticky, stejně jako Havel, teprve po svém vyřazení z politického výsluní odhalil své ideologické podhoubí, založené na nenávisti k prostým lidem, kterými ve skutečnosti po celý život pohrdal. Mnohdy velice očividně. Prostě zloduch.

Boss současné vlády při každé příležitosti tvrdí, že jeho „team“ je úspěšný. Pokud to do nekonečna omílá člobrda s akademickými tituly vpředu, vzadu a snad nahoře i dole, pak to musí být pravdou. A já jsem čím dál, tím víc přesvědčen, že on skutečně pravdu má. Jelikož jsem se nezatěžoval čtením programového prohlášení vlády, mohu předpokládat, že bylo tak chytře koncipováno, že ve skutečnosti předpokládalo dokončení devastace našeho státu, kterou tak skvěle rozjely předchozí vlády ODS. Pětikoaliční eskadra si to mohla dovolit, protože zbrojnoši, kteří ji doprovázejí na této čtyřleté pouti mají příliš jasnou převahu nad zbytkem sněmovny. Ať už současní nájemníci Strakovy akademie měli, či neměli ve svém veřejně vyhlášeném programu další zhuntování naší země, pak ale svou činností jasně a prokazatelně dokazují, že tento záměr měli. A v tom jsou opravdu nadmíru úspěšní, eo ipso, velekněz signalizace veškerého jejich konání je pravdomluvný.

Všichni, kdo mají smysl pro spravedlnost, jednohlasně tvrdí, že současný konflikt v Izraeli musí skončit splněním prvotních deklarací OSN o vzniku dvou států na území Palestiny. Zásadně, naprosto zásadně s tím nesouhlasím. To nebude totiž nikdy fungovat. Je pouze jedno řešení. Vznik státu Palestina. Na jeho území pak samozřejmě mohou žít Židé, jakože tam žili od věků. Ovšem v žádném případě ne, a to zdůrazňuji, sionisté, čti Židovští nacisté. Tedy všichni ti, co si dali nyní za úkol vyhladit Gazu. Jsem toho názoru, že mnohem jednoduší bude vyhladit sionismus z Židovského etnika. To totiž není národem, leč náboženským uskupením. Nenávist Arabů a muslimů k Izraeli totiž nikdy neskončí, dokud tento sionistickým terorem a anglosaským podvodem vzniklý stát nezmizí v propadlu historie. Tečka. Jedinou nadějí na trvalejší stabilitu v této části Západní Asie je desionizovaná Palestina.

Můj blog nese podtitul Nehorázné Názory. Proto do něj logicky patří kupříkladu i myšlenky, které přináší dnešní text na webu  http://www.infokuryr.cz/n/2023/11/01/pavel-krivka-souhlasim-s-pavlem-safrem-aneb-105-let-od-vzniku-masarykova-pasaliku/ z něhož jsem si vzal titulek tohoto textu. Oproti jeho autorovi ovšem musím přidat, že dávno před tím „Svatá říše římská“, s pozdějším přídavkem „národa německého“, existující od roku 962 neměla být rozpuštěna rozhodnutím císaře Františka II. který byl císařem Římským a Rakouským. On tím částečně zavinil, že se sjednocování Evropy zpozdilo až na dobu vznikání EU přes jejího předka EHS.