NOVÝ POLITOLOGICKÝ OBJEV.

Člen Slovenské vlády se ukázal jako člověk mluvící pravdu. Řekl něco ve smyslu toho, že kdo je pro mír na Ukrajině, ten šíří Ruskou propagandu, takže je náš nepřítel. Ano, každý dneska, kdo chce konec války, jakékoliv války kdekoliv, je nepřítelem současné vládnoucí moci. Chce totiž žít v míru, klidu a podle, svého gusta. Což současní mocní už lidem nedokážou zajistit, takže musí dělat všechno proto, aby tak žít nemohli. A bude to tak trvat do skonání tohoto světa. Světa tak zvané svobody čili neustálé rvačky o stále více ohryzanou kost.

PŘEDPOKLÁDÁM ŽE RUSKO SI JE VĚDOMO TOHO, ŽE TEĎ UŽ NEMŮŽE PŘESTAT

Řekl jsem si, že tady nebudu vůbec komentovat vývoj válčení na Ukrajině. Přestalo mě totiž bavit hrabání se v těch kupách propagačního hnoje, který každou válku doprovází. Dneska ale přesto dělám výjimku. Jestliže Rusové, ať již z jakýchkoliv důvodů konečně začali válčit proti Ukrajině, tak předpokládám, že už nepřestanou. Sice ještě nemají ofenzivu připravenou, ale ničit sítě po celé Ukrajině je správnou strategickou přípravou pro konečnou ofenzivu. Pokud ale Ruská armáda pondělní útoky vzala jen jako výstrahu, či pomstu za Kerčský most, tak si začínám myslet, že mají pravdu ti, kdo tvrdí, že v nejvyšším velení ruské armády a rovněž i v samotném Kremlu je silná pátá kolona, která sabotuje celou válku a chce za každou cenu, aby Rusko patřilo k Západu. Což za současného vývoje je vyloučeno. Rusko totiž musí Ukrajinu v dnešním politickém stavu totálně zničit, protože pokud z ní zanechá jen maličký kousíček, tak se na něm usadí koncentrovaně všichni antiruští rasisté, kterým Rusové nějakým omylem říkají nacisté. USA a většina Západu totiž už musí jakýkoliv zbyteček Ukrajiny nepřetržitě silně podporovat a neustále ho hnát proti Rusku. Je sice možná i jiná varianta, ale ta je velice nepravděpodobná. Přesněji Rusko svým vpádem na Ukrajinu její možnost vzniku prakticky znemožnilo. Na Ukrajině bylo určitě dost lidí mezi neruskými Ukrajinci, kteří by byli raději, aby Ukrajina s Ruskem žila v přátelství a spolupráci. Určitě by byli schopni vytvořit vládu, alespoň neutrální vůči Rusku. Těch zfanatizovaných nacistů nebylo až tolik, že by s nimi eventuální vláda přátelská k Rusku nedokázala zatočit. Jenž současný ozbrojený konflikt zavinil, že ona menšina nácků strhla na svou stranu obrovské množství poctivých Ukrajinských vlastenců, kteří zmutovali do antiruského rasismu. Ten v zemi nezmizí po mnoho dalších generací. A navíc poskytne živnou půdou pro všechny, kdo budou mít touhu Rusko poškozovat, až ovládat. Takže Rusko už skutečně nemá na výběr. To by se musela změnit celá Evropa na přátelskou a spolupracující s Ruskem. Ovšem Evropa sestává čím dál víc kolonií USA, takže změna orientace na přátelství s Ruskem jí bude všemi způsoby znemožněna.

MYŠLENKA DNE

Listopadový převrat byl „lidu“ prezentován jako osvobození od komunistického, sovětského, proletářského, a bůhví ještě jako útlaku. Hlavním motem byla právě svoboda. On si ji už tehdy sice představoval každý jinak, ale na tom abstraktivním ideálu se všichni, teda dost velká většina shodla. Už v polovině roku 1990 jsem byl přesvědčen, že jsme se dostali „z deště pod okap“. Už nejméně od vstupu do NATO, navíc bez referenda jsem toho názoru, že jsme spadli v „dešti do sraček“. A od roku 2014 jsem si tím naprosto jistý.

SEBEZNIČUJÍCÍ NENÁVIST

Polsko je v celém západním světě známé svou nenávistí k Rusku. Je to jev v zemi široce zastoupený, takže se dá konstatovat, že je všeobecný a nepostihuje jen vládnoucí vrstvu. Té ovšem tato rasistická nenávist vždy zatemňovala mozek natolik, že její příslušníci nebyli schopni rozumného uvažování. Což se projevovalo především tím, že byli přesvědčeni, že jsou schopni zničit Rusko, jako si to mysleli třeba hned po skončení první světové války. Nedávno jsem se dověděl, že spolupracují na uzavření dohody s USA, podle níž by na území Polska byly uskladněny jaderné zbraně NATO, čti USArmy. Přiznám se, že lepší způsob národní sebevraždy nelze vymyslet. I kdyby nakrásně Poláci způsobili Rusku vážné škody svým fanatismem, v odvetě by bylo Polsko smazáno z povrchu světa. Osobně mě na tom zajímá, jakou souvislost má uvedená nenávist k jejich katolictví a antibolševismu. Tuším, že katolictví je kořenem a antibolševismus posilovacím prostředkem především pro mladou generaci.

O DŮVĚŘE K VLÁDĚ.

Vyzkoušené pravidlo důvěřuj ale prověřuj bylo v rozumně řízených společnostech základním motivem práce novinářů. Alespoň většiny. Proto se jim, mimo jiné, začalo říkat hlídací psi demokracie. Vlády dnešních liberálních demokracií Západu vytvořily situaci, kdy takových novinářů ubývá, ba dokonce vůbec neexistují a vzniká jakýsi hlavní, čti komplexní proud v mediálním prostor. V této nové situaci takové situaci musí začít pro občany nezbytně platit jediné pravidlo.

Nevěřit.

Proto si dovoluji tvrdit, že každý, kdo dneska věří médiím mainstreamu, a tedy zprostředkovaně vládě je postižen silnou psychickou indispozicí a kdo jejích sdělení dokonce šíří, je postižen vážnou psychiatrickou nemocí.

VZPOMÍNKA

„Ale stejně to člověka zabolí, protože v letech 1990 – 1995 jsem žil v krásné iluzi, že historické prokletí násilí snad již konečně končí. Bohužel, v roce 1998 jsem v odborném vojenském časopisu, ve Vojenských rozhledech, varoval, že musíme zapomenout na mírovou iluzi, protože kolem roku 2015 začne nová politicko – vojenská krize. Stalo se“. Zní mě to jako moje vlastní vzpomínka, leč je to závěr dnešního textu jednoho z mých oblíbených publicistů Františka Ročka na portálu „První zprávy“.

NOVÁ METODA KONVERGENCE

Teorie konvergence vznikala v šedesátých letech minulého století v souvislosti s politikou détente, čti uvolňování napětí. Konvergence předpokládala postupné vyrovnávání ekonomik států obou tehdejších bloků a sbližování systémů sociálního a politického života natolik, že vymizí důvod k válečnému řešení jejich zásadního konfliktu zmrazeného tehdy do stavu studené války.

Po rozpadu SSSR se blok komunismu vyvíjí opět separovaně od bloku s ním soupeřícím. Hrozba konečného střetu se nejen obnovila, leč nebývale zvýšila. Obě strany konfliktu mají svou představu budoucího stavu lidské civilizace. Zaujalo mě na nich to, že jsou v podstatě velice podobné. Systém sociálního kreditu zkoušený v ČLR se nadmíru podobá Velkému resetu vizionáře Klause Schwaba. Oba jsou založeny na omezení soukromého vlastnictví až po jeho konečnou likvidaci. Není to nic nového. Přece to lidem radil už Buddha, jako svou cestu ke štěstí bez stresujících tužeb. Stejně uvažoval i Marx. On totiž nebyl proti soukromému vlastnictví, jak je mu vytýkáno. On prosazoval konec vlastnění jako sociálního institutu. Ovšem varoval před modely, které jsou založeny spíše na nedostatku. Takový systém totiž nazýval „kasárenským komunismem“.

Již léta tvrdím, že není nutné odsuzovat koncentraci bohatství až kapitálu hromaděnou podle ideologie liberálů, kde nakonec vítěz bere vše. Jakmile se totiž vytvoří uzoulinká vrstva vlastníků skoro celého světa, velice rychle půjde překlopit do všelidového vlastnictví v nějaké podobě nevlastnění. K tomu stavu se neúprosně přibližuje jak svět Západu, tak ČLR i když oba z opačného konce. Takže nové konvergence nesmiřitelných rivalů může být nakonec docela bezděčně dosaženo.

DEZINFORMACE OHLUPUJE SPOLEČENSTVÍ

Dezinformace je informace jako každá jiná, jenže má tu nevýhodu, že odporuje zájmům mocných. Proto jí moc zabrání, aby se dostala do veřejného prostoru. Ten z toho důvcodu nemůže být platformou pro diskusi a tam kde se nediskutuje je zbytečné přemýšlet čili cenzura je tím pádem především prostředkem likvidujícím v postiženém společenství myšlení. Taková komunita z toho důvodu hloupne.