Napsal jsem, že Zeman vstupoval do politiky jako solitér. Myslel jsem tím, že před veřejnou politickou angažovaností nepatřil do žádného politického klanu. Tedy ani mezi disidenty, ani mezi reformní komunisty z Obrody, ale dokonce ani do jiné skupinky spolupracujících lidí na nějakém veřejném úkolu. Dneska někdy tvrdí, že v minulém režimu přednášel v nějakých soukromých kroužcích ekonomii, či snad i prognostiku, ale začal o tom hovořit příliš pozdě, fakticky až v době, kdy se stal prezidentem a tedy kdy už se sami začali nyní hlásit jeho tehdejší údajní posluchači, čili současní patolízalové. V poslední fázi před vstupem do klanu profesionálních politiků sice pracoval v Prognostickém ústavu, ale ani tam nepatřil do pověstného „gangu čtyř“, údajné to čtveřice „výzkumníků“, která se tam zformulovala při práci nad analýzou, přesněji naprosto odmítavou kritikou, reálného socialismu. Zeman za celý svůj aktivní život nepracoval v týmu, vždycky pouze jako samostatný referent, či výzkumník. Na jeho odbornost prognostika, se všeobecně hledělo jako na převážně šarlatánství, než na nějakou nauku, natož vědu.. Proto i na výsledky jeho prognózování nikdy nikdo netrpělivě nečekal a ve své podstatě se jimi ani nezabýval. Zeman žil ve skleníku, bez jakékoliv osobní odpovědnosti, bez tlaku nadřízených očekávajících jeho výsledky a naprosto bez stresových situací člověka řídícího nějaké provozy, či alespoň odpovědností zatížené instituce. Absolutní příživník té doby. Jelikož na něj nebyl vyvíjen tlak, nezískal si návyk zkoumat, či studovat problematiku do hloubky. Neumí skutečně systematicky analyzovat společnostní děje a opírá své rozhodování o poznatky, které jsou mu předkládány jinými a on je pochopí, a jako doktrínu si je osvojí. Dodneška je to vidět i na tom, že vstřebal většinou povrchní názory a s těmi neustále argumentuje. Zemanův individualismus má mnoho jevových forem. Nejméně viditelný je fakt, že může být pouze v nejvyšší vedoucí funkci. Je totiž neschopen drobné práce, které se dneska realizuje pouze v týmech. Kdyby musel v politice začínat od nejnižších pozic někde v obci, tak by se se svým ironismem až cynismem, skombinovanými s chorobnými ambicemi, určitě nedopracoval žádných vyšších funkcí. Proto mimo jiné považuji za velikánkou drzost, že pořád omílá jednu ze svých manter o tom, že do celostátní politiky mají jít pouze osvědčení politici z regionů. Pokud není zvyklý pracovat v týmu, nemá šanci vytvořit si spolupracující skupinu sledující i jeho zájmy. Musí se proto uchylovat ke kabinetním praktikám politiky od klientelismu přes protekcionismus až po podrazy. Charakteristické proto pro něj je i to, že se snaží využít každého ve svůj prospěch, ale rychle se ho zbavuje, pokud by jej ohrožovat svými schopnostmi a nedej bůh dokonce ambicemi. Ještě tvrději se pak dokáže zbavit lidí, kteří mu už nemohou být nijak prospěšní, aby jim nemusel projevovat vděk. Z toho všeho vyplynulo jeho přesvědčení, že všeho dosáhl svými schopnostmi. Což je jeho největší omyl. Bez velkého společnostního zvratu by byl ničím a bez lidí, kteří ho potřebovali využít ke svým nekalostem, takže neměli žádnou ambici být veřejně viděni, by nedosáhl prakticky ničeho.